TC - 42. kapitola

Překlad: Marťa

Děkuji za milé komentáře. Na počtenou u další knihy J. Marťa

Hannah

Do sluchátek mi zněla hudba pozadí. Se zavřenýma očima jsem zpívala text, který jsem napsala, aby ladil s melodií a pohupovala se do rytmu.

Nahrávání ve studiu bylo o tolik jiné, než zpívání naživo. Bylo tiché a útulné. Cítila jsem se sama, i když v kabině přede mnou seděli a poslouchali Miles a můj producent Jeff.

Přesto jsem byla téměř sama, a proto byl zážitek ze zpívání tady tak osobní. Byla jsem za to ráda, protože tato píseň byla pravděpodobně tou nejintimnější věcí, kterou jsem kdy napsala. Byla to píseň, kterou jsem před několika měsíci napsala pro Corda, když jsem si byla jistá, že spolu nemáme šanci být.

Byla to píseň o touze a ztrátě. O dělání chyb a o lítosti. Byla to veškerá bolest, kterou jsem v sobě nesla, když jsme byli od sebe.

Když jsem zpívala poslední refrén, otevřela jsem oči a nepřekvapilo mě, když jsem měla vlhké tváře. Zatím jsem to nedokázala zazpívat bez pláče.

Skladba bude na mém debutovém albu, takže jsem si byla jistá, že ji budu v budoucnu muset zpívat zhruba miliardkrát, pokud měl Miles pravdu a termíny turné, které naplánoval, se vyplní. Budu muset přijít na to, jak to udělat, aniž by mě to vyšťavilo.

Otřela jsem si tváře a zoufale se snažila dostat své emoce pod kontrolu.

Můj pohled padl přede mě. Zajímalo mě, jestli si toho Miles a Jeff všimli. Až na to, že tam nebyli, když jsem pohlédla oknem do nahrávacího studia.

Cord.

Neviděla jsem ho týden, díky sérii zápasů na západním pobřeží. Domů se měl dostat až později odpoledne, ale teď byl tady a stál za Milesem a Jeffem.

Bez okolků jsem z hlavy sundala drahá sluchátka, prokličkovala kolem nábytku v místnosti a vyřítila se skrz zvukotěsné dveře.

Asi taky běžel ke mně, protože jsme se potkali ve dveřích zvukové místnosti a já mu hned skočila do náruče. Chytil mě a zatočil se se mnou, zatímco mi obličej zabořil do krku.

Zasmála jsem se a držela ho u sebe. „Jsi doma brzy.“

„Jen o pár hodin. Stihl jsem dřívější let. Až mě dožene jetlag, jsem si jistý, že odpadnu, ale potřeboval jsem tě vidět.“ Postavil mě na nohy, ale držel mě dál. „Chyběla jsi mi.“

„Půjdeš dnes večer na večeři s mojí mámou?“ Měla volno a já jí nabídla, že ji vezmu ven. Tento týden dokončila certifikační kurzy pro zadávání dat a já to chtěla oslavit.

„Jistě.“ Pak mi zašeptal do ucha: „A později ti ukážu i něco jiného, pokud budeš chtít.“

„Rozhodně ano.“ Přitáhla jsem ho k sobě a jeho ústa zakryla ta má. Jako vždy mě polibek pohltil. Pochybovala jsem, že si někdy zvyknu na to, jaký byl pocit cítit jeho rty na svých.

Vyrušilo nás odkašlání a ozval se Jeffův pobavený hlas. „Jste nechutně roztomilí, ale máme studio jen na další půlhodinu.“

Zasmáli jsme se a odtrhli se od sebe. „Žádný problém, Jeffe,“ řekla jsem. „Jak zněla ta ‚Cry by Myself‘?“

„Dnes to chci ještě jednou. Jen pro jistotu.“

„Samozřejmě.“ Přikývla jsem. Stiskla jsem Cordovi ruku a usmála se do jeho šedých očí. „Nechceš si vyrazit, až skončíme?“

Přejel mi palcem po čelisti. „Nikde bych nebyl raději.“

Postavila jsem se na špičky a políbila ho na tvář, než jsem spěchala ze dveří a zpátky do studia. Nasadila jsem si sluchátka zpátky na uši a řekla do mikrofonu: „Takže znovu od začátku, Jeffe?“

Přikývl a ukázal mi palec nahoru.

Tentokrát jsem zpívala pro Corda.

Minulý měsíc byl úžasnější, než cokoli, co jsem si dokázala představit, když jsem tato slova psala. Naše chvíle od sebe byly těžké, a lehčí už nebudou. Moje turné se po novém roce rozjeden a plné obrátky a Cord byl poslaný k Jaguárům, aby se posunul dál. Budeme zaneprázdněni, ale oba jsme byli odhodlaní to všechno zvládnout. Nikdy v životě jsem si nebyla ničím tak jistá.

Přesto, že si Cord text písně přečetl, bylo to poprvé, co slyšel tu píseň hrát. Když jsem skončila, řekl: „Miluji tě.“ Nevím, jestli to řekl nahlas nebo ne, ale přikývla jsem a slova mu nehlasně vrátila, že se na nahrávce nezachytila.

Poté, co jsem tentokrát zazpívala píseň jemu, bylo důvodem slz na mých tvářích štěstí.