TDPSC - 13. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Warmund

Několik dní žili v opuštěném domě. Pennyina rodina byla na dovolené, takže když něco potřebovali, prostě vpadli do jejího domu z dětství, ale ona se tam odmítla vrátit a zůstat tam. Warmund se neptal proč. I když ho spalovala zvědavost, poznal, že je to něco, co pro ni zjevně skrývá velkou bolest, a on ji nehodlal zvyšovat.

Péče o čtyři nemluvňata byla náročná práce. Plenky bylo třeba neustále měnit, lahvičky bylo třeba neustále připravovat a zabavit je všechny bylo něco úplně jiného. Warmund neměl moc času přemýšlet o tom, co musí udělat, aby Wildref vrátil do doby, ve které potřebovala žít.

Když si našel čas a vydal se na cestu, zjistil, že internet není tím, čím by byl za více než dvacet let v budoucnosti. Najít informace bylo mnohem obtížnější a mnoho teorií, na kterých postavil své první zařízení, ještě stejně neexistovalo. Začal pracovat na dalším a doufal, že se mu podaří zesílit plameny, které mu zbyly; vyčerpávaly se rychleji, než když tudy procházel poprvé, ale kdyby se mu je podařilo zesílit, možná by to stačilo k tomu, aby Penny znovu zažehla magii.

Penny.

Warmund si povzdechl a pohrával si se zařízením v rukou. Přál si, aby věděl, co říct, aby ji přiměl vidět věci z jeho perspektivy. Chápal, z čeho vychází; známost jí vyhovovala a bála se změny. Nemohl si pomoci, ale napadlo ho, že i kdyby se mu podařilo zažehnout její magii, mohla by odmítnout otevřít portál.

Zároveň však každou noc spala přitisknutá k jeho boku. Někdy plakala samým vyčerpáním. Když ji utěšoval, nikdy ho neodstrčila. Několikrát skončili u sexu. Tehdy se jeho plameny rozhořely ještě víc a posílily ho před případným vyhořením. Vždycky se zdálo, že mu chce něco říct, ale nikdy to nedokáže. Možná ho jen chtěla přesvědčit, aby nechal minulost minulostí, a prostě věděla, že to nechce slyšet.

Jindy však byla pozitivně bublající. Jako třeba když se vítězoslavně vrátila domů s monstrózním kočárkem, který byl široký jako auto.

„Místo pro všechny čtyři,“ houkla, když se jí zeptal, co to je. „Teď můžeme chodit na pořádné procházky! Pomoz mi je naložit. Děti už byly zavřené dost dlouho.“

Usmál se, nehodlal se s ní přít, a pomohl jí je připoutat. Čtyři děti nevypadaly nadšeně, že jsou takhle spoutané, ale Warmund se při pohledu na ně musel smát. V hrudi se mu rozhostilo teplo, když Penny objal kolem pasu.

„Víš, někdy si říkám, že není možné, abych měl tolik dětí najednou natrvalo.“ Políbil ji na temeno hlavy. „Ale jindy si říkám… Je to hezké.“

Penny se na něj podívala a skousla si ret. Její oči zářily nadějí; ten pohled poznal. Strach ho udeřil do žaludku a donutil ho odtáhnout se, i když otevřela ústa a začala mluvit. „Takže uvažuješ o tom, že se vzdáš svého nápadu vrátit se?“

„Ne.“

Ramena jí poklesla. „Warmunde…“

„Má Katrina,“ to jméno se mu na jazyku nelíbilo, ale stejně ho použil, „sourozence?“

Penny poklesla ramena.

„Tak. Vidíš? To znamená, že nejsme rodiče, se kterými vyrůstala. Takže musíme…“

„Jde ti jen o změnu času. Jestli nevidíš, že by to mohlo-“

Dveře se rozletěly. Warmund zavrávoral a zvedl pěsti, zatímco Penny vydala přidušený výkřik překvapení. Oči se mu rozšířily, když se muž, který vešel dovnitř, na oba ušklíbl. Byl to vůdce zabijáků, jen starší; tmavé vlasy měl prošedivělé a v koutcích očí se mu rýsovaly vrásky.

„Jak jsi…“ začal Warmund, ale zarazil se, když zabiják zvedl zbraň. S tak nízkými plameny by ho výstřel mohl nakonec zabít.

„Mým úkolem bylo skoncovat s královskou rodinou,“ vyhrkl zabiják. „A té věci jsem zasvětil svůj život. Ty bys přežil, princi Warmunde. Ale teď? Teď zabiju i tebe. A až se vrátím do Byrelmoru, zabiju tvého otce a pak všichni draci shoří ve svých vlastních plamenech!“

Warmundovi se sevřelo srdce. V tu chvíli mu na ničem jiném nezáleželo - nemohl nechat svého otce zabít. Vyrazil vpřed, i když zbraň vystřelila. V uších ho pálil hvizd, pak mu rozbití okna prozradilo, že kulka minula. Chytil zabijáka za zápěstí a prudce se otočil. Zbraň klesla a znovu vystřelila. Warmund udeřil muže do břicha, pak s ním švihl a hodil ho přes celou místnost. Penny vykřikla.

„Odveď děti,“ křikl na ni Warmund. Přeskočil místnost a kopl zabijáka do obličeje. Děti všechny vykřikly, ale on se přinutil hluk zablokovat.

Zabiják vytáhl nůž a sekl po něm. Warmund uskočil z cesty. Znovu se natáhl, aby chňapl po zabijákovo zápěstí, ale ten se přetočil. Na starého muže byl stále pružný a snadno se vyhnul i druhému Warmundovu útoku. Zabiják se přetočil na nohy, přikrčil se a udýchaně se postavil proti sobě. Warmund z něj nespouštěl oči, i když mu hlavou prolétla myšlenka, že atentátník možná není sám.

Poslal snad Penny ven jen proto, aby ji chytili a zabili další zabijáci?

Ten, kterému čelil, vyplivl plná ústa krve a znovu se rozmáchl nožem. „Až s tebou skončím, zabiju tvou družku mága. Bude křičet, než zemře. A pak zemřou tvé děti a tvá sestra. Jejich těla spálím jako odpadky, kterými jsou, a...“

Warmund už neposlouchal ani slovo. S vytím se vrhl přes celou místnost. Odrazil zabijákovu ruku stranou a udeřil ho do obličeje. Zkroutil muži zápěstí, zlomil ho a nůž s rachotem dopadl na podlahu. Warmund ho shodil na podlahu a znovu a znovu ho bil pěstí do obličeje a do žeber. Život plný bolesti a utrpení ho poháněl, jeho plameny hořely stále víc a víc.

„Ty jim neublížíš,“ křičel na zabijáka. „Nedovolím ti, abys jim ublížil! Už jsi toho udělal dost. Proč? Proč jsi to udělal? Celé ty roky! Celé ty roky to byla moje chyba!“ Přestal vraha mlátit, chytil ho za límec a silně s ním zatřásl. „Miloval jsem svou sestru víc než cokoli jiného. A byla to moje vina, že ji unesli. Tolik jsem se ji snažil zachránit, ale nešlo to. Celá staletí jsem žil v naději, že je naživu, a myslel jsem si, že je mrtvá. Když jsem ji pak znovu našel, co jsem měl dělat? Nic!“

Vrah na něj upřeně hleděl. Ze zlomeného nosu mu vytryskla krev. Z očí mu zářil zmatek a bolest. Warmundovi to bylo jedno.

„Vzdal jsem se všeho, jen abych ji mohl získat zpět. Rozumíš mi? Vzdal jsem se svého postavení, svého bohatství. Svého otce!“ V očích ho pálily slzy, i když s nimi bojoval. „Zradil jsem svého otce kvůli mizivé šanci, že bych ji mohl získat zpět. A kvůli čemu? Pro nic za nic. Ztratil jsem otce pro nic. On mi nikdy nemůže odpustit, já si nikdy nemůžu odpustit. Chci jen zpátky svou rodinu!“

Zabiják neodpověděl; ne že by to Warmund čekal. Zalapal po dechu, zíral na svého nepřítele a v cizincově tváři viděl svou vlastní. A dávalo to takový smysl. Všechna ta bolest, všechna ta muka. Nebylo to jen kvůli Wildref. Nebylo to jen proto, že ji zklamal.

Chtěl své činy odčinit. Chtěl se vrátit domů. Chtěl zpátky svého otce.

Zabiják se začal smát. „Kdo by to byl řekl? Temný princ není nic víc než slaboch.“

Warmund zavrčel. „Jak ses sem dostal? Plánoval jsi vrátit se do Byrelmoru - jak? Co máš, že dokážeš znovu otevřít portál?“

Zabiják si na něj odplivl. Warmund zavrčel a znovu zvedl pěst. Zabijákova ruka vystřelila. Sevřela nůž a vyrazila nůž. Warmund couvl a vykřikl, když ho čepel minula o půl palce. Pak se čepel stočila a zamířila dolů. Warmund vykřikl a natáhl se, aby ho zastavil, ale byl příliš pomalý. I když jeho ruka sevřela rukojeť, zabiják si vrazil nůž do vlastního krku.

Během několika vteřin byl mrtvý.

Warmund pustil tělo. Vydal ze sebe bolestné, frustrované zavytí. Mrtvé oči zabijáka na něj vítězoslavně hleděly.

„Ne!“ Warmund vykřikl. „Potřebuji odpovědi!“

Popadl tělo a hrubě s ním zatřásl. Přitom ze zabijákovy kapsy vypadlo cosi, co Warmund sám vyrobil. Bylo staré a odřené, ale zjevně stejné. Srdce mu vyskočilo až do krku, když to popadl; tep magie v něm byl stále silný a živý. Zatajil dech, když se na přístroj zadíval.

„Ano,“ vydechl.

Nechal tělo za sebou a vyrazil z opuštěného domu. Byl celý od krve, ale nevěnoval tomu pozornost, když se hnal za Penny. Viděl ji, jak zápasí s těžkým kočárkem, o několik bloků dál. Warmundovo srdce bylo lehké jako vzduch, když se za ní hnal a nohy mu ztěžka pumpovaly.

„Penny,“ zavolal, když byl dostatečně blízko.

Otočila se a i z téhle vzdálenosti viděl v její tváři úlevu. Počkala na něj, a když ji dohonil, popadl ji do náruče a vtiskl jí pevný polibek na ústa. Přitiskla se k jeho košili a zakňourala, když polibek hluboce a vášnivě opětovala.

Když polibek přerušil, vítězoslavně zvedl přístroj. „Našel jsem cestu zpátky. Stačí, když to aktivujeme, a zavede nás to zpátky do Byrelmoru.“

Penny se rozšířily oči. Znovu ji chtěl políbit, ale tentokrát ustoupila. Zvedla ruku a zadívala se na zařízení. Pak její pohled sklouzl zpět na jeho tvář a rty pevně stiskla. „Warmunde, musíme si promluvit.“