Phoenix - 2. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Everly

Jak k tomu dochází? První večer po návratu do města jdu ven a potkám toho nejžhavějšího kluka, jakého jsem kdy viděla. Upřímně jsem netušila, že muži jako on existují i v reálném životě. Phoenix je štíhlý a svalnatý. Vsadím se, že na něm není ani gram tuku. Jeho vzhled filmové hvězdy přitahuje pohledy všech zdejších žen. Blonďaté vlasy nosí sčesané dozadu z dokonalého obličeje ve tvaru srdce a zvýrazňují jeho silnou čelist. Ale jsou to jeho oči, z nichž mi běhá mráz po čerstvě oholených nohou (díky bohu!) Modré jako oceán a v jeho pohledu je hloubka, která ve mně vyvolává pocit, jako bych ho znala celý život.

A ta tetování, která se mu kroutí z rukávů košile a vykukují mu z horní části výstřihu. Chce se mi z něj hned strhnout triko, abych viděla ty stopy inkoustu, které se mu vryly do jemné, opálené kůže. Ale je to jeho drsná povaha, která mi rozpouští kalhotky přímo pod nohama. Je to můj víkend. Moje tělo už mu patří, a to jsme se ještě ani nedotkli.

Kde byl Phoenix celý můj život? Tady jsem vyrostla. Pravda, posledních pět let jsem byla pryč, učila jsem ve městě u kanadských hranic, ale nemám pocit, že bych ho už viděla. Možná odtud nepochází?

Phoenixovy svaly se napínají na jeho vřesově šedém tričku, když nám nese pití. Rty se mu zkroutí do šibalského úsměvu, když si k nám razí cestu. Zhluboka se nadechnu a tiše si blahopřeji, že jsem dnes večer vyšla ven, i když jsem chtěla zůstat doma. Moje bývalé nejlepší kamarádky ze střední umí být přesvědčivé. I když už toho nemáme moc společného, řekla jsem si, že pár drinků neuškodí.

Phoenix mi podá pití a na zdraví si dlouze lokneme tekuté odvahy. „Pruhy, nebo pevné?“ zeptá se a podá mi kulečníkové tágo.

„Hm,“ podívám se na koule, které už jsou rozestavěné na stole. „Jedenáctka je moje oblíbené číslo, takže pruhy.“

„Takhle si vybíráš?“ Phoenix stojí dost blízko, abych mohla nasát jeho vůni, pižmovou a kořeněnou. Tře špičku tága v kruzích modrou křídou. Tricepsy se mu při každém tahu vyboulí a já doufám, že budu mít příležitost zažít jeho sílu, jak mě drží, zatímco já prosím o milost.

„Jo, jsem trochu pověrčivá.“

„Já taky.“ Jeho obličej je směšně symetrický. Bílé zářící zuby s jedinou vadou, kterou dokážu najít. Jeho spodní přední zub je křivý. Skóre, pan Dokonalý přece jen není dokonalý.

„Co je na tom k smíchu?“

„Máš křivý zub.“ Vypadne to dřív, než to stihnu zastavit. Svraští obočí a jazykem si přejede po rýze mezi zuby.

„Máš křivý nos.“

Zalapám po dechu. „Nemám!“

Špička jeho prstu mi sjede po kořeni nosu dřív, než si uvědomím, co se děje. „Myslím, že je dokonalý, ale technicky vzato je křivý.“ Ústa mi visí dokořán, jak zpracovávám jeho troufalost. „Vezmi si tohle.“ Vrazí mi tágo do rukou. „Ohni se.“ Otočím se čelem ke stolu, Phoenix hned za mnou.

Nemám ponětí, co dělám. Sport není moje parketa. Dokonce ani barové sporty. Kousnu se do rtu a nakloním se tak, abych měla koule ve výšce očí. Pak couvnu a srovnám tágo s malou bílou koulí. Když se špička mého tága dotkne koule, sotva se pohne.

Zavřu oči, jak se mi do tváří hrne horko. Jak trapné. „Zapomněla jsem se zmínit.“ Poškrábu se na nose a podívám se, na Phoenixe. „Kulečník mi nejde.“

„Pomůžu ti.“ Řekne a stoupne si za mě. Popadne tágo, pevně se ke mně přitiskne a nakloní se tak, aby byl přímo na mé úrovni. Z úst mi unikne slabé zaúpění. Když promluví, jeho měkké rty se mi dotknou ucha a po krku mi přeběhne vlna horkého mrazení. „Musíš to správně zarovnat.“ Jeho chraplavý hlas mi ztuhne bradavky na krajkové podprsence.

Dovolím mu, aby manipuloval s mými pohyby, a odevzdávám se mu. Stáhne tágo a společně rozbíjíme koule na stole. Nikdy v životě jsem nebyla vlhčí. Jeho pevný, ale jemný stisk na mé ruce zůstává, i když stojíme.

Odtrhnu se a otočím se k němu čelem, protože vím, jak nebezpečné je být takhle blízko jeho úst. Stačil by centimetr na špičkách a moje rty by se srazily s jeho. Proč se tomu bránit? I když je tenhle kluk nejvzdálenější mému normálnímu typu, něco se mezi námi dvěma děje. Možná je to jen záležitost na jednu noc, ale zatraceně, vezmu si od něj cokoli, co mi dá.

Pátrám očima po něm. „Děkuji.“

„Je mi potěšením.“ Dýchám přerývaně a jsem si jistá, že i přes hlasitou barovou hudbu slyší, jak mi srdce divoce buší do žeber. „Mám pocit, že se rychle učíš.“

„Co děláš, Phoenixi?“

„Jsem tatér.“

Prstem se dotknu inkoustu na jeho šlachovité paži. „To dává smysl.“

„Ty?“

Slova se mi zadrhnou v krku. Poslední věc, kterou chci udělat, je porušit iluzi a být si jistá, že nejsem normální typ ženy, do které se muž jako on zamiluje. V porovnání s ním jsem bez jediného olíznutí inkoustu regimentovaná a nudná. Přesto musím být taková, jaká jsem. Předstírání nikdy nebylo mou silnou stránkou.

„Upřímně?“ Znovu se poškrábu na tváři. Jeho jasné oči neopouštějí ty moje. Něco mi říká, abych do toho šla. „Jsem… učitelka v mateřské školce.“

Phoenixovi se otevřou ústa. Zakloní hlavu a skutečně se zasměje. Stáhne se mi žaludek. Věděla jsem, že se mu nebudu líbit, jakmile si uvědomí, že nejsem sexuchtivá volnomyšlenkářka, za kterou mě nejspíš považuje. Zavrtí hlavou a způsobí, že se mu uvolní pramen blonďatých vlasů. Uhladí ho zpátky na místo.

„Co?“ Řeknu a nedokážu skrýt zjevné pohoršení v hlase.

Olízne si rty a přistoupí ke mně blíž. Musím nakrčit krk, abych se na něj podívala. „Podle toho, jak ses chovala, jsem si myslel, že řekneš něco šíleného.“

Teď je řada na mně, abych se zachichotala. „Jako co?“

Pokrčí rameny a jeho mohutná ramena se zvednou až k uším. „Nemám tušení.“ Odloží kulečníkové tágo a jednou rukou mě obejme kolem pasu. Obvykle by mě takhle předpojatý muž odradil, ale všechno na Phoenixovi jde proti mým normám a mně se to líbí. „Chceš odsud vypadnout?“ Jeho husté obočí se zvedne, když našpulí rty. „Učitelko ve školce.“

Rozhlédnu se po baru, zahlédnu své kamarádky, které všechny sedí u stolu, popíjejí své drinky a střílejí po mně smrtící pohledy. Vůbec jsem tu dnes večer nechtěla být, ale něco mi říkalo, abych šla. Při pohledu zpět do Phoenixových očí mi u prstů na nohou začne vlna vzrušení, která se rozšíří do všech buněk mého těla.

„To si piš, že jo.“