FPWC - 9. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

HARPER

Skočil jednoduše nahý do vody a zcela zbytečně udělal placáka a celou ji znovu postříkal.

Nemohla si nevšimnout, že byl vzrušený. U něho to nebylo něco, co by se dalo přehlédnout. Jeho nejlepší kousek měl drážky a uzlíky a na konci něco jako háček, který zabraňoval tomu, aby z ní vyklouzl, když už byl uvnitř.

Vynořil se vedle ní a šibalský úšklebek na jeho tváři stačil k tomu, aby její vztek vychladl. Byl neskutečně atraktivní.

„Víš, stejně jsem měla v úmyslu se vykoupat. Nemusel jsi do mě strkat.“

„Možná“, odvětil. „Ale Harper dělá velké vlny.“

„Vrax’ton taky“, řekla a odhrnula si mokré vlasy z obličeje.

„Ano. Na Vrax’tonovi je všechno velké. Takoví prostě bojovníci jsou. Harper si teď svleče šaty. Umyje své nahé tělo jako Vrax’ton.“ Chytil ji za zip a stáhl ho až úplně dolů. To nevypadalo jako špatný nápad, ale byla naštvaná, protože ji strčil do vody a poté se jí vysmál.

Praštila ho do ruky a snažila se pod vodou overal svléct. Šlo to ztěžka, takže se Vrax’ton ponořil a opatrně jí pomohl stáhnout z nohou boty i overal. Obojí odhodil na břeh. Oblek sestával z odolných materiálů a za pár minut bude suchý. Kapsy byly vodotěsné a jejich obsah tak byl v bezpečí. Ne, že by tam měla něco cenného.

„Teď Harper nahá“, poznamenal Vrax’ton a spokojeně přikývl. „Hodná Harper. Fantastické. Teď umývat.“ Odplaval na druhou stranu jezírka, sebral něco na břehu a vrátil se. Rozevřel pěst a ukázal jí malou hromádku popela. „Spálený strom Berana. Dělá čistým.“ Trochu si dal na druhou ruku a začal si s ní třít rameno. K jejímu překvapení tak vznikla šedá pěna, která připomínala špinavé mýdlo. Vrax’ton jí trochu podal a ona ji opatrně rozetřela na paži. Pěna velmi příjemně voněla. Navíc odstranila z kůže popel a prach.

„Ta věcička je opravdu efektivní. Kdyby nebyla tak šedá, tak by se dala prodat jako zázračné mýdlo.“

„Vrax’ton pomoct Harper umýt.“

Jemně ji zatlačil k malé pláži a posadil ji do písku, takže jí voda sahala jen do pasu. Poté jí zvedl nohu a mýdlovým popelem jí třel lýtko. Byl to úžasný pocit a Harper pocítila v podbřišku, nadějeplné brnění.

„Víš“, pronesla lhostejně a myla si druhou paži, „mohl bys místo Vrax’ton říkat „já“ a místo Harper „ty“. Takhle to dělá většina lidí. Je trochu neobvyklé mluvit o sobě jako o třetí osobě. Ale tvá angličtina je skvělá. Fakt dobrá. Senzační.“ Vyslovovala ta slova pomalu, aby se ujistila, že jí rozuměl.

Pustil jí jednu nohu a zvedl druhou. „Vrax’ton je dobré jméno. Zní dobře. Vrax’ton rád říkat Harper. Je příjemné ho říkat. Senzační.“

Byl tak upřímný, že její srdce okamžitě roztálo, a to, že ji shodil do vody, mu odpustila. A začala myslet na budoucnost, což bylo něco, čemu se snažila vyhnout. Kdyby se jim nějak podařilo z této planety uniknout, jaké by to, kdyby bylo mezi nimi něco víc? Něco víc, než jen sex a dva lidé, které daly dohromady okolnosti, které nemohli ovlivnit?

Spláchl jí lýtko a začal se pohybovat výš. Harper najednou vyschlo v ústech. Vrax’tonův penis trčel z vody. Tvrdý, silný a mimozemský. Beze studu k němu natáhla ruku a dotkla se ho. V její ruce sebou zacukal.

„Teda tohle mi přijde hodně mimozemské. Zajímavý tvar.“

Dále ji umýval mýdlovým popelem. „Bojovníci Acerex neuvěřitelně nádherní muži“, informoval ji. „Všechny nespokojené samičky přeslavné léto, když s bojovníky Acerex.“

Palcem mu přejížděla po největším uzlu. „To byla vibrace?“

„Vibrace?“

„Vibrace, jako rychlý pohyb.“ Natáhla svou ruku a zatřepala s ní. „Takhle. Bzzzzzz.“

Přikývl. „Na Acerex ne moc samiček. Samci musí být neuvěřitelně senzační, aby se s nimi mohli spojit. A trénují, aby mohli dělat bzzzzz.“

Harper ohrnula rty a souhlasně přikývla. Jestli na jeho planetě muži mezi sebou o přízeň žen soutěžili, pak bylo jen logické, že vyvinuli takové schopnosti, aby ženy co nejlépe uspokojili. Evolucí se z nich staly sexuální hračky.

„Přesně tak. Tam, odkud pocházím, bychom něco takového potřebovali – oooch, ano, děkuji, to je skvělé, no, tuto části si můžu umýt sama.“

Vrax’ton ve svém postupu zrovna dorazil k vnější straně jejího stehna a mířil k jejímu odhalenému pohlaví. Byl to úžasný pocit, a brnění se přeneslo z jejích citlivých stehen i na zbytek, ale rozhodně tam v tom místě nechtěla mít nějaký cizí mýdlo z popela. Rychle se doumývala a všimla si, že je tam dole vlhká a kluzká, takže by do ní vklouzl bez jakýchkoliv problémů. A proč ne? Znovu se jí začalo zmocňovat horečnaté vzrušení. Znovu ho uchopila za ptáka a cítila, jak sebou škubl. Pohlédla mu do očí, a aniž by cokoliv řekla, otočila se a klesla v písku na kolena. Chtěla to.

Ano, doslova se před tím mimozemským chlápkem, kterého znala teprve pár hodin, prezentovala. Ale už to všechno viděl. A zatraceně, chtěli to oba. Budoucnost byla nejistá, a to jí dávalo pocit svobody, jaký ještě nikdy předtím nepocítila. I kdyby to byl její konec, proč by z toho nevytřískala to nejlepší a neužila si to? A kdyby byli zachráněni, tak by z toho mohlo být i něco víc. Kdyby to chtěl.

Cítila na boku jeho ruku a potlačila naději. Byla to skvělá příležitost, žít tady a teď a nedělat si žádné starosti. Aspoň s tím jí mohla planeta pomoci. Byl to úžasný pocit, nabídnout se beze studu dech beroucímu muži a nepřemýšlet nad tím, co si pomyslí ostatní. Bylo docela možné, že už nikdy žádného muže nepotká.

„Harper je fantastická a úžasná“, pronesl Vrax’ton hlasem nasyceným vzrušením a Harper si dala za úkol, že ho naučí pár dalších adjektivů. Později. Nyní si ho chtěla jen užívat.

Jeho horký penis jí vklouzl mezi pysky a potěšením zasténala. Až do ní ten úžasně formovaný pták pronikne, bude to…

„Áaaano!“, zasténala nahlas, když do jejího lůna pronikly všechny jeho perfektní drážky, uzlíky a háček jedním prudkým přírazem. Její mušlička vysílala do jejího těla zmatené a potěšené signály. Opravdu to mohlo být tak dobré? Znovu jí mysl a tělo zaplavil ohňostroj nadrženosti, ale tentokrát věděla, co ji čekalo. Věděla, že bude perfektivně pasovat, a že její tělo bude na něj reagovat s úžasem, a byla rozhodnuta si to užít naplno. Opřela si hlavu o paže a vystrčila zadek nahoru, aby ho přivítala a uvolnila části těla, které nebyly k šukání zapotřebí. Cítila na zadečku jeho ruce a jeho penis, který ji vyplňoval, a věděla, že kdyby chtěla, mohla by každým okamžikem vyvrcholit. Jednoduše se nechat unášet vlnou, kterou v ní probouzel. Po nějaké době stejně nebude mít na výběr – s tím svým vibrujícím penisem by z ní orgasmus doslova vytlačil.

Jakoby věděl, na co myslela. Bral si ji pomalu a při každém přírazu ji nechal procítit každý detail svého penisu – jedno nekonečné potěšení na všech jejích nejintimnějších a nejcitlivějších místech. Nebyla si vědoma toho, že při každém nádechu zakňourala, ale zvuk jejích vlastních projevů ji stále víc a víc vzrušoval. Byla připravená vyvrcholit. Jakoby jí četl myšlenky, zvýšil rytmus a přírazy byly tvrdší a rychlejší. Při každém přírazu hluboce zavrčel. Očividně si to užíval stejně jako ona.

Pomyšlení, že toho skvělého muže uspokojuje, ji přivedlo na kraj šílenství, a zrovna v tom okamžiku začal vibrovat. Přímo na jejím klitorisu a přesně s tím správným tlakem. Vyvrcholení ji zasáhlo jako lavina. Nasála vzduch, a když do ní prudce přirazil a nepřetržitě vibroval na jejím nejcitlivějším místě, vykřikla. Pokračoval, a poté začaly být jeho pohyby méně kontrolované, jeho sténání se prohloubilo a pak hluboko v ní ten mimozemský bojovník vybuchl. Cítila proud jeho horkého spermatu. Když ho její lůno sevřelo ve snaze udržet ho uvnitř, zasténala.

Klesl na ni a na krku ucítila jeho horký dech. Zatraceně, milovala to.

„Harper je úžasná žena“, zavrčel. „Společně jsou Harper a Vrax’ton úžasní.“

Přikývla. A začala ho milovat. „To máš pravdu.“

***

Harper se posadila. Slunce zapadlo, ale na horizontu byla jasná mračna. Odrážela oheň pod nimi. „Neměli bychom jít dál?“

Vrax’ton se vedle ní posadil a položil jí ruku kolem ramen. „Příliš nebezpečné. Tak blízko ohni je mnoho dravců. Běží rychleji než Harper. Mnohem rychleji. Ve tmě neviditelní. A agresivnější.“

Přikývla. On tu planetu znal, ona ne. A neměla důvod věřit, že by chtěl být spálen víc než ona. Pokud to považoval za riskantní, pak mu věřila.

„Takže strávíme noc tady?“

„Je to dobré místo. Za zády voda, musíme hlídat jen prostor před námi. Udělám oheň, abych uvařil maso. Udrží zvířata mimo.“

Pomyšlení na další jemné maso bylo dost lákavé. „Takže musíš jít lovit?“

Zašklebil se. „Není třeba. Zatímco si Harper užívala příjemnou koupel, Vrax’ton zabil Herga.“ Ukázal před sebe a Harper vstala, aby se podívala. Spatřila hromádku skleněných střepů. „Proboha! On byl přímo tady? Neměla jsem tušení!“

Vrax’ton vystrčil tři prsty. „Mnoho Hergů. Vrax’ton zabil dva, zatímco Harper elegantně přistála ve vodě.“

Lehce ho plácla po rameni. „Takže to byl ten důvod, proč jsi křičel! Myslela jsem, že to byl nějaký mimozemský žert.“

Pokrčil rameny. „Žert a zároveň jsem je zabil. Obojí současně.“

„Aha. Myslíš, že se tu najde pár těch opilých bobulí? Ráda bych se teď trochu opila. Když už tu budeme tábořit.“

Vrax’ton rozdělal oheň a tentokrát Harper maso, zatímco meditoval, uvařila a přitom mluvila nahlas anglicky. Nyní, když věděla, k čemu je ta meditace dobrá, dávala pozor na to, aby používala rozumné věty a vyslovila co nejvíc nových slovíček. Rozhodně něco lepšího, než staré právnické texty nebo strojené Shakespearovy verše. Soustředila se i na gramatiku.

Když otevřel oči, bylo maso měkké a Harper už kousek z něj žvýkala.

„Vrax’ton rád, že Harper chutnat cizokrajné jídlo. Je důležité se posílit.“

Žvýkala dál. „Chutná mi. Moc. Ale za nějaký ten týden by to mohlo být trochu jednotvárné, pokud nenajdeme nic jiného.“

Našli další druh bobulí, které měly v sobě snad ještě víc alkoholu než ty první. Bylo to velmi chutné jídlo a po bobulích byla Harper ospalá. Byla už skoro čtyři a dvacet hodin vzhůru, ale za ten čas se toho stalo tolik, že únava byla pravděpodobně jen vyčerpání.

Vrax’ton si neochotně natáhl kalhoty. „Při útoku je lepší být oblečen. Harper si oblékne zpátky ten svůj směšný oblek. I když je opravdu škoda zakrývat tak fantastické tělo. Ale pro blaho většiny nutné.“

Harper ulehla do trávy přímo na malé pláži, aby byla v bezpečí aspoň z jedné strany. Vrax’ton navršil na sebe hromádku větviček tak, aby oheň dlouho vydržel, aniž by na něj museli dávat pozor. Poté si lehl za ni, objal ji jednou paží a přitiskl k sobě.

„Harper opustí Bosh“, zašeptal jí do ucha. „Duchové se postarají o její blaho.“

A ona mu věřila. Byl si tím tak jistý, že mohla i ona. Držela se jeho ruky a stiskla ji.

Noc naplnily zvláštní cizí zvuky zvířat a ptáků. Obrovský oheň se stále přibližoval. Pravděpodobně se ještě nikdy nenacházela ve větším nebezpečí než v tomto okamžiku.

Ale z nějakého důvodu se nikdy necítila v takovém bezpečí

Harper, zavřela oči.