Phoenix - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Everly

O osm měsíců později

Nikdy by mě nenapadlo, že se mé dětské oslavy zúčastní potetovaní bývalí trestanci. Když to smíchám s mými oblíbenými rodiči a jejich malými dětmi ze školky, je to docela zajímavá účast. Ale sakra, nechtěla bych to jinak.

Když mi doktor potvrdil těhotenství, Phoenix trval na tom, abychom se vzali, i když jsme spolu byli teprve šest týdnů. Bylo to riskantní, ale když člověk ví, tak ví. Říkal, že je to jen záminka, jak urychlit proces. Náš vztah začal rychle, proč tu energii teď zastavovat?

Zavrtím se na sedadle a chystám se jít dát si dort, který právě dorazil, ale Phoenix se na něj vrhne dřív, než k tomu dostanu příležitost. „Sedni si.“ Natáhne ruku. „Přinesu ti dort.“

Zná mě tak dobře. Posledních sedm měsíců bylo plných chutí na sladké. Ten muž je dar z nebes, vstává v každou noční hodinu, aby mi sehnal zmrzlinu, koblihy nebo cokoli, co zrovna zoufale potřebuju. Vybrala jsem si správně. Jít do toho obchodu a postavit se vlastní nejistotě čelem bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala.

Můj pohledný potetovaný manžel krájí do dortu. Inkoust na jeho pažích se rozšířil. Nedávno přidal můj portrét jako pin-up girl a pod ním mé jméno. Je zvláštní vidět svou verzi natrvalo vytetovanou na něčí kůži – na Phoenixově kůži. Kdybys mi řekl, že s tímhle mužem skončím, nikdy bych ti nevěřila.

Pořád mi z něj buší srdce a vlhnou kalhotky. Když mi podává dort, nakloní se a vlepí mi polibek na rty. „Ochutnal jsi ho jako první?“ Zeptám se. Phoenix si olízne bok úst a pak si je přejede rukou.

„Možná jsem se přikradl k ochutnávce polevy.“

„Nech si trochu místa, zlato. Z toho těhotenství jsem tak nadržená.“

„Já vím.“ Zavrčí mi do ucha. „A naštěstí pro tebe se nemůžu nabažit toho tvého nádherného bříška.“ Pohladí mě po kulatém břiše a hravě mě kousne do ucha. Ten lechtavý pocit způsobí, že propuknu v záchvat chichotání.

„Ne přede všemi,“ řeknu. I když v hloubi duše je mi to vlastně jedno. Můj sexy manžel mě může mít, kdykoli se mu zachce, a to je v podstatě pořád.

Stůl s dárky se stále rozrůstá, jak přicházejí další hosté. Je to spíš jako v domě otevřených dveří, protože rozbalování dárků před lidmi mě trochu znervózňuje. Jsem si docela jistá, že se všem ulevilo, když nemuseli jásat nad plenkovým džinem. I když já jsem tajně nadšená, že ho budu vlastnit.

Do obývacího pokoje se vřítí jeden z mých nejoblíbenějších žáků ve školce, Ty – energický pětiletý kluk s těma nejunikátnějšíma zlatozelenýma očima, jaké jsem kdy viděla. Přiběhne ke mně a obejme mě.

„Slečno Everly! Šťastnou oslavu!“ Jeho hlásek mě dostává. Objímám ho zpátky, zatímco jeho matka Taryn ho následuje. Zrzavé vlasy má stažené do dokonale rozcuchaného uzlu. Její vzhled vždy dotváří výrazné rty. Umí nadávat jako námořník, ale drží se jako dáma. Okamžitě jsme si padly do oka.

Objímá mě. „Užij si poslední měsíc svobody.“

„Jsi hrozná.“ Hravě ji plácnu přes ruku. „Ale taky máš pravdu.“

„Ne, myslím to vážně. Teď spi se svým manželem, protože věř mi, že až to dítě vystřelí ven.“ Rukou prořízne vzduch. „Konec hry.“

Možná pro tebe, chci říct. Neexistuje nic, co by mě mohlo odradit od Phoenixova silného, sexy těla. Chvěju se, jen na to pomyslím. „To se ještě uvidí.“

Taryn se chystá odpovědět, ústa má pootevřená. Čekám na její duchaplnou odpověď, ale ta nepřichází. Co sakra mohlo královnu návratů přimět k tomu, aby přestala mluvit? Hlava se mi otočí směrem, kterým se dívá.

Titus stojí u dárků a mluví s malým Tyem. Nakloní se k němu a celý se usmívá. Díky stříbru ve vlasech vypadá dospěle, distingovaně. Z okrajů trika mu vykukuje tetování. Ty k nim obrátí pozornost a přejede prstem po tlusté černé čáře.

„Do prdele.“ Taryn si zamumlá pod nos.

Ze všech lidí jsem si myslela, že bude trochu otevřenější. Ví o Phoenixově příběhu, ale možná je to jiné, když je vaše dítě v blízkosti bývalého vězně? „To je Titus, ten má děti rád.“

„Já vím, kdo to je,“ řekne a pak se otočí na druhou stranu a nechá mě tam přemýšlet, jaká historie mezi nimi sakra leží.

Trvá to krátce. Phoenix ke mně přistoupí zezadu a obejme mě kolem břicha. „Bude stejně krásná jako její máma.“

„Doufám, že hezčí.“ Otočím se a zabořím nos do jeho tváře.

„To není možné.“ Vloží mi jemný polibek na špičku nosu. Stojíme tam spolu a rozhlížíme se po našich životech, které se spojily v jeden. Nic se nevyrovná pocitu, když najdete toho, kdo vás doplňuje. Naše láska možná nepřišla v takovém balení, jak jsem si myslela, ale to mi nevadí.

Se všemi našimi přáteli a rodinou, která nás obklopuje, s dítětem na cestě a zářivou budoucností před námi si nedokážu představit, že by život mohl být lepší než tohle.

S mým nejoblíbenějším člověkem na planetě po boku mám vše, co potřebuji. Kdo říká, že zlobivému klukovi a hodné holce to nemůže fungovat? Já ne. Ne, to jsem nikdy neřekla.

Konec 2. dílu…