Bone - EPILOG2

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Astrid

O dvacet let později

Bone, stáhne bránu a přivolá s sebou rachot, který probudí mrtvé. S rukama založenýma na hrudi ho sleduji. Jak může právě teď zůstat tak klidný? Otočím se čelem k pláži. Na promenádě je živo. Jedním z důvodů, proč jsme se dohodli, že budeme provozovat tuto pobočku Redemption Ink, bylo nadýchat se čistého oceánského vzduchu. Většinu času si ho užívám, ale právě teď mám obavy. Callan dnes nepřišel do práce, už tím porušil dohodu s námi.

„Zlato.“ Bone, mě obejme kolem ramen a políbí mě na temeno hlavy. „Je v pořádku.“

„Ale je?“

„Je to tvrdý kluk. Ví, jak se o sebe postarat.“

„Proto se dostal do problémů…“

„Pšt.“ Manžel mi zvedne bradu a já se mu podívám do očí.

„Pojďme domů a najezme se. Probereme to v pyžamu.“

„Součástí jeho podmínky je, že si musí udržet práci. Když jsme se dohodli, že pro nás může pracovat, byla to součást dohody, že se skutečně ukáže a bude pracovat.“

„Jeho podmínka skončila, zlato. Taková byla naše dohoda.“ Přitáhne si mě do medvědího objetí, protože ví, že mě přemíra jeho náruče vždycky uklidní.

Slunce zapadá za obzor. Páry se procházejí ruku v ruce. Osvětlené ruské kolo roztáčí mladé milence dokola a nahoře se zastavuje, aby měli lepší výhled na pláž.

Kéž bych věděla, že je v bezpečí.

Z úst se mi vydere výkřik. Najednou se zvedám z nohou. Silné paže kolem mého pasu mi na okamžik zbrzdí proudění vzduchu. V mžiku jsem zpátky na promenádě a snažím se najít rovnováhu. Když se otočím, spatřím zářivý úsměv svého syna Callana.

Sakra, jestli mi ten kluk neroztaje u srdce.

Plácnu ho do hrudi. Široký. Silný. Postavený stejně jako jeho táta. „Kde jsi sakra byl, mladíku?“

Podívá se na Bonea. Doufá v únik. „Tak co?“ Bone, zkříží ruce na prsou, jako by to byl on, kdo celý den vyšiloval.

„Omlouvám se.“ Allanovy modré oči jsou kolem duhovek poseté jantarovými kroužky.

„Měl jsi být v obchodě.“ Zním jako bručoun, ale je to pro jeho dobro.

„Promiň, něco mi do toho vlezlo. Něco důležitého. Už se to nebude opakovat.“ Jeho pohled se přesune směrem k oceánu. Sleduji jeho pohled a zarazí mě to. Vůbec se nedívá na oceán, ale na dívku. Samotnou na lavičce. Odhrnuje si hnědé vlasy z obličeje. Drobná malá dívka. Vypadá mladě.

„Kdo je to?“ Zeptám se.

Allanův pohled se mihne zpátky k mému. „Důvod, proč jsem dnes nepřišel.“

Zhluboka se nadechnu. Ani v jeho jednadvaceti letech nevím, jestli jsem připravená na to, aby mi někdo ukradl moje dítě. Vzadu v hlavě se mi zformuje další přednáška.

„Nedovol, aby se to opakovalo.“ Bone si stoupne před našeho syna a zakryje mu výhled. „Máš za to zodpovědnost. Radši bys měl být tady.“

Callan se setká s jeho pohledem. Jsou jako dvě strany téže mince. Zrcadlově obrácený střet. Callan ale ví, že proti svému otci nikdy nevyhraje.

„Fajn.“ Povzdechne si.

„Fajn.“ Bone mě chytne za ruku a otočí mě směrem k parkovišti. „Ať není pozdě.“ Zavolá přes rameno.

Málem mi vypadnou oči z důlků, když necháme Callana stát na promenádě. Gumovým krkem se vracím směrem k synovi a přistihnu ho, jak už běží k záhadné dívce na lavičce.

„Co to sakra bylo?“ Odtáhnu se od manžela.

„Náš syn je zamilovaný.“ Usměje se na mě. „Pojďme domů. Dáme si něco k jídlu. A zašukáme si, jako když jsme byli v jeho věku.“

Na rtech se mi rozhostí úsměv. Už je to nějaká doba, co jsme se milovali. Jsme už starší a máme plné ruce práce s obchodem.

Zatímco za námi zapadá slunce, zastrčím prst do jeho opasku a mlčky souhlasím s manželovými požadavky. A doufám, že Callan ví, do čeho se pouští. Láska může být dost komplikovaná, zvlášť pro někoho, jako je on…

 

Konec 4. dílu…