Bone - 1. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Bone

Vždycky jsem byl mužem, který mluví málo. Činy jsou pro mě účinnější metodou. Vzhledem ke své velikosti toho stejně většinou nemusím moc říkat. Lidé se mě bojí, což nutnost vést rozhovor znehodnocuje. Až na to, že když teď vidím Astrid, baristku v kavárně vedle Redemption Ink, jak sedí sama, přál bych si najít slova, abych jí řekl, co k ní cítím. Je tak chytrá, laskavá a k smrti krásná. A bohužel pokaždé, když jsem v její blízkosti, mám úplně svázaný jazyk.

V životě jsem neviděl krásnější ženu. Ve chvíli, kdy jsem ji uviděl, jak stojí za pultem a připravuje nám klukům objednávku kávy, jsem věděl, že je to jediná žena pro mě. Ten růžovovlasý med se silnými stehny a křivkami dostatečně oblými a šťavnatými, aby se vám z nich sbíhaly sliny, měl být můj.

V přední části banketního sálu se rozezní reproduktory dýdžeje. Astrid má obličej přilepený k telefonu. Její kolegyně právě přešla přes parket, snad míří na záchod? Teď mám šanci, ale zdá se, že se mi nedaří přimět nohy k pohybu. Co to sakra je? Zúčastnil jsem se rvačky ve vězení, hleděl jsem do hlavně pistole, vzal jsem na sebe vinu za zločin, který jsem nespáchal, nechal jsem svět, aby si myslel, že jsem vinen, a nedokážu mluvit s holkou?

Křupnu si klouby prstů před hrudí. Astrid současně zvedne hlavu. Než se mi stihne podívat do očí, odvrátím se od ní a vrazím do svého kamaráda Tita. Má rozepnutý oblek a v ruce drží pivo.

„Kde je ta nová koule a řetěz?“ Škádlím ho. Taryn, jeho nevěsta, je všechno možné, jen ne toto. Je do ní tak zamilovaný, že se ti z toho zatočí hlava.

Titus pokrčí rameny, položí mi ruku na rameno a zatřese s ní. „Důležitější otázka je, proč necháváš Astrid sedět támhle samotnou?“

Zavrtím hlavou, pokrčím rameny a odhrnu si vlasy z obličeje. Titus i ostatní kluci vědí o mé beznadějné zamilovanosti do Astrid. Málokdy o tom mluví, hlavně proto, že vědí, že je můžu srazit k zemi a donutit je prosit o milost – ne že bych to udělal. Zvlášť teď. Všichni si našli ženy svých snů a já nemůžu ani jít a promluvit si s tou svou.

„Teď máš šanci, chlape. Proč myslíš, že jsem ji pozval?“

„Pozval jsi ji kvůli mně?“

„No, je to pěkná holka. Zdá se, že má dobrý vkus. Určitě nám koupila pěkný dárek.“ Titus pokrčí rameny a poškrábe se na stříbrných pramíncích vlasů u spánku. „Samozřejmě jsem ji pozval kvůli tobě, Bone. Jsi do ní bláznivě zamilovaný. Je docela těžké se na to dívat.“

„Buď zticha, sakra.“ Zatlačím pěstí do Titova pěkného obleku. Drží si pivo, aby se nevylilo. Ups, příliš drsné. Vyhrnu si rukávy bílé košile na knoflíky a odhalím inkoustový plán. „Nevím, co na to říct.“

„Mohl bys mluvit o svatbě. Mohl bys mluvit o tetování nebo o kafe nebo o tom bezdomovci, co se potlouká před tetovacím salónem.“

„Slizký Pete?“ V hlavě mi naskočí obraz toho hubeného bezzubého muže. „Měl těžký život, brácho.“

„Bone, dělal jsem si srandu.“

„Já vím, čuráku.“ Podívám se zpátky jejím směrem. Dneska večer vypadá neuvěřitelně ve svých žhavých růžových šatech, které jí ladí s vlasy. Objímají její křivky, jako by byly namalované. Líbí se mi Astridina retro-vzpomínková atmosféra. Je jako pin-up girl z padesátých let.

„Je to svatba, Bone. Požádej ji o tanec.“

Posmívám se. „Tite, já netančím…“ Moje slova přeruší Titův syn Ty, který se plazí po mém boku a dokonale mě rozptyluje. Zvedám si ho přes rameno a beru ho na parket. Když jsem ve stresu, zvedám činky. Teď to bude muset být další nejlepší věc.

Hudba hraje a já si s Tyem pohazuju. Napětí mě opouští a chlapcův smích mě nutí k úsměvu. Když písnička skončí, Ty se vrhne k baru pro limonádu. Otřu si trochu vlhkosti z čela, a když se otočím, málem vrazím do Astrid.

„Ach!“ Rukou se plácne do hrudi, což mě zavede přímo do jejího polštářovitého výstřihu. „Prosím tě, nesnaž se se mnou házet jako s támhletou malou věcí.“ Švihne hlavou Tyovým směrem. „Mám o pár kilo víc než on.“

„Jsi nádherná.“ Ta slova mi vyletí z úst. Astrid zrudne stejnou barvou jako její šaty.

„Páni… díky?“ Její obočí se svraští a natáhne ruku. „Jmenuji se Astrid. Pracuji v…“

„Vím, kdo jsi.“ Zním vážně, ale to jsou jen moje nervy. Vklouzne mi svými jemnými prsty do dlaně, takže mi ztvrdne dřív, než si uvědomím, co se děje. Ona je elektřina a já jsem mokrá zasraná zásuvka, která se chystá vybouchnout.

„A já taky vím, kdo jsi, Bone.“ Nakloní se trochu blíž. „Jestli je to tvoje pravé jméno.“

„Tak mi říkají lidé.“

Odtáhne ruku a mně jako by se rozplynul svět. „Tak to je asi stejně pravé jako jakékoli jiné jméno.“

„Chceš se napít?“ Zeptám se. „Platím.“ Můj pokus o vtip.

Její jantarové oči mi přelétnou po tváři. Prohlížím si její krémovou pleť, jemný kroužek v nose obtočený kolem pravé nosní dírky – tak tenký, že byste ho viděli jen zblízka. „Ne, ne… trvám na tom. Nech mě to vzít.“ Mrkne na mě a dovolí mé ruce, aby se jí dotkla dolní části zad, když jdeme k otevřenému baru.

Dunivé basy hudby nejsou nic ve srovnání s tlukotem mého srdce. Než tahle noc skončí, Astrid se dozví, co k ní cítím. Ne proto, že jí to řeknu, ale proto, že jí to ukážu jediným způsobem, který znám, syrovým a prvotním fyzickým kontaktem.