DS - 8. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gage

PŘEMÝŠLEL JSEM O TOM celé hodiny. Od té doby, co se mi Bailey udělala na prsty a já ji z nich v kuchyni olízl.

Můj penis se chystá explodovat, ale zatím se to snažím ignorovat. Chci ji znovu ochutnat – umírám po tom – a to je první věc, která se stane. Rozkazuji jí, aby si lehla na postel. Jako hodná holka okamžitě přejde místnost a vklouzne na ni, oči s těžkými víčky nespouští z mých. Nemůžu si pomoct, ale musím se pousmát nad tím, jak moc o to stojí. Je to zatraceně vzrušující.

Už jsem si sundal tričko a džíny odkopl na podlahu. Musím si zabránit, abych z ní nestrhl tu černou krajkovou podprsenku, když sklouzávám na postel a objímám ji rukou kolem pasu. Bailey se přerývaně nadechne, prsa se jí zvednou, zatímco si cucá spodní ret mezi zuby. Podívá se na mě zpod řas. Celé její tělo je napjaté, strnulé, čekající. Natáhnu se za ní k zapínání, rozepnu jí podprsenku a odhodím ji pryč. Pak se na ni vrhnou má ústa, jazykem kroužím kolem jejích bradavek, jedné po druhé. Bailey se ke mně prohne v zádech, hlava jí padá dozadu, jak jí dráždím bradavky, aby na sebe upozornila. Jsem po ní hladový – vyhládlý –, takže jsem drsnější, než bych chtěl, ale nohy se jí rozklepou a napne se ke mně, takže vím, že to takhle chce.

Zvedám se, když má ústa opouštějí její prsa, a líbám ji hluboce, drsně, bez ustání. Klečím mezi jejíma nohama, natáhnu se dolů a sklouznu hlavou ptáka na její kluzkou kundičku. Zalapá po dechu a zavrtí se proti mně, chce mě mít v sobě, ale já se odtáhnu. Ještě ne. Zvednu se, abych se na ni podíval, a vidím, jak má tvář zarudlou a rty oteklé od mého polibku. Sotva se mi podaří rozumně uvažovat, jak klesám dolů, s hlavou mezi jejími stehny. Tohle je to, co chci. Země zaslíbená.

Chutná jako med. Zlatá a sladká. Je promočená, na vnitřní straně stehen má vlhkost. Olizuju tu krémovou kůži, vousy mě o ni škrábou. K uším mi doléhají její tiché, tlumené výkřiky, když do ní vklouznu jazykem a kochám se jejími šťávami na svých rtech. Jazykem kroužím kolem jejího naběhlého klitorisu. Zvedá boky k mým ústům a tiše mě prosí. Její stehna se chvějí a rozpadají se. Saju její bradavku mezi rty. Ztuhne, napne se, pak se roztřese a s výkřikem si přetáhne polštář přes obličej. Nepřestávám ji sát a lízat, zatímco ona se vzpírá proti mým ústům a jazyku. Můj penis je tak tvrdý, že se bojím, že vybuchnu dřív, než se do ní vůbec dostanu.

Ještě se třese, když se natáhnu přes postel a popadnu džíny. V peněžence najdu kondom, navléknu ho na sebe a zatnu zuby, protože každý pocit je teď pro mě utrpením. Bailey si teď odhrnula polštář z obličeje, dívá se na mě a prudce vdechuje, když přiblížím svůj penis k jejímu promočenému vchodu.

„Šukej mě,“ vydechne tak tiše, že ji sotva slyším.

„Kurva, Bailey.“ Rukama jí sevřu zadek a pomalu ji na sebe přitáhnu. Když do ní vnikám, obklopuje mě její horko, tak horké a těsné, že se bojím, že o něj přijdu, pokud nebudu zpočátku postupovat pomalu. Začnu se v ní pohybovat dlouhými tahy, a když jsem celý uvnitř, obtočí mi nohy kolem pasu a zasténá.

„Ano,“ zašeptá a zakloní hlavu. Ježíši.

Vytáhnu se a znovu přirážím, silněji, pak ještě silněji, a s každým přírazem se jí chvějí víčka, jak se její boky prohýbají, aby mi vyšly vstříc. Její kundička se kolem mě začíná stahovat, jak stoupá výš a výš.

„Tohle chceš?“

„Ano!“ vydechne. „Bože, ano, šukej mě…“

Stačí ji slyšet takhle mluvit a zanedlouho cítím, jak se mi napínají koule, a vím, že se každou chvíli přestanu ovládat. V tu chvíli Bailey vydá přidušený výkřik. „Gage, já…“

A pak to udělá. Její kundička se stáhne kolem mého ptáka, vtáhne mě dovnitř a pak se mi stáhnou koule a já to pustím. Uděláme se společně, exploze, která nás oba zaplaví jako sonický třesk. Zakrývám si svá ústa jejími, když oba vykřikneme své uvolnění. Trvá to několik vteřin nebo hodin, nevím, a když to skončí, jsem pořád zabořený v ní, ruce obtočené kolem ní, její nohy obtočené kolem mě.

„Kurva,“ zalapám po dechu. „Do prdele.“

„Jazyk,“ opáčí.

A pak se oba začneme smát tak silně, že si nejsem jistý, jestli někdo z nás někdy přestane.

 

„MÁM ODEJÍT?“ Zeptám se jí.

Moc se mi nechce. Což je pro mě poprvé. Šukám ženy. Nespím s nimi. Ale tady v Baileyině posteli je teplo a pohodlí. A ona je cítit dobře v mém náručí, přitulená k mé hrudi. Opravdu se mi nechce vstát a ukončit to.

„Možná.“ Tiše si povzdechne. „Není to nic osobního, rozumíš. Jde jen o to, že mě Addi nikdy neviděla s nikým jiným než se svým tátou. Vím, že tě má ráda, ale nejsem si jistá, jak by reagovala, kdyby…“

„Ne, chápu to.“ Takhle je to asi lepší. Dám Bailey pusu na čelo, odlepím se od ní a vylezu z postele. Popadnu džíny a tričko a natáhnu si je. Jsem podivně zklamaný, i když se jí nedivím, že chce kvůli Addi zvolnit.

Pomalu…

Když mi ta slova proletí hlavou, něco si uvědomím. Přemýšlím o tom jako o tom.

Jako něco, co by se mohlo… v něco změnit.

Když si zapínám džíny, podívám se na Bailey. Setká se s mýma očima a smutně se usměje. „Veselé Vánoce,“ řekne tiše. „Tohle byla… no, byla to zábava.“

Byla.

Udělám krok ke dveřím její ložnice. Pak se zastavím. Pak udělám další krok.

Pak se otočím a vrátím se k posteli. „Podívej, já…“

„Co?“

„Já…“ Chvíli tam stojím jako přimražený. Zamračím se a snažím se přijít na to, co se sakra snažím říct. Nakonec si odfrknu, jakej jsem debil, a posadím se na postel vedle ní.

„Před šesti hodinami jsem si myslel, že vím, co se tady děje,“ řeknu jí. „Myslel jsem, že přijdu, dám si slušné vánoční jídlo…“

„Slušné?“ Bailey na mě svraští obočí a ďábelsky se usměje. „Vážně?“

„Hele, nevěděl jsem, že jsi dobrá kuchařka, dej mi pokoj.“ Zavrtím hlavou. „Sakra, ženská, nech mě mluvit dál. Myslel jsem, že se stavím, dám si dobré jídlo…“ Podívám se na ni a odvážím se, aby mě znovu přerušila, „a ukojil bych to svědění, které se nás obou zmocnilo.“

Bailey se na mě teď dívá a neřekne ani slovo.

„Ehm…“ Odmlčím se. „Jestli chceš, můžeš mě teď přerušit.“

„Ani náhodou.“

„To je jasné,“ zamumlám. „Hele, asi chci říct, že moje svědění ještě není podrápané.“

Podívá se na mě skepticky. „Chceš říct, že chceš, abych ti dělala kořist?“

„Ne tak docela. Chci říct, no, jo.“ Natáhnu se k ní a přisunu ji k sobě. Ochotně se přiblíží, její tělo se instinktivně přitiskne k mému. Líbám ji, dokud nedýchá a nesténá.

Když se od sebe odtrhneme, vydechne: „To není fér.“

„Všechno je fér…“ Začnu, ale pak přestanu. Protože zbytek té věty nechci říct nahlas.

V lásce i ve válce.

To je šílené. To není válka. A rozhodně to není láska.

Nebo ano? Myslím, že ne. Ale mohla by být?

Možná. Jednou. Proč jinak sakra zakopávám o svá slova jako puberťák s jazykem?

„Jen říkám,“ pokračuju a posunuji ruku nahoru, abych jí palcem poškádlil obnaženou bradavku. Zasténá a nakloní se ke mně, jako by byla v mých rukou. „Tohle byly nakonec dobré Vánoce. Velmi dobré Vánoce. A sakra, připadá mi škoda, abych se prostě vrátil k sobě domů a abychom se vrátili k tomu, že jsme jen sousedi.“

„Takže,“ zachroptí Bailey a trochu se zavrtí, když ji dál škádlím, „když nejsme jenom kořist a nejsme jenom sousedi, co tedy jsme?“

„Musíme pro to mít nějaké slovo?“ Zeptám se a skloním se, abych chytil jedno růžové poupě do úst. Jen tak tak jsem zase tvrdý jako skála. Dráždím jí bradavku, dokud se nezadýchá. „Co kdybys byla prostě Bailey a já Gage,“ zavrčím na její kůži, „a já tě udělám a ty mi dáš tu sladkou, mokrou kundičku a uvidíme, kam to povede?“

„Nebojuješ fér,“ Bailey znovu zalapá po dechu.

„Bojuju, abych vyhrál, zlato,“ zavrčím a sáhnu dolů, abych si rozepnul kalhoty. Můj penis se uvolní a já zasténám, když ho zasunu proti její horké, mokré kundičce. „Naštěstí v tomhle případě nemusí prohrát ani jeden z nás. Řekni mi, co chceš, Bailey.“

„Bože,“ zasténá. „Gage, prosím…“

„Co, zlato, co?“ Naléhám, těsně předtím, než do ní vklouznu. „Řekni mi, co chceš.“

„Mluv se mnou sprostě.“