C+C - 15. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Den

Pohled ze strany Crosse

Odraz ve vysokém, stojatém zrcadle byl známý, a přesto i nějak nový. Rozhodně to nebylo poprvé, co Cross viděl sám sebe ve smokingu. Už dříve nosil motýlka.

A přesto nic z toho nebylo vůbec stejné.

Byl to koneckonců jeho svatební den. Jeho jediný svatební den. Nikdy v životě už nebude další den jako tento.

Ne, když se ženil se svou láskou z dětství. Catherine byla vždycky dívka jeho zatracených snů.

Cross měl v úmyslu vychutnat si každičký okamžik tohoto dne, jak jen mohl. Už se nemohl dočkat, až se s Catherine ožení, ale ten den nechtěl ani uspěchat. Ne, pokud by to znamenalo, že by mu mohl něco uniknout.

Na tento den čekal mnohem déle, než by si dokázal vzpomenout. Konečně byl čas užít si, co tenhle den ve skutečnosti znamenal.

Vždycky.

Znamenalo to vždycky.

Cross si vytáhl rukáv smokingu a zkontroloval čas na hodinkách. Nové zlaté Rolexky s diamanty na špičkách minutové a vteřinové ručičky. Dárek - k jeho svatbě - od jeho sestry a jejího manžela.

Jeho vkus znali velice dobře.

Čas říkal, že už mu zbývá jen krátká chvíle, než bude muset sejít dolů a zaujmout své místo. Crossovu pozornost od hodinek a svého odrazu v zrcadle vyrušilo zaklepání na dveře soukromé místnosti.

„Jo, je otevřeno,“ řekl Cross.

Do místnosti vklouzli jeho máma s tátou a rychle za sebou zavřeli dveře. I tak zaslechl mumlání shromážděných hostů, kteří čekali venku, až se konečně objeví. Jejich rodina a přátelé a pravděpodobně i pár lidí ze strany Catherine.

Máma se na něj zářivě usmála, táta hvízdl.

„Podívej se na sebe,“ řekl Calisto.

Cross se zasmál. „Říkáš to, jako bych nevypadal velice dobře každý den, nebo tak něco.“

Táta se zazubil. „Ty a ta tvoje arogance, synu.“

„Bez toho bych to nebyl já.“

Místností se rozlehl Emmin smích. „Ne, pak bys to rozhodně nebyl ty, můj chlapče.“

Calisto ustoupil stranou a nechal svou ženu, aby přešla až k jejich synovi. Emma natáhla ruce - teplé a důvěrně známé – a sevřela jimi Crossovy tváře. Její ruce, které mu nikdy neublížily, naopak ho celý jeho život zasypávaly jen láskou.

Svou mámu zbožňoval.

„Jak proběhlo odhalení šatů v Astorii?“ zeptala se.

„Úžasné.“

Emma se rozzářila. „Ano?“

„Jo, mami.“ Cross pokrčil rameny. „Ona je tak nádherná. Doslova mi vyrazila dech.“

„Opravdu?“

Cross se zasmál. „Možná jsem trochu brečel.“

Emma ho svými palci pohladila po jeho usměvavých tváří, v očích se jí leskly neprolité slzy. „Doufám, že víš, že jsme za tebe všichni tak šťastní. Všichni jsme na tebe hrdí, Crossi.“

„Jo, já vím.“

„A vypadáš docela pohledně.“

Cross si k sobě přitáhl mámu blíž a políbil Emmu na čelo. Cítil, jak se při tom činu uvolnila. Pak ho konečky prstů poplácala po tvářích. Jejich tiché miluji tě.

„Jsi na dnešní den připravený?“ zeptala se ho máma.

„Víc než připravený.“

„To je jediná odpověď, kterou chci slyšet.“ Emma ho pustila a pak se natáhla po své kabelce, kterou jí držel Calisto. „Mám něco pro tebe - pro štěstí.“

„Nemusela jsi mi nic dávat.“

Emma mávla rukou vysoko do vzduchu. „Je to opravdu jen hloupá maličkost.“

„No, díky, Emmy,“ zabručel Calisto.

Ohlédla se po svém manželovi, ale stejně rychle se její pohled vrátil zpátky na Crosse. „Hloupá maličkost, která pro mě znamená absolutně celý svět. Říkejme tomu třeba můj talisman pro štěstí.“

Máma vytáhla ze své kabelky malý pokerový žeton a podala mu ho. Cross si žeton prohlédl a přejel prstem po vytištěných písmenech na jeho horní části. Pak ho pevně sevřel v dlani, aby ho udržel v bezpečí.

Nepotřeboval detaily o tom, odkud pocházel, ani proč mu ho máma chtěla dát. Už jen skutečnost, že mu ho dala - a ještě k tomu v jeho svatební den – víc než stačila, aby si ho vážil.

Byl její.

To ho samo o sobě dělalo výjimečným.

„Díky, mami.“

Emma ho ještě jednou poplácala po tváři. „Náš divoký chlapec - vždycky jsem věděla, že budeš úžasný, Crossi. Miluji tě.“

„I já tě miluji.“

Emma mu věnovala ještě jeden úsměv a polibek, rozloučila se a pak ho nechala o samotě s jeho tátou. Calisto ke Crossovi přešel blíž, aby ho poplácal po rameni, a pak mávl k dvěma křeslům, která byla pod velkým obrazem.

„Posadíš se se mnou?“ zeptal se Calisto.

Cross to udělal a ti dva chvíli společně mlčeli. Ticho mu nevadilo. Ne, když přišlo na tátu. Některé z jeho nejhezčích vzpomínek s Calistem byly okamžiky jako tento.

Nakonec Cross řekl: „Děkuji ti, tati.“

Calisto na něj podíval. „Za co, můj chlapče?“

„Za spoustu věcí.“

„Zkus to.“

„Že jsi můj - můj táta. Za to, že jsi s mámou před všemi těmi roky udělal špatnou věc, když bys uděláním té správné měl všechno zatraceně mnohem lehčí. Za to, že jsi mě udělal tím, kým jsem, a že mě i přesto miluješ. Děkuji ti.“

Calisto se na Crosse dlouze díval a nic neříkal. Ani to mu nevadilo. Musel ty věci říct – aby se ujistil, že jeho táta věděl, co měl ve svém srdci, protože to jinak příliš často nevyjadřoval.

„Ty jsi všechno, co jsem kdy udělal správně, Crossi,“ řekl Calisto, „dokonce i když to bylo špatně.“

„Ano, teď to vím.“

„Jsem rád, že tento cyklus lží v naší rodině a v naší pokrevní linii tebou končí. Nikdy jsem nebyl hrdý na to, že nesu toto jméno - Donati. Připomínalo mi jen bolest.“

„A teď?“

Calisto se usmál. „No, teď...“

„Hmm?“

„Teď mi připomíná nás - tvou mámu, tebe a tvou sestru. Vy všichni jste mi dali všechny důvody, abych byl na naše jméno hrdý, a necítil ho jako hanbu. A dneska můžeme do mixu přidat další Donati.“

Ano.

Catherine, to byla ona.

Catherine Donati.