TDFW - 16. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Audiv

„Antonio!“

Audiv se vrhla ke svému drakovi a srdce jí bušilo do hrudi, když zjišťovala, zda má puls. Na jeho těle byly rozervané velké kusy masa, z ran se už začínalo kouřit, jak se hojily. Jeho srdce tlouklo tvrdě a rychle, ale stabilně, a ona si s úlevou oddechla. Když nechala ruku sjíždět po jeho hrudi, cítila, jak jí něco začíná brnět v kostech. Oči se jí rozšířily, když jí to projelo, mocné a radostné, jako když poprvé použila magii.

Zadržela dech, zvedla obě ruce a soustředěně přivolala dlouho nepoužívanou magii. Ta na její příkaz reagovala a proudila jí do konečků prstů. Z hrdla se jí vydral smích, jak jí na konečcích prstů tančily jiskry. V očích se jí zaleskly slzy a ona je rychle odhrnula, nehodlala se rozplakat.

Zvlášť ne, když na tom byl Antonio tak špatně. Kůži měl kluzkou od krve, oči stále zavřené a dýchal mělce. Audiv na něj položila ruce a snažila se necítit, jak se jí svírá žaludek, když má ruce ponořené v krvi. Z její vůně se jí zatočila hlava, ale odsunula to stranou a snažila se představit si, jak se mu sešívá kůže.

Léčení nebylo její silnou stránkou, ale když mu do těla vtiskla svou magii, problesklo mezi nimi spojení, takže cítila každou jeho ránu v tupé, pulzující bolesti. Soustředila magii do těch míst, čímž pomohla jeho rozšířeným schopnostem hojit se a urychlila sešívání masa. Trvalo jen několik minut, než jí z vyčerpání začala plavat hlava, ale jeho krvácení se výrazně zpomalilo.

Pohlédla na Angstromovo tělo, zavrtěla hlavou a pomocí magie pomohla zvednout Antonia na nohy. Ten zasténal, sotva jí dokázal pomoci. Nechala Angstroma tam, kde ležel, zatímco Antonia dostala do auta. Kamera, kterou jí řekl, aby vyndala, ležela na zadním sedadle a ona ji položila na podlahu, než tam opatrně položila Antonia. Nedalo se říct, kdy a jestli vůbec dorazí Angstromovi kumpáni…

Musela sportovní vůz odstrčit z cesty, aby se SUV dostalo z uličky, ale to jí bylo celkem jedno. Byla si jistá, že majitel bude dost naštvaný, že ho vůbec ukradla. Právě teď potřebovala dostat Antonia zpátky na bezpečné místo.

Nevrátila se do hotelu, místo toho se rozhodla odjet úplně pryč z města, aby se mohla o Antonia postarat, aniž by je někdo zatkl za to, že je nahý. Našla pěknou odlehlou lesní oblast u potoka a vzala si pár prázdných lahví od vody, aby ho mohla očistit. To už byl zase při vědomí, i když vypadal trochu omámeně.

„Co se stalo?“ zeptal se, když přinesla vodu.

Audiv se na něj usmála, srdce se jí zalilo teplem a radostí. Nedokázala se zastavit, vrhla se mu kolem krku, přitáhla si jeho ústa ke svým a hluboce ho políbila. Uchechtl se, když jí polibek opětoval, ale když se odtáhl, čelo se mu svraštilo.

„Vyhráli jsme,“ vysvětlila. „Angstrom je mrtvý. Mám zpátky svou magii. Vyhráli jsme!“

***

Indulf se na ně dva zamračil, přestože mu na rtech pohrával odhodlaný úsměv. Složil ruce, opřel se v křesle a jeho oči se ostře zahleděly z jednoho na druhého. Audiv se musela usmát, když čekala, až promluví.

„Měli jste zjistit, kdo z FBI je zrádce, ne sami odstranit Angstroma,“ řekl nakonec.

Poté, co se Antonio zotavil ze souboje s Angstromem, odletěli zpět do Byrelmoru a předali králi všechny informace, které shromáždili. Poslal čtyři lovce, aby se vypořádali s Angstromovým tělem, a pak si zavolal Hazel, americkou velvyslankyni přidělenou do Byrelmoru, aby s ní probral komplikace, které by z jejich akce mohly vyplynout. Oba dva poslal zpět do jejich bytu, aby si po prožitém utrpení odpočinuli.

To bylo před týdnem a konečně se dozvěděli verdikt.

„To jsme dělali,“ souhlasil Audiv. „Prostě se stalo, že nás Angstrom napadl. Měli jsme mu zdvořile oznámit, že s ním zatím nemáme bojovat?“

Indulf se na ni chvíli díval, než se mu tvář roztrhla na všechny strany a on se rozesmál. „To je asi fér. Jsem rád, že ses vrátila ke svému starému já.“

Audiv naklonila hlavu a horlivě souhlasila. I když si začala zvykat na život bez magie, mít ji zpátky a prožívat ji bylo pro ni takovou zátěží. Bylo to, jako by se k ní vrátil starý přítel, obklopil ji známý pocit klidu a bezpečí. Už nikdy nechtěla nic podobného zažít. Díky tomu však lépe chápala, čím procházejí noví mágové. Upínala se k tomu pocitu, že se jí rozpadl svět, aby jí to při dalším postupu poskytlo větší empatii.

„Vy dva jste si vedli dobře,“ pokračoval Indulf. „Ty fotky, které jsi pořídil s Ivana Dickersonem a Angstromem, stačily na to, aby přesvědčily FBI, aby proti němu zahájila vyšetřování. Je stále na útěku, ale našli spoustu důkazů, že Angstromovi předával nové draky a mágy a také pověřoval lidi s vysokým proti dračím cítěním ochranou lidí spojených s draky a mágy. Jsem si jistý, že byl nejvyšším členem korupční skupiny FBI; odtud by mělo být snadné s vaší pomocí vykořenit všechno ostatní.“

Audiv se tu otočila k Antoniovi. FBI ho požádala, aby se vrátil a vedl interní vyšetřování. Od té doby působil sebejistěji a sebevědoměji. Samozřejmě to mohlo souviset s tím, že konečně přijal svého draka. Teď se pravidelně měnil, a kdykoli se vrátil z létání… no, to ho velmi vzrušovalo.

„Děkuji vám,“ pokračoval Indulf a kývl na oba. „Prokázali jste Byrelmore velkou službu.“

Měkké propuštění bylo zřejmé a Antonio s Audiv společně odešli. Audiv se pro sebe ušklíbla, když vyklouzli z kanceláře. Šlo to lépe, než čekala. Jejich jednání bude mít následky, to věděla, ale zdálo se, že odteď už to bude víceméně pozitivní.

Šli se projít po zahradách, mluvili o ničem, a přitom narazili na Dominique, která seděla u jednoho z piknikových stolků a rychle si něco zapisovala do sešitu. Audiv zatahala Antonia za ruku, aby se vydal tím směrem. Dominique jí byla oporou v jejích nejtěžších chvílích a Audiviny city vůči plaché, mourovaté dívce hodně změkly.

„Ahoj,“ pozdravila, až Dominique nadskočila. „Na čem pracuješ?“

Dominique zářivě zrudla v obličeji a zavřela zápisník. „Ehm… jen pracuju na jednom nápadu, který mě napadl.“

„Můžeme se k tobě přidat?“

Dominique přikývla. „Klidně. Jen jsem si něco psala. Je tak krásný den, že jsem nechtěla zůstat uvnitř. Tak jak se vám dvěma daří? Slyšela jsem, že jste se teď vzali?“

Audiv a Antonio se na sebe podívali a usmáli se. Antonio přikývl a oči mu zajiskřily. Audiv se zachichotala, ale neunikl mu záblesk bolesti v očích Dominique. Natáhla se přes piknikový stůl a pohladila ji po ruce.

„Stalo se to velmi náhle. Ještě jsme to ani neřekli našim rodinám. Ale za pár měsíců uspořádáme oficiální obřad, aby to všichni mohli oslavit s námi. A já jsem si říkala… že bych byla ráda, kdybys mi šla za družičku…“

Dominique se rozšířily oči. Na tváři se jí rozlil úsměv a zatleskala. „To bych byla moc ráda,“ vypískla. „Pomůžu, jak jen budu moct. Slibuji. Tohle je tak vzrušující! Nevíš, kdy to bude?“

„Ještě ne. Ale během několika měsíců,“ řekl jí Antonio. „Moji rodiče na tom budou trvat. Bude potřeba vyřešit pár věcí… ale jsem si jistý, že všechno dobře dopadne.“

„Samozřejmě že ano,“ rozplývala se Dominique. Znovu zatleskala rukama. A vypustila chichotání, když se na ně dva usmála. „Slíbila jsem si, že se nebudu ptát, protože je to osobní otázka, ale plánujete vy dva mít děti?“

Audiv se podíval na Antonia. Nemluvili o tom. Což by nejspíš měli. Kousla se do rtu, když si ho prohlížela. „Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Aspoň šest dětí.“

„Já bych taky chtěl velkou rodinu.“

„A nechci čekat, až si ji založím.“

„Já taky ne.“ Antonio se k ní naklonil a políbil ji. „Tak to je asi vyřešeno, co?“

„Asi jo!“ Audiv se zasmála a plácla rukama do stolu. Od tohoto dne věděla, že všechno bude v pořádku. Odteď už se nemusela ničeho bát, měla svou magii, měla svého manžela.

Život byl dobrý.

Konec 7. dílu…