TBCB - 18. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Julian

„Teď, když jsi na stejné palubě, první věc, co musíme udělat, je koupit vánoční stromeček.“

„Vážně?“ Usmívá se.

„Jasně, bude velký s krásnýma světýlkama a spoustou ozdob, ale musí být umělý.“

„Proč?“ Nakloní hlavu.

„Tenhle příběh ti povím někdy jindy. Zavolám své dočasné sekretářce, Jane a uvidíme, jestli může zůstat s Ellou, zatímco půjdeme ven, ale chci počkat, dokud se neprobudí.“

„Samozřejmě, pokud by ti to nevadilo, trochu to tu pouklízím.“

„Jak chceš, půjdu do kanceláře udělat nějakou práci, navíc ještě musím někomu zavolat.“

Jdu do kanceláře, sednu si za stůl a zvednu telefon. Od té noci jsem s Kevinem skoro nemluvil a upřímně mi chybí, on i jeho přátelství.

„Ahoj Juliane, voláš mi, abys na mě ohledně něčeho křičel?“

„Ne Kevine, Ella je nemocná, musel jsem ji ráno vzít k doktorovi.“

„Ach chlape, to je mi líto. Co s ní je?“

„Má infekci obou uší.“

„Ach, musel jsi mít náročnou noc.“

„Nebyla tak špatná, poslouchej, proč se po práci nezastavíš? Chci s tebou mluvit.“

„Jasně, budu tam kolem sedmé.“

„Díky, Kevine, uvidíme se.“

Po ukončení hovoru, zavolám do kanceláře.

„Cambridge International, kancelář pana Cambridge. Jak vám můžu pomoct?“

„Jane, tady pan Cambridge.“

„Och, zdravím, pane Cambridgi.“

„Potřebuju, abys odešla z kanceláře a přišla do mého bytu. Musím něco vyřídit a potřebuju, abys za mě dohlédla na Ellu. Navíc je tu ještě něco, o čem s tebou potřebuju mluvit.“

„Dobře, zrovna jsem odcházela na oběd, tak já hned dorazím.“

„Nejdřív si dejte oběd. Uvidíme se za hodinu. Moji adresu najdete na svém stole.“

„Skvělé, uvidíme se brzy, pane Cambridgi.“

Vstanu od stolu a vejdu do kuchyně, odkud sleduju Georgii vymývat láhve. Jsem šťastný, že souhlasila, že tu zůstane. Nejen kvůli Elle, ale i kvůli mně. Cítil jsem k ní přitažlivost od chvíle, kdy jsem ji uviděl s Ellou v Targetu a ta se ještě zvýšila poté, co jsme se milovali. Nechtěl jsem si přiznat, že jsem ji potřeboval. Říct jí můj příběh bylo snazší, než jsem si myslel, že bude. Nikdy předtím jsem nikomu neřekl o matce, která se mě vzdala, když mi bylo pět a o další rodině, co mě vrátila do systému. Styděl jsem se a myslel si, že je se mnou něco špatně, ale říct to Georgii mi přišlo přirozené. Chtěl jsem, aby to věděla, protože jsem chtěl, aby znala mé pravé já, mě celého. A doufal jsem, že mě časem pustí dovnitř, abych poznal její pravé já. Propadávám jí. Poprvé v životě jsem někomu dovolil zbořit zeď, kterou jsem vystavěl kolem svého srdce. Neudělal jsem to záměrně. Prostě se to stalo a ono mi teď říká, že ona je opravdu někdo výjimečný a je hodna být součástí mého a Ellina života.

„Jane tu bude do hodiny, a jakmile Ella vstane, můžeme vyrazit.“

Najednou v chůvičce uslyšíme Ellu vrkat a vydávat nejrůznější zvuky.

„Myslím, že o to se bát nemusíme.“ Usměje se.

Jdu nahoru, zvednu Ellu z postýlky, vyměním jí plenu a zavolám Georgii nahoru.

„Ano?“ Usmívá se při pohledu na mě a Ellu, kterou líbám na čelo.

„Pojď za mnou.“ Řeknu a vedu jí do dalšího pokoje pro hosty. Otevřu dveře. „Rozhodnul jsem se, že tohle bude Ellin pokoj. Už jsem nechal vyklidit nábytek a doufal jsem, že bys ho mohla vybavit. Upřímně, o dětském nábytku nevím zhola nic.“

„A ty myslíš, že já o tom něco vím?“ Rozesměje se.

„Ach, no hádám, že se to můžeme naučit společně. Co říkáš?“

„Říkám, pojďme do toho.“ Zakření se.

„Slyšela jsi to, Ello? Uděláme z tohoto pokoje pokoj vhodný pro princeznu a nebudeme šetřit, bude prostě dokonalý.“ Políbím ji na tvář a ona zapiští.

Jakmile dorazí Jane, vydáme se s Georgií na lov perfektního vánočního stromku. Skončíme v Greenwich Village v obchodě nazvaném Brichův vánoční obchůdek. Je to velký elegantní obchod se všemi druhy stromků v různých velikostech a se spoustou dekorací. Nemyslím, že jsem někdy byl ve velkém vánočním obchodě. Zatímco Georgia obdivuje strom, všimnu si vystavených vánočních punčoch.

„Georgio, pojď sem. Podívej se na tyhle.“

„Ach, ty jsou krásné.“

„Vyšijeme na ně jména, zatímco nakupujete.“ Usměje se na nás mladá dívka za pultem.

„Rozhodně musím jednu koupit Elle. Která se ti líbí?“

„Ta bílá s malýma vločkama, které jsou tvořeny kamínky.“

„Taky jsem na ni koukal.“

„Všechny jsou ručně dělané ze Swarovských krystalů.“

„Vezmu si tři.“

„Tři?“ Pohlédne na mě Georgia.

„Doma jsme tři, ne?“ Mrknu na ni a sleduju, jak se jí zvednou koutky a vytvoří tak nádherný úsměv. „Rád bych na ně nechal stříbrně vyšít naše jména.“

„Výborná volba. Jaké jména byste na ně chtěl?“

„Ella, Georgia a Julian.“

„Mám to, budou připraveny do třiceti minut.“ Usměje se.

S Georgiou se mezitím díváme po stromech.

„Wow, podívej se na tenhle,“ řekne, když procházíme kolem více, jak dvoumetrového stromku s bílými světélky a dekoracemi v bílé, stříbrné a červené barvě.

„Ten je opravdu pěkný. Líbí se ti?“

„Miluju ho, je neskutečný a elegantní.“ Usměje se.

„Promiňte, pane.“ Mávnu na jednoho ze zaměstnanců.

„Zdravím, můžu vám pomoci?“ Přijde veselý mladý chlap.

„Rád bych mluvil s manažerem obchodu, prosím.“

„Tak to budu já. Co pro vás mohu udělat?“

„Chceme tento strom.“

„Dobře.“ Podívá se na štítek. „Máme dva ve skladu. Budu hned zpět.“

„Ne, nechápete mě. Chceme přesně tento stromek tak, jak je.“

„Myslíte rovnou tento stromek?“

„Ano.“ Přikývnu. „Chci tento stromek s každým kouskem ozdoby na něm a chci ho ještě dnes doručit do mého bytu.“

„Omlouvám se, pane, ale to je nemožné.“

„Jo?“ Povytáhnu obočí, vytáhnu peněženku a z ní několik sto dolarových bankovek.

Pohlédne na peníze a pak zpět na mě.

„No, mohli bychom napodobit přesně tento strom u vás doma.“

„Kdy?“ Vytáhnu ještě několik sto dolarových bankovek.

„Stromek i se všemi dekoracemi může být do hodiny u vás doma a ozdobíme ho přímo tam. Dnes tu mám dvě dekoratérky stromků.“

„To by od vás bylo moc pěkné, příteli.“ Poplácám ho po zádech.

„Pojďme k pokladně, zavolám si tam a vezmu si všechny potřebné informace.“ Usměje se.

Po zaplacení stromku a vyzvednutí punčoch zamíříme ven z obchodu.

„Snažil jste se na mě udělat dojem, pane Chamberlaine?“ Zakření se Georgia.

„Nemyslím si, že musím, ale pokud se tak stalo, tak jen dobře pro mě.“ Ušklíbnu se.

Jakmile přijedeme domů, Georgia si vezme Ellu a já požádám Jane, aby šla se mnou do kanceláře.

„Posaďte se.“ Ukážu na židli a zavřu dveře.

„Doufám, že jsem neudělala něco špatně.“

„Naopak, Jane. Od doby, co jste zastupovala moji sekretářku, myslím, že odvádíte excelentní práci. Rád bych vám nabídl pozici mé osobní sekretářky v Cambridge International na plný pracovní poměr. Získáte výhody plného úvazku včetně prázdninových bonusů, které jsem mimochodem nikdy nedával, ale tento rok tak učiním. Získáte skvělé zdravotní pojištění včetně péče o chrup a oči, placenou dovolenou, 401 tisíc dolarů a nemocenskou.“

„Pane Cambridgi, nevím, co na to mám říct.“

„Řekněte ano.“ Usměju se na ni.

„Ano, bože, ano. Přijímám vaši nabídku.“

„Skvělé, na zítřek nechám připravit papíry a zavolám do agentury, abych jim dal vědět, že odteď jste zaměstnankyní Cambridge International.

„Moc vám děkuju, pane.“ Postaví se a natáhne ke mně ruku.

„Nemáte zač, Jane, zasloužíte si to.“ Lehce ji potřesu rukou a přejdu ke dveřím, které otevřu. „Uvidíme se zítra ráno v kanceláři.“

„Moc děkuju a mimochodem, Ellu prostě miluju. Je to úžasná malá holčička.“

„To je, že?“ Usměju se a ona nastoupí do výtahu.

„Udělal jsi ji šťastnou.“ Georgia přejde ke mně a podá mi Ellu.

„Je dobrou zaměstnankyní a zaslouží si dobrou práci. Dneska jsem už najal dvě skvělé ženy.“ Zakřením se.

Zavolá mi Louis, že vánoční stromek a dekorace dorazily. Řeknu mu, aby je poslal rovnou nahoru, a čekám u výtahu. Jakmile přivezou stromek na vozíčku a postaví ho, vezmeme Ellu s Georgiou do kuchyně a posadíme ji na její vysokou židličku, abychom jí dali večeři.

„Úplně jsem ti zapomněl říct, že se dnes po práci staví Kevin.“

„Kdy jste to vy dva zase dali dohromady?“ Podívá se na mě s úsměvem na rtech.

„Protože ještě včera ráno říkal, že se pořád chováš jako debil.“

„Vážně mě tak nazval?“

„No tak trochu jsi jím byl.“ Usměje se na mě a podá mi Ellino jídlo a lžíci.

„Dnes večer se mu chystám omluvit. Proto jsem mu volal. Ví, že jsi nenastoupila na autobus do Minneapolisu?“

„Ne, neřekla jsem mu to.“

„Dobře, tak to bude příjemně překvapen, až se sem dostane.“

Poté, co nakrmíme Ellu a otřeme jí tvář a ruce, dáme jí další dávku léků.

„Promiňte, pane Cambridgi. Stromeček je už hotový.“

„Už? Pracujete rychle. Pojďme se tedy na něj podívat, můžeme?“ Zeptám se Georgii.

Vejdeme do obývacího pokoje a na tvářích nás obou se objeví úsměv.

„Wow, ten je naprosto úžasný.“ Řekne Georgia.

„To opravdu je.“ Sáhnu do peněženky a vytáhnu extra sto dolarovou bankovku pro každou z dekoratérek. „Tady je ještě něco navíc, za skvělou práci.“

„Děkujeme, pane Cambridgi, bylo nám potěšením. Užijte si večer.“

„Vy také,“ vyprovodím je k výtahu.

Zamířím zpět do obývacího pokoje, kde najdu Georgii stát s Ellou před stromkem. Ukazuje Elle ozdoby.

„Miluje ho, Juliane. Podívej, jak kouká na světýlka.“

„Věděl jsem, že bude.“ Usměju se.

„Vezmu ji nahoru a vykoupu.“

„To zní dobře. Kevin tu bude za chvíli. Užij si koupel, princezno.“ Políbím Ellu na hlavičku.