OC - 15. kapitola

Překlad: Marťa

Hunter

„Kolu a čistou whisky,“ řekl jsem barmance.

„Jdu na to.“ Mrkala na mě zpoza baru, co se máma posadila v knihovně. Celý dům nebo jeho části, které jsem zatím viděl, byly připravené na Vánoce.

Každý pokoj měl své vlastní téma. Dávalo to lidem spoustu možností se mísit, a proto to bylo poprvé, co jsem tu barmanku viděl. Dnes večer jsem v této místnosti ještě nebyl. Držel jsem se svého anděla tak dlouho, jak jsem mohl. Ale věděl jsem, že jsem se s ní nemohl schovávat v koupelně navždy. Bohužel.

„Jsem ženatý. Nechte si to mrkání pro sebe,“ řekl jsem jí, když mi nalévala pití. Zasmála se mému komentáři.

„Ach, vím, že jste ženatý. Ostatní ženy tady jsou kvůli tomu naštvané, podle toho, co jsem za celý večer slyšela.“ Přistrčila ke mně pití. Zvedl jsem ho a napil se. „Ona je můj typ víc, než vy,“ dodala.

Zakašlal jsem a málem se pitím udusil. Zasmála se, než otevřela plechovku koly a nalila ji do vysoké sklenice s ledem.

„Je moje,“ zabručel jsem. Samozřejmě, že to nebyla jen houpající se péra, na co jsem si musel dávat pozor, pokud šlo o moji ženu. Chtěli ji všichni.

„Tomu rozumím. Viděla jsem vás dva spolu. Dávejte si pozor.“ Předklonila se. „Charlotte z toho není příliš nadšená a má tesáky. Nedovolte jí, aby je zabořila do sladké Aspen. Ty její kecy poslouchat nemusí.“

„Děkuji,“ řekl jsem překvapený tím, že mi tohle všechno řekla. A měla pravdu. To bylo to poslední, co Aspen potřebovala. V životě se už musela vypořádat s dost ošklivými věcmi. Nepotřebovala poslouchat, jak byla Charlotte naštvaná.

„Webster!“ Otočil jsem se za zvukem vzrušeného hlasu mé ženy. Mířila přímo ke mně. Její oči však neupírala na mě, ale na tu barmanku. „Co tady děláš?“

„Pracuji na částečný úvazek pro cateringovou společnost.“ Barmanka vystoupila zpoza svého provizorního baru, aby Aspen objala. Přinutil jsem se zůstat tam, kde jsem stál, s vědomím, že se moje žárlivost opravdu vymykala kontrole. Něco se mnou nebylo v pořádku. „Neviděla jsem tě několik týdnů a teď jsi vdaná?“

„Dlouhý příběh.“

„Dlouhý? To zní, jako by to mělo být krátké,“ dobírala si ji Webster. „Chápu to tak, že už jako pokojská v hotelu nepracuješ.“ Webster naklonila hlavu na stranu. „Hádám, že by to bylo trochu trapné, když to teď tak trochu vlastníš.“

„O tom nic nevím.“ Aspen sklonila hlavu, jako vždy, když se začala červenat nebo se cítila být nesvá.

Webster vzala z baru pití, které jsem pro Aspen objednal, a předběhla mě v tom, že ho mé ženě sama podala. Podívala se na mě a znovu na mě mrkla. Zavrtěl jsem hlavou a bojoval se smíchem. Většinou proto, že se Aspen celá usmívala a zářila, když s tou ženou mluvila. Musely spolu pracovat v hotelu. Vlastně s ní byla uvolněná, tak jsem to nechal být.

I když Webster moji dívku chtěla. Tak hodně štěstí. Aspen bude vonět, jako já, dokud se příště neosprchuje. Litoval jsem té myšlenky, jakmile mě napadla. Můj penis začal znovu tvrdnout. Sakra, vystříkal jsem se před pár minutami.

„Můžu si tě na chvíli ukrást?“ Přišel za mnou Edwin. Moje matka nebyla nikde v dohledu.

Vlastně jsem Edwina celý večer neviděl, což bylo překvapivé. Normálně se držel mojí matce nablízku. Myslel jsem, že řekla, že ho půjde zkontrolovat, ale on byl teď tady a ona ne.

„Postarám se o ni,“ řekla Webster. „Stejně mám zrovna přestávku. Mají tady tvarohový koláč. S hromadou příchutí. Vsadím se, že s tebou po boku bychom se mohly dostat do kuchyně a něco ukrást.“

Aspen se ke mně otočila.

„Počkám na tebe.“

Tvář jí rozzářil úsměv. Sklonil jsem se pro polibek. „Nechoď moc daleko,“ zašeptal jsem jí do ucha.

„Já…“ Odmlčela se a zdálo se, že přemýšlí o tom, co řekne. „Budeš mi chybět.“ Její slova mě zasáhla přímo do hrudi. Možná jsem si to jen sugeroval, ale měl jsem dojem, že chtěla říct něco jiného, ale zatím jsem to nechal být.

„Taky mi budeš chybět.“ Naposledy jsem ji políbil na krk, než jsem ji pustil. Pro teď. Sledoval jsem, jak ji Webster vedla z místnosti.

„Je krásná,“ řekl Edwin. Souhlasně jsem přikývl. „Moje kancelář?“

„Jdeme.“ Následoval jsem ho hlouběji do domu. Otevřel dveře a my vstoupili do jeho kanceláře. Ucítil jsem vůni doutníků a kůže a připomnělo mi to kancelář mého vlastního otce. „Je s mojí mámou všechno v pořádku?“

„Ano, je dokonalá. Jako vždy.“ Jeho oči vždy změkly, když o ní mluvil.

Byl jediným z mužů, kterého jsem měl rád, když se za něj moje matka provdala poté, co jsme ztratili mého otce. Poznal jsem, že ji miluje. Byl to starostlivý muž. Další důvod byl ten, že svatbou s mou matkou po finanční stránce nic nezískal.

„Tak o co jde?“

„Kdybys tady byl víc, možná bys to věděl.“ Přešel k malému baru, kde stála jen jedna láhev whisky. Nereagoval jsem na jeho popíchnutí, protože si to nezasloužil. Nalil skleničku nám oběma. „Řekni mi, že to není hra,“ řekl poté, co jsem do sebe pití nalil. „Charlotte mi řekla, že Aspen pracuje v jednom z hotelů.“

„Pracovala,“ opravil jsem ho. „Aspen a můj osobní život není nic, čím by ses měl trápit.“

„Když se to týká tvé matky, tak je to sakra něco, s čím bych si měl dělat starosti.“ Odložil sklenici na stůl a já potlačil svůj hněv. Před pár dny bych byl naštvaný, že se mi Edwin snažil šťourat do mého osobního života, ale zjišťoval jsem, že teď jsem byl chápavější a dokázal jsem se vžít do jeho kůže.

„Do hry to má daleko. Aspen je moje žena a zůstane mojí ženou a jednoho brzkého dne se stane matkou mých dětí.“ Edwin vydechl a viditelně se uvolnil.

„Tvoje matka je z toho na větvi. Vím, že bych se ti neměl šťourat do osobního života, Huntere, ale nechtěl jsem, aby to tvoji matku nakonec zdrtilo. Nechtěl jsem, aby chovala naději, kdyby svatba byla jen fasáda. Už se do té dívky zamilovala. Měl jsi ji vidět, když mi o ní vyprávěla. Celý obličej se jí rozzářil a celá tolik ožila.“ Edwin se chvíli usmíval, než jeho tvář opět zvážněla. „Bála se o tebe. Vím, že to může vypadat, že na tebe občas tlačí, ale chce pro tebe jen to nejlepší. A abys našel štěstí v něčem jiném, než v práci.“

„Polepším se,“ přiznal jsem. Edwin překvapeně zvedl obočí. „Byl jsem sobecký.“

„Ne sobecký, stále se léčíš. Ztráta otce je těžká.“ Nalil nám oběma další drink. „Já o svého přišel hned poté, co jsem dokončil střední školu. Chápu, jaké prázdno to v tobě zanechá. Málem mě to zabilo. Sám jsem dělal chyby. Skončilo to tím, že jsem přivedl do jiného stavu špatnou dívku, ale dalo mi to dceru. Oženil jsem se s tou ženou a myslel si, že je to správná věc, protože jsem se chtěl pokusit být dobrým otcem, jako byl ten můj, ale pak mi to vybouchlo do obličeje.“ Zavrtěl hlavou.

Ano, Edwinova první žena byla tak trochu hrozná. Všechno jsem o ní dočetl ve zprávě od soukromého detektiva, kterého jsem najal, než se moje matka provdala za Edwina. Dělal jsem to u všech mužů, které si v minulosti vzala, a vždy jsem se chtěl ujistit, že vím, s čím jsem měl co do činění. Edwin měl ale pravdu. Moje máma se vydala svou vlastní cestou a snažila se dostat přes své zlomené srdce. Všichni jsme se svým vlastním způsobem snažili vyléčit.

S mámou jsme na to však šli úplně rozdílně. Ona se snažila najít lásku kdekoli mohla, zatímco já jsem se ji snažil zamknout, protože jsem nechtěl být znovu zraněný. Zašel jsem tak daleko, že jsem se dokonce držel od své matky dál, což bylo zatraceně hloupé. Co by se stalo, kdybych ji během té doby ztratil? Rozzuřilo by mě to. Odstup mi nepomohl v tom, abych svoji matku miloval méně.

„Vím, že se to může všem zdát náhlé, že jsem se oženil, ale jak vidíš, Aspen už mé chyby poznala.“

„Nejsem z těch, kdo by vynášeli soudy o rychlé svatbě. Za týden známosti jsem Sophii navlékl prsten a o měsíc později jsme prošli uličkou.“ Při té vzpomínce se usmál.

„Pamatuji si.“ Usrkl jsem ze sklenice, než jsem ji odložil. Musel jsem si zachovat čistou hlavu.

„V tuto chvíli musíš jen vědět, že tvoji matku miluji. Ona je moje všechno.“

„To vím. Vlastně ti chci poděkovat. Byl jsi tu pro ni, když jsem já nemohl.“

„Tahle dívka tě opravdu přiměla vidět věci jinak.“

„To ona dělá,“ usmál jsem se. „Vlastně ji teď půjdu najít. Byl to dlouhý den.“

Skončil jsem s večírkem. Byl čas plně si nárokovat svoji ženu.