TDHT - 15. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Vindr

Hazel si oheň oblíbila, jako by byla rozený drak. Byla jako planoucí slunce na jeho zádech, zatímco sledovali pouto k místu, kde byli drženi Watn a Jord. Hyrr letěl po jeho boku, zatímco dobrý tucet dalších draků byl ve formaci kolem nich. Nad ním se Volcant ponořil doleva, když se na dohled objevila vojenská základna, o níž Antonio říkal, že byla před časem oficiálně opuštěna (neoficiálně však věděl přinejmenším o jednom ze svých spolupracovníků z FBI, který ji využíval jako základnu pro tajné operace).

Vindr si dovolil ustoupit. Možná by snesla střelbu, ale nebyla drak. Ačkoli její žár byl tak silný a pouto tak přirozené, že by Vindra, nepřekvapilo, kdyby se změnila, stále byla člověkem. Nemohl se zapojit do boje, když byl zodpovědný za její ochranu.

Zbytek draků začal kroužit a čekal, až Hyrr prostřednictvím pouta potvrdí, že právě tady jsou Jord a Watn drženi. Nepotřebovali to však, protože během několika vteřin naplnila vzduch střelba. K obloze vystřelila postava; sluneční světlo se odráželo od Jordových černých šupin, jak silně tloukl křídly; spadl a Vindr vystřelil vpřed, než si vzpomněl na Hazel. Cítil, jak ho pobízí, aby skrze pouto pokračoval vpřed, ale místo toho se zarazil.

Tvé bezpečí je na prvním místě, snažil se jí poslat.

Téměř slyšel její odpověď. Pohni zadkem a pomoz Jordovi!

Jeden ze strážců se stočil doleva a z křídla mu vytékal proud krve. Hyrr se vrhl k velké zbrani připevněné na plošině. Prudce se otočil a letěl za ním, ale on se otočil a vrhl se příliš rychle. Vindrovi vyskočilo srdce až do krku, když se Hyrr málem zřítil k zemi, ale vytáhl se právě včas, aby sekl po zbrani; do vzduchu vylétly kusy kovu a on se rychle přesunul k další.

Jord se plazil po zemi a luskal po mužích, kteří se k němu začali přibližovat. Zakousl se do křídla letadla, které vzlétlo, a pak se vznesl do vzduchu. Jeho křídla tloukla silněji než obvykle, když mířil k Vindrovi a Hazel. Když se přiblížil, Vindr si všiml, že má křídla potrhaná, z okrajů se mu kouřilo.

Vazbou prošel puls, jak Jord zavrčel. Dvojí význam byl jasný. Na jedné straně idiot a na druhé: Dej mi Hazel, ať ti můžu pomoct.

Vindr se ve vzduchu otočil a zkroutil se, takže mu Hazel sklouzla po ocase. Chytila se hrotů podél jeho páteře a klesala z jednoho na druhý, dokud nebyla v pozici nad Jordem. Spustila se k němu; ten klesl o několik stop do vzduchu, takže se Vindr zatočil, aby se mu pokusil pomoci. Dost rychle se však srovnal a zamířil pryč s Hazelinou slavnou postavou na zádech.

Vindr počkal jen několik vteřin, než se přesvědčil, že Jord může dostatečně dobře létat, a pak se ve vzduchu otočil. Vítr mu fičel do tváře, když vletěl doprostřed bitvy. Střely se mu zařezávaly do křídel a odrážely se od šupin, zatímco očima přejížděl po základně.

Tady!

Zející díra v jedné z budov ukazovala, odkud Jord unikl. Ponořil se po tenkém poutu mezi ním a Watnem. V otevřeném prostoru bylo půl tuctu mužů. Křičeli a vrhali se pryč, když jim nad hlavami vypustil ohnivou dávku. Klesl dolů a naslepo tápal, dokud se jeho drápy nezavřely kolem měkké postavy. Doufal, že je to Watn, a vystřelil zpátky do vzduchu.

Podél jeho levého boku proběhly další kulky. Šupiny se rozlétly do vzduchu. Vindr schoval Watna do náruče, otočil se a zastrčil křídla, aby je neroztrhal. Protiletadlovým dělem prolétl další drak. Vindr znovu vysunul křídla a zachytil se, než dopadl příliš daleko. Přes pouto pronikl otřes bolesti – a on věděl, že má Watna.

Jeho pozornost upoutalo skřípění motorů a spatřil skupinu stíhaček, které se vznesly do vzduchu. Polovina draků se oddělila od hlavní skupiny a následovala Volcanta, který se vydal za stíhačkami. Dva z nich prorazili dračí obranu a vystřelili přímo na Vindra. Ten silně mával křídly; i když by se nejraději otočil a letadlo roztrhal na kusy, jeho úkol byl jasný.

A cítil, jak se mu Watn vzdaluje, i když si svého přítele a kolegu lovce tiskl k hrudi.

Hyrr dopadl na jednu ze stíhaček a srazil ji z oblohy. Druhý vypustil dvě střely; Vindr se prudce stočil a vyhnul se jim. Srdce mu bušilo, když kolem něj střely prolétly, a pak se otočil zpět. Zařval varovně k ostatním. Viděl, co takové zbraně udělaly s Watnem…

Znovu se raketám vyhnul, ale tentokrát mířily přímo na Hyrra, zatímco on a tryskáč uhýbali a kroužili kolem sebe. Vindr zavolal varování, ale Hyrr se střelám nemohl vyhnout, pokud nenarazil přímo do tryskáče! Vindrovi se z hrdla vydral další výkřik, když si omotal křídla kolem těla a klesl o několik metrů.

Dost blízko na to, aby mohl chytit další trysku do zubů. Zakroutil krkem dozadu a vrhl trysku na střely, které se blížily k Hyrrovi. Srazily se s hromovým řevem, kusy kovu létaly na všechny strany, zatímco oblohu spaloval oheň.

Hyrr klesl o několik stop a vytrhl tryskáč, s nímž bojoval, za křídlo.

Stráže za nimi vyřadily protiletadlové zbraně. Volcant a několik dalších se teď nořili nízko nad budovu a vypouštěli k ní chuchvalce ohně. Kámen se rozpadal, kov se tavil a dřevo hořelo. Vindr se usmíval, pocit vítězství se v něm vzmáhal, když sledoval, jak jeho druhové draci ničí základnu, která patřila lidem, kteří si mysleli, že mohou zničit draky.

Pak ucítil, že pouto mezi ním a Watnem selhává. Zadrhávalo se a pulzovalo, slabý tlukot srdce. Cítil, jak se z Watnova těla vytrácí život. Jakýkoli triumf, který cítil, zmizel v ledovém strachu. Otočil se a silně tloukl křídly, když v dálce pronásledoval Jordovu postavu. Hyrr sundal poslední tryskáč, který se k nim blížil, a zařadil se vedle něj. Z boku mu kapala krev, ale Hyrr nejevil známky zpomalení.

Letěli tvrdě a rychle, nakonec předstihli Jorda na tak dlouho, aby Hyrr mohl vzít Hazel a Jord se proměnil zpět do lidské podoby, aby ho Hyrr mohl snadněji nést.

Vindr je nechal za sebou. Watnův život rychle ubíhal a on nedovolí, aby ho cokoli zpomalilo, když se vydal k základně, kde čekal Indulf. Jakmile dorazil, Vindr se snesl z oblohy. Léčitelé už čekali, připraveni na všechny ztráty, které si bitva vyžádala. Několik léčitelů se vrhlo vpřed a pomohlo mu položit Watna na nosítka.

„Budeme potřebovat tvůj oheň,“ řekla mu Audiv. Chytila ho za paži a táhla ho s sebou, když Watna hnali na operační sál.

Watn byl ve špatném stavu. Vindr udělal, co Audiv žádala, a věnoval svému kolegovi lovci veškerý plamen, který v něm byl. Pak se vyčerpaný vypotácel z místnosti; ačkoli toužil zůstat a zajistit, aby se Watn uzdravil, věděl, že je lepší se léčiteli nestavět do cesty.

Audiv byla mocný mág. Jestli ho někdo dokázal vyléčit, tak ona.

Netrvalo dlouho a našel toho, koho hledal.

Hazel se rozplakala, když objímala Jorda a znovu a znovu ho líbala mezi nadáváním, že zadržuje pouto, které by jim umožnilo najít ho rychleji. Když se jí to snažil vysvětlit, usmál se, polibek jí opětoval a omluvil se najednou. Svlékli ho do pasu, zatímco se na něj podíval léčitel a postaral se o nejhorší zranění. Hyrr ležel na posteli opodál a usmíval se na ně.

Když je viděl a cítil, jak pouto s Watnem sílí, když ho léčitelé přivedli z bezvědomí, byl Vindr téměř připraven se posadit a začít se smát. Byla to bizarní reakce, věděl, ale nemohl si pomoci.

Jord jeho veselí vycítil a přerušil líbání s Hazel na dost dlouho, aby se na něj podíval. „Co to sakra bylo?“

Vindr dovolil léčiteli, aby ho odvedl k samostatnému lůžku a začal ho prohlížet. Nemohl si pomoct, ale usmál se na Jorda, i když se na něj jeho vůdce mračil. „Co to sakra bylo?“

„Víš, o čem mluvím.“ Jord na něj ukázal prstem. „Vybral jsem si tě jako svého sekundanta, protože jsem si myslel, že jsi z celé party nejvyrovnanější. Neměl jsi zkoušet tenhle tah. Co kdyby se někomu něco stalo? Co kdyby se Hazel zranila?“

„Neopovažuj se mě využívat, aby ses na něj naštval,“ vpadla mu do řeči Hazel. Lehce plácla Jorda po ruce. „Vysvětlili mi rizika a víš co? Myslím, že to za to stálo. A taky že jo.“

„Hazel…“

Zvedla ruku. „V téhle věci nepřipustím žádné hádky. Byl to risk. Ale právě to riziko nám umožnilo zachránit tě. A právě toto riziko udrží Watna naživu. A právě toto riziko nám umožnilo zničit operační základnu patřící lidem, kteří by chtěli rozpoutat válku s draky.“

Vindr nakrčil obočí. „Vrátil se tedy Volcant?“

Hazel se otočila a přikývla na něj. „Jo. Jeden drak dostal plnou tlamu kulek, ale v jeho uzdravení nevidí žádné problémy. Zbytek zranění byl drobný. Až na něj,“ gestem ukázala na Hyrra. „Ten má úplně roztrhané křídlo.“

„Já se uzdravím.“ Hyrr pokrčil rameny a pak s mrknutím dodal. „I když možná budu chvíli ležet na zádech.“

Hazel se na něj zašklebila. Ještě jednou políbila Jorda, pak se přesunula k Hyrrovi, zasadila mu jednu a nakonec k Vindrovi. Jakmile ho objala kolem ramen, zašeptala: „Watn?“

„Bude v pořádku.“ A tentokrát to dokázal myslet vážně. Na tváři se mu rozlil široký úsměv. „Dostali jsme se k němu právě včas.“

Hazel si opřela čelo o jeho hruď a zasmála se, což bylo napůl přerušeno vzlykem. Vindr věděl, jak se cítí. Po všem, co se stalo, se zdálo nemožné, že jsou všichni tady a všichni naživu. Ale byli. Objal ji kolem pasu a zahleděl se na ni. Jantar z jejích očí už téměř zmizel, ale oheň, do kterého se zamiloval, v nich stále byl.

„Ještě není konec,“ připomněl jim Jord a jeho hlas zněl ponuře. „Jestli toho ti agenti FBI dokázali tolik získat, musí být korupce i na vyšších místech.“

Hazel se na něj otočila. „Ano, je. Ale Antonio se o to všechno postará. Odteď je tvým jediným úkolem, aby ses uzdravil. A já budu s tebou na každém kroku tvého uzdravování. Stěhuju se do Byrelmoru. Obklopena draky bych měla být v dostatečném bezpečí.“ Usmála se, políbila Vindra a pak mrkla na Hyrra. „A kdyby ne, tak mě asi budeš muset chránit v posteli.“

Vindr si nemohl pomoct – vyprskl smíchy. Pak Hazel políbil. Cítil, jak ho pouto s ostatními spaluje souhlasem. Tohle byla jejich družka. A nehodlali dopustit, aby jim opět něco stálo v cestě.