OC - 8. kapitola

Překlad: Marťa

Aspen

Dál jsem zírala na zavřené dveře ložnice, které za sebou Hunter zabouchl, když vyběhl z pokoje. Bojovala jsem se slzami, že jsem ho tak naštvala. Viděla jsem jiskry hněvu v jeho očích a dokonce o něm slýchala nějaké historky, než jsem ho potkala, ale nikdy předtím jsem se neocitla na druhé straně. Nebylo to místo, kde bych chtěla být, a stále jsem si nebyla jistá, co jsem udělala.

„Ach bože.“ Přitiskla jsem si ruce k obličeji, když se mlha spánku zvedla a začala mi docházet realita toho, co se stalo. Byla jsem si docela jistá, že jsem ho ve spánku osahávala. Myslela jsem, že říkal, že jsem pro něj pokušení. Že mě chtěl. Právě rozbořil všechny ty hloupé fámy, které jsem o něm slyšela.

V noci jsem se probudila a uvědomila si, že ležím na tom muži, jako liána, ale cítila jsem, jak mě jeho ruka jemně hladila po zádech, takže jsem si nemyslela, že by mu to vadilo. Dovolila jsem si znovu usnout. S ním to šlo lehce.

Takhle dobře jsem se nevyspala už měsíce. Vždycky jsem se bála, že mě zatknou, až mě najdou spát v jednom z pokojů bez zaplacení. Myslím, že s vědomím, že jsem tady měla dovoleno být, jsem naprosto odpadla. Ani jsem si teď nebyla jistá, jaká byla denní doba. Silné závěsy v místnosti byly zatažené a nic neodhalovaly.

Vylezla jsem z postele a snažila se dát dohromady. Ten muž byl tak milý a já na něho ve spánku zaútočila. Kvůli tomu se tak zlobil. Ne, že bych mu to mohla vyčítat.

Oblékla jsem si další župan a vyšla s hanbou z ložnice, abych našla Huntera a řekla mu, že se omlouvám. Že si najdu nocleh jinde. Taky jsem musela zjistit, kolik bylo hodin. Poslední věc, kterou jsem si chtěla připsat na seznam mých zločinů, byl pozdní příchod na směnu. Vzhledem k tomu, že byly svátky, každý pokoj teď byl pravděpodobně rezervovaný, což pro mě znamenalo mnohem více práce.

Hunter znovu, jako včerejší noc, přecházel s telefonem v ruce, když jsem ho našla v obývacím pokoji. Všude na podlaze ležela alespoň desítka krabic. Na několika z nich jsem poznala některá jména. Všechny byly od špičkových designerů a podobně. Jistě se u nich nešetřilo na nákladech.

„Omlouvám se, že jsem se tě dotkla,“ vyhrkla jsem. Hunter pomalu zvedl hlavu, když uslyšel můj hlas. Na rtech se mu objevil úsměv a naplnil mě pocitem úlevy. Nebyla jsem si jistá, jak bude reagovat. Nemohl být moc naštvaný, když se na mě usmíval. To bylo dobře.

„Můžeš se mě dotknout, kdykoli budeš chtít, Anděli.“ Zamířil ke mně a zastavil se přede mnou. „Užívám si tvůj dotek.“

Jeho slova mě překvapila. Zaklonila jsem hlavu, abych se na něj podívala. Byl tak hezký.

„Nerozumím. Já…“ Jeho ústa se dotkla mých a přerušila mě. Jeho ruce se zabořily do mých vlasů, zatímco mě líbal. Opřela jsem se do jeho tvrdého těla, když jeho jazyk olízl mé rty. Rozevřela jsem je a jeho jazyk vklouzl do mých úst.

Zavřela jsem oči a začala polibek opětovat. Můj jazyk se proplétal s jeho a snažil se mu stačit. Chutnal sladčeji, než jsem si myslela. Jeho ruce se v mých vlasech sevřely a přitáhl si mě ještě blíž. Zalapala jsem po dechu, když jsem ucítila, jak mi jeho erekce tlačila do břicha. Začala jsem se rozehřívat.

Jak se to stalo? Hunter Hoffman mě líbal. Včera v noci jsem spala v jeho posteli. Očividně stále spím a tohle všechno byl jen sen. To bylo jediné vysvětlení, které mě napadalo.

V dálce se ozvalo zaklepání následované zvukem domovního zvonku. Hunter mi zasténal do úst, než se odtrhl a nechal mě bez dechu. Zíral na mě. Moje oči klesly na jeho rty. Byly teď trochu červenější. To jsem mu udělala já.

„To bude pravděpodobně snídaně.“ Sklonil se a políbil mě na špičku nosu, než mě pustil.

„Musím do práce,“ řekla jsem, když jsem ho sledovala, jak jde ke dveřím.

„Nikam nejdeš, Anděli.“ Otevřel dveře. Stál tam stejný muž ze včerejška. Myslím, že se jmenoval Marco. Byl to ten, který včera mluvil o smlouvě. Smlouvě o mlčenlivosti nebo něčem takovém. Zachytila jsem jen část toho, o čem mluvili.

„Mám tvoje papíry.“ Držel složku.

„Řekl jsem, že zavolám, až budu potřebovat, abys přišel.“

„Soudce je na cestě.“ Marco se na mě přes Huntera podíval. Zvedla jsem ruku, abych zamávala, ale Hunter k němu přistoupil a zablokoval náš pohled na toho druhého. Co to sakra? „Až přijde, pošlou ho nahoru.“

„Vydržíš ještě chvíli počkat na snídani, Anděli?“ Hunter se ke mně vracel. Marco ho následoval s telefonem u ucha.

„Opravdu bych se měla vrátit do práce.“

„Vlastně pro tebe mám jiný návrh. Novou práci, dalo by se říct. Povýšení.“ Vzal mě za ruku a táhl mě k jedné z pohovek. Posadil se a přitáhl si mě k sobě na klín.

„Jaký druh práce?“

„Stálý. Jsem si jistý, že jsi o mě slyšela nějaké historky. Neustále se o mě šíří nejrůznější drby. Vím, jaké drby můžou po hotelech nést.“

„Že jsi gay?“ Vyhrkla jsem. Položila jsem si ruku na pusu, jakmile jsem ta slova vypustila. Musela jsem zapracovat na tom, abych nejdříve přemýšlela, než něco řeknu. Dokud jsem nepoznala Huntera, tento problém jsem neměla. Zdá se, že kdykoli byl Hunter poblíž, neměla jsem filtr.

„To jsem neslyšel, ale předpokládám, že se to nabízí, když mě nikdy nikdo nevyděl se ženou. Naznačovali, že jsem s Marcem? To jeho snoubence naštve.“ Hunter se zasmál. Otočila jsem hlavu, abych se podívala na Marca. Protočil očima.

„Opravdu?“

„Není můj typ. V žádném případě,“ řekl Marco, když na něj Hunter vrhl kousavý pohled.

„Ne, jsem jen zaneprázdněný muž.“ Hunter se znovu soustředil na mě.

„Závislý na práci,“ dodal Marco.

„Chápu. Taky hodně pracuji.“ I když si nemyslím, že Hunter potřeboval peníze.

„Moc pracuješ.“ Hunter mi položil ruku na rameno a palcem mě hladil po krku. Všimla jsem si, že se mě rád dotýkal. Co mě ale překvapilo, bylo, jak moc se mi to líbilo.

„Musím pracovat.“ Nikdy jsem neřekla nic pravdivějšího.

„Ne, pokud by se o tebe měl kdo postarat. Manžel.“

„Toho si nemůžu jen tak vyzvednout v obchodě,“ žertovala jsem. Ale Hunter se ani trochu nepobavil ani neusmál. Jeho sevření na mém rameni však zesílilo.

„Chci to být já, kdo se o tebe postará. Potřebuji manželku, aby mě rodina nechala na pokoji. Postaralo by se to i o drby.“ Překvapená jeho slovy jsem párkrát otevřela a zavřela pusu. Proč by se o mě chtěl starat? Nic z toho nedávalo smysl.

„Jsem si jistá, že pro tebe nebude těžké nějakou si najít.“ Měla jsem na jazyku, že jeho nevlastní sestra Charlotte by po té nabídce skočila, ale bublala ve mně žárlivost, tak jsem držela ústa pevně zavřená. Věděla jsem, že musím našlapovat opatrně, protože to byla také moje šéfová. Nechtěla jsem, aby se k ní někdy dostalo, co jsem řekla.

„Jednu jsem našel.“

Lehce jsem zalapala po dechu. „Pak bych ti možná neměla sedět na klíně! Líbal jsi mě ty velký starý podvodníku!“ Zatlačila jsem mu na hrudník a snažila se mu dostat z klína. Slzy, které jsem cítila v očích, když se předtím vyřítil z ložnice, se rychle vrátily.

„Přestaň se mi snažit uniknout,“ zavrčel a jeho sevření kolem mě se ještě stáhlo. „Jsi to ty, Anděli. Našel jsem tě. Do konce dní budeš moje žena.“

Přestala jsem se snažit utéct z jeho klínu, když jeho slova začala pronikat do mého mozku. Neexistovalo, abych tomu nerozuměla správně. Nebo ne? Protože bych přísahala, že právě řekl, že spolu budeme svoji navěky.

„Já?“

„Ano, ty.“

„Ale…“ odmlčela jsem se.

„Potřebuješ někoho, kdo se o tebe postará a já potřebuji ženu. Je to dobrý obchod.“ Čekala jsem, až se zasměje nebo tak něco, ale on to neudělal. Marco poprvé od chvíle, kdy vešel do pokoje, tiše seděl.

„Žádáš mě, abych si tě vzala?“ Řekla jsem nakonec a chtěla se ujistit, že jsem to pochopila správně. Proč to bylo tak lákavé. Vážně jsem teď musela přijít o rozum.

„Nežádal jsem.“

Otevřela jsem pusu. „Co když řeknu ne?“

„Neřekneš a já to nezopakuji.“ Jeho tvář byla nečitelná, nedával mi jinou možnost.

„Přichází soudce. Možná se budeš chtít obléknout,“ řekl Marco poté, co mu zazvonil telefon.

„Teď? Chceš se ženit hned? Je to vůbec možné?“ Myslela jsem, že k tomu byla potřeba spousta papírování nebo něco podobného, než bude možné uzavřít sňatek.

„Všechno je možné, když jsi bohatá, jako já.“ Vstal se mnou v náručí a postavil mě na nohy.

„To nemůžu.“ Tohle bylo špatně. Nebyli jsme zamilovaní. Moje máma se vdávala pětkrát. Pokaždé to byl omyl. Nikdy je nemilovala. Jen se je snažila využít, aby zjistila, co může získat. Když už z nich nemohla nic dostat, šla dál. Zařekla jsem se, že nikdy nebudu, jako ona. Že kdybych se někdy vdala, bylo by to s někým, koho miluji.

„Můžeš a uděláš to.“

„Ale…“

„Anděli, nenuť mě tě nutit.“ Přešel ke mně, zvedl můj zápisník, který jsem mu včera chtěla dát a podal mi ho.

„Ty mě vydíráš?“ Držela jsem ho na prsou. Uvnitř bylo vše, co jsem kdy vzala z hotelu s úmyslem to jednoho dne zaplatit.

„Chci, aby sis mě vzala. Nejen proto, že to pro mě bude prospěšné u veřejnosti a mé rodiny, ale protože tě chci a myslím, že ty mě chceš taky.“ Natáhl ruku a pohladil mě po tváři. Zjistila jsem, že se o jeho ruku opírám. Měla bych být naštvaná a odmítnout ho, ale něco na tom, že jsem se od něj nemohla držet dál, bylo. Dokonce i ve spánku. „Nikdy ti nebude nic chybět.“

To nebyla pravda. Myslel tím, že nikdy nebudu mít nouzi o materiální věci. Kromě toho ale existovala spousta dalších věcí. Věcí, které byly v životě opravdu důležité, ale měla jsem pocit, že o těch věcech Hunter nic nevěděl.

„Dobře,“ přistihla jsem se, že souhlasím.

Co jsem v tuto chvíli mohla ztratit?

Kromě sebe sama.