TC - 35. kapitola

Překlad: Marťa

Cord

Ve dvě hodiny mi Hannah volala z letiště. Abych se neopozdil, už jsem byl oblečený a připravený nastoupit do autobusu do arény. Až na to, že zbývalo ještě dost času, takže bylo její volání vítaným rozptýlením.

„Chystám se nasednout do letadla, abych tě znovu viděla,“ řekla. „Moc se omlouvám, že jsem se zpozdila, ale něco se stalo…“

Už dříve mi nechala zprávu, která byla jen stručná. Něco o nouzové situaci a o tom, že potřebovala posunout svůj let o pár hodin. Několikrát jsem se jí pokusil dovolat, ale nezvedla mi to. Ta vlažná komunikace mi s nervozitou moc nepomáhala. Ale slíbila, že tady bude. Toho jsem se držel. „Neomlouvej se.“ Jen když jsem slyšel její hlas, znovu jsem se usmíval. „Už je všechno v pořádku?“

„Není. Ale bude.“

Znělo to ponuře. Dal jsem jí prostor, aby řekla víc, ale neudělala to. Když jsem neměl s čím pracovat, nabídl jsem jí vágní reakci. „Tak dobrá tedy.“

„Řekni mi, jak se máš?“ Pokračovala dál, očividně dychtivá změnit téma. „Jsi nervózní? Vzrušený? Klidný?“

Podíval jsem se dolů. Seděl jsem v pokoji, který jsem sdílel s Lincem, na posteli, oblečený do tolika věcí, kolik jsem dokázal obléct. Moje nohy v hokejových ponožkách mi nervózně klepaly do podlahy.

„Jsem totálně v pohodě.“ Nejspíš jsem nezněl přesvědčivě, protože se zasmála.

„Půjde ti to skvěle. Tvrdě jsi pracoval a ať se stane cokoli, budeš vědět, že jsi udělal to nejlepší, co jsi mohl. Věřím v tebe a jsem hrdá na to, jak tvrdě jsi pracoval, aby ses sem dostal.“ Ta slova se mi vsákla do hrudi a veškeré napětí, které jsem v sobě nesl, polevilo. Pokračovala. „Budu tam a budu ti fandit. Jakmile mě dostanou do vzduchu.“ Poslední část zněla netrpělivě a to mě rozesmálo.

Zavřel jsem oči a plynule se nadechl. „Nemůžu se dočkat, až tě uvidím.“

„Taky se nemůžu dočkat, až tě uvidím.“

Dveře koupelny se otevřely a ven vyšel Linc. Nehrál, protože se ke své frustraci ještě docela nedostal z těch otřesů mozku. Linca draftovali rok po mně. Byl junior, ale tohle měl být jeho rok, aby podepsal smlouvu a vyzkoušel si svou novou roli ve velké hře. Otřesy mozku v této sezoně ho vyřadily. Doufal, že příští rok - v posledním ročníku - se mu podaří vrátit svou kariéru do starých kolejí.

Také jsem v to doufal.

Vyslovil její jméno a já přikývl. „Ahoj, Hannah.“

„Linc pozdravuje.“

„Ahoj, Lincu,“ řekla. „Nechám tě jít. Brzy budeme nastupovat.“

Nechtěl jsem se loučit, ale měla pravdu. Potřeboval jsem se dostat na kluziště.

Přesto jsem ji stále držel na lince. „Opatruj se.“

„Hodně štěstí. Budu tam brzy.“

„Díky.“ Ukončil jsem hovor a telefon odložil na postel vedle sebe.

„Jaký byl její včerejší koncert?“ Zeptal se Linc, když padl na postel vedle mě.

„Sakra. Neptal jsem se.“ Kruci. Zvedl jsem telefon a otevřel vyhledávač. „Jsem si jistý, že to bylo skvělé.“

„Samozřejmě, že bylo. Je šíleně talentovaná. Nemám ponětí, co na tobě vidí.“ Šťouchl mě do ramene, zatímco jsme oba zírali na telefon a čekali, jestli tam nenajdeme nějaká videa ze včerejšího vystoupení. Hledal jsem The Dazed Zealots. Z toho, co se objevilo, mi ztuhla krev v žilách.

Prvním nalezeným bodem byl bulvární plátek s titulkem „Vznáší se nad Sebastianem Taylorem ze Zealots láska?“ Miniatura byla příliš malá, abych ji viděl jasně, tak jsem na ni klikl.

Objevil se obrázek Hannah a Sebastiana. Oba se usmívali a on ji držel kolem ramen. Červenala se. Projela mnou žárlivost. Co se to sakra dělo?

„To je Hannah se Sebastianem Taylorem?“ Linc se naklonil blíž. „Co to…“ Odmlčeli jsme se, když jsme si pročítali první část článku, která hovořila o tom, jak je včera večer viděli na večeři v nějaké luxusní restauraci. Na další fotce byla v jiném oblečení. Šel před ní a ona měla hlavu skloněnou a následovala ho.

Odstrčil jsem telefon a nevěřícně si odfrkl. „V žádném případě. Samozřejmě, že spolu včera večer byli. Zahajovala jejich koncert. Ani ji v tom článku nejmenovali. Zní to, jako by to byla nějaká náhodná holka, která se objevila na jejich koncertu.

„Ten chlap se mi nelíbí.“ Prohlížel si fotku. „Hannah říkala, že je to přesně ten druh chlapa. Citlivý. Ale líbí se mu. To poznám.“ Nerad jsem to přiznával, ale na té fotce to vypadalo, že on se jí líbil také.

„Zasraný bulvár toužící po kliknutí.“

„Asi máš pravdu.“ Nemohl jsem z té fotky spustit oči. Připadalo mi to, jako nejhorší druh dejà vu, až na to, že Hannah nebyla Rachel. Ani zdaleka.

Linc vstal a praštil mě do ramene. „Asi? Vždycky mám pravdu.“ Zastrčil nohy do tenisek. „Pojď. Tohle jsou jen bláboly. Musíme se přichystat na hru.“

Poslušně jsem se postavil a telefon schoval do kapsy. Následoval jsem Linca ze dveří a snažil se ze sebe setřást nepříjemný pocit, který se mi usadil v žaludku. Bulvární tisk nafukoval věci a mezi tím, co se stalo s mým otcem a s Rachel, jsem měl v tomto ohledu zkušeností víc, než dost. Ale v obou těchto případech bylo na fotkách, které zveřejnili, něco pravdy. Bylo něco skutečného i v tomto případě?

Neřekla mi, že šla na večeři se Zealots – ne že by mi musela říkat všechno, ale neměli jsme moc času na to, abychom si promluvili, kvůli všemu tomu jejímu cestování a mimo jiné i mému play-off.

Byl tohle skutečný důvod, proč měla Hannah zpoždění? Protože se mezi ní a Sebastianem něco dělo?

Stále si myslela, že byl náš vztah falešný a neprojevila známky toho, že by byla ochotna o této změně mluvit. Ale spali jsme spolu. Ona nebyl ten typ, která by něco cítila k někomu jinému, a pak se mnou spala. Nebo ano?

Měl jsem něco říct dříve. Přesvědčit ji, že s ní chci mít skutečný, opravdový vztah. Nechtěl jsem na ni příliš tlačit a moc spěchat. Když jsme to nadhodili minule, doslova utekla. Ale ztratil jsem svou šanci dát se s ní dohromady?

Když jsem nastupoval do autobusu, odsunul jsem prozatím všechny své pochybnosti stranou. Létala sem a tam jen, aby tady byla pro mě. To muselo něco znamenat.

Právě teď jsem musel vyhrát zápas.