Bone - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Astrid

Boneův domov není takový, jak jsem si ho představovala. Není tu vidět ani smítko prachu. Trval na tom, abych se převlékla z šatů a oblékla se do jeho oblečení. Trvala jsem na tom, že se nejdřív osprchuju, což je spolehlivý způsob, jak ho vyděsit. Zlí kluci nemají rádi vlezlé ženy. K mému překvapení vytáhl ze skříně s prádlem nadýchaný ručník a odvedl mě do zářivě čisté sprchy. Musel se sprchovat v jiné koupelně, protože když jsem po opláchnutí vešla do velké místnosti, Bone, měl mokré vlasy a na sobě jen volné tepláky.

„Posaď se.“ Nakloní hlavu k barové židli u kuchyňského ostrůvku. Ty jeho nepoddajné vlasy, vlhké a tmavší než obvykle, mu padají přes oko. Ježíši Kriste, do čeho jsem se to dostala.

Díky tomu, že se Boneova mramorově tvrdá záda prohýbají a protahují, jak se naklání nad sporák, málem přehlédnu schod vedoucí do kuchyně. Bone, se ohlédne přes rameno a já to zahraju a posunu si brýle na nos. Vzduch naplní vůně syčící slaniny a můj žaludek se obrátí na druhou stranu; po noci s Bonem jsem si opravdu spravila chuť.

„Voní to úžasně.“

„Dobře.“ Otočí se ke mně a v ocelově šedých očích mu zajiskří. „Já kurva miluju slaninu.“

„Já taky,“ řeknu a po špičkách dojdu ke stoličce v jeho boxerkách a nadměrném tričku. Bone, si pohvizduje, zatímco vaří, rozbíjí vajíčka do misky a chystá talíře pro nás oba. S úsměvem na tváři sleduji jeho práci. Když si osedlám barovou stoličku, zaplaví mě zvláštní pocit pohodlí a důvěrné známosti.

Počkej. Ne. Ozve se skřípění pneumatik.

Tohle nebylo v plánu. Už jsem měla být pryč. Nemůžu se zamilovat do dalšího padoucha. Ale když ho tady sleduju, v jeho nedotčeném, čistém bytě s nadýchanými ručníky a lednicí plnou jídla, začínám si myslet, že v Boneovi je víc, než se na první pohled zdá. Možná to přece jen není zlý kluk?

A já jsem nikdy nechodila s nikým, kdo by nebyl.

Bone, přede mě posunuje talíř. Při pohledu na něj zalapám po dechu. „Kdo jsi, Martha Stewart?“

„Vyrůstal jsem se třemi sestrami. Tři starší sestry. Vždycky mě nutily, abych jim se vším pomáhal, včetně vaření a úklidu.“

Na bílém talíři přede mnou leží dvě smažená vejce, dva kousky toastu s máslem, dvě palačinky a hromada slaniny. Očima přelétnu k zavalitému muži, který se teď nade mnou sklání a čeká na můj souhlas. „Tohle je mnohem lepší než v bistru.“

„Říkal jsem ti to.“ Ve tváři se mu objeví výraz pýchy. „Jez.“

„Ty se nechystáš jíst?“

„Chci vidět tvůj výraz, až to ochutnáš.“ Dívá se na mě očima plnýma naděje. Dychtivý a natěšený, až sním, co mi připravil.

„Jsem daleko od toho, abych ti tohle potěšení odepřela,“ škádlím ho. Popadnu kousek slaniny, křupavé a dobře propečené. Rozplývá se mi v ústech. Pak si naberu vajíčka a zajím je kouskem zlatavé palačinky. „Do prdele, Bone.“ Zakryju si ústa rukou. „To je úžasné.“

„Chutná ti to.“ Narovná se – tenhle vysoký, téměř nahý kus chlapa, který mi právě připravil snídani –, odhrne si vlasy z očí a opře si ruce o boky. Jeho obří rám blokuje sluneční světlo z okna, které ho zezadu osvětluje, a vrhá na něj stín. Z tohoto úhlu vypadá děsivě, velký a drsný. Ale na světle by, Bone mohl být spíš obří plyšový medvěd než grizzly, za kterého jsem ho nejdřív považovala.

A z toho mám smíšené pocity.

„Proč ti říkají Bone?“ Ulomím mezi zuby další kousek slaniny. „To nemůže být tvoje pravé jméno.“

Boneovy plné rty se zkroutí na stranu, než se odvrátí a začne si připravovat vlastní talíř s jídlem. Pokrčí svými napjatými rameny. „Ve vězení.“

„Ve vězení… co?“ Zakroutím hlavou a čekám na odpověď.

„Víš, že jsem byl ve vězení, že?“

„Vím.“

„No, jeden chlápek – měl spoustu chmur – se mě pořád snažil vyděsit, víš? Já jsem se nedal. Přistoupil jsem na dohodu a nemusel jsem si odsedět moc dlouho, naštěstí. Ale nechtěl se mě zbavit. Takže jednou v jídelně, když mi plivnul na tác…“

„Fuj.“

„Fuj, to je pravda. Plivnutí je kurevsky nechutné.“ Z nějakého důvodu mi to od tohohle obrovského frajera přijde vtipné. „Než jsem to stačil zastavit, otočil jsem se s ním a vrazil mu loket do obličeje. Pěkně jsem mu rozbil nos.“

„Panebože.“

„Jo. Pak jsem mu zlomil obě ruce. Stráže mě ale stáhly dřív, než jsem se dostal k jeho nohám.“ Ústa mi visí dokořán. Boneovi sjedou ruce k bokům. „Ve vězení musíš dokázat, že se nikoho nebojíš. Zlomit tomu chlápkovi ruce mi zachránilo zadek v base, ale zároveň je to ta nejhorší věc, kterou jsem kdy udělal.“ Odloží talíř a posadí se naproti mně. „Nebo přinejmenším ta nejostudnější.“

Našlapuji lehce. Ale musím se zeptat. „Horší než to, co jsi udělal, aby ses dostal do vězení?“

„Astrid, nemusíš se mě bát.“

„Nebojím se.“ Řeknu, i když mě tenhle nedávný vývoj trochu otřásl.

„Neudělal jsem to, kvůli čemu jsem šel sedět.“

„A to bylo…?“

„Drogy.“

„Drogy?“

„Prodej.“ Masitá tlapa jeho ruky zajede mezi prsní svaly. „Nikdy jsem drogy nebral, kromě kouření trávy na střední škole.“

„Tak proč jsi to vzal na sebe?“

„Moje sestra si vzala bohatého chlapa. Prodával a moje sestra by přišla o všechno, kdyby šel do vězení. Tak mi zaplatili, abych to vzal na sebe. Bylo to jen na pár let. On by ve vězení umřel, takovej malej privilegovanej hajzlík, jakej je.“

„Tak proč jsi to vzal na sebe? Kvůli penězům?“

„Ne, Astrid. I když jsem toho chlapa nenáviděl, vzal jsem to na sebe, protože by to mé sestře zlomilo srdce.“

„To je intenzivní.“

Bone, znovu pokrčí rameny a zahrabe se do snídaně. „Všechno dobře dopadlo. Tak to obvykle bývá.“

Můj mozek se při tom náhlém přívalu informací rozbuší. Ne, Bone není jako žádný jiný zlý kluk, se kterým jsem kdy chodila. Je to dokonalý padouch se zlatým srdcem. Kundička se mi sevře a já se jen stěží udržím, abych po něm hned teď a tady neskočila.

„Ty tomu nevěříš, Trid?“

Dvakrát se zarazím nad náhlým použitím přezdívky. Jediný člověk, který mi tak kdy řekl, je můj otec. Jediný člověk, na kterého jsem se kdy mohla spolehnout.

„Věřit čemu? Že všechno má svůj důvod?“ Vpíjím se do jeho otevřeného pohledu a přemýšlím, co se to mezi námi vlastně děje. „Začínám, Bone. Opravdu začínám.“