SWM - 18. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Caleb

Celý den jsem se jí vyhýbal. Celý zasraný den. A to není snadné, když osoba, které se vyhýbáte, je ta, se kterou žijete a kterou se snažíte chránit.

Není to snadné.

Ale pro mé vlastní duševní zdraví je to nezbytné.

Včera večer jsem ji slyšel, když mi šeptala, že mě miluje, zatímco jsem byl pohřbený v ní a nedokázal jsem říct, kde končím já a začíná ona. Nemusela ta slova říkat nahlas, cítil jsem ji, kurva, a říct, že mě to vyděsilo k smrti, je slabé slovo.

Tak jsem udělal jedinou věc, kterou jsem znal, a ignoroval ji.

Protože jsem se do ní někde v průběhu času taky zamiloval a teď jsem příliš velký posera, než abych si to přiznal.

Vyklouznu zpod dřezu v kuchyni, hodím klíč do skříňky s nářadím a utřu si ruce do utěrky. Stihl jsem si dvakrát zacvičit, opravit uvolněné prkno na terase, znovu utěsnit vanu v dětské koupelně a opravit netěsnost pod kuchyňským kohoutkem, a to všechno od chvíle, kdy jsme se odpoledne všichni vrátili domů z práce a ze školy.

Dokonce jsem odmítl jíst večeři s Brynnou a holkami a trval na tom, že jsem v práci snědl velký oběd.

Mám kurevský hlad.

Zamračím se, když se Bix proplíží kolem kuchyňského ostrůvku, očichá všechny zbytky, které mohly spadnout, zatímco Brynna dělala večeři, a přijde si ke mně pro pohlazení uší.

„Ahoj, chlapče,“ zašeptám a políbím ho na tvář, zatímco ho hladím. „Jak se cítíš?“

Bix mě šťouchne hlavou do brady a posadí se vedle mě na podlahu a užívá si pozornosti.

„Ty jsi takový podvodník,“ zamumlám se smíchem. „Od těch dvou holčiček se ti dostává víc pozornosti než za celý tvůj život.“

Ušklíbne se na mě a zasténá, když mu třením masíruju citlivé místo kolem poraněného ucha.

„Pořád ti to dělá problémy, chlapče?“ Zeptám se šeptem a jemně masíruji citlivé místo.

„Co je s ním?“

Podívám se nahoru a překvapeně vidím, že v kuchyni stojí Maddie, kterou jsem neslyšel přicházet. Má na sobě dlouhou noční košili, tmavé vlasy má ještě mokré z koupele, ale učesané tak, aby jí visely přes ramena. Je bosá a panenku si drží u hrudi.

Je celá svěží a čistá a je to ta nejroztomilejší věc, jakou jsem kdy viděl.

„Nic, zlatíčko,“ odpovím a usměju se. „Někdy ho prostě bolí ucho.“

„Aha.“ Zamračí se a sleduje, jak Bixovi masíruju obličej. „Chudák Bix.“

„Je v pořádku,“ uklidním ji. „Co máš za lubem?“

„Chci, abys nám přečetla pohádku a uložil nás, tak mi máma řekla, že tě mám najít.“

Dívá se na mě širokýma ospalýma očima.

„Vezmeme Bixe nahoru a přečteme mu pohádku?“ Zeptám se jí s úsměvem.

„Ano, prosím,“ odpoví šťastně.

Zvedám se ze svého místa na podlaze a pokynu Bixovi, aby nás následoval po schodech nahoru. Brynna právě vychází z dívčího pokoje, když se blížíme, pevně obejme Maddie a usměje se na ni.

„Dobrou noc, holčičko,“ houkne Brynna na dceru.

„Dobrou, mami,“ odpoví Maddie a skočí do postele. Bix se spokojeně schoulí na své posteli mezi nimi, ale mě neošálí.

Jakmile zhasnu světlo a odejdu, vyleze na jednu z jejich postelí.

„My dva si musíme promluvit,“ zamumlá na mě Brynna, než se otočí a sejde po schodech dolů.

Jo, musíme, Legs.

„Pojď sem s námi, medvídku, a budeme si číst pohádku.“

Josie si vleze k Maddie do postele a obě holčičky se k sobě schoulí. „Já chci Ferdinanda,“ oznámí mi Josie.

„Tak tedy Ferdinand,“ ušklíbnu se a najdu na jejich poličce knihu o býkovi, než se posadím na kraj postele a začnu číst.

Bix si povzdechne, když začnu vyprávět o býkovi, který spokojeně sedí a čichá ke květinám pod svým oblíbeným korkovým stromem. Dívky se usadí a sledují obrázky, zatímco čtu, a můj hlas se liší pro jednotlivé postavy. Zívají a oči jim těžknou.

Než dojdu na konec, mají obě zavřené oči a zhluboka dýchají spánkem. Než abych Josie budil a nutila ji vstát z Maddiny postele a přenést se do její vlastní, raději ji opatrně zvednu, přenesu do její postele a uložím ji.

Než se stačím odtáhnout, sevře mi ruce kolem krku a zašeptá: „Miluju tě, tati.“

Srdce se mi zastaví, když se od nás odvrátí, otočí se na bok a s povzdechem usne.

Najednou cítím, jak se mi na čele tvoří krůpěje potu, a vdechnout a vydechnout vzduch z plic je pro mě boj.

Musím odsud pryč.

Vycouvám z dívčího pokoje, zhasnu světlo a rychle projdu chodbou přes Brynninu ložnici do koupelny, otočím kohoutkem na studenou vodu a prudce si ji cákám na obličej, pořád dokola, a je mi jedno, že si cákám vodu na podlahu, na umyvadlo, na tričko.

Zastavím se a opřu se rukama o desku, zírám na svůj vlastní odraz, voda ze mě kape, lapám po dechu a snažím se do plic natáhnout dost vzduchu.

 

Rata tatatatata!

„Pohyb, pohyb, pohyb! Ustupte!“ Volal jsem na své muže v afghánské poušti. „Vypadněte odsud!“

„Marshall je dole!“ Lewis na mě křičel ze vzdálenosti dvaceti metrů a s přesným klidem střílel na Talibánce, kteří nás přepadli.

„Kurva!“

„Jdu na kopec a pokusím se zavolat pomoc,“ informoval mě Bates, čtvrtý člen našeho týmu.

„Ne, zůstaneme spolu,“ zavrtěl jsem hlavou a namířil pušku, čímž jsem zlikvidoval dalšího z nepřátel.

„Potřebujeme posily, chlape,“ zavolal Lewis.

„Dostaneš zásah,“ volám na Batese, zatímco se prodíráme mezi stromy. „Je jich tam nejmíň padesát!“ řekl jsem.

„Potřebujeme posily,“ zopakuje Bates a podívá se mi zpříma do očí. „Jdu nahoru.“

Než jsem stačil zareagovat, přikrčil se a vyběhl zpátky na kopec, aby se dostal na vyvýšené místo, kde by mohla fungovat komunikační jednotka, a já s Lewisem jsme zahájili palbu a kryli ho.

„Na třech hodinách!“ Lewis vykřikl a já se otočil doprava, vystřelil a vyřadil další tři Talibánce.

Očima jsem pátral po Batesovi a našel ho, jak se stále prodírá do kopce.

Najednou jsem uslyšel, jak Lewis zachroptěl, a když jsem se podíval jeho směrem, klesl na jedno koleno, ale nepřestával střílet.

„Jsi zasažen?“ Zeptal jsem se.

„Potvrzuji, pane,“ zavolal zpátky a pokračoval v palbě.

„Jak moc?“

Neodpověděl. Podíval jsem se nahoru, Bates došel nahoru a nastavoval komunikační jednotku, když ho náhle zasáhla kulka do pravého ramene a srazila ho dozadu. Zachmuřil se, ale tlačil se dál, zvedl CB k ústům a volal o pomoc. Další kulka mu probodla ruku, v níž držel náustek, ale sakra, když ji druhou rukou nezvedl, mluvil dál.

„Lewisi! Bates volá o pomoc!“ Zavolal jsem. Lewis teď ležel na břiše, stále střílel a sundával muže.

Moje vlastní puška také nepřestávala střílet a na okamžik jsem si myslel, že to snad přežijeme, jen s jedním mrtvým mužem.

Až do chvíle, kdy zasraný odstřelovač zasadil Lewisovi ránu do čela a okamžitě ho zabil.

„Zkurvysyn,“ zavrčel jsem a pokračoval v ostré střelbě, jistý si tím, že tady na téhle hoře všichni čtyři zemřeme, a ať se propadnu, jestli odejdeme bez boje.

„Přichází záloha!“ Bates na mě zavolal dolů, těsně předtím, než ho další kulka zasáhla do levého ramene a on se sesunul k zemi.

„Drž se!“ Zavolal jsem na něj a srdce mi přitom nepravidelně tlouklo. „K zemi, Batesi!“

„Rozumím, pane,“ odpověděl a skelnýma očima mě sledoval, jak pokračuji v likvidaci nepřítele kolem nás.

Záblesk světla letěl přímo na nás a dopadl několik metrů ode mě, čímž mě omráčil.

***

Co to dělám?

Zavrtěl jsem hlavou, stáhl se zpátky do přítomnosti a třesoucíma se rukama si na obličej vyšplíchl další vodu.

Chtěl jsem Brynnu od chvíle, kdy jsem ji poprvé spatřil. Je zatraceně nádherná, kdo by ji nechtěl ošukat?

Ale zatraceně, ona je víc než to. Proč jsem si myslel, že ji můžu mít jen tak v posteli a nezamilovat se do ní?

Proč jsem od ní nemohl dát ruce pryč?

Zírám na prázdného, zlomeného muže v zrcadle a odpověď už znám.

Protože Brynna Vincent je pro mě ta pravá. Nikdy nebude existovat jiná žena, která by mi dala pocit bezpečí, která by mi dala pocit štěstí.

Dát mi pocit, že mě miluje.

A její dcery jsou dva malé paprsky světla v tomhle temném pekle, kterému říkám život, kterému prostě nedokážu odolat.

A Bůh ví, že si je nezasloužím.

Ani jednu z nich.

Jen pomyšlení na to, že mi Josie a Maddie říkají tati, mě naplňuje takovou pýchou a takovým strachem, že nevím, co si počít.

Věci se mi tak vymkly z rukou. Musíme si přestat hrát na domov. Když už ne kvůli mému duševnímu zdraví, tak kvůli holkám, protože z toho může vzejít jen bolest srdce.

Nedokázal jsem ochránit své muže. Jak jsem si proboha mohla myslet, že dokážu ochránit tyhle drahocenné ženy?

Vydupu z koupelny do ložnice, v pohybu vyťukám pin na telefonu, vytrhnu ze skříně tašku, naházím do ní těch pár kousků oblečení a toaletních potřeb, které mám, zapnu ji a seběhnu schody, připravený jít do boje s tím nejlepším, co mě kdy potkalo.

Protože já pro ni nikdy nebudu to nejlepší.

„Co to děláš?“ Zeptá se zamračeně a zvedne se z pohovky, když mě uvidí.

„Napsala jsem Mattovi, aby přijel za tebou a holkama. Je čas, abych šel, Bryn.“ Panebože, nedívej se na mě takhle. Zamrká a oči jí posmutní, ale zkříží ruce na prsou a vystrčí bradu do vzduchu.

„Proč?“

Pokrčím rameny a přetáhnu si bundu přes ruce.

„Je čas. Myslím, že vezmu práci, kterou mi nabídli v San Diegu. S Mattem ti bude dobře.“ Každé slovo je jako nůž, který se mi zabodává do srdce.

„Takže já ti řeknu, že tě miluju, moje holky se do tebe zamilují, a ty mi jenom utečeš?“ Ptá se a její jemný hlas je plný hněvu.

Zrady.

„Podívej,“ začnu a otřu si prsty ústa, nedokážu se jí podívat do očí. „Nemůžu za to, že sis spletla to, že s tebou šukám, s něčím víc, než jen s tím.“

Zalapá po dechu a já se k ní otočím zády, hruď se mi zvedne a nenávidím se.

Jak jí to můžu udělat?

„Myslel jsem, že si s tebou užiju, když už jsem tady, ale…“

„Ale co?“ Zavrčí mezi zaťatými zuby.

„Ale já ti lásku neopětuju.“ Nedokážu se otočit a podívat se jí do tváře. Bože, já tě kurva tak miluju, že to nemůžu vydržet.

Slyším, jak za mnou ztěžka dýchá, a modlím se, aby se nerozbrečela.

Nebude prosit.

Ale mluvíme tu o Brynně a ta o nic neprosí.

„Říkám ti rovnou, Calebe Montgomery, že jestli odejdeš, nebudeš vítaný, když se vrátíš.“ Její hlas se při posledním slově zavlní a mě to kopne do břicha.

Ztuhle přikývnu. „Už jsem napsal Mattovi.“

„Mám se s ním taky vyspat, když za tebe bude zaskakovat?“ Zeptá se, její hlas je plný jedu a vzteku, a udělá přesně to, na co cílí.

Bodne mě přímo do srdce.

Zabiju ho, jestli na tebe vztáhne ruku.

Zatnu čelisti a pěsti a otočím se, abych se jí podíval do očí. Snažím se zachovat netečný výraz, ale vím, že se mi to strašně nedaří.

Nikdy bych se pod tlakem nezlomil, kdyby mě vyslýchal nepřítel, ale tohle mě láme a já se potřebuju dostat ven.

„Šukej, koho chceš,“ odpovím.

Čelist jí poklesne a oči se rozšíří a naplní slzami, ale vzpamatuje se a znovu na mě upře oči.

„Jsi zasraná kunda,“ zavrčí.

„Řekl jsem ti, že jsem skončil a odcházím, Brynno. Co chceš?“ Zeptám se rozzlobeně a poprvé zvýším hlas.

„Chci být něčí první volba, sakra!“ Křičí na mě zpátky. „Chci, aby se mnou někdo chtěl zůstat. Aby si mě vybral!“ Její oči jsou doširoka rozevřené a nasrané, když si dupne nohou a upře na mě pohled. „Myslela jsem, že jsi to ty.“

„Myslela sis to špatně.“

Ty jsi moje jediná volba, Legs.

Odvrátí se právě ve chvíli, kdy slyším, jak Bix seskočí z dívčí postele a začne štěkat. Jeden štěkot, asi každé tři vteřiny.

„Já jsem tak zasraně…“

„Přestaň.“ Zvednu ruku, aby se zastavila uprostřed věty a poslouchala. V domě je ticho, až na Bixův odměřený štěkot.

„Proč je…“

„Řekl jsem, ať přestaneš mluvit,“ přeruším ji a ona si oběma rukama zakryje ústa a sleduje mě širokýma očima. Najednou něco rozbije zadní okno vedle posuvných skleněných dveří a já se vrhnu do akce. Vytáhnu z opasku pistoli a strčím ji Brynně do rukou.

„Vezmi si to a jdi s holkama nahoru,“ můj hlas je tichý a tvrdý. „Všechny včetně Bixe odveďte do koupelny a zamkněte dveře. Neotvírej je, dokud ti neřeknu. Slyšíš mě?“

Zavrtí hlavou, oči vytřeštěné strachem a jen na mě zírá.

„Běž!“

„Miluju tě,“ zašeptá a vyběhne po schodech nahoru.

***

Brynna

Sežeň holky. Sežeň holky. Sežeň holky.

Opakuju si to pořád dokola, když stoupám po dvou po schodech a běžím do jejich ložnice. Bix stojí v pozoru u nohou jejich postelí, zvednuté koutky, vyceněné zuby. Když mě uvidí, zakňučí.

„Mami!“ Maddie vykřikne a vrhne se na mě právě ve chvíli, kdy dole slyším Calebův tvrdý hlas, nadávky a vrčení.

Někdo je v mém zasraném domě!

Rychle popadnu obě holky, stáhnu z postele přikrývku a spěchám do koupelny. Bix se k nám přidá a já zavřu a zamknu dveře.

„Co se děje?“ Josie křičí.

„Dole je nějaký zlý člověk,“ řeknu co nejklidněji. Mohlo by jich být víc než jeden!

Hodím deku do vany a zvednu holky dovnitř, pak se k nim přidám. Bix stojí pár metrů ode dveří, vrčí, koutky má stále zdvižené a zuby vyceněné, stojí na stráži.

Já toho psa kurevsky miluju.

Vytáhnu z kapsy mobil a vytočím číslo Matta.

„Jo,“ odpoví.

„Matte, potřebujeme tě tady,“ začnu a Maddie vydá hlasitý nářek, vyděšená k smrti.

„Co se děje?“ zeptá se.

„Někdo se sem vloupal. Caleb je dole sám. My jsme v koupelně nahoře.“

„Budu tam za třicet vteřin.“

Zavěsí a já vytočím číslo 911, seznámím je se situací a položím telefon na okraj vany, stále spojený s operátorem, a čekáme.

Dívky se mi přitisknou k bokům a já svírám v rukou Calebovu pistoli namířenou na dveře a čekám, lapám po dechu a třesu se strachy.

Bože, co se to tam dole děje?

Rozbíjí se další sklo a slyším, jak se převrací nábytek.

Slyším tlumené hlasy a další chrčení bolesti a ze všech sil se modlím, aby byl Caleb celý a v bezpečí.

Po několika vteřinách bez jakéhokoli hluku se ozvou dva výstřely, pak třetí a pak ticho.

Po tvářích mi stékají slzy. Otírám si je o ramena košile a držím zbraň namířenou na dveře. Bix stále vrčí a štěká, ale najednou se zastaví a nakloní hlavu na stranu, jako by pozorně naslouchal.

„Bryn?“ Caleb se ozve z druhé strany dveří.

„Calebe!“ Maddie zavolá, když vstanu a natáhnu se, abych odemkla dveře a pustila Caleba dovnitř.

„Kde je?“ Ptám se skrz vzlyky.

Caleb jen zavrtí hlavou a všechny nás přitáhne do náruče a silně nás stiskne.

Odtáhnu se od něj a holky se k němu přitisknou, pláčou, bojí se a já chci následovat jeho příkladu, ale slova, která pronesl chvíli předtím, než se nám zhroutil svět, jsou tu mezi námi pořád.

Opouští nás.

Nejsem ta, kterou chce.

Když se dívky uklidní, pošeptá jim, aby Bixe objaly, a když to udělají, přitáhne si mě k sobě, zaboří mi obličej do krku a pevně se mě drží, ale já ho stále neobjímám.

Nehýbám se a čekám, až skončí.

„Brynno,“ zašeptá.

„Kde jsi?“ Matt zběsile volá.

„Jsme tady!“ Zavolám zpátky.

Matt vběhne do místnosti, ostatní policisté ho následují těsně za ním a rozprostírají se po domě, aby se ujistili, že nehrozí další nebezpečí.

„Jsi zasažený,“ oznámí Calebovi s tvrdýma očima a já se podívám dolů a zjistím, že Calebovi po ruce stéká krev.

„Panebože, tohle jsem přehlédla!“

„Je to jen škrábnutí.“ Caleb zavrtí hlavou, oči má stále upřené na mě, plné obav a strachu, ale já ho ignoruju, a vrhnu se na Matta a pevně ho obejmu.

„Jsi v pořádku, zlato?“ Zeptá se mě.

Přikývnu a otočím se zpátky ke Calebovi. „Musíš jet do nemocnice.“

„Ne, jsem v pořádku.“ Zavrtí hlavou a poplácá Josie po zádech, která se mu přivinula kolem pasu a drží se ho jako o život.

„Sanitka je na cestě,“ informuje nás Matt právě ve chvíli, kdy se z příjezdové cesty ozvou sirény. „Mohou tě ošetřit.“

Poté, co přijde koroner a odveze tělo, se konečně všichni přesuneme dolů. Holky a Bix se choulí na gauči, zatímco Caleba ošetřuje záchranář a já podávám výpověď Mattovi a jeho parťákovi, rozptýlená nepořádkem, který nás obklopuje; rozbitý nábytek, sklo poházené na koberci. Dokonce i sedačka je převrácená. Na dřevěné podlaze v jídelně se hromadí krev.

Proces je dlouhý a vyčerpávající, a když se všichni vzpamatováváme z adrenalinu z vloupání, máme s holkama co dělat, abychom udržely oči otevřené.

„Nemůžeme tu zůstat, dokud neopravíme okno a neuklidíme to tu,“ zamumlám k Mattovi.

„Vezmu vás do hotelu,“ odpoví s úsměvem.

„Můžou zůstat u mě,“ odpoví Caleb a připojí se k nám.

„Vezmeme si hotel,“ zamumlám a nesetkám se s Calebovým pohledem.

„Myslím, že…“ Caleb začne, ale já ho přeruším.

„Nechci být u tebe doma, Calebe. Půjdeme do hotelu.“

Jeho modré oči ztvrdnou, ale já odvrátím pohled a polknu, když nás Matt oba pozorně sleduje.

„Vezmu je s sebou,“ zamumlá Caleb tiše.

„Já…“

„Vezmu tě,“ zopakuje, jeho hlas je tvrdý a neponechává žádný prostor pro argumentaci.

Bez odpovědi se otočím a políbím dívky. „Hned se vrátím, ano? Jenom si jdu nahoru sbalit kufry. Vy zůstaňte tady s Bixem, Mattem a Calebem.“

Ospale přikývnou, když se otočím k Mattovi. „Ujisti se, že hotel bere psy. Odteď půjde tam, kam my.“

Matt se usměje a přikývne. „Hodná holka.“

Jakmile máme sbalená zavazadla, naloží nás Caleb do auta. Matt se nabídl, že tu zůstane a dohlédne na úklid a zajistí, aby byla okna zabedněná.

„Bryn…“ Caleb začne, ale já si povzdechnu a přeruším ho.

„Už jsi řekl všechno, co jsi potřeboval, Calebe. Budeme v pořádku.“

I když nevím, jestli budeme v pořádku. Nevím, jestli jsme mimo nebezpečí. Kdo byl ten chlap, co se k nám vloupal a chtěl nám ublížit?

Odbavení probíhá rozmazaně a já mám pocit, že mám nohy plné vodítek, když nás Caleb vede do našeho pokoje. Nese obě holky a já za sebou táhnu náš jediný kufr. Bix je mi po boku i bez vodítka.

Myslím, že jsem na vodítko zapomněla.

Pokoj má jednu obrovskou manželskou postel, ale tu jsem si vyžádala. Chci, aby moje holky byly dnes večer se mnou.

Caleb ukládá děti do velké postele a pokyne Bixovi, aby se k nim přidal. Vytáhnu z kufru vlastní pyžamo a přesunu se do koupelny, abych se převlékla.

„Kvůli mně to dělat nemusíš,“ zašeptá.

„Už mě nikdy neuvidíš nahou,“ odpovím a všimnu si, jak se mu při mých slovech stáhne čelist a ztvrdnou mu oči. V hlase slyším smutek a nemám sílu snažit se být statečná.

Opouští nás.

Když se vrátím do pokoje, přidám se k dívkám na posteli. Josie už zase pláče a tiskne se ke Calebovi.

„Kde je ten zlý muž teď?“ Tiše pláče.

„Je pryč, zlatíčko,“ houkne na ni Caleb. „Nemůže ti ublížit.“

Ale ublížil tobě. Podívám se na jeho ruku a horečně potlačuju potřebu doplazit se k němu a políbit mu ránu, rozrušit ho a ujistit se, že je v pořádku.

On mě nechce.

Nakonec Josin pláč zmizí a Caleb ji spustí zpátky do postele. Natáhne se na bok, z druhé strany dívek, a pozoruje je, jak spí. Bix se jim choulí u nohou a já ležím naproti Calebovi, taky na boku, a pozoruju ho.

Zapamatovávám si každou linii jeho těla, každý vlas na jeho hlavě.

Nakonec jim odhrne vlasy a nakloní se, aby každou z nich položil a jemně políbil na čelo. Zvedne pohled k mému a v jeho jasně modrých očích je smutek a lítost. Natáhne se přes dívky a uchopí mou tvář do dlaně, palcem mi otře slzu a očima si prohlíží každý centimetr mé tváře. Hluboce si povzdechne a pustí mě, odvalí se od dívek, vstane, zhasne světlo a jde ke dveřím.

Když je otvírá, ohlédne se po mně a zašeptá: „Promiň, Legs,“ těsně předtím, než vyjde ven a tiše za sebou zavře dveře.

Několik dlouhých vteřin zírám nechápavě tam, odkud Caleb odešel, pak se odvalím od svých dětí, zabořím obličej do polštáře a nechám ze sebe v prudkých vzlycích vytrysknout slzy a smutek.

Caleb je pryč.