TBCB - 15. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Julian

Nevidí mě, že stojím rovnou za ní a slyším každé slovo, které řekla Kevinovi. Jsem běsný. Takže tohle byl její plán už od začátku. Rychle přesunu vozík o několik uliček dál, aby mě neviděla. Pečlivě sleduju, jak si nechává namarkovat zboží a vyjde z obchodu. Po tom samém, vlezu do taxi a zavolám jí.

„Ahoj.“

„Čau, tady Julian. Něco mi do toho přišlo, takže se s tebou za hodinu nebudu moct sejít. Zavolám ti později.“

„Je všechno v pořádku?“

„Jo. Brzy zavolám.“

Ukončím hovor a projede mnou vztek. Poté, co dovezu Ellu domů a dám jí láhev, rozbalím její nové hračky a posadím ji na podlahu, aby si s nimi hrála.

Jakmile jsem věděl, že Kevin bude doma z práce, požádám paní Jenkinsovou z prvního patra, jestli by na chvíli nemohla dohlédnout na Ellu, než se vrátím.

„Je tak rozkošná, Juliane.“ Usměje se paní Jenkinsová. „Vzpomínám, když mé děti byli malé, och, ale to už je dlouho.“

„Děkuju, paní Jenkinsová, nebude to trvat dlouho.“

„V pořádku, nespěchejte. Já a tady Ella si spolu budeme hrát.“

Usměju se na ni a nastoupím do výtahu. Vezmu si taxi ke Kevinovu bytu, zaklepu na dveře a ustoupím na stranu, aby mě nemohl vidět. Nedám mu jakoukoli šanci varovat Georgii. Jakmile otevře dveře, stoupnu si před něj.

„Juliane, co tu děláš?“ Zeptá se nervózně.

„Přišel jsem za Georgiou.“ Protlačím se přes něj a vstoupím do bytu.

„Kevine, kdo je –“ Georgia se vynoří z chodby a zmlkne uprostřed věty, když mě uvidí. „Juliane.“

„Vážně?“ Podívám se na ni a pak na Kevina, který zavírá dveře.

„Juliane, uklidni se, není to tak, jak to vypadá.“ Řekne Kevin a zvedne ruce.

„Mě to připadá tak, že mi dva kamarádi lhali. Zaslechl jsem tvůj krátký rozhovor s Kevinem, když jsem tě šel v Targetu najít, abych se tě zeptal, jestli jsi už obědvala, protože jsem se pro nás chystal něco objednat, až přijdeš ke mně. Nechala jsi nás, abys zůstala s ním?!“ Zakřičím na ni.

„Juliane, poslouchej mě, můžu to vysvětlit.“

„Jasně, že to kurva vysvětlíš.“

„Po tom rozhovoru onoho večera jsem věděla, že jediný způsob, jak tě přimět, abys poznal svoji dceru bylo, nechat tě s ní samotného, abys byl nucen se o ní postarat a zjistil, jak úžasná malá holčička to je.“

„To rozhodnutí nebylo na tobě!“ Zakřičím na ni. „A ty jsi v tom jel taky?“ Otočím se na Kevina.

„Ne, on s tím nemá nic společného.“ Skočí do toho Georgia. „Požádala jsem ho, jestli bych na chvíli nemohla zůstat u něj, než zjistím, co dál.“

„Lžeš,“ ukážu na ni. „A ty,“ ukážu na Kevina, „seděl jsi se mnou v mém domově a choval ses jako neviňátko, zatímco jsi o jejím plánu po celou dobu věděl. Právě teď nedokážu ani vystát pohled na vás dva.“

Otočím se k Georgii, která stojí na místě se založenýma rukama a slzami v očích.

„Jak dlouho jsi plánovala mě nechat si myslet, že jsi odjela z města?“ Zakřičím.

„Dokud bys nepřišel k rozumu!“ Zakřičí zase ona.

„No, víš co, Georgio? Přišel jsem k rozumu a díky bohu jsem zaslechl vaši konverzaci, protože největší chyba, kterou bych udělal, by bylo vzít tě zpět do mého domu, aby ses starala o moji dceru. Chci ti něco vyjasnit. Je mi jedno, co budeš dělat, nebo kam půjdeš, ale drž se dál ode mě a mé dcery. A ty,“ otočím se ke Kevinovi. „Odteď spolu jen pracujeme, nic víc.“ Zavrtím hlavou a vyřítím se z bytu.

***

Georgia

Připlácnu si ruku na čelo a posadím se.

„Je mi to tak líto, Kevine.“

„Nemusí, nakonec zase změní názor. Jsi v pořádku?“

„Ani ne.“ Oči se mi zalijí slzami. „Ale může mě nenávidět, jak jen chce, protože jediná věc, na které záleží, je, že si Ellu nechá.“

„Jak jsem řekl, zase přijde k rozumu.“ Kevin mě obejme a přitáhne k sobě. „Chvilku tu zůstaň. Mám takový pocit, že se ti tady v New Yorku líbí.“

„Tak moc, jak bych ráda, nepatřím sem. Obzvláště ne teď.“

Vstanu z pohovky, jdu do pokoje a zavřu za sebou dveře. Hodím sebou na postel a přehrávám si Julianovu návštěvu v hlavě. Podvedla jsem ho a chápu, proč je tak naštvaný, vážně jo, ale to, že mi řekl, abych se od něj a Elly držela dál, z toho mě bolí srdce.

Možná jsem byla naivní, že jsem si myslela, že nebude naštvaný a poděkuje mi za to, co jsem udělala. Byl nevrlým chlapem a já doufala, že mu jeho dcera přinese trochu světla do života.

***

Julian

O týden později

Strávil jsem týden pohovory s potencionálními chůvami a žádná se mi nelíbila a ani Elle. Když jsem je sledoval, jak si s ní hrají, jediné co dělala ona, byl pláč. Ve chvílích, kdy jsem musel na pár hodin do kanceláře, se o ni starala paní Jenksinsová, ale má sedmdesát a zdravotní potíže a dohlížení na Ellu ji vyčerpává. Nikdy by to nepřipustila, ale můžu to vidět, když dorazím domů.

„Myslím, že jí není dobře, Juliane.“ Řekne paní Jenkinsová v okamžiku, kdy vyjdu z výtahu, a podá mi Ellu. „Celý den byla velmi podrážděná a skoro nespala.“

„Děkuju, paní Jenkinsová. Cením si toho, že se o ni staráte.“

„Nemáš za co, drahý. Nezapomeň, zítra odjíždím z města navštívit syna a jeho děti. Vrátím se za týden.“

„Nezapomněl jsem, bezpečnou cestu.“

Na chvíli položím Ellu, abych si mohl svléknout sako. Nevzala to dobře a mohla si vykřičet hlasivky. Zvednu ji a chodím po bytě, zatímco ji hladím po zádech.

„Necítíš se dobře, jo?“ Pohladím ji po hlavičce.

Můžu říct, že je vyčerpaná a stěží udrží otevřené oči. Když jsem se ji jen pokusil položit, vykřičela si plíce. Pláč neustal dvě hodiny v kuse. Bez ohledu na to, co jsem udělal, nepřestala.

„Jsi opravdu teplá.“

Vzpomenu si, že jsem v zásuvce v pokoji, kde byla Georgia, viděl krabičku s dětským teploměrem. Vezmu Ellu nahoru, vytáhnu teploměr z krabičky, přečtu si návod a strčím jí ho do ucha, zatímco stále pláče. Vytáhnu teploměr a podívám se na něj: 40.

„Och bože, Ello.“

Zpanikařím tak, jak nikdy v životě. Pláče nepřetržitě a má teplotu 40. Nevím, co mám dělat. Rychle uvažuju, ale nemyslí mi to jasně, když tak brečí. Zvednu telefon z ostrůvku v kuchyni, chvíli ho držím v ruce, zírám na něj a zase ho položím. Snažím se uklidnit Ellu, ale bez úspěchu, rychle znovu zvednu telefon a vytočím Georgiu. Nemám na vybranou, vím, že ona bude vědět, co dělat. Jen se modlím, aby byla stále v New Yorku.