FPWC - 13. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

HARPER

Slunce právě zapadalo a tak se posadili těsně vedle sebe, na trávou porostlý kopec. Harper položila Vrax’tonovi uvolněně ruku do rozkroku. Zvedl obočí a vrhl na ni šibalský úsměv.

„Jestli chce Harper překlenout čas, Vrax’ton souhlasí“, prohlásil a položil Harper ruku na prsa. Při tom příjemném doteku si povzdechla. „Vidíš, přesně to samé jsem si taky myslela. A tady je to moc pěkné, s tím západem slunce a trávou a výhledem.“

Stáhl jí overal z ramen. Harper se z něj vykroutila a na nahém zadku pocítila trávu. Cítila se víc nahá, než si kdy pamatovala, obzvlášť tady na kopci, kde byl pocit, že je venku, mnohem silnější než dole v džungli, obklopená stromy.

Vrax’ton ji políbil na krk. Jemné ďobnutí na každé straně až k ramenům, přičemž ji jednou rukou podepíral a druhou podle libosti posouval a natáčel. Jeho jemné doteky jí vysílaly z povrchu kůže do klína malé paprsky tepla. Jeho teplý dech na kůži, krátce předtím, než se jí jeho rty dotkly, ji připravovaly na to, co mělo přijít. Při každém polibku jí po zádech přejel mráz.

Rty jí laskal prso, pomalu a rozvážně, ale s velkým odhodláním. Když dorazil nahoru, věděla, že následující polibek bude směřovat na bradavku a už jen z toho pomyšlení zadržela dech. Poté na mokrou cestičku dýchl a Harper se otřásla. Pochopila. On tu měl hlavní slovo. Znovu vydechla a jako za odměnu ji políbil na bradavku. Ten dotek ucítila i na jiných intimních místech. Držel její bradavku mezi zuby a Harper cítila jeho horký dech a chlad na místě, které políbil. Prostě věděla, že… „Och!“

Jeho kousnutí bylo na hraně mezi potěšením a bolestí, ale ne víc. Dostatečně, aby ji nechal pocítit, že ji prohlédl. Chtěl, aby mu důvěřovala, aby věděla, že to nebylo jeho poprvé. Vůbec ne. Její dech se zrychloval a udivilo ji, že už jen tím polibkem na její prso jí dokázal poskytnout takové potěšení. Planeta tomu samozřejmě taky napomáhala, protože vzduch byl ztěžklý feromony všech živých bytostí tady a nyní i pozemskou vůní jejího vlastního vzrušení. Nebesa, muselo z ní úplně kapat.

Jeho ústa se přesunula k dalšímu citlivému bodu a tam svou proceduru zopakoval. Nejdřív nahoru a poté přímo do středu, zatímco druhou rukou jí masíroval první ňadro. Harper si byla jistá, že má po celém těle husí kůži.

Vrax’ton pokračoval po hrudi dolů a dával jí tak najevo, že její kůže je celá jednou velkou erotogenní zónou. Jak jen jí mohla kůže na jejím břiše poskytnout tolik potěšení? Předtím si toho nikdy nebyla vědoma a teď jakoby každý kousek jejího těla proměnil v centrum jejího bytí.

Když si uvědomila, že je na cestě k centru jejího ženství, zadrhl se jí dech. Jeho polibky a laskání byly lehoučké a jakoby náhodné, ale tendence byla jasná – mířil k jejímu středu

Znovu své tempo zpomalil, jakoby věděl, co očekávala a chtěl jí znovu připomenout, že se bude dít to, co a jak chce on. Zatraceně, chtěla cítit jeho ústa na svém pohlaví. Ale nechal ji čekat, přinutil ji, nechat na něm, co jí poskytne. Kontrast mezi jeho tvrdým, válečnickým zevnějškem a něžností, kterou ji zahrnoval, ji okouzloval. Úžasný muž!

Pokračoval po bříšku dolů a jakoby ledabyle políbil kůži tu a hned zase tam, ale Harper věděla, že by každý další polibek mohl zasáhnout její nejcitlivější místo, každý další polibek by mohl přivést její pánev k výbuchu žáru a vyvrcholení.

Ale dál ji udržoval v očekávání. Posunul se k boku, blízko k jejímu pohlaví, ale bez toho, aby se ho dotkl. Poté přesunul svou pozornost na druhou stranu a tam pokračoval ve svém rytmu, to celé nesymetricky, aby zůstávala v nevědomosti, kde přistane polibek příště. Možná už další polaskání bude patřit jejímu klitorisu. Nebo až pak. Nebo…

Následovala pauza, která mohla znamenat jediné…

Zvedla boky, a když konečně ucítila na svém nejcitlivějším místečku jeho rty, vykřikla extází a štěstím. Ještě nikdy se při doteku na klitoris necítila tak vzrušená. A jestli bude Vrax’ton pokračovat, na místě vyvrcholí. Doufala, že to věděl. Chtěla vyvrcholit, ale jen když bude v ní. Samozřejmě, že to věděl. Stačil by jeden polibek. Pokračoval dál mezi její stydké pysky, které teď byly tak horké a citlivé, že by je rozechvěl i závan větru. Ne, věděl přesně, co dělal. Její pokožka byla citlivá, ale nechtěl, aby ji přemohl orgasmus předčasně. Jazykem mrskl po naběhlém masíčku a mlaskavé zvuky, které vyluzoval tak blízko jejího středu, ji přiměly červenat se. Pochybovala, že by byla někdy předtím tak vlhká. Pocity se změnily. Byly hlubší a animálnější. I přes mlhu vzrušení si byla vědoma, že krouží jazykem kolem jejího otvoru a jestli vklouzne dovnitř, tak…

Jasně vnímal, jak byla vzrušená a znovu se začal propracovávat vzhůru. Ale i tak brzy vyvrcholí. Stačilo by se jen jednou dotknout jejího klitorisu a vybuchne. Reflexivně roztáhla nohy. Jako pozvání a současně varování.

„Takhle ne“, zavrčela. „Penis. Tvým penisem. Vezmi si mě.“

A jakoby to tak po celou dobu plánoval, což byla zřejmě i pravda, o sekundu později do ní tvrdě a nemilosrdně přirazil.

Když její mušlička vybuchla ženskou extází a společným žárem se probudila k životu, Harper zakňučela. Vrax’ton pokračoval a svým naprosto cizím a nádherným ptákem ji přiváděl k šílenství. V hlavě a v celém jejím těle vystřeloval ohňostroj, a když ucítila na svém klitorisu vibrace, vyrazila ze sebe výkřik, který musel být slyšet i dole pod kopcem.

Vrax’ton nepřestával. Zmocňoval se jí tvrdě a rychle, takže věděla, že bude později běhat trochu podivně, ale bylo jí to jedno. Chtěla jen, aby to nikdy neskončilo, aby ji šukal po celou věčnost. Slyšela, že ze sebe vydal bojový pokřik a lůno jí zalilo jeho horké sperma. Cítila se živější a poctěnější, než kdykoliv v životě předtím. Hlavou jí proběhla zvláštní, ale jasná myšlenka: Toto byl čistý život. Ukázal jí, co znamenalo žít.

Když začal zpomalovat a nechal její orgasmus odeznít, vzlykla vděčností a nevyslovitelným sexuálním štěstím. Chvěla se a cítila, že jí doslova hoří páteř. „Miluji tě“, vydechla.

Položil tvář blízko její, penis stále ještě zabořený hluboko v ní. Jeho oči se jí vpalovaly do duše a nechávala se unášet pocitem, že mu patří. „I já tě miluji, má mahan.“

***

Slunce právě zmizelo za obzorem, když Harper vzhlédla. Na tmavomodrém nebi se objevilo pár hvězd. „Dnes je docela jasno. Nemyslím si, že by to byl velký rozdíl, ale bez mraků to bude pro holky lépe viditelné.“

Vrax’ton se narovnal. „Pak bychom měli začít, abychom byli brzy hotovi.“

Harper přeletěla pohledem džungli. Nebe se koupalo v oranžové a rudé barvě a odráželo oheň pod sebou. A nyní si byla jistá, že zahlédla i opravdové plameny – zářivě žluté paprsky, vystřelující ze země do výše tisíce metrů. A to byl jen normální oheň. Pomyšlení na rok inferna, o kterém mluvil Vrax’ton, se jí nelíbilo.

Vrátili se zpátky do džungle a začali s přípravami na to, co měla Harper v úmyslu. Utrhli pár hořlavých plodů a Vrax’ton je zapálil jiskrou, vytvořenou jeho sekerou. Poté natrhali další ovoce a navršili je kolem stovek vybraných kmenů stromů, přičemž nařízli slupku každého plodu tak, aby z nich vytékala alkoholická šťáva.

„Nemusí to být moc vysoké“, řekla Harper. „Jak tak, aby to bylo nápadné.“

Mlčky pokračovali v práci a trvalo to hodiny, než byli hotoví. Ale až skončili, byl Měsíc Gideo vysoko nad nimi a Harper neviděla důvod, proč čekat.

„Teď plody zapálíme, ty budou hořet a zapálí stromy. Pak budou hořet několik hodin a vytvoří obrovské H, které holky na základně, až budou kontrolovat teleskop, nebudou moci přehlédnout. Pravděpodobně spustí alarm i počítač. Snad to pochopí, ne? H jako Harper?“

Vrax’ton pohlédl směrem k ohni. „Kdo ví, co si přátelé Harper budou o zvláštním symbolu v džungli myslet. Ale Vrax’ton souhlasil, že počkáme. Přesto navrhuji nedělat si přílišné naděje.“

Chodili od stromu ke stromu a zapalovali u jejich kořenů malé hromádky alkoholem nasáklého ovocem. Poté vystoupali výš, aby viděli, jak to vypadalo.

„Moc velký dojem to neudělalo“, prohlásila Harper zklamaně. „Hoří jen ovoce, ale stromy ne.“

Vrax’ton si ťukal prstem na rty. „Vypadá to, že je kůra moc silná. Stromy se vyvinuly tak, aby je nezapálil obyčejný blesk nebo jiskřička. Stromy dokáže zapálit jen opravdový oheň.“

Harper zaklonila hlavu a vzhlédla k Měsíci Gideo, kde čekali její přátelé a kde byl teleskop namířen přesně na tuto část planety Bry, a to blízko ohně. Tak blízko a přece tak daleko…

Najednou z jednoho stromu na konci písmena H vystřelily plameny vysoko do vzduchu a strom se rozpálil jako pochodeň. Hned na to následoval další a další. Brzy hořely obě paralelní linie, písmene H. Poté se rozhořela i krátká linie v jeho středu. Za chvíli hleděli na velké hořící písmeno H na okraji džungle.

„Myslím, že se jen potřebovaly rozehřát“, pronesla Harper potěšeně. „Páni, tu věc musí být vidět snad i ze Země!“

Vrax’ton zúžil oči. „To nebylo ovoce. Hromádky ovoce už dohořely. To bylo něco jiného… ach.“

„Náš drak!“, vykřikla Harper. „Snad si nemyslíš… ne, to je příliš bláznivé. Ale draci ve starých mýtech dokázali dštít oheň. Nejžhavější oheň na světě.“

Vrax’ton se poškrábal na bradě. „Proto jim říkáme ohniví ptáci. Dokáží chrlit oheň. Možná využívají svůj talent a krmí oheň, když hrozí, že by vyhasl. Vyhaslý oheň by pro všechny bytosti na planetě Bosh znamenal smrt.“

Nad nimi a nad korunami stromů v džungli proletěl stín, který musel patřit drakovi. Harper mu radostně zamávala. „Děěěěkkkuuujjjiiiii!“

Stromy, tvořící písmeno H, teď planuly jasnými plameny, které byly víc bílé než žluté. Světlo bylo tak intenzivní, že se Harper při představě, že tak silně bude hořet každý strom v lese, otřásla. Ale až oheň dorazí, tak budou. Zvedla zrak k měsíci, kde právě musel na stanici Gideo vypuknout chaos. „Holky by sem mohly přiletět člunem a vyzvednout nás. Pravděpodobně přeletí nad písmenem H a budou skenovat terén a hledat známky života. Když vyrazí teď, tak tu mohou být asi za osm hodin.“

Doufala, že Vrax’ton bude stejně šťastný a optimistický jako ona, ale vysoký bojovník se neusmál. Vzal ji za ruku a táhl ji do kopce. „Stromy hoří příliš intenzivně. Vrax’ton doufá, že se oheň nerozšíří i na další stromy. Pokud se tak stane, budou Harper a Vrax’ton mrtví.“

Harper bodl osten strachu. Na to nepomyslela. „Nevěděla jsem, že budou hořet ti silně. Aspoň, že nevane žádný vítr.“

„Plameny míří přímo vzhůru“, souhlasil Vrax’ton. „Pravděpodobně okolní stromy nezasáhnou. To je jediné štěstí. Přesto se musíme dostat od ohně dál. Nevíme to přesně.“

Harper běžela do kopce. Horko ohně měli v zádech a Harper cítila, jak jí po zádech a po čele stékal pot.

Vrax’ton ji táhl za sebou. „Jestli má mít nápad Harper smysl, musíme zůstat v blízkosti hořícího záchranného symbolu. Bosh je velká planeta. Přátelé Harper by si mohli klidně splést známky života se smečkou dravců.“

Doběhli na vrchol malého kopce a pohlédli na džungli. V dáli plály jednotlivě dlouhé plameny.

Posadili se do trávy a Harper si z čela otřela pot. „Ano Když se budeme zdržovat poblíž, můžeme si být jistí, že přijdou sem a najdou nás.“ Vzhlédla k Měsíci Gideo. Nápad, který jí ještě před půl hodinou připadal jako skvělá myšlenka, se teď začal hroutit. Bylo tu příliš mnoho „pokud“ a „ale“. Jediné, čím si byla jistá, bylo, že až holky znamení uvidí, nebudou věřit, že se jedná o přirozený fenomén. Ale dojde jim, že to byla ona? Rozhodnou se poslat člun? Bude je člun schopen najít? Budou schopní přistát a znovu vzlétnout? Budou tu včas?

Letět na Bry na záchrannou akci nebylo něco, o čem by se někdy bavily, protože proč by tam vůbec někdo byl? Nikdo nedokázal předpovědět existenci děsivých, znásilňujících mimozemšťanů, unášejících lidi, kteří pracovali na stanici Gideo. Proto ani neexistoval návod, jak zachránit lidi z planety Bry.

„Mohou tu být nejdříve za osm hodin“, řekla Harper. „Myslím, že budeme muset to riziko podstoupit.“

Vrax’ton přikývl. „Je to pro Harper a Vrax’ton nejlepší šance. Jsou přešťastní, že je tu šance. Plán Harper dobrý. Harper je chytrá a statečná žena ze Země, která se na planetě Bosh chová, jakoby byla zkušená bojovnice.“ A poté, konečně, se usmál.

Pohled na jeho bílé zuby a jak se vážný výraz jeho tváře změnil na mladistvě rozzářený, působil v její hlavě jako přepínač a znovu jí ten plán připadal docela dobrý. Samozřejmě, že to bude fungovat! Nálada se jí zlepšila. Úsměv mu vrátila a poté na sebe dobrou minutu hleděli jako zamilovaný páreček. Zaplavilo ji horko a touha. Harper vsunula ruku mezi Vrax’tonova silná stehna a uchopila jeho očividnou erekci, zatímco si druhou rukou rozepnula overal. „A jelikož stejně musíme čekat, měla bych pár nápadů, jak si ten čas užít.“