TSIR - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Whitaker

Říká se, že na Vánoce všechny cesty vedou domů, ale já nikdy tuhle sentimentalitu necítil až tak moc.

„Vážně právě odjíždíš?“ Zeptá se Bran stojící ve dveřích mojí kanceláře.

„Potřebuju na pár týdnů vypadnout z města.“ Řeknu. Byli jsme obchodními partnery více jak pět let a toto rozhodnutí s ním nemá nic společného – Bran je dobrý chlap… ale je stále jasnější, že chceme každý něco jiného. „Podívej, jen potřebuju zjistit, co skutečně chci, to je vše.“

„Vánoční večírek je dnes večer.“

Přejedu si rukou po strništi. „Podepsal jsem všechny vánoční šeky s bonusy. Nikdo mě nebude postrádat.“

Bran se zamračí. „Melinda ti přivede rande.“

Pokrčím rameny. „To je od tvé manželky milé, ale já nechci randit s žádnou z žen z tohoto města. Nemám zájem.“

Bran už píše ženě. Vzali se před dvěma lety a přiznávám, že jim určitým způsobem jejich vztah závidím. Jsou nejlepší přátelé, chovají se k sobě hezky a zjevně chtějí totéž. Peníze.

„Štědrý den je zítra,“ řekne poté, co pošle textovku. „Vážně právě teď chceš skejsnout na letišti?“

„Loňské Vánoce byli první potom, co moji rodiče umřeli, Brane. Bylo to peklo. Necítím se na to přilepit si na tvář falešný úsměv kvůli vánoční párty. Potřebuju být sám, i když to zní smutně. Nikam neletím. Jedu na svoji chatu do Juniper Junction.“ Zavřu laptop a zasunu ho do aktovky. Chci vypadnout z kanceláře – nadobro.

Bran se uchechtne. „Nebyl jsi tam roky, ne? Myslel jsem si, že jsi ji prodal.“

„Byla to chata mého dědy – nemohl jsem ji prodat. Mám na ni pěkné vzpomínky.“ Pravdu povídajíc nebyl jsem tam od smrti rodičů, takže déle, než osmnáct měsíců. Měl jsem pocit, že by mi to mohlo připomenout, co jsem ztratil a tomu jsem ještě nebyl připravený čelit.

„A co topení a voda? Protože venku mrzne. Minulou zimu jsme jeli lyžovat a mě málem umrzly koule.“

„Dobré vědět, přibalím si nějaké vlněné ponožky, ale jo, to místo má topení i všechno ostatní.“

„Pravděpodobně i slušné množství pavučin, ale upřímně je to vše, co teď potřebuju. Můžu chatu opravit, nasekat dřevo a vyčistit si hlavu.“

„Trochu mě znepokojuješ.“ Přimhouří oči, zavře dveře a přistoupí blíž. „Neplánuješ udělat něco vážně hloupého, že ne? Jako prodej?“

„Nikdy bych tě nepodrazil. Jsme kámoši už od vysoké, ale já nevím, chlape, ta aplikace už mě nezajímá. Nejdřív jsem byl nadšený, získávat finance, kapitál, ale teď už máme mraky prachů a já už nemám tu samou hnací sílu, která žene tebe. Víš, já do toho nikdy nedal srdce.“

„Ale právě jsme prodali DinnerWin. Máme SuperEat, měli bychom být na vrcholu.“

„Máš pravdu. Měli.“

„Můžeme se přeorientovat, přejít z aplikací na jídlo a začít s něčím jiným, co by tě zajímalo. Jako…“ rozhlédne se po kanceláři a očima přistane na mé hromádce knih. „Knihy. Pořád čteš.“

„Možná, ale potřebuju nějaký čas o tom popřemýšlet.“

„Fajn, ale jestli to chceš prodat, promluvme si o tom, protože to ty jsi ten kreativní. Já jsem jen programátor.“

Poplácám ho po zádech. „Pěkné Vánoce. Řekni Melindě, že se omlouvám kvůli tomu rande, jo?“

Bran se zakření. „Víš, možná to, co opravdu potřebuješ je dobrá šukačka. Už jsi sám moc dlouho, kámo.“

„Možná máš pravdu.“ Uchechtnu se. „Ale nemyslím si, že v Juniper Junction by bylo moc vyhlídek zrovna na tohle.“

Opustím kancelář a jedu do svého loftu si zabalit. Hned ráno odjíždím. Cestou z města se můžu zastavit v supermarketu a nakoupit potraviny. Něco jako talíř sýra, bednu vína, trochu whiskey a vše na vánoční večeři. V srdci jsem labužník – proto jsem se dostal k aplikacím na rozvoz jídla. Chtěl jsem zajistit, aby lidé měli dobré jídlo, kdykoli chtějí.

Kromě oblečení si zabalím i své oblíbené hrnce, pánvičky a nože spolu s kořením. Už jsem nebyl v chatě celou věčnost, tak na hromadu přidám ještě polštáře a deky, abych je naložil do SUV. Chci jen to nejnutnější, ale taky si to chci užít, což znamená přidat i tucet knih. Není nic lepšího, než si sednout ke krbu s něčím teplým k pití a dobrou knihou. Vzpomenu si, že si musím vzít vlněné ponožky, doufám, že budu mít spoustu času na relax bez wifi a notebooku.

Ráno naložím auto, zastavím se v supermarketu a zamířím ven z města. Už je to dlouho, co jsem měl v kuse nějaké volno a tak jsem připravený si dát pauzu.