C+C - 20. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Zamilovanost

Pohled ze strany Cece

„Ach, dobře,“ řekla máma Cece, když obě došly k východu z letadla. „Miguel to stihl včas. Nesnáším, když musím volat řidiče.“

Cece následovala mámu ven z letadla a zjistila, že muž, který byl pravou rukou Catherine, tam nečekal sám. Přivedl s sebou svého nejstaršího syna – Juana. Při pohledu na Juana, který se opíral o černý Mercedes, tváře třináctileté Cece okamžitě zčervenaly a ta barva se jí začala rozlévat i po krku.

Nebylo to zdaleka poprvé, co viděla Juana. Znala ho prakticky celý svůj život. Byl o dva roky starší než ona – bylo mu patnáct – ale nikdy nepřiměl Cece myslet si, že byla jen otravnou malou holčičkou, se kterou uvízl, kdykoli jejich rodiče dělali byznys.

Byli kamarády.

Svým způsobem.

Cece nevěděla, kdy - nebo jak - se to stalo, ale někdy loni se přestala dívat na Juana jen jako na kamaráda. Možná k tomu došlo, zatímco vyrůstal a dospíval. Nebo to možná bylo tím, jak jí jeho tmavé oči začaly vždy pronásledovat, kdykoli se pohnula. Mohlo to být způsobené jen skutečností, že si Cece začala obecně všímat chlapců.

A stalo se, že Juan prostě skončil jako jediný chlapec, kterého si opravdu chtěla všimnout.

Byl také pohledný.

Rusá kůže a jantarové oči. Hráč baseballu s ladností a hbitostí, kterou prokazoval, nemluvě o těle…

Cece se do tváří znovu vplížily rozpaky.

Sakra.

„Cece?“

Cece z omámení vytrhla teprve až máma, když na ni zavolala jménem. Očividně se musela zastavit na úpatí schodů letadla.

Pravděpodobně přitom zírala.

Na Juana.

Ugh.

„Jo, mami?“

Catherine přejela pohledem po schodech nahoru k letadlu a pak zpátky ke své dceři. „Zapomněla jsi na něco v letadle?“

„Ne,“ řekla Cece rychle.

„Něco se děje?“

Cece se podívala přes mámino rameno a uviděl Juana mluvit se svým tátou. „Ne, mami, nic se neděje.“

Jen je jí trochu trapně.

Také se jí do bříška vrátili motýlci.

Bože.

Catherine sledovala pohled své dcery a pak se zazubila. „Aha.“

Ten hloupý ruměnec se jí do tváří vrátil plnou silou. Opravdu cítila, jak jí krev proudila těsně pod povrchem kůže, aby předvedla její zahanbení. Stejně tak by se mohla proměnit v zatraceně rajče, protože pravděpodobně byla přesně tak rudá.

Cece se to pokusila skrýt tím, že se znovu dala do chůze a protlačila se kolem své mámy, která stále zůstávala na místě. Protože co jiného mohla dělat?

„Nech to být, mami,“ řekla Cece.

Catherine se zasmála a pak popadla dceru za zápěstí, aby zabránila Cece jít dál. Silně za něj zatáhla, aby přiměla Cece otočit se. Takhle jí nezbývalo nic jiného, než se dívat mámě do tváře - Catherine tehdy mohla vidět všechno, co se Cece snažila skrýt.

„Počkej,“ řekla máma. „Takže... Juan, hm?“

Cece se zašklebila. „Je to jen hloupá zamilovanost.“

„On to ví?“

Její vlastní smích jí na jazyku chutnal trochu hořce.

„Mami, myslím, že on si mě vůbec nevšimne.“

Catherine se zamračila a přistoupila k dceři o krok blíž. Tak byla Cece mimo pohledu Juana a Miguela.

Dobře, alespoň její tvář.

Mohli vidět její záda.

„Hele, teď,“ řekla Catherine.

„Co?“

„Podívej se na mě.“

Cece to udělala.

Catherine mrkala. „Jsi až příliš krásná a příliš úžasná, než aby tě někdo mohl přehlédnout. Vyčníváš - ty zatraceně záříš.“

Cece se zazubila.

Máma přikývla. „A věř mi, že Juan si tě také všímá, Cece.“

„Myslíš?“

„Vím, že ano, ale také vím, že je to slušný mladý muž, který to má v hlavě srovnané, a který má srdce na správném místě.“

„Co tím myslíš?“

Catherine se sklonila, takže teď měla oči ve stejné úrovni jako Cece. „To znamená… nebude ti třináct navždy, ale právě teď – on to ví.“

Aha.

„A teď,“ řekla máma, „se usměj.“

Cece to udělala.

„A běž pozdravit,“ dodala Catherine. „Na konci dne je jen chlapcem. A ty? Ty jsi ta nejúžasnější dívka. Pochopila jsi?“

Přikývla. „Pochopila, mami.“

Co se Cece týče, malý rozhovor s mámou znamenal velké divy. Vypadalo to, že Catherine věděla naprosto přesně, co říct, nebo prostě jen to, co Cece potřebovala slyšet, aby se všechno nějak zlepšilo.

Svou mámu zbožňovala. Vždycky.

Ty dvě přešly po asfaltu na místo, kde Miguel s Juanenm přerušili svůj rozhovor, aby je pozdravili. Jakmile se Juanovy oči setkaly s pohledem Cece, věnoval jí oslňující úsměv.

Bože. To díky zamilování se cítíte tak bezstarostně?

Nedostala příležitost nad tím příliš dlouho přemýšlet. Jakmile byla dost blízko, Juan využil příležitosti, aby jí objal paží kolem krku a pak si ji k sobě přitáhl k pevnému obejmutí, které jí na okamžik vyrazilo dech.

Silné paže. Dřevitá vůně.

Cece bušilo srdce.

„Ahoj, Cece,“ zamumlal jí Juan do vlasů. „Stýskalo se mi po tobě, mé děvče.“

Možná, že to byla celá ta věc s mým děvčetem, díky kterému se všechen ten zmatek dostal i do Ceceina srdce.

Jo. Mnohem víc než tohle malé zamilování.

*****

Ve tváři Cece se usadil trvalý úšklebek, kdy nedokázala dostat pod kontrolu svou zuřící žárlivost. Nepomáhalo ani to, že Juan, o pár metrů dál, vypadal, že Ceceinu rostoucí frustraci očividně naprosto nevnímal.

Cece vytrhlo z myšlenek lehké dívčí chichotání. Jistě, majitelem smíchu byla dívka, která se k Juanovi přibližovala už od okamžiku, kdy on spolu s Cece zamířili do hotelového bazénu.

Proč jen si dívky myslely, že chichotání bylo roztomilé? Jako dětské chichotání. Nebylo to roztomilé.

Dívka však byla hezká. Modrooká. S krémově broskvovou kůží. Blond vlasy. Jako Barbie.

Pravý opak Cece. Také starší. Patnáct nebo šestnáct let.

„Měl bys přijít,“ řekla dívka. „Ach můj bože. Vsadím se, že by sis s námi užil spoustu zábavy, Juane.“

Juan střelil po Cece pohledem přes rameno. Rychle otočila hlavu jinam, předstírala, že jejich hovor neposlouchala. I tak pravděpodobně viděl, že to dělala.

„Ehm,“ začal Juan.

Cece se ohlédla právě včas, aby viděla, jak se dívka natáhla a dlaní se dotkla Juanovy hrudi. Dívčiny bílé bikiny byly tak malé, že by je stejně tak ani nemusela mít vůbec.

Ceceina žárlivost vzplála ještě žhavěji.

„Opravdu bych byla ráda, kdybys přišel,“ řekla dívka.

Cece by Juana vůbec neobviňovala, pokud by s tou hezkou dívkou zamířil k jejím chichotajícím se přátelům, kteří čekali na opačné straně bazénu. Byli mu věkově blíž a pravděpodobně měli lepší plány, než jen celý den sedět u bazénu.

Do prdele.

Cece popadla sluchátka od svého tabletu a zastrčila si je do uší. Když se nedokázala přinutit se je ignorovat, pak by prostě mohla utopit jejich hovor v hlasité hudbě. Pak už se odmítla byť jen podívat jejich směrem.

Dětinské? Možná trochu.

Bylo to lepší, než tam jít a pokusit se té blonďaté holce vytrhat vlasy z hlavy. Kromě toho si nemyslela, že by se to Juanovi nějak extra líbilo.

Zejména pokud se mu ta dívka líbila. Kurva. Co když se mu opravdu líbila?

Díky tomu Cece zabolelo u srdce. Tato věc se zamilováním srala.

Najednou Ceceiny uši zaplnily zvuky od bazénu, protože jí z nich byla sluchátka vytržena ven. Nad jejím lehátkem se tyčil Juan.

„Hej,“ řekl.

Cece se snažila nemračit. „Ahoj. Tuším, že si půjdeš vyrazit se svou novou kamarádkou, hm?“

Juan svraštil obočí. „V žádném případě, Cece.“

Srdce se jí zhouplo. Hloupé, zrádné srdce.

„Ne?“ odvážila se zeptat.

Zazubil se. „Ne – dnešek je celý pro tebe. Slíbil jsem to.“

„Jo, to ano.“

„Jsi v pořádku?“

Cece se podívala k místu, kde se dívka znovu připojila ke svým přátelům. „Teď ano.“

Juan přikývl. „Hmm.“

„Co?“

„Vypadáš, jako bys ucítila něco ošklivého.“

Cece pokrčila rameny. „Ne, já jen -“

„Neměl jsem v úmyslu přimět tě žárlit.“

Jejím prvním instinktem bylo ta slova popřít – částečně nechtěla, aby věděl, že ho měla takhle ráda. Jiná její část chtěla, aby přesně to věděl.

Dospívání bylo pro dívku těžké.

Juan se na ni díval tak, že se Cece donutila zastavit a zapřemýšlet, než vůbec něco řekla. Pomyslela také na mámu a na to, co jí Catherine vždycky říkala.

Roztomilé dívky vyvolávají scény. Roztomilé dívky lžou. Roztomilé dívky hrají hry.

Královny tyto věci nepotřebují ani nemusí dělat. Nikdy.

„Nelíbí se mi vidět tě s jinými dívkami,“ rozhodla se Cece říct.

Juan dopadl na lehátko vedle ní. „Dobře.“

„Dobře,“ zopakovala.

Podíval se na ni a řekl: „Vždycky jsme to jen já a ty, když přijde na my, Cece. Slibuji.“

Táta jí kdysi řekl, aby našla chlapce, který plnil své sliby, protože to byly druhy chlapců, z nichž vyrostli dobří muži.

Věděla, že ona toho chlapce našla.

Juana.

I když jim stále zbývaly roky.