TDGP - 5. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Thonis

Hendric se připojil k Thonisovi v polovině cesty do místnosti s portálem. Tvářil se zachmuřeně, když kráčel vedle Thonise, a když mířili do místnosti, odpustil si jen kývnutí na znamení uznání. Thonis měl po tom zemětřesení přivést Audiv zpět k Indulfovi. Bylo to jako magie, ale nestabilní a s podpisem, který Thonis nepoznával. Žaludek se mu sevřel, když pomyslel na všechno, co to mohlo způsobit.

„Přivedu Audiv ke králi,“ řekl Thonis Hendricovi, když přecházeli do místnosti s portálem.

„Král mě poslal, abych přivedl toho, kdo právě prošel…“ Odmlčel se a oči se mu rozšířily.

Thonis sledoval jeho pohled. Zarazil se, když spatřil dva lidi, kteří zjevně právě přišli ze Země. První byl Vindr, jehož přítomnost znamenala, že se na Zemi něco stalo. Před ním, s rukama sevřenýma v bok, jak mu zářila do očí, stála Katrina. Audiv stála opodál se založenýma rukama a nechápavým výrazem ve tváři.

Co tady k čertu dělala Katrina? A proč se na ni Vindr takhle díval? Byl to lovec - ani ne pořádný strážce! Neměl právo se na princeznu takhle dívat. Nemluvě o tom, že ať už na Katrinu právě syčel cokoli, nemohla za to ona. Byla to jeho zatracená chyba, že ji vzal s sebou do světa, o kterém skoro nic nevěděla.

„Určitě to byl portálový výboj,“ řekl jeden z mágů poblíž a Thonis se otočil a uviděl Hendricovu družku Sylvii, která stála po jeho boku. „Nebylo to podobné ničemu, co jsem dosud cítila. Nezkrocené a velmi mocné. Audiv málem zachytila výbuch a my jsme přišli o celou sochu. A pak prošli skrz.“ Vrhla ustaraný pohled na Katrinu. „Indulf bude zuřit, že je tady, že?“

Nebyl jediný. Thonis znovu našel nohy a vyrazil vpřed, plameny mu šlehaly tak silně, že cítil v krku kouř. Když se přiblížil, vztekle otevřel ústa, ale než mohl začít Vindra přežvykovat, uslyšel, co říká.

„Je mi jedno, jestli jsi už někdy dostala pozvání. To byl hloupý tah, skočit tam za mnou. Měli jsme jenom baterii.“

„No, ale zvládli jsme to, ne?“ vyplivla Katrina.

„Mohli jsme…“

„Já vím.“ Zvedla ruku. „Ty portály byly navržené jen pro jednotlivé cestující a s tím magickým náporem nás to mohlo oba roztrhat na kusy nebo poslat do úplně špatného času. Ale nestalo se tak. Jsme tady, je správný čas a není důvod, abys na mě pořád křičel.“

Vindr vyhodil ruce do vzduchu. „Já na tebe nekřičím,“ křikl na ni. „Snažím se, abys pochopila, že jsi udělala riskantní a hloupý krok, který ještě zvýšil pravděpodobnost, že oba zemřeme. Tyhle věci mají své účinky - kdo ví, třeba jsi za mnou takhle skočila právě proto, že došlo k tomu magickému výboji.“

Thonis už toho viděl dost. Rychle k nim přistoupil a postavil se mezi Vindra a Katrinu. Trochu ho štvalo, že předpokládal, že ji Vindr vzal s sebou, a trochu ho štvalo, že si myslela, že by za ním měla skočit do portálu, ale ze všeho nejvíc chtěl, aby to skončilo.

„Tak co tě sem přivádí, Vindre?“ pronesl, když se postavil mezi ně.

„Na Zemi došlo k nějakému magickému zemětřesení. Jord mi nařídil, abych okamžitě přišel informovat krále.“

Thonis se otočil ke Katrině. Otevřel ústa a chtěl jí položit stejnou otázku, ale než to stihl, vrhla se na něj. Rukama ho pevně objala kolem pasu a zabořila mu tvář do ramene. Ztuhl a oči se mu rozšířily. Samozřejmě, že se už objímali a měli spolu fyzický kontakt, ale aby se na něj takhle vrhla?

„Potřebovala jsem vědět, co se děje,“ vyhrkla a pevně ho objala. „A musela jsem tě vidět. Myslela jsem si, že by to mohlo být spojení mezi našimi světy, a nemohla jsem jen tak… Musela jsem tě vidět.“

Její hlas klesl na něco víc než na šepot. Když zvedla hlavu, viděl na jejích tvářích slzy. Nebyl si jistý, jak má reagovat… Prošla skrz, aby ho viděla? Učinila to riskantní rozhodnutí, mohla skončit smrtí… kvůli němu? Zkoumal její pohled, srdce mu bušilo jako o závod. Mohla by to být opravdu pravda?

Otevřel ústa, ale nevěděl, co říct. Co by na to mohl říct? Katrina se kousla do rtu a začala se odtahovat. Nechtěl přijít o její teplo z jeho objetí, a tak instinktivně sevřel paže. V očích se jí mihlo světlo a začala k němu natahovat krk…

Thonis koutkem oka zahlédl, jak do místnosti vstoupil Warmund. Opět jednal instinktivně. Odstrčil Katrinu od sebe a otočil se na patě, aby se postavil tváří v tvář svému princi. Žaludek se mu sevřel při Katrinině překvapeném a zklamaném vydechnutí.

„ Výsosti,“ pozdravil prince, který se zastavil a zíral na Katrinu kulatýma očima jako talíře. „Zdá se, že Katrina prošla portálem spolu s Vindrem.“

Warmund se otočil k druhému drakovi a v očích mu začal hořet oheň. „Proč jsi tak riskoval?“

„Neriskoval.“ Katrina vykročila vpřed se vztyčenou hlavou a vypadala jako princezna - i když měla na sobě pyžamo z pohádky Kráska a zvíře. „Prošla jsem za ním bez Vindrova vědomí. Teď bychom si měli jít promluvit s Indulfem. Na Zemi došlo k obrovskému magickému výbuchu, který sežral půlku našeho sklepení. Musíme zjistit, co se děje.“

Thonis sledoval, jak Warmund přikývl a polkl. Podíval se přes Katrinino rameno na Thonise a trhl bradou. Thonis přikývl, že rozumí, a gestem naznačil Vindrovi a Audiv, aby šli s nimi.

„Já se na to podívám tady,“ řekla Sylvie a spěchala se připojit k ostatním mágům.

***

Indulf byl stejně překvapený jako ostatní, když uviděl Katrinu. Thonis se krátce zamyslel a doufal, že jí teď, když je v Byrelmore, všechno řekne. Nebude trvat dlouho, než se objeví její drak, a bylo načase, aby se dozvěděla pravdu. Indulf však o jejím dědictví neřekl nic, místo toho si vyslechl, co říká, a pak ji pokáral, že neměla do Byrelmoru takhle chodit.

Katrina pokrčila rameny a omotala si kolem prstů pevnou kudrlinku. „Já jsem o tom vlastně nepřemýšlela. Chtěla jsem se sem jen dostat a přesvědčit se na vlastní oči… že jsou všichni v pořádku.“

Indulfův pohled se stočil k Thonisovi a ten se snažil se vypadat menší. Po objetí, jehož byl Warmund svědkem, měl důvodné podezření, že bude odvolán ze svého úkolu.

Král se však o něm nezmínil. „Pošleme přes něj zprávu, aby si Hazel a ostatní našli jiné místo, kde zůstanou, než to vyřešíme,“ řekl a věnoval Katrině upjatý úsměv. „Dokud to ale neuděláme, budeš muset zůstat tady. Nemůžeme riskovat, že tě pošleme zpátky skrz, dokud nebudeme vědět, že je to stabilní.“

„To je fér.“ Katrina spustila ruku a sklonila hlavu. „Asi jsem se chovala trochu hloupě.“

Indulf se zasmál a položil jí ruku na rameno. „Jsi mladá. Všichni děláme hlouposti, když jsme mladí. Thonisi.“

Thonis se narovnal a přikývl.

„Ukaž prosím Katrině pokoj pro hosty vedle mého bytu a oznam Anně a ostatním, že je tady. Stejně je čas na páteční D&D.“ Králův úsměv se napjal, ale Thonis viděl, že se snaží zachovat klid. Za ním na něj Warmund upřel smrtící pohled. „Můžeš jít.“

Thonis se králi a princi uklonil, pak položil Katrině ruku na paži a vyvedl ji ven. Ovinula si ruce kolem pasu a roztřeseně vydechla, když opouštěli Indulfovu kancelář. Audiv čekala venku a kývla na ně, když vešla do kanceláře.

Chvíli šli mlčky, dokud nedošli k místnosti, kde měla Katrina bydlet. Thonis do ní vstoupil jako první a gestem jí pokynul, aby vešla dovnitř, přičemž se cítil nesvůj.

„Nemáme tu matrace, alespoň ne takové, na jaké jsi zvyklá. Nechám ti sem něco poslat.“ Thonis se na místě posunul. Bylo by v pořádku, kdyby se zmínil o tom, co řekla, nebo to byla nevhodná chvíle? „Ehm… Rád tě vidím,“ ustrnul. „Ale se vším všudy…“

„Neměla jsem chodit. Vy draci jste mi to dali jasně najevo.“

Povzdechl si a objal ji kolem ramen. „Je pozdě a je vidět, že jsi unavená. Promluvíme si zítra, ano?“

Napětí z jejího těla viditelně vyprchalo. Věnovala mu drobný úsměv a přikývla. Thonis se vrátil do haly a zavřel dveře. Ten den u jezera se tvářila, jako by se nic nestalo. A teď se ho pokusila políbit… Byl snad tak soustředěný na vlastní emoce a na to, aby nepřekročil meze, že mu u ní něco uniklo?

Otočil se a málem se srazil s Warmundem. Princ na něj cenil zuby, rty ohrnuté přes zuby.

Thonis potlačil povzdech. Tohle bylo ono. Chystal se ztratit své postavení.

„Co to sakra mělo znamenat?“

„Co myslíš?“

Warmund si dal ruce v bok. „To, jak ses jí tak držel. Co se mezi vámi dvěma děje?“

Thonis se nad jeho tónem zarazil. Ano, Katrina byla jeho sestra, ale on se choval až příliš majetnicky a ochranitelsky. Jeho postavení ať jde k čertu - Thonis zkřížil ruce. „To, co je mezi mnou a Katrinou, není nic víc než to, co naznačila, že jí vyhovuje. Možná není vůbec nic. Jsi můj princ, ale nemáš co se mě snažit zastrašit, když chce mít vztah s...“

„Byl jsi pověřen její ochranou. Tohle nemá nic společného s tím, že Wildref je moje sestra.“ Warmund zavrčel a vykročil vpřed. „Byla přidělena tobě. To jsi tak neprofesionální, že by sis začal románek se svou svěřenkyní?“

„Nikdy nebyla moje svěřenkyně,“ namítl Thonis. To slovo mělo příliš mnoho konotací s poručnictvím dětí. Bylo mu dvacet pět století, což odpovídalo jejím čtyřiadvaceti letům. Jistě, byla mladá, ale když žila na Zemi, nebyla ve zralosti mladší než on! Teď se na prince zadíval a založil si ruce. „ Výsosti, vážím si tě a respektuji, že chceš chránit svou sestru. Ale ona je dospělá a upřímně řečeno, nemáš co se plést do jejího milostného života.“

Warmundovi se zablesklo v očích

„Ale řeknu ti tohle..., mezi námi nic nebylo. Nic,“ zopakoval Thonis, když se Warmund mírně uvolnil. „A ani nebude - pokud ona nebude chtít.“

Warmund otevřel ústa a zase je zavřel. Chvíli studoval Thonise, pak přikývl, vypadal podrážděně a otočil se na patě. Beze slova odešel a nechal Thonise vydechnout. Zavřel oči a opřel se o zeď. Kde se to v něm vzalo? Vzepřel se svému princi! Určitě ho vyhodí.

Ale když si vzpomněl na Katrinu a na to, jak blízko byla, jak ho její vůně obklopovala..., bylo mu to jedno. Chtěl ji. A jakmile se situace dostatečně uklidní, řekne jí to a nechá cestu, jakou si sama zvolí.