N&R - 8. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Naz si rukou promnul tvář a zamrkal do stropu své ložnice. Natáhl se po svém telefonu, který nechal předchozí noc ležet na nočním stolku. V jeho mysli byla pouze jediná věc. Chtěl zavolat Roz a ujistit se, že byla stále pro, aby si s ním vyšla ven.

„Zapomněl jsem, jak líný umíš ráno být, když chceš,“ ozval se ze dveří Nazovy ložnice známý hlas.

Pokud doteď ještě nebyl úplně vzhůru, byl si jistý, že teď zatraceně už jo.

Naz se v posteli napřímil, jako by mu někdo vrazil do páteře ocelový prut, který ho nutil být rovný. Díky tomu se mu přikrývka shrnula do hromádky dole kolem pasu. Muž, který se šklebil ve dveřích ložnice, měl štěstí, že se Naz vůbec obtěžoval s tím, aby si na sebe minulý večer před tím, než šel spát, hodil boxerky. Obvykle s sebou ze zatracené sprchy praštil přímo do postele, protože byl z pobíhání za celý den zatraceně unavený.

Takový byl život muže, který byl mentorovaný k tomu, aby se stal mafiánem. Jeho život nebyl jeho vlastní. Teď ho vlastnil a kontroloval kurva kdokoli, kdo měl v Cosa Nostra svou příslušnost. Někdo zavolal, Naz odpověděl. Někdo něco potřeboval, Naz pak musel vyrazit a kurva to za něj získat.

Nazovi to příliš nevadilo. Mafián bylo to, čím chtěl vždycky být. Stejně jako jeho táta a oba dědečkové. Tenhle život byl pro něj stejně přirozený jako dýchání. Bylo to vepsáno přímo do jeho samotné krve. Byl by už čtvrtou generace mafiánů Donati krve - jak to kurva měl vůbec uvažovat o něčem jiném?

„Jak ses dostal do mého zkurveného bytu?“ dožadoval se Naz.

Rty jeho táty se v okrajích zvedly a Cross zvedl obočí. Nebylo potřeba, aby Naz přemýšlel, kde přišel ke svému postoji a aroganci, když ten muž stál přímo naproti němu. Od svého vzhledu až po způsoby a až příliš mnoho mezi tím... byl stejný jako táta.

Dvojčata, říkala jeho máma.

Ne úplně.

Ale zatraceně blízko.

„Vážně,“ zamumlal Cross a podíval se na svého syna tím pohledem, „tě zajímá, jak jsem se sem dostal?“

„Aniž bych o tom věděl? Ano.“

Naz věděl, že jeho táta dokázal překonat zámek jako nikdo jiný. Aby Cross otevřel dveře, stačilo mu jen pár minut a trocha inspirace. I když to nijak nenegovalo skutečnost, že Naz měl celý svůj byt prošpikovaný dráty, aby v době, kdy spal, se dozvěděl, pokud se mu někdo dostal dovnitř.

Předpokládal, že to byla další výhoda toho, že byl génius. Při práci mu mnohem častěji než ne prošla rukama prakticky všechna elektronika.

„Když jsem otevřel dveře, nic se neozvalo, synu,“ řekl Cross.

Naz svraštil obočí a potom popadl svůj telefon. Rychlá kontrola aplikace bezpečnostního systému, kterou si sám pro sebe vyvinul, otestoval a nainstaloval, mu řekla, že ano, když předchozí noc všechno nastavil, tak nezapnul závěrečnou kontrolku.

Dobře, kurva.

„Roztržitý?“ zeptal se jeho táta.

Naz zamračeně odvrátil pohled a silou vůle se snažil přimět tátu sklapnout a přestat se ptát. Nepotřeboval, aby mu bylo v tomhle okamžiku poukazováno na chybu jako tahle. Měl v hlavě až příliš mnoho dalších věcí a opravdu si nemohl dovolit být v životě mimo hru.

To by křičelo samými špatnými věcmi.

„Unavený,“ nabídl Naz místo toho.

Cross přikývl, jako by o tom uvažoval. „Podle Zekeho jsi musel včera celý den pobíhat po New Yorku tam a zpátky, že?“

„Více než obvykle, ano.“

„Předpokládejme, že pro to byl nějaký důvod?“

Naz, který začínal vylézat z postele, ztuhl. Na okamžik zvažoval tátova slova. Pak pokračoval ve vylézání ven z postele a popadl si čisté kalhoty a košili, které si po vyzvednutí z čistírny včera v noci přinesl domů a nechal je tam odložené.

Zatímco se Naz oblékal, táta nic neříkal. Naštěstí nechal svého syna v klidu se obléknout.

„Neuvažoval jsem o tom, že by byl důvod, proč mě posílal tam a zpět, ne,“ řekl Naz. „On je tvá pravá ruka, tati. Je mafián – a já se snažím získat svou příslušnost. Může mě poslat kamkoli se mu zachce, v kteroukoli denní či noční dobu se mu zlíbí. To je tak, jak to funguje, ne?“

Cross se zasmál. „To ano, ano.“

„Ale teď, když se o tom zmiňuješ...“

„Když jsi včera ráno volal Roz, byl ve vedlejším pokoji. Také má na svém domě kamery... stejně jako každý jiný mafián v tomhle státě, Nazi. A nikomu neuniklo, jak blízcí jste si spolu na Ceceině zásnubní party byli, synu.“

„Takže se mě můj kmotr mě snaží držet dál od své dcery. To je to, co mi říkáš?“

Když se Cross podíval na Naze, zazubil se. „Myslím... no, myslím si, že se snaží přijít na to, co ty s jeho dcerou děláš. Nebo spíš, co máš v plánu dělat. Podívej se na to z tohoto úhlu pohledu, synu.“

Naz mezi zaťatými zuby nasál vzduch. Bylo to lepší, než aby tátovi řekl, aby dal Zekemu vědět, ať sám se sebou vyjebal o nejbližší zeď, kterou najde.

Kurva.

I když to nutkání bylo silné. Naze svým způsobem zatraceně šokovalo, jak moc to chtěl říct nahlas. Stejně jako ho samotná myšlenka, že se ho někdo snažil držet od Rosalynn dál, nutila k jakémusi druhu brilantního násilí jen proto, že mohl.

Ani to tátovi neuniklo.

Cross ho znal až příliš dobře.

Kdysi jsem byl tebou, říkával táta pokaždé, když se vložil do jednoho z Nazových plánů, aby ho zmařil. Táta vždycky věděl, co se chystal udělat, a to ještě dřív, než to vůbec udělal. Každopádně většinou.

„Ach,“ zamumlal táta. „Takže tak to tedy je.“

„Jak co?“ zeptal se Naz.

Svou pozornost soustředil na zapínání košile, aby se na tátu nemusel dívat. Opravdu to tak bylo jednodušší.

„Roz,“ řekl Cross. „To je tak, jak to s ní je, hmm?“

„Znovu, jak -“

„Myslíš si, že ji miluješ.“

Nazova tvář sebou škubla. Nedobrovolná reakce na slovo myslet, které vyšlo z tátových úst ve spojení s jeho city k Roz. Jako by Naz nevěděl, co se zatraceně dělo v jeho vlastní mysli.

„Ne myslím,“ zamumlal Naz potichu.

Neuniklo mu ani to, jak táta zvedl jedno obočí, ale neotočil se k němu plně tváří v tvář. Crossovi to očividně nevadilo.

„Jsi si jistý?“

„Na to neptej,“ opáčil Naz a zamířil do své šatny, aby si z ní popadl ponožky a boty. „Neptej se mě to, co mám v mysli. Nežádej mě, abych vysvětloval, co se děje v mém mozku. Nebudu to dělat. Vím, co to znamená, a tohle je to, co to znamená.“

Přesně tak jeho mozek fungoval.

Znovu ta zatracená věc s genialitou.

A od okamžiku, kdy viděl Roz takovou, jaká byla, to věděl a věděl, co s ní chtěl. Nehodlal se za to omlouvat, ani se to snažit vysvětlovat.

„To musí být matoucí,“ řekl Cross a opřel se o zárubeň dveří. Ruce měl založené na prsou. „Prostě se jen... otočit se, a bum, je to tady.“

Naz si nazul ponožky a boty, pak se napřímil a s úšklebkem se otočil k tátovi tváří v tvář. Míjel Crosse ve dveřích a řekl: „To kurva musí být, hm?“

„S tímhle tvým přístupem mě nutíš chtít ti občas jednu seknout.“

I tak to táta nikdy neudělal. Ani jednou vůči němu nezvedl ruku. Pokud něco, vždy naopak Naze povzbuzoval, aby dával svůj názor a mínění hlasitě najevo. Vlastně to po něm vyžadoval. Ujišťoval se, aby jeho syn věděl, že nikdy nedovolí hlasu někoho jiného ho přemoci jen proto, že byl mladší nebo cokoli jiného.

Cross sám pro sebe zabručel. „Prostě jen... buď mužem, kterého jsem vychoval, Nazi.“

„Nevím, jak být jiný, tati.“

„Já vím. Zeke, na druhou stranu... no, už tě dál nemusí vidět jen jako svého kmotřence a toho brilantního chlapce, kterého sledoval vyrůstat, Nazi. Našel tě teď jako mladého muže, který v sobě najednou našel veliký zájem o jeho sedmnáctiletou dceru.“

Naz na chodbě zaváhal, dokonce i když jeho táta šel těsně za ním, aby viděl tu reakci. „To je ono - její věk?“

Sedmnáct bylo v New Yorku legální. Nevykrádal zkurvenou kolébku. Podle zákona byla žena dost stará na to, aby se mohla rozhodovat sama. A copak už nějakou dobu prakticky nežila jako mladý dospělý člověk?

„Myslím si, že to není tak o věku,“ řekl Cross, „ale spíš... všechno ostatní.“

„Všechno ostatní,“ zopakoval Naz.

Táta prošel na chodbě kolem něj a poplácal ho po rameni. „Stále je to jeho dcera. Vím, že ty tomu nerozumíš, ale jsem zatraceně jistý, že je to ono. Měj to na paměti, zatímco na ty věci přijde i on sám.“

„Věci jako co?“

„Ach, Nazi.“

Tentokrát ho táta poplácal po hlavě jako štěně.

„Na to, že jsi tak zatraceně brilantní,“ řekl táta s úšklebkem, „jsi občas příšerně tupý, synu.“

„Hrubé,“ zabručel Naz.

„Jo, no... užij si snídani s Roz,“ řekl Cross. „A ani se neptej, jak to vím. “

Bože.