OC - 11. kapitola

Překlad: Marťa

Hunter

Sladká, kandovaná jablka. Tak chutnala, což způsobilo, že jsem se na ní okamžitě stal závislejší, než jsem byl předtím. Nikdy v životě jsem neměl větší hlad, než teď.

Potřeboval jsem ji dostat z té zatracené pohovky do mé postele. Nechtěl jsem jí vzít panenství tady. Udělal bych pro ni všechno. Předtím jsem všechny vyhnal z toho zatraceného apartmá, abych s ní mohl být sám. Nemohl jsem se dočkat další zatracené vteřiny, abych ji učinil svou.

Když začala tahat za prsten a snažila se ho sundat, málem jsem přišel o rozum. Znovu mě zasáhl strach z toho, že se pokusí utéct. Byl jsem si jistý, že jakmile se vezmeme, uklidní mě to, ale to se nestalo. Vlastně jsem si myslel, že se to každou vteřinou zhoršovalo.

Myšlenka na její odchod mě znervózňovala. Choval jsem se kvůli tomu iracionálně. Nebo to možná jen dělala její přítomnost. Možná proto, že jsem věděl, že teď, když jsem ji ochutnal, už bez ní nikdy nebudu moci existovat.

„Tady to dělat nebudeme.“ Vstal jsem, připravený vzít svou nevěstu zpátky do ložnice, když se ozvalo zaklepání na dveře. Nechal jsem přísné pokyny, abych nebyl rušen. Marco to věděl. Pak jsem ho uslyšel, jak se s někým hádal, a dveře se začaly otevírat. Někdo si evidentně přišel pro smrt.

Byl jsem v pohybu dříve, než jsem si to vůbec uvědomil. Než se dveře stihly úplně otevřít, zabouchl jsem je před obličejem komukoli, kdo před nimi stál.

„Do prdele!“ Křikl jsem a držel ramenem zavřené dveře, když jsem se ohlédl zpět na Aspen, která teď stála na nohou a svatebními šaty si zakrývala nahé tělo.

„Huntere! Jsi tam v pořádku?“ Aspen při zvuku ženského hlasu vykulila oči. Jasně poznala jeho majitelku. Byl to někdo od nás, protože jsem neměl ponětí, kdo to byl. Ale jedno jsem věděl jistě: pocítí můj hněv.

„Myslíš, že můžeš vtrhnout do mého apartmá, když mi venku stojí ochranka?“ Křikl jsem zpátky přes dveře. Vířil mnou vztek, jaký jsem předtím nezažil. Viděl jsem rudě při představě, že by Aspen někdo viděl nahou.

„Tvoje matka má strach.“ Došlo mi, kdo byla ta žena.

Charlotte. Moje nová nevlastní sestra. Potkal jsem ji jen párkrát. Většina naší komunikace probíhala minimálně a prostřednictvím emailu. Měl jsem člověka, který dohlížel na okresní manažery, a momentální situaci jsem řešil s ním. Někdy se ten schod Charlotte pokusila překročit a já to nechal kvůli své matce být.

Sledoval jsem, jak moje malá nevěsta běžela do ložnice a o chvíli později jsem slyšel, jak se zavřely dveře. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se, aby mi klesla erekce. Něco ve mně prasklo a už nebylo cesty zpět.

Nebo to možná zapadlo na místo. Vztahy jakéhokoli druhu mě dlouhou dobu nezajímaly. Během čtyřiadvaceti hodin jsem se dostal z nuly na sto, díky malé ženě, která mi všechno obrátila vzhůru nohama.

„Huntere?“ Charlotte znovu zavolala z druhé strany dveří. Sáhl jsem dolů a upravil si penis, jak nejlépe jsem uměl. Stále jsem v ústech cítil Aspeninu chuť a cítil její vůni, což mé situaci nepomáhalo.

Zhluboka jsem se nadechl, snažil se uklidnit a připomenout si, že tahle žena byla rodina. Už tak jsem toho od matky slyšel dost. Nepotřeboval jsem na seznam přidávat rozčilování téhle ženy.

„Jsem dospělý. Nepotřebuji, aby mě kdokoli kontroloval,“ řekl jsem, když jsem neochotně otevřel dveře.

„Omlouvám se. Jen jsem slyšela pár věcí a navíc mi chybí zaměstnankyně, která byla na posledy viděna vcházet do této místnosti a bezpečnostní záběry ukázaly, že ještě neodešla. Charlotte se mi snažila pohlédnout za rameno. „Viděla jsem před chvíli odcházet soudce Adamse?“

„Zaměstnankyně, kterou hledáš, je Aspen Loveall. Už tady nepracuje, takže můžeš zastavit pátrání. Také se můžeš přestat zajímat o to, kdo přichází nebo odchází z mého apartmá a mého hotelu.“ Ujistil jsem se, že tón mého hlasu jí dal najevo, že žádné její řeči tolerovat nebudu.

„Já…“ Znovu chtěla promluvit, ale přerušil jsem ji. Bylo vidět, že to nechápala, tak jsem musel být extrémně jasný. Marco už kroutil hlavou, protože věděl, že se blížila překročení hranice. Nepochyboval jsem, že ji varoval, aby neklepala. Když byl technicky její nadřízení, přesto to udělala.

„Teď to říkám, jako tvůj šéf, Charlotte. Řekni mé matce, že se s ní dnes večer uvidím na večírku. Můžeš jí dát vědět, že s sebou budu mít hosta.“

„Rozumím,“ řekla nakonec, ale věděl jsem, že chtěla říct víc. Nezůstalo bez povšimnutí, že se mě ani Marcovi neomluvila.

„Připravím pro vás auto, pane,“ řekl Marco, než jsem znovu zavřel dveře. Tentokrát jsem je zamkl, než jsem šel hledat svoji nevěstu. Přísahám, že jsem ji v tomto apartmá pořád jen pronásledoval. Našel jsem ji sedět na konci postele oblečenou do županu.

„Tenhle tvůj plán nemůže fungovat. Pozná, že je to všechno falešné a řekne to matce. Trochu to ztrácí smysl.“

„Nikdy neříkej, že je to nesmysl, Aspen.“ Došel jsem k ní a klekl si před ní, abychom měli oči v jedné úrovni. Nesnáším, že čekala, až se to všechno rozpadne. Cítil jsem to z ní. To se jí v životě stávalo až příliš často. Odmítal jsem být dalším případem.

„Omlouvám se. Neměla jsem říct, že je to nesmysl.“

„To je jedno. Jsem ženatý muž. To je vše, co kdokoli potřebuje vědět. Cokoli nad rámec toho nemusí nikoho jiného zajímat.“

„Dokonce ani tvou matku?“ Obočí se jí stáhlo.

„Miluji svou matku, ale ona je ta poslední, kdo by měl pochybovat o tom, jak rychle jsem se oženil. Byla vdaná už mnohokrát.“

„Opravdu?“

„Ano. Myslím, že hledá to, co měla s mým otcem, tak se do toho nepletu. Pokud je šťastná ona, jsem šťastný i já a ona tentokrát šťastně vypadá,“ přiznal jsem.

„Dobře, ale Charlotte bude naštvaná.“

„Je mi to jedno a tobě by mělo taky, Anděli. Ve skutečnosti jsi teď svým způsobem její šéfová.“ Aspen otevřela ústa. Její šokovaný pohled byl rozkošný. „Teď musíš vstát z postele, než tě k ní přivážu.“ Tváře jí zrůžověly.

„A to by bylo špatné?“

Zasténal jsem. „Jo, protože příště to bude moje matka, kdo bude bušit do dveří.“

„Dobře,“ zafuněla a vystrčila spodní ret. Nic mě nemohlo zastavit v tom, abych ji políbil.

Jakkoli jsem se snažil, nemohl jsem se od ní odtrhnout. A neudělal jsem to, dokud znovu nekřičela mé jméno.