TSIR - EPILOG

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Cozette

O rok později

Naše první vánoční ráno v chatce bylo dramatické – namířené zbraně, policejní strážníci a požádání o ruku – bylo toho hodně.

Tento rok není tak nebezpečné, ale stejně tak dramatické.

Jak by taky ne, když máme tříměsíční dvojčátka?

Jo správně. Máme dvojčata! Hádám, že jsme dělali před tím krbem mnohem víc, než se jen tulili… udělali jsme dítě. No, dvě.

A bože, jsou rozkošní.

A hlasití.

Velmi hlasití.

Směju se, zatímco kolébám Valea v náručí; Whitaker drží Icelyn. Přecházíme po chatě a velmi často navazujeme oční kontakt. Kolika není nic vtipného a oba jsme vážně unavení – pravděpodobně stejně unavení, jako tihle směšně roztomilé vzlykající mimina.

„Možná, pokud odložíš Icelyn do její houpačky, mohl bys nám uvařit kafe?“ Prosím svého manžela.

„Udělám ho a možná do něj přidám krapet whiskey navíc, protože sakra, moje nervy.“

Směju se, i přes své vyčerpání. Být rodiči nás změnilo milionem různých způsobů. Nikdy jsem nevěděla, jak těžké je být rodičem, ale nevyměnila bych to za nic na světě. A to už něco vypovídá vzhledem k tomu, jak mi Vale dává stále najevo, jak je nespokojený.

Přeju si, abych mohla všechno zlepšit, ale vím, že nejlepší, co můžu udělat, je zůstat klidná, trpělivá a snažit se vše prodýchat.

S Icelyn ve své houpačce očekávám, že v chatě bude ještě větší hluk, ale nějakým vánočním zázrakem se uklidní.

Vykulím oči a střetnu se s Whitakerovým pohledem. Tiše se zasměje a přitiskne si prst ke rtům.

Oh. Vale přestal taky brečet. Jako by tahle dvojčata měla šestý smysl napojený jeden na druhého. Vždycky kopírují jeden druhého. Pokud to znamená, že oba na chvíli ztichnou, beru to.

„Zavřel oči.“ Zašeptá Whitaker. Přikývnu, pomalu s ním houpu, když ho přenáším do houpačky vedle Icelyn.

Vánoční hudba teď tiše hraje v prostorovém systému – ano Whitaker ji po minulých Vánocích vylepšil. Spolu s výměnou spotřebičů za nové a nainstalováním nejmodernějšího bezpečnostního systému.

Vtipkovala jsem, když jsem řekla, že bych byla v problémech, kdyby je nainstaloval předtím, než jsem se sem vloupala, ale ujistil mě, že mé vloupání se do této chaty bylo to nejlepší, co se mu kdy stalo.

I pro mě je to nejlepší věc, co se mi stala.

Děti spí a Whitaker se mě zeptá, jestli pořád chci kávu.

Zavrtím hlavou. „Ne.“ Zašeptám. „Chci tebe.“

Kousne se do spodního rtu, zvedne mě a odnese chodbou do ložnice. Nohy mám omotané kolem něj, když mě pokládá na postel. Rozvazuji si pásek na županu a odhaluji červenou saténovou košilku.

„Veselé Vánoce.“ Řeknu mu, když na mě vyleze.

„Podívej se na tenhle dárek.“ Zavrčí mi do ucha. „Skoro až moc pěkný, abych se ho dotknul.“

Tiše se zasměju, vezmu ho za ruku a položím si ji na prso. „Och, ale ty se musíš dotýkat. Potřebuju tě, White.“

„Dobře zlato, protože já tě potřebuju taky.“

Bylo to dlouhých pár měsíců s dětmi a mě chybí můj manžel, takže nepromarním ani chvíli ticha. A ani on.

Přejede mi rukama po bocích, zvedne mi noční košilku a přitiskne ústa ke kundičce, olizuje mě, až jsem strašně nadržená. „Kurva, chutnáš tak dobře.“ Zamumlá a já mu omotám nohy kolem krku, potřebuju jeho ústa blíž. Olizuje mě a krouží kolem klitorisu, až jsem pro něj mokrá a pro jeho tlustého ptáka. Sáhnu dolů, zoufale se ho chci dotknout.

„Miluju tě.“ Zasténám, zatímco mě prstí, otevírá mě a činí mě svou. Ví přesně, jak jazykem švihat po klitorisu, jak mě vzrušit tak, abych jen tekla. Prohnu se v zádech, jak si mě bere ústy a prosím ho, aby do mě vešel. „Chci tě.“ Zalapám po dechu a tvrdě se udělám. Potěšení mi proudí celým tělem, jak mě ovládne orgasmus.

„Ano.“ Zakňourám. „Ano.“ 

Jakmile skončím, podívá se mi hluboko do očí. Vidí mě celou. Náš rok byl plný zákrut a přizpůsobení se. Přestěhovala jsem se do jeho městského loftu a dozvěděla se o jeho životě tam, povzbuzovala ho, aby pokračoval ve vytváření aplikací, které pro něj budou něco znamenat. Vytvořil jednu, která pomáhá ženám v problémech najít pomoc -  a jsem na něj tak pyšná za práci, kterou odvedl.

Dal mi dvě krásné děti a chatku v lesích, kam jezdíme, když chceme uniknout stresu v jeho práci – je toho víc, než jsem si před rokem dokázala představit, když jsem utekla, zlomená a sama. Nechápala jsem, proč lidé říkají, že Vánoce jsou nejkrásnějším obdobím v roce – ale teď už ano.

Protože já jsem jedním z těch lidí – člověk, jemuž se splnila všechna přání…

Konec