úterý 27. prosince 2022

TBCB - 16. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Georgia

Na stole v bytě jsem nechala pro Kevina vzkaz, předtím, než přijede z práce. Je to tak snazší. Nesnáším loučení a málokdy tak dělám. Dojdu na autobusovou stanici a zjistím, že za deset minut odjíždí autobus do Minneapolis. Povzdechnu si, sednu si na sedačku a hledím ven z okna. V New Yorku je toho tolik co vidět o Vánocích. Asi bych mohla zůstat a odjet až po svátcích, ale stalo se toho tu tolik a chci to všechno nechat za sebou.

Uslyším vyzvánět telefon, tak ho vytáhnu z kabelky a uvidím, že je to Julian. Okamžitě mi břicho udělá pár přemetů. Proč by mi volal potom, co mi řekl?

„Ano?“

„Georgio, díky bohu, že jsi to vzala.“

„Juliane, co se děje?“ V pozadí slyším brečet Ellu a v jeho hlase je panika.

„Jsi pořád v New Yorku?“

„Skoro ne. Jsem na autobusovém nádraží. Co se děje?“

„Něco je s Ellou. Celý den pláče, právě jsem jí změřil teplotu a má 40. Nenechá mě ji položit.“

„Jsem na cestě!“ Popadnu kufr a vyběhnu z nádraží.

„Děkuju ti, nevěděl jsem komu zavolat, nebo co dělat.“

„Budu tam tak rychle, jak jen budu moct.“

Nasednu do taxi a řeknu řidiči, aby na to šlápnul. O pětadvacet minut později parkuje u Julianovy budovy. Vejdu do výtahu a vyjedu až na jeho patro. Ve chvíli, kdy se otevřou dveře, je Julian v hale s Ellou, která stále pláče.

„Nevím, co mám dělat.“ Podá mi ji.

„To je v pořádku, holčičko.“

Její pláč se ztiší a položí mi hlavu na hruď.

„Musíme jí dát nějaký dětský Tylenol a vlažný zábal.“

„Nemám dětský Tylenol.“

„Nějaký je v lékárničce nahoře v koupelně.“

„To jsem nevěděl, jinak bych jí už nějaký dal.“ Řekne a následuje mě nahoru po schodech.

„Vyndej ho a přečti si instrukce na obalu, abychom věděli, kolik jí toho dát, zatímco já ji svléknu. A pust vodu na koupel. Ujisti se, že je vlažná, ani teplá, ani studená.“

„Tady je ten lék.“ Podá mi injekční stříkačku.

„Tady máš zlato. To ti pomůže cítit se lépe.“ Strkám jí stříkačku do úst. Křičí, tak ji zvednu a držím ji u sebe, zatímco se napouští voda.

Položím ji do vody, zdá se, že se uklidňuje a její křik se mění v tiché kňučení. „Je to dobrý pocit, že?“ Usměju se, vezmu žínku a otírám ji s ní.

„Půjdu připravit novou plenku a pyžamo.“ Řekne Julian a odejde z koupelny.

Ella se pořád třese, tak ji vytáhnu z vany a zabalím ji do velkého, měkkého ručníku.

„Vezmu ji.“ Natáhne ke mně ruce.

Podám mu ji a on ji vezme do jeho pokoje a posadí se s ní do houpacího křesla.

„To je nové?“

„Jo, koupil jsem ho před pár dny. Ráda se večer, před spánkem houpe.“

Nemůžu si pomoct a usmívám se při pohledu na něj, jak ji drží.

„Radši bychom ji měli obléct.“

„Samozřejmě.“

Vstane z křesla a jemně ji položí na postel. Posadím se na okraj a sleduju ho, jak jí dává plenku a obléká pyžamo. V době, kdy končí, Ella už odpadla. Odejdu z pokoje pro teploměr, pak jí ho strčím do ucha a ukáže se, že teplota klesla na 38,8.

„Klesá.“ Ukážu mu.

S úlevou vydechne, zvedne ji a opatrně ji položí do postýlky.

Julian vezme chůvičku a zamíříme dolů.

„Díky, že jsi přišla.“

„Nemáš zač. Radši bys jí měl hned ráno vzít k doktorovi.“

„Mám to v plánu.“

„Dobře, měla bych jít. Prosím, napiš mi, jak je na tom.“

„Kam jedeš? Říkala jsi, že jsi byla na autobusovém nádraží. Jsem si docela jistý, že kterýkoli autobus, se kterým jsi chtěla odjet už je pryč.“

„Jo, máš pravdu, ale není to velký problém, zamířím tam, kam mi dají lístek.“

„Nebuď směšná, už je pozdě. Dnes večer zůstaneš tady.“

„Díky, Juliane, ale to není dobrý nápad.“

„Neptal jsem se tě, Georgio. Říkám ti, že zůstaneš tady. Dnes večer se na autobusovou stanici už nevrátíš. Navíc vím, že máš o Ellu obavy a cítila by ses lépe, když tu budeš s ní.“

„To jo.“ Skloním hlavu.

„Pak je to vyřízené. Zůstaneš přes noc. Teď, mám hlad, už jsi jedla?“

„Od oběda ne.“

„Tak co ta korejská restaurace na rohu? Mají donášku.“

„To zní dobře.“ Pousměju se na něj.

„Tak tedy korejská. Půjdu tam zavolat. Mezitím jsem si jistý, že by sis dala skleničku vína. Obsluž se sama.“

Julian vyjde z kuchyně a já stojím na místě a koušu se do spodního rtu nejistá, s čím jsem právě souhlasila. Vezmu láhev vína a naliju si skleničku. Přinesu si ji do obývacího pokoje a sednu si do koženého křesla u krbu. Sálá z něj teplo, je to dobrý pocit.

„Jídlo tu bude do třiceti minut.“ Řekne Julian a zamíří k baru pro skotskou.

„Vidím, že jsi Elle koupil houpátko.“

„Jo, miluje ho. Díval jsem se na pár videí na YouTubu s půlro

ními dětmi a zdálo se, že ho všechny děti milují, tak jsem si myslel, že Ella bude taky.“

„To je skvělé.“ Upiju vína. „Koukám, že máš pořád vánoční dekoraci.“

„Jo, Elle se líbí, obzvláště když je všechno rozsvícené. Můžu se tě na něco zeptat?“

„Jistě.“ Znovu zvednu skleničku k ústům.

„Proč ses vůbec rozhodla přijet do New Yorku?“

„Upřímně? Kvůli Vánocům.“

„Nerozumím.“ Posadí se na pohovku.

„Chtěla jsem zažít Vánoce v New Yorku. Projet se se spřežením v Central Parku, bruslit u Rockefellerova Centra, vánoční představení v Radio City Music Hall, vánoční stromek u Rockefelerova Centra, vánoční výlohy u všech obchodů na 5té Avenue a celkově nazdobené celé město.“

Zazvoní telefon, Julian se omluví a vezme ho.

„Jídlo je tady.“ Jde do foyer.

Vstanu a jdu do kuchyně prostřít stůl.

„Páni, to voní tak dobře.“ Položí tašku na ostrůvek.

Jakmile se oba usadíme ke stolu, uslyšíme Ellu zaplakat.

„Půjdu –“

„Počkej.“ Julian zvedne prst a oba čekáme, ale nic jiného už neuslyšíme. „Všechno je v pohodě, zase usnula.“

Usměju se na něj a oba se pustíme do jídla.

„Teď, zpět k našemu rozhovoru. Kam jsi měla dnes namířeno?“

„Minneapolis.“

„Minnesota? Proč?“ Zamračí se. „Co je sakra v Minnesotě?“

„Hádám, že to zjistím, až se tam dostanu.“