TDGP - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Thonis

Chuť jejích rtů se mu dostala přímo do hlavy. Po tomto okamžiku toužil a snil o něm tak dlouho, že si nebyl jistý, zda je skutečný. Přitiskl se k jejímu tělu a rukama bloudil po její postavě, aby se ujistil, že ano, je tam v jeho náručí a ano, že mu polibky oplácí. Tělo mu naplnil opojný příval, který mu napnul bedra, a boky se mu jemně vymrštily dopředu.

Jediné světlo vycházelo z mihotavého ohně a stříbrného paprsku z měsíčního světla venku. Vzduch byl nehybný, a přesto tak živý. Pod kůží mu bzučelo a srdce mu divoce bušilo. Jeho plameny ho pálily tak silně, že cítil na jazyku chuť kouře; nebo to byla chuť Katrinina kouře, plamenů v jejím břiše, které se rozhořely k životu?

Její prsty se mu zaryly do tuniky a přitáhly si ho ještě blíž. Natáhl se zezadu a zaryl jí prsty do zadku, líbilo se mu, jak je měkký a kulatý, a pak přesunul ruce dolů přes její stehna. Zvedl ji a vyvolal v ní vzdech. Odtáhla se a obtočila mu nohy kolem pasu. Opřel ji tam o zeď a rukama ji znovu položil na zadek.

„Jsi silný,“ vyhrkla s očima vytřeštěnýma úžasem.

„Trénuji a cvičím každý den celé hodiny, to bych měl být.“ Mrkl na ni. Teď, když mezi nimi přetrvával první polibek, to najednou nestačilo. Chtěl jí dát všechno, co jí mohl nabídnout. Bylo na to příliš brzy?

Katrina si povzdechla, když se dotkla jeho úst. „Udělal jsi to jen proto, abys mě rozptýlil od otázek? Nebo to chceš dotáhnout do konce?“

Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl na její otázky a na to, proč ji vůbec políbil. Přitiskl se k ní silněji. V kalhotách měl tvrdou kůži a podle chvění, které jí přeběhlo po páteři, to poznala. Téměř cítil její vzrušení, ale v cestě mu stálo příliš mnoho oblečení, než aby to byla pravda.

„Nemůžu ti říct, co chceš vědět,“ zašeptal Thonis. „Nebo spíš… mohl bych, ale neudělám to.“

Ztuhla a v očích se jí zablesklo.

„Ne proto, že bych nechtěl,“ dodal rychle. „A ne proto, že si myslím, že bys to neměla vědět. Chci ti to říct. Chci, abys to věděla. Ale není to moje věc.“

Zamračila se na něj, její pohled byl intenzivní. „Takže je to něco důležitého?“

„Ano. Velmi důležité. Ve více ohledech.“

„Můžeš mě aspoň nasměrovat správným směrem, abych začala získávat odpovědi?“

Zaváhal. Kdyby toho řekl příliš, dokázala by uhodnout, co se děje? Nebo to bylo tak daleko mimo její svět, že by nikdy netušila pravdu? Chtěl ji postrčit správným směrem. Ale kdyby to udělal, vnímal by to král jako zradu? To se opravdu nedalo říct…

Povzdechl si. Nemohl to ticho nechat jen tak viset. „Budeš se muset zeptat Indulfa.“

„Cože?“ Katrininy oči se rozšířily. „Chceš mi říct, že ať se děje cokoli, děje se to proto, že Indulf nechce, abych to věděla? Proč? Myslela jsem, že mě má rád! Není divu, že Anna vypadala tak nesvá – není divu, že se na ni ostatní dívali. No, tohle je prostě vrchol. Tohle si nenechám líbit, jdu…“

Zavrtěla se proti němu a snažila se osvobodit. Tření ho přimělo zasténat a on jí na rty zasadil další tvrdý polibek. Téměř okamžitě se na něm znovu rozplynula. Když se rozdělili, zalapala po dechu a v očích měla skelný pohled. To jí však nebránilo v tom, aby se na něj zamračila.

„Nemysli si, že mě trocha líbání rozptýlí.“

V jejím hlase zazněla hravá hrana, která Thonise přiměla k úsměvu. Odlepil se od stěny. Upravila se, takže se držela víc na jeho ramenou, když kráčel k hromadě kožešin, která pod sebou skrývala slaměnou matraci. Při chůzi sklonil hlavu a políbil ji na krk.

„Tak to asi budu muset dělat víc než jen líbat, že?“

„Asi ano,“ zasténala. Po těle jí přeběhl další záchvěv.

Jemně ji spustil do kožešin, pak se odtáhl a nechal své ruce, aby jí přejížděly po těle. Zuby jí vycenily spodní ret a oči měla tak široké a plné očekávání, že se na ni musel usmát. Po tak dlouhé době, kdy si odpíral, měl chuť strhnout z jejího těla šaty, ochutnat její jemnou kůži a zamotat se jí do těla tak hluboko, že by nevěděla, kde končí ona a kde začíná on. Chvíli mu trvalo, než se znovu ovládl. Bylo to jejich poprvé, nemohl do toho jít jako býk v říji. Potřebovali jemnost a kontrolu, aby se přizpůsobili tělu toho druhého.

„Bože,“ vzdychla a prohnula se v bocích, aby se o něj, plně oblečená, mohla otřít. „Mám pocit, jako bych na tohle čekala celou věčnost.“

„Já taky,“ vzdychl Thonis.

Povytáhla obočí. „Proč ses nikdy nepohnul?“

„Protože jsem byl pověřen, abych tě chránil. A měl jsem před tebou tajemství.“

Katrina se zamračila. „Ale teď, když jsi přiznal, že máš tajemství, je to v pořádku, i když nevím, jaká ta tajemství jsou?“

„Pokud ti to nevadí.“

Rukama mu přejela po hrudi, pak mu sáhla pod košili, aby se prsty dotkla přímo jeho kůže. Thonis se zachvěl, když mu její dotek zanechal v krvi jiskřičky. „Ano, nevadí mi to. Jestli máš tajemství kvůli Indulfovi… pak to chápu. A asi není dobrý nápad, abych mu takhle pozdě v noci vtrhla do pokoje,“ mrkla, „takže bude lepší, když mě budeš rozptylovat.“

Thonis se hluboko v hrdle zachechtal, znovu se nad ni naklonil a vtiskl jí na rty palčivý polibek. Přitiskl se svým tělem k jejímu a jemně se na ni obořil, když si přitáhla nohy výš přes jeho boky. Chutnala přesně tak, jak si ji představoval, hřejivě a uklidňujícím způsobem, jen s nádechem kouřové chuti. Dým. Olízl jí hrdlo a zatoužil po dalším, ona sklonila hlavu a odhalila větší část krku, aby mohl pokračovat.

Její ruce po něm bloudily, tu a tam se zastavily, aby si rozepnuly tuhle nebo tamtu přezku. Oči jí zářily ve světle ohně, plálo v nich vzrušení, chtíč a požadavek. Thonisovi se zatajil dech, když mu přetáhla košili přes hlavu a využila příležitosti, aby ho jemně kousla do prsní bradavky. Ještě nikdy nebyl s ženou, která by byla ve svých touhách tak průbojná jako ona. Líbilo se mu to.

„Tak silný,“ zasténala a sundala mu kalhoty z boků. Její ruce zkoumaly jeho stehna a zadek, než se jedna z nich ovinula kolem něj a sklouzla po jeho délce. Na tváři se jí rozšířil úsměv. „A tak velký.“

Thonis zasténal, když ho hladila, a opřel se o ni. Zabořil jí tvář do krku a opřel se o jednu ruku, aby zapracoval na knoflíčcích na košili. Ty se jeden po druhém rozepínaly, jak se mu svaly v rozkroku napínaly. Ztuhl v její ruce, téměř pulzoval potřebou, když se v pravidelném rytmu jemně přisunul. Když měla košili rozepnutou, odsunul látku stranou a prohnul se v zádech, aby se mohl popasovat s její hladkou snědou kůží. Jeho volná ruka sjela dolů, stáhla gumu jejích kalhot, aby si našla cestu do kalhotek a mezi stehna.

Když našel svou kořist, odměnilo ho zalapání po dechu, zasténání a Katrinina prohnutá záda. Políbil její ňadro až k bradavce, vířil nad ní jazykem a pak ji jemným sáním vytáhl do tvrdosti. Druhá bradavka jí při stimulaci ztvrdla; fascinovaně ji pozoroval, když znovu sál tu v ústech. Malý uzlíček nervů pod jeho prsty také ztvrdl a on se usmál.

Teď byl na řadě on, aby zalapal po dechu a zasténal, když s ním Katrina ještě trochu škubla. Její ňadro mu vyklouzlo z úst a on se prohnul v zádech. Hlava mu klesla dozadu, jak rychleji pohybovala rukou. Celé tělo mu začalo pulzovat a on zavrčel. Bojoval se svým vzrušením a vytrhl se z jejího sevření. Nenechala ho tak snadno odejít a šla za ním, aby ho mohla štípnout do ramene. Jedním pohybem jí Thonis stáhl kalhoty a mírně ji nadzvedl, aby si je mohl sundat celé. Chvíli mu trvalo, než se zbavil svých kalhot, odhodil je a připojil se k jejím, pak ji chytil za ramena a zatlačil ji zpátky na postel.

„Mám ráda, když jsi náročný,“ zamručela Katrina.

Thonis nakrčil obočí a zašklebil se na ni. „Tak začneme být nároční. Chci, abys ležela naprosto klidně.“

Katrina se usmála a podepřela si hlavu pod jednou paží. Thonis jí přejel rukama po těle a pak se nad ni znovu spustil. Sál jedno ňadro, pak druhé, pak jí přejížděl horkými polibky po těle, chvíli se zdržel u pupíku a pak sledoval linii jemných chloupků od pupíku až k trojúhelníku mezi nohama. Roztáhl jí nohy, přitiskl jí kolena k hrudi a olízl ji po celé délce.

„Oh!“ Celé její tělo se zachvělo. Jednou rukou mu zabořila prsty do vlasů, zatímco druhou ruku obtočila kolem kolena, přitáhla si ho výš a druhou nohu nechala přejíždět po jeho zádech.

„Co se stalo s tím být v klidu?“ dožadoval se Thonis.

„Aha, jasně.“

Vydechla a přinutila se k nehybnosti. Thonis viděl, jak se jí svaly třesou námahou. To chvění se ještě zvýšilo, když se nad ní znovu sklonil. Rád poslouchal tiché výkřiky a vzdechy, které jí unikaly z hrdla, když pracoval, začínal jemně, ale čím byla vlhčí, tím víc na ni tlačil. Brzy se nedokázala udržet v klidu, svíjela se pod ním a lapala po dechu. Když ho začala tahat za vlasy a beze slova mňoukala, věděl, že je blízko.

Už nepulzoval, ale když si klekl dozadu a třel se po jeho délce, ten příliš těsný pocit se vrátil v plné síle. Nespouštěl z ní oči a pomalu, jemně se do ní vnořil. Stáhla se kolem něj, přinutila ho zavřít oči a zavrčet proti potřebě uvolnění. Tlak byl tak velký, že si myslel, že praskne, jen co do ní vstoupí, ale zatnul zuby a zadržel to.

„Jemně,“ zaúpěla Katrina a prsty se mu dotkla břicha. „Už je to nějaká doba…“

„To samé,“ zavrčel Thonis a začal se pohybovat. Zkoušel, jak je pohyb plynulý, a potěšilo ho, když zjistil, že klouzání dovnitř a ven z ní je snadné.

Katrinina ústa se pootevřela do písmene „o“, jak jí po páteři přeběhl další záchvěv. Thonis se zpočátku pohyboval jemně a pomalu, postupně nabíral na obrátkách. Jeho oči zůstávaly upřené na její, zatímco jeho plameny se rozhořely a hruď mu zaplnil jiný druh tepla. Nikdy předtím se takhle necítil k žádné ženě; nikdy se tak netěšil na to, až uvidí její rozkoš, nikdy nebyl tak uchvácený při udržování očního kontaktu. Katrina se k němu natáhla a on si lehl nad ni, aby si mohli v pokračování vtisknout jemné polibky, přičemž se její boky pohupovaly v rytmu jeho.

„Nepřestávej,“ zašeptala, jako by to vůbec hrozilo. „Nepouštěj mě.“

„Nikdy,“ slíbil. A v tu chvíli poznal, co je na tom pravdy. Ať se stane cokoli, nikdy ji nepustí. Od té chvíle jí patřil.