Ghost - 9. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Cas

Je zvláštní, jak rychle se život vrátí do normálu, když jste na chvíli pryč. Netrvalo mi ani týden, než jsem se vrátil do normálního režimu, jako bych vůbec nebyl pryč.

Obcházím jako obvykle ochranku, objíždím všechny podniky, které sledujeme, a zjišťuji od majitelů aktuální informace. Obchůzku jsem už v podstatě dokončil a skončil tady v Downtown Diner, kde se už sešla parta bratrů na pořádnou mastnou snídani s kocovinou k obědu. Včerejší večírek v klubovně se i na nás trochu vymkl kontrole a víc než pár mužů musí mít pořádnou kocovinu.

Včerejší noc ale byla pro klub dobrá. Po napětí posledních týdnů se zdálo, že včera večer horečka trochu opadla a my jsme zase pařili jako bratři. Jako rodina. Nedělám si iluze o tom, že by se vypařily některé tvrdé názory na to, jakým směrem hledat nové podniky. Vím, že to tak není. Ale doufám, že nejsou známkou většího rozkolu, který přijde.

Sedíme u velkého stolu v zadní části bistra a Tweak vypráví nějakou kurevsky směšnou historku – nejspíš napůl vymyšlenou – o nějakém klukovi, se kterým chodil na střední školu a kterého zastavili za rychlou jízdu, když byl opilý.

„Ten blbej sráč si dal do úst hrst drobných, protože mu někdo řekl, že měď a stříbro zmírňují zápach alkoholu,“ říká Tweak, už se směje a kroutí hlavou. „Ukázalo se, že ty mince nedokáže dostat z úst dřív, než se objeví policajt a donutí ho stáhnout okýnko. Takže když se ho policajt začne vyptávat, chlap se začne dusit a plivat mince z úst jako z hracího automatu!“

Tweak ze sebe sotva dostane poslední slova, než se začne třást smíchy a bouchne rukou do stolu, jako by se nemohl nadechnout. Ostatní kluci se smějí taky, protože sledovat Tweaka, jak vypráví své historky, je skoro vždycky zábavnější než historky samotné.

Každopádně je pořád fajn být tam a smát se s bratry, i když já se směju hlavně proto, že Tweak kecá. Nadává nahoru a dolů a trvá na tom, že je to pravda, když se náhodou ohlédnu a uvidím dívku, která sedí v boxu u vchodu.

Na vteřinu můj mozek nezaregistruje, kdo to je. Pak mi dojde proč.

Je to Jenna Abbott. To tělo se nedá splést.

Ale její vlasy jsou úplně jiné. Jsou tmavě hnědé, místo medové blond, jak si ji pamatuju. Musela si je obarvit.

Vypadá to… dobře. Dokonce sexy. Můj penis v kalhotách zhoustne ve shodě s mým mozkem.

Ale je zvláštní vidět ji jako brunetu. Takže i když vím, že je to ona, pořád na ni zírám, pak se snažím nezírat a odvrátit pohled, pak na ni zase střihnu pohledem a zírám znovu.

Léta jí rozhodně přála. Trochu se změnila – úhly v obličeji má trochu výraznější a ztratila něco ze své mladistvé jemnosti. Její pas je štíhlejší, prsa plnější. Ale jedno zůstává stejné: pořád je to zatraceně pěkná kočka.

Změnilo se i něco jiného – tak nenápadného, že si toho zprvu ani nevšimnu. Je to něco ve způsobu, jakým se drží. Pevně, skoro jako by se bála, že se roztříští. Sedí téměř rovně, v obou rukou svírá objednaný šálek kávy. Podle toho, jak ten hrnek drží, to vypadá, jako by se skoro bála, že jí uletí, když ho pustí.

Tohle už není ta bezstarostná holka, kterou si pamatuju z dětství, to poznám hned. Dívka, která nikdy nic nebrala tak vážně. Tahle Jenna vypadá, jako by na svých bedrech nesla tíhu celého světa. Když se na ni dívám teď, napadá mě, co jí život za posledních pět let udělal, že ji takhle změnil. Chtěl bych pro ni vrátit čas a nechat všechno špatné zmizet.

Nejdřív si myslím, že Jenna si mě ani bratrů tady nevšimla. Cítím, jak sbírám nohy pod sebe a chystám se jít nahoru a pozdravit ji. Pak, právě když přenáším váhu, se na mě podívá. Nějak, jen podle toho, jak se na mě podívá, mi dojde, že celou dobu věděla, že jsem tady. Lehce na ni kývnu a ona nervózně odvrátí pohled směrem k druhé straně boxu. Začnu se zvedat a sleduji její oči, abych zjistil, na co se dívá.

A uvědomím si, že jsem na ni zíral tak upřeně, že jsem si ani nevšiml, že tam s ní sedí ještě někdo další.

Je to malý hnědovlasý chlapec. Vybarvuje si na prostírání. Vedle něj leží malá miska se lžičkou.

Její dítě. Přesně jak říkal Angel. Nějak jsem na to zapomněl, když jsem ji tak viděl.

A pak se z nějakého důvodu přenesu zpátky na židli a nepřejdu na druhou stranu.