TBCB - 13. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Julian

Poté, co jsem Ellu převlékl, zvednu ji před sebe.

„Teď, co s tebou budu dělat, zatímco budu ve sprše? Co si takhle zdřímnout?“ Řeknu a položím ji do postýlky.

Zdá se, že je s tím v pohodě, tak vyjdu z pokoje. Nejsem ani v polovině chodby, když začne brečet. Otočím se a vrátím zpět do pokoje a v okamžiku, kdy mě uvidí, přestane.

„Poslouchej dítě, potřebuju si dát sprchu, takže musíš zůstat tady, kde je to bezpečné.“ Podám jí chrastítko ve tvaru zajíčka.

Ve chvíli, kdy vyjdu z místnosti, začne brečet nanovo.

„Dobře, nechceš tu být, chápu. Ani já bych tu nechtěl být, ale musím si dát sprchu.“ Zvednu jí.

Podívám se do rohu, kde je deka a nad ní oblouk s hračkami visícími dolů. Chytnu ji, vezmu do své ložnice a položím na podlahu u hlavní koupelny. Položím ji na deku a stisknu několik hraček, které se rozsvítí a začnou hrát.

„Wow, podívej se na to. Teď buď hodná holka, zabere to jen pár minut.“ Nikdy v životě jsem si nedal tak rychlou sprchu. Jakmile skončím, omotám si ručník kolem pasu a postavím se nad ni. Usmívá se a nohama kope do hraček.

„Docela zábava, že?“

Obléknu si tepláky, protože, než se obléknu, musím se oholit. Vyjdu do koupelny, vyndám žiletku a pěnu na holení a ve chvíli, kdy se chystám namazat obličej, začne brečet.

„No tak, dítě, dej mi pauzu.“ Povzdychnu si.

Pomyslím si, že možná, když ji budu ignorovat, přestane, ale nestalo se. Tak jdu k ní, zvednu ji a vezmu ji do koupelny sebou. Všimnu si, že na sebe zírá do zrcadla, tak ji posadím na pult obrácenou čelem k zrcadlu a opřu ji o své tělo. Pak se oholím. Zírá na mě, jak si nanesu pěnu, a zasměje se.

„Myslíš, že vypadám vtipně?“

Chytne moji žiletku a já jí ji okamžitě vezmu.

„Ne, ne, Ello, mohla by tě říznout.“

Začnu se holit, zatímco jí přidržuju opřenou na pultu. Hledí na mě v zrcadle, pak ke mně vzhlédne a položí mi ruku na paži. Jakmile se doholím, skloním se a přitisknu tvář na její.

„No? Co myslíš?“

***

Jsem vyčerpaný a to jsou jen tři hodiny. Dám Elle její láhev, a jakmile tvrdě usne, opatrně ji vezmu nahoru a položím ji. Vezmu chůvičku a jdu do kanceláře zkontrolovat maily. Nemůžu přestat myslet na Georgii. Zvednu telefon, vytočím její číslo a znovu to spadne do schránky. Co jsem čekal? Vlastně po naší včerejší konverzaci, jsem nečekal, že od nás odejde.

Poté, co zkontroluju maily uslyším cinknout výtah, tak jdu do foyer a z výtahu vystupuje Kevin s šestipackem piva v rukách.

„Koupil jsem pivo, brácho.“ Zakření se.

„Musíme být potichu, Ella spí.“

„Och, promiň. Tak, jak to jde?“ Následuje mě do kuchyně a položí pivo na ostrůvek.

„Dobře, myslím. Řekl bych, že mám novou věc, za kterou ženy respektuju. Je to únavné, člověče.“

„Kámo, děláš to teprve devět hodin.“ Zasměje se.

„Devět hodin je až příliš.“ Podám mu pivo. „Pojďme se uvolnit a sledovat hru.“

Jakmile hra začne, uslyším Ellu, jak vydává skrz chůvičku zvuky.

„Zní, jako by se probouzela.“ Řekne Kevin.

„Doufejme, že zase usne.“

Jakmile to dořeknu, tak začne brečet.

„Jo, nemyslím si, že zase usne.“ Přes Kevinovy rty přeběhne úšklebek.

„Do prdele.“ Zavrtím hlavou, vstanu a jdu nahoru.

V okamžiku, kdy mě uvidí, přestane břečet, začne kopat nohama a dělat všemožné cukrující zvuky.

„Poslouchej dítě,“ zvednu jí. „Právě teď se hraje velmi důležitá hra, kterou musím vidět, takže potřebuju, abys byla hodná holka.“

Vezmu plenku a jdu dolů. Položím ji na pohovku a vyměním jí ji.

„Vážně to musíš dělat tady?“ Zeptá se Kevin.

„Jo, vlastně musím. Snažím se sledovat zápas.“

Po výměně plenky ji posadím do interaktivní židličky, kterou jí koupila Georgia.

„Teď buď hodná holka, zatímco budu sledovat hru.“

Trvá asi pět minut, než začne znovu plakat.

„Má hlad?“ Zeptá se Kevin.

„Měla láhev, než šla spát a nespala moc dlouho. Nevím, co má za problém.“ Přejdu k ní a zvednu jí.

Ve chvíli, kdy jí mám v náručí, přestane.

„Hádám, že jen chce být držena.“ Řekne Kevin.

„Pak ji drž.“ Předám mu ji.

Hned, jak ji vezme, ona začne brečet.

„Mě nechce, chlape.“ Zase mi ji podá a ona přestane. „Chce jen tebe.“

Povzdechnu si, položím si ji na klín a ona zůstane ticho až do poločasu. Zatímco my jíme pizzu, Ellu krmím mrkví a hruškami a telefon mi zazvoní s číslem, které neznám.

„Julian Cambridge.“

„Pane Cambridgi, tady Jan Connorsová, volám, abych vám dala vědět, že se zítra odpoledne stavím u vás doma, abych zkontrolovala Ellu a probrala obavy, které byste mohl cítit.“

„Skvělé paní Connorsová. Uvidíme se zítra.“

Po ukončení hovoru, položím telefon a pokračuju v krmení Elly.

„Není Connorsová ta sociální pracovnice?“

„Jo, přijde sem zítra odpoledne zkontrolovat Ellu a probrat nějaké věci, takže zítra budu pracovat z domu.“

„Doufám, že víš, co děláš.“ Řekne a dojí pizzu. „Jo a mimochodem, už předtím jsem ti chtěl říct, že Georgia odvedla s vánoční výzdobou skvělou práci.“

„Neměla na to právo. Víš, jak se ohledně toho cítím.“

„Jsem si jistý, že to udělala pro Ellu.“

„No, všechno zase půjde dolů v okamžiku, kdy dostanu šanci.“

***

Přinesu přenosnou postýlku do svého pokoje a uložím Ellu. Klidně usnula a já jsem za to vděčný. Naliju si skotskou a přecházím po bytě a hledím na dekorace, které Georgia pověsila. Mysl mi zaplaví vzpomínky na dětství. Nesnášel jsem Vánoce a měl jsem důvody, proč jsem to tak cítil. Důvody, které jsem neřekl nikomu, včetně Kevina. Jdu do svého pokoje a vlezu do postele. Nemůžu přestat myslet na Georgii. Uvažuju, kam šla a jestli je v pořádku. Nerad přiznávám, ale chybí mi mít ji kolem. Zavřu oči a usnu. Uslyším Ellu, jak vydává zvuky, tak otevřu oči a podívám se na hodiny. Je sedm ráno.

Vytáhnu ji z postýlky a dám ji do postele k sobě.

„Jsem na tebe velmi hrdý, že jsi spala celou noc.“ Řeknu a ona se na mě usměje.

Začne vydávat nejrůznější zvuky, jako by se snažila se mnou vést konverzaci.

Vyměním jí plenku a vezmu dolů, dám jí láhev a nějaké cereálie s ovocem a pak si dám sprchu. Poté se obléknu a vezmu ji do druhého pokoje, abych převlékl i ji.

„Musíš vypadat co nejlépe, až dnes přijde paní Connorsová,“ sundám jí pyžamko.

Vydá nadšený zvuk, kope nohama a zvedne pěstičku k puse. Uvidím něco na její spodní dásni, tak jí odtáhnu pěstičku a opatrně stáhnu spodní ret.

Přejedu prstem po dásni a ucítím, jak na vršek tlačí zub.

„No jen se podívejme, budeš mít zub.“ Nemůžu si pomoct a usměju se. „A druhý už se prořezává taky.“