Bone - EPILOG1

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Bone

O pět let později

Po pěti letech každodenní spolupráce King končí. Opouští Redemption Ink ve městě a zakládá svůj druhý obchod na venkově, který bude řídit Titus. Všechny Kingovy věci jsou sbalené a vystěhované, obchod je na den zavřený, my čtyři zůstáváme. Sáhnu do miniledničky a vytáhnu čtyři piva.

Phoenix vytáhne svou klíčenku a otvírákem nám všem odšpuntuje víčka. Stojím tu se svými bratry a je těžké uvěřit, že ještě před krátkou dobou jsme byli všichni společně vězni. Že jsme všichni objevili svůj talent pro tetování a že jsme si otevřením tohoto obchodu vytvořili druhou šanci.

Nemluvě o tom, že jsme si všichni uvázali uzel a našli své vysněné ženy. Lidé si myslí, že tatéři jsou drsní, a do jisté míry jsme, ale pravdou je, že jsme jen normální muži s velkým srdcem. Která teď všechna trochu bolí, když víme, že život, jak jsme ho znali, se nám mění před očima.

„Na Redemption Ink,“ pozvedne Phoenix sklenku. „Ať je druhá větev téměř stejně úspěšná jako tato.“

„Kokote.“ King zúží oči.

„Dělám si legraci, bratře.“ Phoenix cinkne svou lahví o Kingovu. Všichni následujeme jeho příkladu.

„Na další úspěch Redemption Ink.“ Titus hodí své pivo do vzduchu a následně se dlouze a chladně napije.

„Začínali jsme tady prakticky z ničeho.“ Titus si prohlíží místnost.

„Pomohly moje peníze.“ King si ho dobírá a udeří ho přímo do paže. Titus mu ránu vrátí, oba mají od smíchu vyceněné zuby.  „Vážně, bez nás všech dohromady, by tohle místo nebylo tím, čím je. Já…“ King skloní hlavu a stáhne rty do tenké čárky. „Ale do hajzlu s tím. Mám vás rád, lidi.“

„My tě taky milujeme, Kingu.“ Slova mi vyletí z úst dřív, než je stihnu zastavit. Setkávám se s očima každého z kluků zvlášť a všímám si jich. Titus, Phoenix a King, nejlepší přátelé, jaké si člověk může přát.

Po dlouhém napití se mezi námi rozhostí rychlé ticho.

Vchodové dveře se rozletí a dovnitř vchází ženy, smějí se, v rozhovoru, kterého se neúčastníme. Ronnie objímá Kinga kolem pasu. Everly popadne Phoenixovu ruku a vlepí mu na ni polibek. Taryn přikryje Titovu tvář a přitiskne své rty na jeho. A moje žena, ta nejvíc sexy ze všech, Astrid, s teď už tmavě modrými vlasy zastřiženými do hladkého drdolu, se ke mně vrhne a poplácá mě po zadku.

Zkroutím jí zápěstí a přitáhnu si ji k sobě, ruce přitisknuté k hrudi, a pak jí nasadím mokré polibky. Jazykem jí roztáhnu rty a pohltím její ústa. Po pěti letech naše vášeň stále roste.

„Ježíši, vy dva!“ Taryn vykřikne.

Astrid se k ní otočí chladnýma jantarovýma očima. „Moje hormony se konečně srovnaly. Zažaluj mě.“

Po svatbě jsme měli problémy s otěhotněním. Stálo to spoustu peněz, víry a lékařských zásahů, ale loni se jí narodil chlapeček Callan Lawrence. Astrid trvala na tom, že chce používat moje jméno. Říkala, že Callan Bone nemá takový zvuk. Sakra, ta ženská mě nutí se usmívat.

„Když už jsme u toho.“ Astrid se nakloní tak blízko, že ji slyším jen já. „Mám pro tebe malé překvapení.“ Její prsty mi přejíždí po bocích paží a vyvolávají chvění po celém těle. „Máma s tátou hlídají Callana až do zítřka.“

„Ty jim dovolíš, aby si dítě nechali přes noc?“ Oči se mi rozšíří. „Sami?“

„No, počítám, že je mu něco přes rok. Moji rodiče jsou dost zkušení. Vždyť já jsem dopadla dobře.“

„Ty jsi dopadla skvěle, zlato.“ Šťouchnu ji do ucha, až se zachichotá.

„Takže jsem nám zamluvila pokoj v hotelu.“

„Počkej… v hotelu?“

„Vždyť to víš.“ Zuby se jí zaboří do spodního rtu. „A koupila jsem si nové šaty.“

Délka mi ztuhne na džínách, což mě přiměje, abych ji posunul trochu víc dopředu, abych nebyl před klukama úplně na očích.

Chystám se zeptat na ty růžové šaty, ale zarazím se. Nejsem úplný idiot. Astrid si drží trochu té dětské váhy, ale zatraceně se mi na ní líbí. Čím víc se drží, tím líp. Jsem velký muž a miluju její křivky.

„Už se nemůžu dočkat, až tě uvidím v nich a bez nich.“ Odhrnu jí půlnočně modré vlasy z obličeje.

„Nemusíš čekat, zlato. Pojďme odsud pryč.“

Když se dívám do jejích dychtivých očí, není nic, po čem bych toužil víc, než ji popadnout, hodit na postel a užít si to s ní. Ale tohle je moje poslední noc s klukama v obchodě. „Patnáct minut?“

Astrid mi odhrne vlasy z očí a stiskne růžové rty do vřelého úsměvu. „Budu tu celou noc, zlato. Nespěchej.“

Znovu si ji k sobě přitáhnu. „S tím můžeš počítat.“ Stisknu jí zadek a políbím ji do ohbí krku. „Můžu tě zatím pozvat na skleničku?“

„Hmm.“ Modrým nehtem si poklepává na bradu. „Myslela jsem, že bych mohla dostat první rundu.“

„Obvykle nenechávám ženy, aby koupily první rundu, ale mám z tebe takový pocit.“

Astrid se cestou k chladicímu boxu pohupují boky. Vytáhne dvě piva a jedno mi podá. Tentokrát vytáhnu svůj vlastní přívěšek na klíče a obě nám je otevřu. Cinkneme lahvemi a dlouze si lokneme, než si ji přitáhnu k sobě.

Rozhlédnu se kolem sebe a srdce se mi rozbuší. Mám všechno. Své nejlepší přátele, svůj tetovací salon a ženu svých snů. Věci kolem obchodu se možná mění, když King odjíždí na venkov, ale v hloubi duše vím, že právě teď, v této chvíli, to tak bude vždycky.

Perfektní, takový, jaký měl život být. Protože každý si zaslouží malou dávku vykoupení.