středa 21. prosince 2022

TBCB - 10. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Julian

Vstanu brzy a zamířím do kanceláře, protože chci být z domu dřív, než se Georgia s Ellou probudí. Jak si v odpočinkové místnosti dávám první šálek kávy dne, vejde Kevin.

„Dobré ráno, chlape. Pořád jsem nacpaný z té úžasné večeře, kterou Georgia včera udělala.“

Věnuju mu malý úsměv, zatímco zvedám hrneček k ústům. Přimhouří oči.

„Ty jsi s ní spal, že?“

„Proč si to myslíš?“

„Brácho, víš, že jsi můj nejlepší přítel. Znám tě. Tak jaké to bylo?“

„Dobré.“ Vyjdu z místnosti a on mě následuje.“

„Jen dobré? Jsem to já, s kým tu mluvíš.“

„Fajn.“ Posadím se a položím hrneček na stůl. „Bylo to fenomenální, což je jediný způsob, jak to popsat.“

„Výborně.“ Zakření se. „A ona s tím byla v pohodě?“

„To rozhodně byla.“ Ušklíbnu se.

„No, jsem si jistý, že jí to nevadí, protože je tulák. Pravděpodobně měla sex s mnoha muži během svých cest. Použil jsi ochranu, že?“

„Samozřejmě, myslíš, že jsem hlupák?“

„No… máš doma neočekávané dítě.“

„To nevíme jistě.“ Ukážu na něj.

„Vzpomeň si na víkend s Rebeccou. Používal jsi kondom po celou dobu?“

Povzdechnu si, protože jsem věděl, že během naší poslední společné noci si nemůžu být jistý, protože jsem byl brutálně vyčerpaný.

„Nepamatuju si to. Teď odtud vypadni, musím pracovat.“

Později odpoledne mi zavolá Martin z laboratoře.

„Julian Cambridge.“

„Pane Cambridgi, tady Martin Rhodes z Gen-U Genetic Testing Laboratory. Volám, že už mám vaše výsledky testu otcovství.

„Myslel jsem, že nebude hotový až do úterý.“

„Já vím, ale ve středu jsme pracovali dlouho a pár z nás přišlo i dnes ráno. Vím, že jste chtěl výsledky co nejrychleji, takže jsem test dal na vrchní příčku seznamu.“

„A?“ Srdce se mi rozbuší.

„Výsledek je napsaný v dopise, který posílám přes kurýra. Ujistěte se, že budete ve firmě, protože bude potřebovat váš podpis.“

„Prostě mi řekněte výsledek, Martine.“

„Promiňte, ale nemůžu sdělovat výsledek přes telefon, firemní politika. Vím, že tomu rozumíte. Brzy výsledky obdržíte. Pěkný den, pane Cambridgi.“

„Děkuju, vám také.“

Otočím židli, opřu se a sleduji lehce padající sníh, který zanechává své stopy na městě. Žaludek se mi svírá a nemůžu uklidnit splašené srdce. Nejlepší, co můžu udělat, je, zaměstnat mysl, než dorazí kurýr.

O hodinu později stojím uprostřed kanceláře s obálkou v ruce. Ať už je výsledek jakýkoli, nezmění to moji budoucnost, ani život.

„Chtěl jsi mě vidět?“ Kevin otevře dveře mé kanceláře.

„Dostal jsem výsledky testu otcovství.“ Zvednu obálku.

„Co? Myslel jsem, že nebudou hotové až do úterý.“

„Stejně jako já, dokud nezavolal Martin a řekl, že jsou hotové.“

„Už jsi ji otevřel?“

„Ne, ještě ne.“ Přejdu ke své židli a posadím se za stůl.

„No, tak ji otevři.“

Pevně sevřu obálku a zírám na ni. Zhluboka se nadechnu, zvednu nožík na dopisy ze stolu a přejedu s ním po vrchní části obálky. Vytáhnu papír, držím ho před sebou a čtu. Udělá se mi špatně od žaludku, když se ukáže, že je Ella moje. Odložím papír a promnu si tvář.

„Je tvoje, že?“

Přikývnu, ale nemůžu mluvit.

„No tak, chlape, hluboko uvnitř jsi to věděl, jen sis to nechtěl připustit.“

Podívám se na hodinky. Je půl páté.

„Běž si pro kabát, razíme do baru.“

***

Georgia

Zabalím Ellu do její nové zimní kombinézy, popadnu kočárek a tašku na pleny a zamířím dolů.

„Dobrý den, Georgio. Zdravím maličká.“ Usměje se na nás Louise.

„Ahoj Louisi. Jdeme na procházku. Je nejkrásnější období v roce, že?“ Usměju se.

„Máš pravdu, pěknou procházku.“

Není moc velká zima a zlehka padá sníh. Teple jsem Ellu oblékla a mám strach, aby se neupotila k smrti. Jak jdeme po ulici, usmívám se a obdivuji elegantně vánočně vyzdobené výlohy. Cítím ten shon, když teď oficiální začala sezóna. Je toho tolik, co chci v tomto městě udělat. Chtěla jsem na projížďku se spřežením v Central parku, zabruslit si u Rockefellerova centra, sledovat rozsvěcení stromku a navštívit Radio City Music Hall. Chtěla jsem, aby letošní Vánoce byly výjimečné, ale obávám se toho, co nastane, jakmile Julian dostane výsledky otcovství.

Vezmu si taxi do Targetu, abych koupila nějaké vánoční dekorace do jeho bytu. Koupila jsem jen to, co jsem unesla a zbytek jsem si nechala poslat. Jsem si jistá, že si Julian byt nezdobí a já z něj chci udělat útulný a veselý domov, ale mám pochybnosti, zda to takto uvidí i on. Jakmile položím Ellu, aby si zdřímla, začnu s výzdobou. Rozvěsím rozsvícenou girlandu po kuchyni a foyer. Jakmile skončím s obývacím pokojem, hledím na dokonalý kout, kde si představuju obrovský krásný stromeček. Protože to nemůžu udělat sama, budu si muset promluvit s Julianem.

Ella se probudí ze spánku a oči se jí rozzáří, když si všimne všech těch pěkných světýlek. Chodíme okolo a ukazuju jí, jak jsou Vánoce krásné. Během dětství jsem měla spoustu ošklivých Vánoc a při opouštění Chicaga jsem si slíbila, že už nikdy znovu žádné takové mít nebudu. I když jsem byla sama, dělala jsem si je tak speciální, jak jsem jen mohla.

Je devět hodin a Julian stále není doma. Začínám se bát, tak vezmu telefon, že mu zavolám, ale než to stihnu, telefon zazvoní a jeho jméno se objeví na displeji.

„Ahoj.“

„Georgio? Tady Kevin.“

„Kevine? Je všechno v pořádku?“

„Jen jsem ti chtěl dát vědět, že Julian dnes přes noc zůstane u mě.“

„Co? Proč?“

„Šli jsme do baru a kompletně se zrubal. Můj byt je blíž, proto jsem ho přivedl sem.“

„Stalo se něco?“

„Jo, dostal výsledky testu otcovství. Ella je na sto procent jeho dcera.“

„Věděla jsem, že je.“ Povzdychnu si.

„Vyspí se a zítra ho pošlu domů, ale radši se připrav, až přijde domů. Právě teď není v dobrém rozpoložení.“

„Zvládnu ho, díky, že jsi mi dal vědět.“

„Bez problémů. Omlouvám se, že se s tím musíš vypořádávat.“