TDFW - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Audiv

Jediný způsob, jak zabránit tomu, aby se jí v mysli stále dokola přehrávala Michaelova slova, bylo utéct. A tak to udělala. Běžela a běžela, dokud nemohla dýchat. Hrudník ji bolel, v boku ji píchalo a nohy měla jako kusy dřeva. Naprosto vyčerpaná našla měkké místo pod vrbou a schoulila se u kořenů. Tep se jí zpomalil, dech se vyrovnal, a aniž by to chtěla, upadla do lehkého spánku a její mysl byla požehnaně prázdná.

Když znovu otevřela oči, spatřila Antonia sedícího na lavičce o pár metrů dál. V ruce držel knihu, ale díval se na oblohu.

Přepadla ji vděčnost a zároveň i rozpaky nad svým zhroucením. Nebyla si úplně jistá, proč na ni Angstrom tak silně zapůsobil. Možná to bylo tím slovem, očista… Možná to bylo myšlenkou na rodinné příslušníky, kteří táhnou nedobrovolně své blízké k tomu monstru a myslí si, že je to pro jejich dobro, když to bude tak bolestivé a traumatizující…

Možná to byla nějaká vtíravá pochybnost vzadu v její mysli, že by možná pro některé z nich bylo nejlepší, kdyby jim byla jejich magie odebrána.

Audiv se zachmuřila, když vstala. Celé tělo jí ztuhlo, když se dokolébala k Antoniovi a zhroutila se na lavici vedle něj. Chvíli mlčel, než se k ní otočil a na čele se mu objevilo štípnutí.

„Mám tě odnést zpátky do paláce?“

Ta otázka byla tak nečekaná, že se jí z hrdla vydral polekaný smích. Audiv si vyzkoušela svaly a váhavě přikývla. Hodně to přehnala. Zdálo se, že ji bolí dokonce i sezení.

Antonio ji nabral do náruče a ona na okamžik ztuhla. Myslela si, že ji bude nosit na zádech, a ne ve svatebním stylu, jak ji držel teď. Obtočila mu ruku kolem krku a snažila se držet za ramena, aby celou svou vahou neležela na jeho pažích. Hlavou jí prolétla myšlenka, že když má štědré křivky, je příliš těžká na to, aby ji nesl, ale jemně ji zahnala.

Ještě než se stal drakem, byl Antonio silný chlapík. Viděla jeho fotky – byl nabušený. Jeho síla se zvětšila až poté, co se stal drakem. Zvlášť s tím, jak často ho vídala v posilovně. Ačkoli jeho svalová hmota nevypadala tak přebujele jako u spousty tlustokožců a málo-vlasých mužů v časopisech, věděla, že je víc než dost silný na to, aby unesl člověka dvakrát těžšího než je ona.

A bylo to příjemné, nechat se takhle nosit.

Antonio ji odvedl do jejího bytu a přinesl jí krém, který si nedávno vyrobila, aby jí pomohl od ztuhlých svalů, s nimiž se vždycky probouzela. Hádala, že to bylo z napínání ve spánku. Stříkl si trochu na ruku a pak se na ni podíval.

„Můžu?“

To, na co se ptal, bylo dost zřejmé. Audiv se zatajil dech v plicích, když si představila, že to jde dál než k pouhé masáži. V ústech jí vyschlo, jak se v jejím nitru rozhořel nečekaný žár. Když se na něj zadívala, uvědomila si, že po ničem jiném než po jeho rukou na svém těle netouží. Pomalu přikývla, pak vstala a stáhla si tílko. Stále měla na sobě podprsenku a spodní prádlo si nechala, když si svlékala kalhoty.

„Půjdeme do ložnice?“ zeptala se.

Antoniovy oči potemněly, jak bloudily po jejím těle. Ve tváři se mu objevil zvláštní výraz, když trhl hlavou na stranu, jako by od ní odtrhl pohled. „Audiv, nevím, jestli je to dobrý nápad. Chtěla jsi počkat.“

„Manželství je přežitek,“ odpověděla. „Stejně jsem si to představovala dost často. Ne že bych byla nějaká naivní panna, vím, jak to funguje a jaký by to měl být pocit.“

„Představovat si není totéž co dělat.“

Žár v jejím nitru začal slábnout a do tváří jí stoupal jiný druh horka. Uši jí zrůžověly. „To vím.“

Antonio vrátil krém do sklenice, pak sebral z podlahy její oblečení a kývl na ložnici. „Můžu ti namasírovat záda a nohy, ale myslím, že by to nemělo jít dál. Ne, když jsi v takovém citovém rozpoložení, v jakém jsi teď… Nechci, aby se to dělalo jen proto, že potřebuješ odvést myšlenky.“

Ústa se jí otevřela, chystala se říct, že to tak vůbec není, ale nedokázala to říct. Ne, když nevěděla, jestli je to pravda, nebo ne. Na tvářích ji pálilo další horko, když mlčky přikývla a otočila se k ložnici. Odkulhala k posteli a natáhla se. Skryla před Antoniem tvář, když jí začal masírovat bolavé svaly.

Pleťová voda a jeho ruce pomohly uvolnit napjaté uzly. Jeho ruce byly silné a hladké, ne mozolnaté, jak očekávala. Nebyly však ani v nejmenším ženské a v jejím nitru se znovu rozhořelo to horko, když ty velké, silné prsty pracovaly na jejích svalech. Kousla se do rtu, aby nezasténala, když jí pracoval na zádech a pak na stehnech. Projel jí mráz po zádech a cítila, jak při jeho doteku vlhne, i když se nepřibližoval k jejím ženským partiím.

Zastavil se a vydal ze sebe vrčení touhy, které v ní všechno sevřelo. „Bože! Ty tak krásně voníš.“

Otočila hlavu a zadívala se na něj. Jeho výraz byl napjatý, čelist sevřená, když jí prsty začal lehce přejíždět po vnitřní straně stehna.

„Není to sex, když se mě jen dotýkáš, že ne?“ Její hlas zněl zastřeně. „A já se tě taky můžu dotýkat.“

Antonio vydal přiškrcený sten. Podle boule v jeho džínách poznala, jak moc chce její nabídku přijmout. Znovu jí vyschlo v ústech, když si představila, jak by vypadal. Na nádvoří viděla spoustu nahých mužů od stráží, kteří létali zpátky a měnili se do lidské podoby, ale žádného z nich neviděla tvrdého a vztyčeného. Její pohled se přesunul po jeho bílé košili se zapínáním na knoflíky a zaměřil se na jeho oči.

Chřípí se mu rozšířilo. „Můžu se tě dotknout,“ zavrčel. „Ale kdyby ses začala dotýkat ty mě, nejsem si jistý, jestli bych se dokázal udržet.“

To znělo tak nádherně, že zase zasténala. Rychle se přetočila na záda, bolavé svaly byly zapomenuty díky kouzlu jejího krému a žáru touhy. Roztáhla nohy a dýchala o něco mělčeji, než by měla. Antonio nechal své ruce několikrát přejet po jejích nohách, oči upřené na její tvář, než se usmál, takovým malým šibalským úsměvem, že se v ní všechno ještě víc sevřelo.

„Jsi připravená?“ zeptal se.

Neměla ani hlas, kterým by odpověděla, a tak jen přikývla. Antonio ji uchopil za stehna, mírně je od sebe oddálil a sklonil se nad ni. Jeho dech ji hřál na kůži, když ji líbal na stehno a pak na horní část spodního prádla, které jí rukama pomalu stahoval dolů. Hodil je na zem, když se chladný vzduch otřel o Audivino vlhké nitro. Kousla se do rtu, když ji znovu políbil na stehno. Nepohnul se však ústy k jejímu středu. Místo toho se vyškrábal na postel, sevřel ji svým velkým tělem a přitiskl jí na ústa spalující polibek.

Zapletla mu prsty do vlasů, touha v ní rostla tak silně, že téměř vrčela touhou. Antoniovy ruce po ní stále bloudily a osahávaly každý její centimetr. Náhle se odtáhl a zalapal po dechu. Na čele se mu udělala vráska.

„Než půjdeme dál… jak daleko jsi už zašla, Audiv? Jaké máš zkušenosti?“

Hlavou jí bleskly vzpomínky na jejího snoubence a na to, co spolu dělali. Chvíli se snažila najít moderní výrazy. „Ehm… Třetí meta. No… chci říct, že už jsem někdy dělala orální sex. A taky jsem se dotýkala sama sebe.“

„A dotýkal se někdo tebe?“

Tváře jí zrudly, jak zavrtěla hlavou. Její snoubenec jí řekl, že to nemá smysl a že jediné, co jí může dát a co si nemůže dát sama, je sex se vším všudy. Ale i když na něj každý den používala ústa, i když jí nebylo dobře, stejně ji označil za prudérní, když ho přistihla, jak ji podvádí.

Antoniovi se zatmělo před očima. „Z vlastní vůle?“

„Hm… ani ne…“

Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Po chvíli ho vypustil a zavrtěl hlavou. „To budeme muset napravit. Chci, aby sis lehla na bok, abych ti mohl masírovat zadek, zatímco tě budu dělat.“

Celé její tělo jako by hořelo, bzučelo skoro stejně silně, jako když poprvé použila magii. Podle rozkazu se otočila na bok, a když jí Antonio zvedl nohu, sáhla dolů, aby se chytila za koleno a pomohla mu udržet ji mimo dosah. Třel se o ni přes oblečení, když se natáhl a začal ji jemně hladit.

Audivina hlava klesla do polštáře. Prohnula se v zádech a pevněji přitiskla své tělo k Antoniovi. Zavrtěla se pod jeho dotekem, jak se v ní teplo stupňovalo stále víc a víc. Naklonil se napůl nad ni, jednou rukou ji objal kolem pasu, aby ji udržel na místě, a přitom ji hluboce políbil na ústa. Zasténala mu do úst, když jí jazykem přejel po rtech.

Jednou rukou mu zaťala prsty do vlasů a druhou do přikrývky. Jeho prsty klouzaly kolem ní, pak do ní. Vydala ze sebe ostrý výkřik, tlak narůstal až do bodu, kdy to nemohla vydržet. Nohy se jí třásly, srdce jí bušilo a najednou se všechno najednou uvolnilo. Její tělo sebou trhlo, svaly se jí rozvlnily jako přetržená guma. Spustila nohu a stiskla jeho ruku mezi stehny. Dál ji hladil, zatímco její obličej a hruď zrudly a tělo sebou škubalo sem a tam.

Když ruku odtáhl, horkost trochu vyprchala. Zalapala po dechu, milovala pocit, že ji objímá. Pochopila, co měl na mysli, když říkal, že kdyby se ho dotkla, nemusel by se ovládnout. To bylo…

„Je to vždycky tak dobré?“ zeptala se ho a překvapilo ji, že má chraplavý hlas.

Antonio se zasmál. „To bylo dobré? To jsem rád… ale může to být ještě mnohem lepší, Audiv.“

„Ne! Opravdu?“

Ušklíbl se na ni. „Ano. Ale to bude muset počkat na tvou svatební noc.“

Mrkl na ni, aby věděla, že ji škádlí, ale v ústech jí opět vyschlo. Najednou se jí vybavila představa, jak s ním klečí před manželským oltářem. A srdce se jí rozbušilo horkem. Musely to být následky toho, jak se jí dotýkal… znali se už nějakou dobu, ale ještě spolu nechodili… na takové myšlenky bylo příliš brzy.

A tak se chystala přemýšlet o něčem jiném. Vzala jeho ruku a posunula ji zpátky, aby se dotkl jejího pohlaví. „Udělej to znovu,“ zašeptala chraptivě. „A tentokrát mi je vsuň dovnitř.“

Antonio se zachechtal. „Ano, madam.“