King - 1. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

King

Je to příjemný pocit být volný. Boty mi drhnou o beton a já sleduji jasně žlutý nápis ve výloze. „Redemption Ink.“ Název se mi mihne na rtech, když si ho přečtu. Opravdu se to stalo. Když jsem předal značnou část svých úspor třem mužům, které jsem potkal ve vězení, abych si otevřel tetovací salon, byl to přinejmenším risk. Ale teď, když před ním stojím jako živá dýchající bytost, nemohu popřít, že to nakonec možná bylo nejlepší rozhodnutí mého života.

Moje ruka na krátký okamžik spočine na kovové klice dveří. Netrvalo dlouho a my čtyři jsme se uvnitř spřátelili. Protože jsme všichni byli bývalí tatéři, našli jsme společnou řeč. Když jste zavření, potřebujete všechny přátele, které můžete získat. Jsem si jistý, že jsme si všichni navzájem zachránili kůži víc, než kdokoli z nás tuší.

Otevřu dveře a čekám, že mě všichni tři přivítají. Málem spadnu dozadu, když místo toho můj pohled spočine na nejtemnějších a nejhlubších onyxových očích, jaké jsem kdy viděl. Dech se mi vytrácí z plic, když si prohlížím ženiny plné rty, kulatý obličej a nakrčený nos. Má tmavé a krátké vlasy, které se jí přirozeně vlní na klíční kosti. Její tílko zvýrazňuje řada drobných inkoustů na vnitřní straně paže, ale nejsou to žádné dívčí vzory. Na její alabastrové kůži se v tradičním stylu rýsuje lebka, had a sklenička na martini.

V mžiku zapomenu, kde jsem a proč jsem tady. Ženiny oči se zúží na ty moje a zkoumavě si mě prohlížejí. Rty se jí kroutí, jak naklání hlavu. „Ty jsi King.“ Není to otázka.

„Ano.“ Můj hlas zní drsněji, než jsem zamýšlel. „Kdo jsi ty?“

Odstrčí se od židle za stolem a natáhne ruku. „Já jsem Ronnie. Titus mě najal, abych vedla přední část obchodu.“ Její obranný tón mě nevyvede z míry. Místo toho ve mně vyvolává touhu nabrat ji, přitisknout rty na její dětsky hebkou kůži a zeptat se jí, kdo jí ublížil.

„Vítej na palubě,“ řeknu a snažím se nezírat. Už je to skoro pět let, co jsem ženu viděl naživo. To, že je moje první, je požehnání i prokletí, je to koneckonců moje zaměstnankyně.

Ronnie odstraňuje provaz oddělující čekárnu od židlí umělců. Na mé smysly zaútočí silný závan vanilky a levandule. Vdechuju ji a přeju si, abych si její sladkou vůni mohl stáhnout do lahvičky. „Kluci jsou vzadu.“ Když projdu kolem ní, přejede si jazykem po horních zubech. „Moc se těší, až tě uvidí.“ Snažím se nekoukat, ale tahle žena je stavěná jako cihlový dům, silná, ale přitom s křivkami na těch správných místech. Boky se jí pohupují, když mě vede na dvorek. Když otevře dveře, sluneční světlo mi zakryje výhled. Zvednu ruku k čelu a všímám si pohledu před sebou.

Kolem grilu stojí moji tři nejlepší přátelé a teď i obchodní partneři. Phoenix mi jako první sevře ruku a přitáhne si mě k sobě, aby mě objal. Když mě jeho dlaň plácne do zad, uvědomím si, jak moc mi přátelé chyběli. „Vypadáš skvěle, chlape.“ Řekne a odtáhne se. Vypadá úplně stejně, jen je větší. Od přírody hezký kluk s blond vlasy a modrýma očima – kalifornský fešák.

„Díky. Oranžová není zrovna moje barva.“ Další dva kluci už míří k nám. Bone, který je větší než všichni muži, které jsem kdy viděl, se hrbí ke mně. Obejme mě kolem ramen, důkladně mě poplácá a jde. I to byla velká síla.

„Jsem rád, že jsi doma.“ Řekne téměř vrčivě. Je to muž několika slov.

Nakonec si Titus stáhne sluneční brýle z obličeje a široce rozpřáhne ruce. „Pojď sem, ty vězeňský ptáku.“

„Podívej, kdo mluví.“ Vyměníme si rychlé objetí. Titus, nejstarší z party, je zkušený kriminálník a nikdo nepotřebuje nový začátek víc než on. Ve vousech má trochu stříbra, ale sedí mu to. Založit tenhle obchod byl jeho nápad, takže by se dalo říct, že je nejblíž parťákovi, kterého mám. Jeho nápad plus moje záloha přivedly Redemption Ink k životu.

Ve vzduchu se hustě vznáší vůně grilovaného masa, až mi kručí v žaludku. Z grilu stoupá kouř a mě napadne, že už jsem dlouho nejedl nic jiného než vězeňské jídlo. „Máš hlad?“ zeptá se Titus a otočí se k hostině.

„Mám hlad,“ řeknu a zamířím k chladicímu boxu pro láhev vody. Zase jsme všichni čtyři pohromadě. Pořád je to tak neskutečné. O tomhle jsme mluvili už před dvěma lety, těsně před Titusovým propuštěním. O půl roku později následoval, Bone a pak Phoenix. Já jsem byl samozřejmě poslední. Vzhledem k tomu, co jsem udělal a za co jsem byl odsouzen, jsem z toho vyvázl snadno.

Než si vzpomenu na jídlo, znovu se rozhlédnu po kruhu. Tihle kluci jsou teď můj život. Tetování je věc, ke které jsme se všichni zavázali, abychom zůstali na správné cestě. Pozvednu vodu, i když se říká, že připíjet si s ní přináší smůlu, podmínka mi brání v tom, abych se v dohledné době napil.

„Vy jste to dokázali,“ stisknu rty do tenké čárky, emoce mě náhle přemohly.

„Dokázali jsme to, Kingu. Všichni.“ Titus zvedne svou kolu. Bone a Phoenix, ho následují.

„A už jsme nakopali zadky.“ Phoenix řekne. „Máme zakázky každý den.“

„Jo.“ Bone, souhlasí.

Nemůžu být šťastnější a trochu se bojím. Nikdy předtím jsem nevlastnil žádný podnik, ale vím, že s těmihle lidmi to zvládneme. Dokud se nám všem podaří zůstat poctivý. „Na Redemption Ink.“

„Redemption Ink,“ opakují všichni. Pak se otevřou zadní dveře. Ronnie vystrčí hlavu a zamžourá na náhlý příval slunečního světla.

„Bone, tvůj klient je tady.“ Její hlas je silný a třaskavý. „Připravím tě.“ Bone, přikývne.

„Počkej,“ řeknu, když se Ronnie otočí k odchodu. Vlasy jí vlají přes rameno, když se otáčí zpátky. „Měl jsem tě požádat, abys zůstala na ten přípitek.“

„To je v pořádku.“ Její lesk na rtech se leskne jako paprsek světla a já mám znovu žízeň. „Mám práci.“ A jen tak, prostě byla pryč.

Očekával jsem, že při opětovné aklimatizaci nastane křivka učení, ale když jsem sledoval, jak se Ronnie pohupuje v bocích, když odchází, uvědomuji si, že to bude mnohem strmější, než jsem si myslel.