OC - 20. kapitola

Překlad: Marťa

Aspen

„Anděli.“

„Omlouvám se.“ Škytla jsem.

Nechtěla jsem plakat, ale zmocňovalo se mě tolik emocí. Nepomohlo mi, že ve mně celý den přetrvával smutek. Konečně jsem si myslela, že se můj život mění. Že by mě Hunter mohl jednoho dne milovat s tím, jak to mezi námi bylo. Že jsem opravdu prožívala nějakou pohádku. Pak přišla Charlotte a všechno ze mě vyrvala.

Nepomohlo mi, že mě později chytila o samotě Jacobova žena a přidala několik vlastních poznámek. Něco o tom, že byla správní rada Hunterovy společnosti naštvaná kvůli tomu, že jsem nepodepsala předmanželskou smlouvu. Nevím, jak taková firma fungovala, ale rozhodně jsem Hunterovi nechtěla nic pokazit. Z toho, co mi řekl o své minulosti jsem věděla, jak tvrdě pracoval, aby své schopnosti prokázal. Nechtěla jsem mu to pokazit. To, že si mě vzal, mělo pomoci jeho rodinnému životu a kariéře. Byla jsem z toho všeho tak zmatená.

Jacob také zmínil něco o tom, že přicházely nějaké emaily. Pak se zeptal, jestli jsem byla důvod, proč odsud Hunter tak utekl, přestože byl Štědrý den. Pak pokračoval, že bych si asi měla zvyknout na to, že byl Hunter častěji pryč, než tady. Když jsem s ním skončila, točila se mi hlava.

Moje jediná záchrana dnes byla Sophie a Marcův snoubenec, Frank. Byl sladký a okouzlující. Nebyl takový, jak jsem čekala. Byl veselý a pozval mě na jejich svatbu.

„Jsem jen šťastná, to je vše.“ Hunter mi řekl, že mě miluje. Konečně řekl ta slova, na která jsem čekala, až je uslyším. Byla jsem naštvaná, že jsem nechala všechny ty hulváty dostat se mi do hlavy. Hunter mi utíral slzy tak rychle, jak přicházely. „Pořád máš kalhoty.“ Zasmála jsem se přes slzy.

„To je tvoje vina. Potřeboval jsem být v tobě. Nemohl jsem čekat ani vteřinu.“ Zasténal, když se posunul, aby ze mě vyklouzl.

„Člověk by si myslel, že jsem nějaká bohyně sexu, když se chováš, jako jeskynní muž.“

Hunter se zvedl, aby si lehl na postel. Držel se těsně u mě.

„To jsi a já jsem se stal jeskyňářem, protože jsem cítil, jak se ode mě odtahuješ.“

„Je šílené, jak ve mně tak dobře čteš.“

„Řekni mi co se stalo. Od začátku. Nic nevynechej. Od špatného k dobrému.“

Kousala jsem se do spodního rtu, protože jsem tu chvíli nechtěla kazit. Zdokonalovala jsem se ve čtení Huntera a ještě předtím, než jsem věděla, že mě miluje, jsem věděla, že kvůli některým věcem, které mi dnes všichni řekli, se naštve.

„Anděli.“ Dotkl se mého rtu, abych se do něj přestala kousat.

„Je mi trochu trapně, že jsem je nechala dostat se mi do hlavy,“ přiznala jsem.

„Ne, byla to moje chyba. Měl jsem ti říct, že tě miluji. Kdybys to věděla, nemyslím si, že by se k tobě dostali.“ Mým tělem proplouvalo teplo.

„Řekni to znovu.“

„Miluji tě, andílku.“

„Tady tě miluji,“ řekla jsem a přiměla ho k úsměvu. Vždycky se mi zachvělo srdce, když se na mě Hunter usmál.

„Teď mi to všechno pověz,“ požádal.

Vydechla jsem, než jsem začala od úplného začátku, kdy prošla dveřmi jeho máma a nic jsem nevynechala. Když jsem skončila, v místnosti bylo ticho. Dívala jsem se na něj a snažila se vyčíst jeho emoce. Neuniklo mi, jak se napjal, když jsem vyprávěla určité části příběhu.

„Bylo to kvůli předmanželské smlouvě.“

„A já ji podepíšu. Chápu to. Nevím, jak to celé funguje, ale udělám to, pokud to všem udělá radost.“

„Mě to radost neudělá,“ zavrčel přes zuby. „Nikdy o předmanželskou smlouvu nežádal. Marco ji vyřídil sám za sebe.“

„Zlato, prosím, nezlob se na Marca. Jeho úkolem je se o tebe starat a bere to velmi vážně. Víš, že tě miluje, jako bratra.“ Hunter začínal měknout.

„Beru to tak, že je z tebe Frankův fanoušek.“

„Je milý.“ Vlastně jsem si myslela, že by z nás dvou mohli být přátelé.

„Opatrně,“ varoval mě Hunter a já se zasmála. „Představenstvo si předmanželskou smlouvu může strčit do zadku.“

„Nemohou hlasovat a odvolat tě, že ne?“ Vím, že byl generální ředitel, ale viděla jsem pár filmů, kde se to stalo.

„Mohli by, ale neudělají to. Osvědčil jsem se. Vlastním šedesát procent Hoffmanových akcií a nikdy se kontrolního podílu nevzdám. Vůbec. Můj otec tu společnost vybudoval a já ji dostal tam, kam se mu nesnilo ani v nejdivočejších snech. Můj otec zasadil semínka, ale já to místo nechal rozkvést do toho, čím je teď. Dokázaly to moje tvrdá práce a odhodlání.“

O tom jsem nepochybovala. Hunter za tu krátkou dobu, co jsem ho znala, dal jasně najevo, že když něco chce, nic ho nezastaví. Tak jsem věděla, že bude neuvěřitelný manžel, protože to bylo to, co chtěl. S tím, jak svého otce obdivoval, jsem věděla, že z něj jednou bude také úžasný táta.

„Možná si dělají starosti s tím, že kdybychom se rozvedli, že bych šla po tvých akciích ne?“

„Přestaň mluvit o rozvodu.“ Překulil se a zalehl mě pod sebe.

„Dobře, můžou si trhnout.“ Z Huntera vyšel štěkavý smích, který mi dal, co jsem chtěla.

„Vstávej. Půjdeme to vyřešit.“ Vtiskl mi tvrdý polibek na ústa, než vyskočil z postele a začal se oblékat. Převalila jsem se, sklouzla z postele a šla hledat své oblečení.

Cítila jsem, jak mi Hunterovo semeno stékalo po stehnech. Nevím, proč bylo tak horké, ale bylo to tak. Když jsem se posadila na židli, abych si oblékla kalhoty, Hunter mě zastavil. Jeho ruka přejela po mém koleni, aby mi roztáhl nohy.

„Jsi moje žena, Aspen.“ Jeho oči klesly mezi mé nohy. „Brzy se staneš matkou mých dětí. Co je moje, není jen tvoje, ale i jejich. Nepodepíšu se pod nic, kde by stálo něco jiného. Nikdy. Rozumíš?“ Přikývla jsem. „Rozzlobím se, jestli to ještě někdy nabídneš. Zvlášť teď, když víš, jak se k tomu stavím.“

„Miluji tě.“ Jak bych nemohla? „Máš pravdu. Papír je k ničemu. Pokud se ke mně budeš chovat tak, jak ses ke mně choval od chvíle, kdy jsme se poznali, nikdy nebudu chtít odejít.“

„Taky tě miluji, anděli. Teď se obleč. Půjdeme dolů a ukážeme všem, že bez ohledu na to, co říkají nebo dělají, aby se nás pokusili rozdělit, nikdy se jim to nepovede. Jsme jednotní. Od nynějška až do věčnosti, jsme jedno.“

Vstala jsem a oblékla se. Hunter mi právě teď dal víc, než miluji tě. Když jsme spolu sešli po schodech, vzal mě za ruku. Když jsme vešli, ve velké místnosti byli všichni.

„Ach, už jsem za vámi chtěla jít a říct vám, že je večeře skoro hotová,“ řekla Sophia a přišla k nám. Políbila Huntera na tvář. „Udělej, co potřebuješ. U mě doma můžeš vždy svobodně mluvit,“ řekla tichým hlasem, abychom ji slyšeli jen my.

„Díky, mami.“ Políbil ji na temeno hlavy. „Miluji tě.“

„Ach, Huntere, taky tě miluji.“ V očích se jí zaleskly slzy. „A tebe miluji také, zlatíčko.“ Sophia mě chytila za volnou ruku a stiskla ji. Políbila mě na tvář, takže mě její tichá slova nechala beze slova. „Děkuji, že jsi mi přivedla mého syna zpátky.“

„Děkuji, že jste z něj vychovala muže, jakým je. Bylo snadné se do něj zamilovat. Stejně, jako do vás.“ Otřela si tváře a setřela slzy, které jí utekly. Přišel Edwin a přitáhl si ji do náruče.

„Je to celé tvoje, synku,“ řekl Edwin a objal Sophii kolem ramen, než ustoupil. Chtěla jsem se vykašlat na všechnu tu sladkost, která se tam vznášela, ale opravdu na to nebyl čas. Zvlášť, když se na nás soustředila pozornost všech.

Jacob stál u baru s Charlotte, zatímco jeho žena seděla sama na jednom z křesel. Frank a Marco spolu seděli před krbem. Frank se natáhl a položil ruku na Marcovo stehno, pravděpodobně aby se ho snažil uklidnit.

„Chci dát všem jasně najevo, ať už rodině nebo ne, že moje manželství a to, jak s ním naložím, není nikoho starost, pokud to nebude starost o moji ženu. Pak s tím přijďte přímo za mnou. Pokud si budu na vteřinu myslet, že se někdo snaží vstoupit mezi nás, zaplatí za to dříve, než si vůbec uvědomí, co se děje.“

„Tohle není tvůj dům, Huntere.“ Charlotte byla první, kdo se ozval. Nebyla jsem úplně v šoku z jejího výbuchu. Ale měla koule. Vím, že mě Hunter miloval a i mě jeho tón připadal zastrašující. V jeho slovech se objevil chlad.

„Pokud zjistím, že se někdo pletl do něčího manželství, jak v Sophiině nebo v mém domě, pak ano, zaplatí za to.“ Edwin rychle přikročil a Huntera podpořil. Nemohla jsem si pomoct, ale zbožňovala jsem ho za to. Vím, že Hunterova otce nikdy nikdo nenahradí, ale myslím, že Edwin by mohl být Hunterovi skoro, jako strýc, kdyby mu to dovolil.

„To je blbost,“ vyplivla Charlotte. Její světlá kůže začínala rudnout.

„Charlotte.“ Varování v Edwinově hlase bylo jasné.

„Šuká mého manžela. Není to zaplétání se do něčího manželství?“ Řekla Anna téměř nedbale a usrkla šampaňského.

„Sakra.“ Frank zalapal po dechu.

„Anno, nedělej to,“ sykl Jacob na svoji ženu.

„Byla to jen otázka. Nechci být vyhozená. Dost sněží a je Štědrý den. Asi by bylo peklo najít hotel.“ Pokrčila rameny. Kdybych nebyla tak šokovaná, možná bych se zasmála.

Frank a já jsme se na sebe podívali a mlčeli jsme. Tohle bylo zatraceně šílené. Tak o tomhle si později pokecáme.

„Dobře, všichni, pojďme se nadechnout.“ Sophia vykročila vpřed. Jestli to někdo dokáže dostat pod kontrolu, byla to ona. „A teď, Huntere, co udělali, pokud nevadí, že se ptám?“

„Pro začátek, jestli existuje předmanželská smlouva nebo ne. Tohle teď skončí.“ Hunter se podíval na Jacoba. „Stejně jako to, že šukáš moji ženu očima. Ani nechápu, co tady děláš.“

„On a Charlotte se snaží přimět radu, aby tě odvolali,“ řekla Anna. „Mají všechny ty hloupé nápady. Je to k smíchu. Vím to, protože se směju, když vidím ty hloupé zprávy a emaily, které si posílají mezi sebou.“ Sakra, byla studnice informací.

„Anno!“ Vykřikl Jacob, když zamířil ke své ženě přes velkou místnost. Marco byl během několika sekund na nohou a rukou na hrudi mu zabránil pokračovat.

„Ani na to nemysli.“ Strčil do Jacoba, což způsobilo, že zakopl dozadu a spadl na zadek. Vyšlo ze mě zahihňání a Hunterovi zacukaly rty.

„Co je to s vámi, sakra, lidi?“ Charlotte přispěchala, aby Jacobovi pomohla vstát, ale on ji odmrštil pryč, takže vypadala uboze.

„Co je s námi? Ty jsi ten, kdo chce šukat svého vlastního bratra. Udělala jsi tenhle zmatek a vtáhla jsi mě do toho s sebou,“ obviňoval ji.

Začínalo to být dobré.

„Já! Ty jsi ten, kdo mě oslovil, kreténe. Jestli chce někdo šukat Huntera, jsi to ty. Jsi tím chlapem posedlý.“

Sakra, proč všichni chtěli mého manžela?

„Řekl jsi mi, že je do tebe zamilovaný.“ Jacob se postavil na nohy. Zatáhl si za stupidního červeného motýlka, kterého měl na krku. Nepotřeboval nic navíc, aby vypadal víc, jako klaun, než jakým už byl.

„A proto jsi byl celý ve mně. Vždy jsi chtěl to, co měl Hunter. Jak ubohé.“ Charlotte přehnaně protočila očima.

„A co to dělá z tebe?“ Zeptala se Anna s vážnou tváří.

Spravedlivá poznámka. Mohla bych ji mít ráda, kdyby minulou noc nestrávila tím, že očima šukala mého manžela. Hunter nežertoval, když mi řekl, že z něj lidé vždy chtěli kousek, protože měl cenu. I když jsem si myslela, že udělal dobře, když je trochu postrašil. Byla to jedna z mnoha věcí, které použil jako důvod, aby mě přiměl si ho vzít, když skutečně chtěl jen mě. Bože, milovala jsem toho muže. Byl ochotný udělat cokoliv, aby se ujistil, že mu neproklouznu mezi prsty.

„To stačí, Charlotte,“ vyrušil mě z myšlenek Edwin, které mě snadno odvedly od reality, když jsem pomyslela na svého manžela.

„Ale nestačilo to,“ řekl Hunter. „Chtěla ses pokusit uvést mou ženu do rozpaků. Vážně sis myslela, že nevím, co děláš? Použila jsi můj vlastní bezpečnostní tým.“ Charlotte vytřeštila oči.

Počkat, o čem to teď mluvil?

„Udělala jsem to pro tebe. Měl bys vědět, do čeho jdeš. Její matka je děvka a zlodějka. Snažila jsem se tě chránit.

„Co?“ Zeptala jsem se. Něco se stalo a mě to uniklo.

„Její matka je nemocná. Má něco, co by alespoň poukázalo na to, proč dělá věci, které dělá. Ty ne. Jsi chamtivá holčička, která nesnese slovo ne, ani myšlenku na to, že by byla zastíněná.“

„A co moje máma?“ Chytila jsem Huntera za paže, které kolem mě ovinul.

„Našel jsem ji, anděli.“ Ztěžkl mi žaludek. „Je naživu.“ Zavřela jsem oči, když to ve mně začalo vřít. Hunterovy teplé ruce mě sevřely na tvářích a políbil mě na každé z víček. Jen se mi chtělo ještě víc plakat. „Vím, že sis dělala starosti, tak jsem ji nechal vystopovat.“

„Je v pořádku?“ Otevřela jsem oči, když jsem cítila, jak se napjal. „Huntere.“

„Věz, že teď je v bezpečí a v pořádku. Přemluvili jsme ji, aby šla do léčebného zařízení v Arizoně. Právě teď je v mém letadle na cestě tam. To byl jediný důvod, proč jsem dnes odešel z domu.“

„Viděl jsi ji,“ zahýkala jsem.

„Omlouvám se. Pravděpodobně jsem ti to měl říct, ale bál jsem se, jak to dopadne a nechtěl jsem v tobě vzbudit naděje.“

„Nemůžu uvěřit, co všechno jsi udělal.“

„Udělám pro tebe cokoliv, anděli. Jediné, co musíš udělat ty, je požádat mě.“

Slzy mi stékaly po tvářích. „Děkuji. Modlím se, aby tam tentokrát zůstala.“

„Tentokrát nemá moc na výběr, anděli. Velmi dlouho jsme si spolu povídali. Věřím, že chce pomoc, ale bojí se. Vlastně ti podepsala opatrovnictví v naději, abys jí uvěřila a aby se nepokusila odejít.“

„Nevím, co říct.“

„Nemusíš říkat nic.“ Postavila jsem se na špičky a přitiskla svá ústa na jeho.

„Tak se to stalo? Vybral sis ji. Jsi do ní zamilovaný,“ řekla Charlotte a připomněla mi skutečnost, že jsme náhodou byli v místnosti i s jinými lidmi.

Hunter mi spustil ruce z tváře. Sladký, měkký výraz, který měl ve tváři, zmizel. Chystal se to ukončit. Přitiskla jsem se k němu, protože jsem věděla, že ho to uklidní. Dostat se do hádky se Charlotte by bylo zbytečné.

„Tohle byla poslední kapka, Charlotte. Varoval jsem tě, když jsem se oženil se Sophií, aby raději to staré chování neopakovala. Opravdu jsi dcera své matky. Potřebuješ pomoc. Dokud ji nepodstoupíš, vypadneš z mého života,“ řekl jí Edwin. V jeho slovech nechyběl smutek.

„Tatínku.“ Celé Charlottino chování se změnilo, jako by někdo otočil vypínač.

„Ne.“ Přerušil ji. „Jak jsem řekl, zmiz z mého života, dokud se ti nedostane pomoci. Do té doby o tobě nechci slyšet. Dokonce jsem ti ochotný poskytnout tu nejlepší péči.“

„Jdi do prdele!“ Zasyčela.

„To stačí,“ křikla Sophia, čímž všechny zaskočila. „Snažila jsem se ti pomoci, Charlotte. Poprosila jsem svého syna, aby ti dal práci. Zkoušela jsem to s tebou a ty mi to takhle oplácíš.“

„Odcházím.“ Charlotte zvedla vysoko bradu, když přecházela místnost. „Ty nejsi moje matka.“ Zírala na Sophii, když odcházela.

„Ne, to určitě není.“ V Edwinovi to téměř vřelo.

„Jsi hloupý, když si nemyslíš, že jí jde o tvé peníze. Proč by si tě jinak někdo bral? Ona je…“ Než jsem si uvědomila, co dělám, překonala jsem tři schody, které nás dělily, zvedla jsem ruku a udeřila ji do obličeje.

Zalapala po dechu a o několik kroků ustoupila. Hunterova paže mě zezadu objala a odtáhla mě od ní. Charlotte začala křičet a řvát. Marco ji chytil za paži a začal ji táhnout z místnosti.

Hunter mě otočil čelem k sobě. „Anděli.“

„Nevím, co to do mě vjelo,“ vyhrkla jsem.

„Ublížila sis?“ Zvedl mou ruku a zkontroloval ji, než ji políbil.

„Jsem v pořádku.“

„To bylo úžasné.“ Smála se Sophia.

„Omlouvám se.“ Podívala jsem se na Edwina.

„Já jsem ten, kdo se omlouvá. Prosím, řekni mi, že oba zůstanete na Vánoce.“

„To by raději měli,“ přispěchala Sophia.

„Zůstaneme,“ odpověděla jsem s vědomím, že Hunter bude chtít, abych rozhodla. „Rodina má být na Vánoce spolu.“

„Ach, drahoušku.“ Sophia se rozzářila. Přitáhla si mě k sobě a objala mě, ale dostala se ke mně jen na půl, protože mě stále držel Hunter. „Možná se k nám příští rok přidá tvoje máma.“

„Možná.“ Položila jsem hlavu na Hunterovu hruď. Přejížděl mi rukou nahoru a dolů. Marco se vrátil, jen aby posbíral zbytek nechtěných hostů.

„Mohl by ses ujistit, že má Anna kde zůstat?“ Požádala jsem Huntera, jakmile ona a Jacob odjeli z místnosti.

„Můžu jí dát naše apartmá, když zůstáváme tady.“ Zavrtěl hlavou. „Jsi pro své vlastní dobro až příliš hodná.“

„Je to opravdu tak špatné?“ Dívala jsem se na manžela.

„Ne, musela jsi souhlasit, že si mě vezmeš, a já se teď ujistím, že tu tvoji sladkost nikdo nepoužije proti tobě.“

„Myslel sis, že je všechna moje sladkost jen pro tebe?“ Jeho ruce sklouzly k mému zadku a stiskly ho.

„Předpokládám, že jednou taky pro naše děti.“

„Huntere,“ zašeptala jsem. Zase mě rozplakal.

V životě jsem nechtěla nic víc, než vlastní milující rodinu. Nebyla jsem si jistá, že děti budou něco, co bych mohla mít. Bylo těžké uživit samu sebe a děti jsem neplánovala do té dob, dokud nebudu mít stabilnější zázemí. S Hunterem jsem se nikdy v životě necítila tak stabilní a milovaná.

„Řekl jsi děti?“ Naklonila se k nám Sophia.

„Nech je být, lásko, tvoje vnoučata tu budou už brzy.“ Edwin odvedl Sophii pryč a nechal nás samotné.

„Plníš mi všechny sny. I ty, které bych si nedovolila snít.“

„To samé jsi udělala ty pro mě, anděli.“ Přejel mi prsty přes vlasy, než mě za ně chytil. Zatahal za ně a zaklonil mi hlavu, abych se mu podívala do očí. Jeho tmavě zelené oči mi připomínaly Vánoce. „Zbytek dnů strávím tím, že se ujistím, že se ti splní každý tvůj sen.“

Svůj slib zpečetil polibkem.