TDGP - 4. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Katrina

Katrinu probudil hukot. Bylo to hlasitější než cokoli, co kdy slyšela; hlasitější než lavina. Znělo to, jako by se země pod ní měla rozpadnout. Všechno kolem ní se otřáslo. Obrazy padaly ze stěn, knihy se tříštily o podlahu a hluboké dunění prořízl zvuk tříštícího se skla. Zvlášť silný otřes Katrinu shodil z postele. Ještě napůl omámená spánkem se doplazila k rámu dveří a zapřela se o něj. Dveře se do ní zabouchly a ona vzala za kliku, aby se neotočily.

Všechna světla se rozsvítila, zhasla a znovu se rozsvítila. Žárovky se měnily z bílé na modrou, šedou a pak na tmavě fialovou. V televizi se začal ozývat rap s podkresem starého westernu. Časovač na sporáku se spustil, zatímco mikrovlnná trouba začala divoce pípat. Všechno se vypnulo; lampa v předsíni vybuchla. Katrině se po tváři mihl skleněný střep.

Otřesy odezněly. Všechno bylo klidné a temné. Dokonce i pouliční lampy venku zhasly. Zůstala stát na místě, dýchala a srdce se jí rozbušilo. V nitru jí vířil zvrácený pocit, jako by jí byla kůže příliš těsná. Ruce ji pálily a rána na tváři pulzovala. Třesoucíma se rukama si přejela po nohách a čekala, že najde tisíce drobných střepů. Nic tam však nebylo.

Dopřála si další chvíli a odplazila se zpátky na postel. Vytáhla zpod ní malou krabičku a vytáhla baterku, kterou rozsvítila.

V jejím pokoji byl naprostý nepořádek, ale to mohlo počkat na pozdější řešení. Popadla pantofle a nazula si je, než vyšla zpátky na chodbu. Koberec byl posolený skleněnými střepy a ona opatrně prošla chodbou k Hazelinu pokoji. Dveře se otevřely, právě když zvedla ruku, aby zaklepala. Hazel si omotala kolem těla tenký župan. Měla vytřeštěné oči a na tváři se jí začínala tvořit modřina.

„Jsi v pořádku?“

Hazel přikývla a odhrnula si z tváře šarlatové kadeře. „Co to bylo? Nemyslela jsem si, že tady máme zemětřesení.“

„Nemáme.“

Katrina se zamračila, když natáhla ruku k velvyslankyni a pomohla jí na chodbu. Nárazový zvuk je obě přiměl vyskočit. Hazel vykřikla a Katrinu pálil v krku ohnivý pocit. Změnila postoj a využila lekcí kung-fu, které absolvovala jako teenagerka. Zvenčí vtrhly dovnitř čtyři mohutné postavy, když se znovu rozsvítila pouliční světla. Katrina jim posvítila baterkou do obličeje a zjistila, že jsou to čtyři lovci, kteří měli za úkol je hlídat.

Zavrčela v hrdle, když k nim došla. „Nemůžete sem jen tak vtrhnout! Zvlášť po matce všech zemětřesení.“

Jord, který byl podle všeho jejich vůdcem, se zamračil kolem světla v očích. „To nebylo žádné zemětřesení. Připadalo mi to jako magie. Jako matka všech kouzel.“

„To jsi řekl špatně,“ zabručel Hyrr.

Jord na něj vrhl pohled, který ho přiměl zmlknout. Otočil se zpátky k oběma ženám a jeho pohled sklouzl po Katrině, aby se zaměřil na Hazel. „Jsi v pořádku?“

Hazel znovu přikývla.

„Říkal jsi, že to bylo jako kouzlo,“ přerušila ji Katrina. Neměli čas na fráze. „Jako magický útok nebo…?“

Watn zavrtěl hlavou a vykročil do přední části místnosti. „Ne, žádný útok. Jen jako náhlý příval magie. Moje plameny tam na chvíli vzplály tak prudce, že jsem myslel, že vybuchnu.“

„To samé,“ souhlasil Hyrr. „Něco se určitě stalo. Musíme okamžitě otevřít portál do Byrelmoru. Máš baterie, že?“

„Jo.“

Sylvie přišla na to, jak spojit magii a technologii. Díky jejímu úsilí se jim podařilo očarovat několik baterií, které po připojení k očarovanému projektoru dokázaly otevřít portály do Byrelmoru. Na druhé straně byly zřejmě kotvy, které bránily tomu, aby se portál vymkl kontrole. Katrina ničemu z toho nerozuměla.

„Skoro to vypadalo, jako by se portál už otevřel.“ Čtvrtý lovec, Vindr, zamířil ke schodům do sklepa. „Asi bychom měli prohledat dům. Už jsme měli problémy se zabijáky, kteří používali cestování časem.“

„Správně. Hyrre, zůstaň s dámami.“ Jord vytáhl od boku krátký meč. „Watn, s Vindrem. Já zametu nahoře.“

Ostatní přikývli. Katrina přistoupila o něco blíž k Hazel a pak se natáhla, aby zkusila rozsvítit. Nic. Zaskřípala zuby, ale pro jistotu zase zhasla. Alespoň že její baterka fungovala. Máchla s ní, když je Hyrr zavedl do kuchyně a nechal je přikrčit se za ostrůvkem pro případ, že by někdo vtrhl dovnitř a pokusil se je zabít.

Nebýt tmy a naprostého ticha, možná by byla v pokušení se zasmát. Takhle jí pokus o vraždu připadal až příliš pravděpodobný a zachvěla se, když si představila, jak po ní jdou mágové. Nebyla si plně vědoma podrobností, ale věděla, že Indulf při takovém útoku přišel o svou první ženu. Proč by ale útočili tady a teď, když jsou kolem jen ona a Hazel?

Jord se vrátil ani ne za minutu. Klusal do kuchyně a meč měl opět v pochvě. „Zdá se, že tu nic není. Hyrre, běž se podívat za Vindrem a…“

„Radši se na to pojďte podívat,“ zavolal Watn ze schodů.

„Je to nebezpečné?“ Jord se hned zeptal.

„Ne. Ale je to divné.“

Jord pomohl Hazel nahoru a Hyrr pomohl Katrině. Hazelin župan se lehce rozevřel a odhalil, že pod ním nemá nic na sobě. Zdálo se, že si to neuvědomuje, protože Jordovy i Hyrrovy oči padly na její odhalená ňadra. Katrina si odkašlala, stoupla si před ni a pohlédla na oba muže. Ti zklamaně vzdychli a otočili se.

Když zamířili dolů po schodech, Hazel tiše vydechla. Ozval se zvuk šustící látky a ona popadla Katrinu za paži a táhla je kousek za oběma draky. „Jak dlouho to takhle zející bylo?“

Katrina se ušklíbla. „Asi tak třicet vteřin. Proto jsem si stoupla před tebe.“

„Do prdele.“ Hazel zasténala. „To je tak trapné! Podívali se?“

Katrina si nebyla jistá, jak na to odpovědět. Když zaváhala, Jord jim gestem naznačil, aby se k němu připojily u paty schodiště. Spěchali dolů, Katrina byla ráda za záminku, že už nemusí vést ten trapný rozhovor s Hazel, a vyrazili za ním.

Když přeskočila poslední schod a dopadla na podlahu sklepa, znovu se jí po kůži rozlil ten pocit jehličí.

Pádila ke čtyřem drakům a zastavila se na místě, kde se chodba setkávala s obývacím pokojem. Uprostřed místnosti byl kulatý, zářící kruh. Vypadal skoro jako portály, které se otevíraly tady dole, ale bylo to celé špatně. Místo ostrých linií a jasného pohledu na to, co je na druhé straně, to vypadalo jako matné sklo, které se roztříštilo na milion kousků. Neviděla přes něj vůbec nic. Vycházelo z něj také podivné nazelenalé světlo.

Náhle prasklo, vydalo zápach ozónu a zvuk hromu a zhaslo.

Teprve když zmizelo, uvědomila si, že chybí i polovina gauče, televize a zadní stěna. Mezi rozpadlé zbytky základové zdi dopadaly kusy hlíny. Hazel vypískla a chytila Watna za paži.

„Co se stalo?“

„To vypadalo jako portál,“ řekl Hyrr pomalu. „Ale připadalo mi to… špatně. Já nevím. Myslíš, že se ho zabijáci pokusili otevřít, ale z nějakého důvodu je zablokovali? Indulf přece nechal kolem tohohle místa postavit spoustu ochranných strážců.“

Katrina zírala na nepořádek v kdysi pěkném sklepním prostoru. Po zádech jí přeběhl mráz, když si vzpomněla na něco, co řekla Anna, když jim Indulfa poprvé představila. Zdráhal se otevřít portály, aby ji poslal domů, protože šlo o neznámou magii. Nevědělo se, jaké bude mít účinky… obával se, že to skončí špatně pro Zemi i Byrelmore.

A vypadalo to, že se tyto obavy naplní.

„Je to spojení. Země nemá magii, ale proklouzla sem z Byrelmoru. Odbourává základy mezi našimi světy…“ Katrininy ruce se sevřely, jak ji pálily vnitřnosti. Otočila se ke čtyřem drakům. „Indulf se o tom musí okamžitě dozvědět.“

Jord se zachmuřil, když přikývl. „Samozřejmě. Vindre, připrav se na cestu domů. Vzhledem k tomu, že magie je nestabilní…“

„Já vím. Mohlo by mě to roztrhat na kusy.“

Hazel zalapala po dechu a Vindr na ni drze mrkl. „Neboj se, Hazy. Ujistím se, že budu mít kousek, který pošlu zpátky…“

Hyrr ho plácl po hlavě. „Pochybuju, že by chtěla tvoje odřezané kusy těla z nějakého důvodu.“

Katrina protočila oči, když si brala baterie a projektor. Ruce se jí třásly, když to nastavovala, obeznámená s tím, jak to všechno už chodí. V hlavě se jí honily myšlenky. Jestli se kolem nich věci opravdu hroutily, co měl Indulf dělat? Bylo už pozdě vrátit se a všechno zastavit… riskovali by tím vytvoření paradoxu, a co by se pak stalo? Mohlo by to situaci ještě zhoršit. A nemohl přece všechno utnout hned a navždy… ne?

Když se portál otevřel, čistý a ostrý, Katrině se sevřel žaludek. Kdyby ho Indulf zavřel naráz, už nikdy by neviděla děti ani své přátele… ani Thonise. Nikdy by si s ním nemohla promluvit, jak si tolik přála. Nikdy by se nedozvěděla, jestli k ní něco cítí, a pokud ano, proč má pocit, že to musí popírat.

Srdce se jí sevřelo, když jí myšlenka, že už ho nikdy neuvidí, ukradla vzduch z plic. Vindr zamířil k portálu a ona najednou věděla, že to tady nemůže nechat jen tak skončit. Jestli ho chtěli zavřít, pak byla šance, že pošlou zprávu všem drakům na Zemi, aby se vrátili do Byrelmoru. Ne aby nechala projít ještě jednoho draka.

Takže když Vindr vstoupil do portálu a okraje se začaly zavírat, Katrina nepřemýšlela. Prostě se za ním vrhla do portálu po hlavě. Do Byrelmoru. Za Thonisem.

Obklopil ji zvuk a barva. Slyšela obrovský tlukot křídel a cítila, jak jí po kůži šátrají střepy, ale odrážely se, jako by byla z kamene. V krku jí chutnal kouř a žaludek ji pálil, ne bolestí, ale pocitem, jako by byla až po okraj plná ohně. Pak bylo po všem a ona se zapotácela na Vindrových zádech, když nohama dopadla na zem.

Vzhlédla a zjistila, že se nachází v obrovské místnosti postavené z kamene. Hledělo na ni několik žen v dlouhých šatech ve středověkém stylu. Jedna z nich se od ní odtrhla a zavrtěla hlavou. Upřela na Vindra pohled.

„Král tě zabije.“