DS - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gage

„CO JE TO LORDS OF Carnage MC?“ Addi se mě zeptá, když mě vede chodbou. „Máš to napsané na bundě.“

„Je to něco jako klub. Pro lidi, co jezdí na motorkách.“

„Mohou se k nim přidat i holky?“

„Ne tak docela,“ řeknu. „Jsou tu holky, ale jsou to manželky a přítelkyně kluků z klubu.“

„Vezmeš mě na projížďku na motorce?“

„Hm, to by záleželo na tvé matce.“

Addi zavrtí hlavou a znechuceně našpulí rty. „Sakra. To mi nikdy nedovolí.“

Musím se zasmát. „Jo, to mě nepřekvapuje.“

„Tady je můj pokoj.“ Addi odsune dveře na konci chodby a odhalí prosluněnou ložnici vyvedenou v bílé a žluté. Zbytek domu je, pravda, trochu zašlý, ale tenhle pokoj je světlý a veselý. Je jasné, že Bailey si dala záležet na tom, aby tu Addi byla šťastná.

„Pěkné místo.“

„Jo, myslím.“ Addi pomalu přikývne. „Moji rodiče jsou rozvedení. Táta je na Vánoce v Cabo. To je v Mexiku. Jezdívali jsme tam taky, ještě když byla máma za tátu vdaná.“

„Švihák,“ řeknu.

Addi nakrčí nos. „Co to znamená?“

„Nóbl.“ Zamračí se, tak to zkusím znovu. „Bohatý. Pěkný.“

„Aha. Jo.“ Její tvář se vyjasní. „Asi jsme byli bohatí. Všichni jsme žili ve velkém domě v Pensylvánii a jezdili na spoustu dovolených. Teď táta bydlí v panelákovém bytě ve městě a my tady v Ironwoodu.“

Další střípky Baileyina života se začínají skládat dohromady. „Jak se ti tu líbí?“

Addi pokrčí rameny. „Myslím, že je to v pohodě. Máma pracuje ve škole, kam chodím. Učí na prvním stupni, ale já chodím do třetí. Moje učitelka je slečna Sampson. Je hodná, ale v mé třídě je jeden kluk, který je zlý. Jmenuje se Ian. Sedí za mnou. Když se slečna Sampson nedívá, tahá mě za vlasy, kroutí mi tričkem a tak.“

„Jo?“ Podívám se na její ustaraný obličej. „Řekla jsi o tom slečně Sampson?“

„Neee…“ Podívá se dolů. „Řekla by mi, že jsem dítě a tajtrdlík.“

„Řekla jsi to mámě?“

Addi znovu pokrčí rameny. To je zjevně taky ne.

„Jak to?“

„Chce, abych tu byla opravdu šťastná,“ řekne Addi prostě. „Byla by smutná.“

Páni. Přímo mě zasáhne, že to dítě chce takhle šetřit máminy city. Je mi toho dítěte líto. Je vidět, že si myslí, že je bezmocná, aby tomu malému ptákovi zabránila, aby ji otravoval. Vím o dětech kulový, ale i tak se snažím přemýšlet, co bych v jejím věku dělal já.

„Tenhle k-, chci říct, tenhle Ian kluk na tebe nesmí sahat bez tvého svolení, Addi,“ řeknu jí. „To nikdo nesmí. Ať už je to malé dítě, nebo dospělý. Až to příště udělá, můžeš se otočit a praštit ho, když mu řekneš, aby přestal, a on to neudělá. Jakmile se budeš bránit, bude tak překvapený, že se nejspíš stáhne.“

„Ale…“ Addi se zarazí. „Neměla bych ho bít.“

„Jo, ale taky bys neměla tahat lidi za vlasy a kroutit jim šaty. Řekla jsi mu, aby toho nechal?“

„Jo, jo…“

„Přestal?“

„Ne.“

„Pak máš dovoleno bojovat proti ohni ohněm.“

Addi se rozšířily oči. „Vážně?“

„Jo.“ S jistotou přikývnu, ale pak si vzpomenu na Bailey a na chvíli se zarazím. Nejsem si jistý, jak by se k téhle radě stavěla ona. Tak se pokusím trochu couvnout, i když si myslím, že mám pravdu.

„Ale asi by sis měla nejdřív promluvit s učitelkou a říct jí, co se děje,“ řeknu Addi. „Mohla bys to udělat po škole nebo o přestávce, ne? Jeden na jednoho?“

Zvažuje to. „Jo, asi jo. To je dobrý nápad.“

„Samozřejmě že je to dobrý nápad,“ řeknu posměšně. „To já jsem s tím přišel.“

Addi se zasměje. „Jsi vtipný. Třeba na první pohled vypadáš trochu děsivě, ale ve skutečnosti nejsi.“

„Je spousta dospělých mužů, kteří by s tebou v tomhle nesouhlasili,“ houknu.

Addi se pochlubí dárky, které jí přinesl Ježíšek, včetně jednoho od táty. „Ještě dneska zavolá, abychom si mohly popovídat přes video,“ řekne mi.

„Dobrá domluva.“ A pak: „Chybí ti?“

„Jo…“ Addiin hlas trochu ztichne. „Ale hlavně se mi stýská po tom, jak to bylo dřív.“

Chudák dítě. Vím, že se rodiče rozvádějí pořád. Ale když ji vidím takhle zklamanou na Vánoce, docela mě to dostává.

„Hele, zajímalo by mě, kdy nám tvoje máma dovolí rozbalit dárky,“ řeknu, abych změnil téma. „Něco pro tebe mám.“

„Opravdu?“ Rozzáří se jí oči. „Taky pro tebe něco mám! No, něco jsem vyrobila.“

„Ještě lepší. Tak pojď. Nechceš se jít zeptat mámy?“

„Ano!“

 

NAKONEC NÁS BAILEY donutí počkat s rozbalováním dárků, protože večeře už je skoro hotová. Addi jí pomáhá prostřít stůl a já se taky snažím. V domě je teď teplo z trouby a voní to tu dobrým jídlem. Je tu útulno a příjemně. Je to zvláštní. Měl bych se cítit pekelně nesvůj, tady se sexy, ale potlačovanou svobodnou matkou, kterou sotva znám, a jejím dítětem na Vánoce. Ale vlastně to není špatné.

Až na to, že Bailey má na sobě takový ten přiléhavý červený svetřík, že bych ho z ní nejradši strhl a ochutnal, co je pod ním.

Jíme u jejich rozvrzaného stolu na volném prostranství mezi kuchyní a obývákem. Udělám si poznámku, že bych se sem měl vrátit a opravit tu zatracenou věc, než bude ještě vratší. Vlastně to není špatný stůl. Dřevo je dobré. Mohl bych ho docela snadno stabilizovat.

Pak by udržel Baileyinu váhu, když bych ji na něm šukal.

Je to námaha soustředit se a konverzovat, když se snažím, aby mi péro tvrdé jako netopýr nezvedlo stranu stolu, a zároveň se snažím nezírat na Baileyina prsa. Addi je naštěstí ještě moc malá na to, aby si uvědomila, jak pokukuju po její mámě, ale myslím, že Bailey to začíná docházet zhruba v polovině jídla. Vidím, jak se jí začíná zrychlovat dech a trochu se jí zvedá hrudník, jak na mě vrhá rychlé pohledy a tváře jí pěkně rudnou. Ta holka je každou minutou víc a víc nažhavená. Mám pocit, že kdyby tu neseděla její dcera, mohl bych ji pod svými doteky v mžiku nechat sténat. V tu chvíli se rozhodnu, že pokud budu mít příležitost mít ji chvíli o samotě, udělám to.

Šťastné a veselé Vánoce pro mě.

Když dojíme, Bailey doplní Addi sklenici mléka a přinese do obýváku talíř s vánočním cukrovím. Addi mi řekne, že s výměnou dárků s maminkou počkaly, až přijdu já. Addi se nemůže dočkat, až nám dá dárky, a tak ji Bailey pustí první. Dává mámě náušnice, které vyrobila z korálků, a mně obrázek, který nakreslila kouzelnými fixy a vybarvila třpytkami. Jsem na něm já, jak stojím vedle motorky. Vlastně je to docela dobrá podoba, až na to, že nemám modré a třpytivé vousy.

„To je docela dobrý,“ ušklíbnu se. „Určitě si to dám na ledničku.“

Baileyenin dárek pro Addi je jedna z těch kopacích koloběžek a zamykací diář – obojí růžové. Addi se snaží Bailey přimět, aby jí dovolila jezdit na koloběžce po domě, ale Bailey se nedá. Pak je řada na mně. Popadnu papírovou tašku, kterou jsem přinesl, a vytáhnu z ní dva dárky, přičemž ten menší dám Bailey. Její oči se rozšíří.

„Nic pro tebe nemám,“ řekne a vypadá rozrušeně.

„Tenhle dárek stačí,“ řeknu jí a kývnu směrem ke kuchyni. „Jak jsem říkal, obvykle nedělám vůbec nic, takže už tohle je pro mě nadprůměr, co se Vánoc týče. Nejlepší jídlo, jaké jsem za poslední dobu měl.“

Addi rozbalí svůj dárek, který jsem zabalil do alobalu, protože kdo má sakra balicí papír? Dostala jsem ode mě mini box na nářadí, což jí udělalo větší radost, než jsem si myslel.

„Když jsi mi včera pomohla s pračkou, napadlo mě, že by ses měla naučit, jak věci opravovat,“ řeknu jí. „A na to potřebuješ vlastní nářadí.“

„To je od tebe velmi pokrokové,“ zamumlá Bailey.

„To je úžasné!“ Addi se zakření a její úsměv je tak široký, že to vypadá, že jí rozštípne obličej. „Děkuju!“

„Nemáš zač, děvče.“ Její štěstí je nakažlivé. Možná bych ji měl naučit, jak se mění olej, až přijde jaro, nebo tak něco.

„Teď ty, mami!“ Addi naléhá. Bailey rozbalí menší dárek a nepatrně zalapá po dechu. Je to malá dřevěná ozdoba soba, ručně vyřezávaná.

„Je z bílé borovice,“ vysvětlím jí. „Vypadá to, že by se k vašemu stromečku hodila.“

„To jsi vyrobil ty?“ vydechne.

Pokrčím rameny. „Práce se dřevem a řezbářství jsou koníčky. Netrvalo to moc dlouho. A říkala jsi, že potřebuješ ozdoby.“

„Švihácký, mami!“

Bailey se podívá na dceru a zasměje se. „Je to nádhera,“ řekne a oči jí září. „Děkuju.“

Vtom na kuchyňské lince zazvoní telefon. Bailey se jde podívat. „To je tvůj otec,“ řekne Addi. „Videochat.“

Bailey zvedne, když k ní Addi přijde. Slyším, jak lehce přiškrceným hlasem zamumlá pár slov. Pak předá telefon Addi a řekne jí, aby šla do svého pokoje. Addi vyběhne na chodbu; o vteřinu později se zabouchnou dveře.

„Měla bych začít ukládat nějaké to jídlo,“ zamumlá Bailey a věnuje mi malý úsměv.

„Pomůžu ti.“ Zvednu se z gauče dřív, než mi stihne říct, abych zůstal, kde jsem. Jdu s ní do kuchyně a přesunu se na její stranu ostrůvku.

„Opravdu mi nemusíš pomáhat, Gagei,“ namítne. „Nádobí nechám na později. Jen chci dát jídlo do ledničky, aby se nezkazilo.“

„Kvůli tomu tu nejsem.“

„Co…“

Slova jí odumřou v hrdle, když se k ní přiblížím a stojím příliš blízko, než aby to bylo vhodné. Nevím, kolik mám času, než se Addi vrátí, takže nehodlám ztrácet čas. Natáhnu se k jednomu z talířů a vezmu si snítku petržele. Zvednu ruku a podržím ji nad její hlavou.

„Co to děláš?“ zeptá se vyděšeně.

„Není to jmelí, ale nic jiného nemám.“ Sakra, to zní kýčovitě i mně. Tahle holka mě vyvede z míry.

„Ty… mě žádáš o pusu?“ vypískne.

„Zapomínáš, že jsem tě včera přistihl, jak na mě zíráš přes to okno, bábovko,“ zavrčím, skloním petržel a hodím ji zpátky na talíř. „Buď můžeš ztrácet náš čas předstíráním, že jsi na mě takhle nikdy nemyslela, nebo můžeme přestat žvanit. Přemýšlel jsem o tom, že tě ošukám, a vím, že ty jsi na to myslela taky.“

Můj hlas je drsný – možná drsnější, než by měl být. Ale už několik hodin se držím zpátky a bojuji s erekcí a nemám náladu si hrát.

Bailey se v krku, zasekne dech. „Takhle se mnou nemůžeš mluvit,“ zašeptá napůl, ale hrudník se jí začne zvedat a rty se jí rozestoupí, jako by se už chystala, že ji políbím.

„Nemůžu? Zdá se mi, že se ti to líbí,“ řeknu chraptivě. „Líbí se ti oplzlé řeči, holčičko?“

Způsob, jakým v reakci na to potemní její oči, mi napovídá, že ano. Sama vypadá, že ji to skoro překvapilo.

Hluboko v krku se zasměju. „To jsem si myslel.“

„Neříkej mi holčičko,“ vyhrkne přiškrceným hlasem. Poznám, že se snaží bojovat s posledními kousky svého odhodlání. Ale způsob, jakým se jí zvedají a klesají prsa, mi napovídá, že to chce a že čím víc mluvím, tím víc se to odhodlání rozpadá v nic.

Nakloním se blíž, rty mám blízko jejího ucha. Stačilo by, aby se ke mně otočila, a moje rty by byly na jejích. „Než skončíme, nazvu tě ještě větší oplzlostí. Budu tě líbat a rozpustím ti kalhotky, miláčku. A později ponořím jazyk do tvé horké, sladké kundičky a vypiju tvou touhu, těsně předtím, než tě ošukám do příštího týdne. Ale nejdřív musím slyšet, jak říkáš, že to chceš.“

Slyším, jak polkla. Olízne si rty. „Gage,“ zašeptá tak tiše, že ji sotva slyším.

„Řekni mi, že to chceš, zlato. Řekni to.“ Můj penis je tak tvrdý, že mám pocit, že mi praskne skrz zip.

V hrdle se jí ozve tiché zakňučení. „Polib mě…“

Poslední slovo jí sotva projde kolem rtů, než se za ní natáhnu, přitáhnu si ji k sobě a přitisknu svá ústa na její. Zasténá, když můj jazyk najde její, a když se můj penis přitiskne na její kundičku, zalapá po dechu a vmáčkne se do mě. Její tělo je teď v čele, a kurva, to moje taky. Prakticky cítím, jak exploduju v té její sladké kundičce. Není kurva možné, aby tahle noc neskončila tím, že ji ovládnu. Šukat ji tak dlouho, dokud ani jeden z nás nebude schopen normálně uvažovat.

Ale právě teď potřebuju víc než jen tenhle polibek. Potřebuju předkrm. A ona taky.

Neopouštím její ústa, sáhnu dolů a vsunu jí ruku pod pásek, projdu mezi pružnou látkou tmavých džín a kalhotek. Zalapá po dechu, ale nezastaví mě. Mé prsty vklouznou pod kalhotky a najdou její horký vlhký střed. Je kluzká, připravená na mě, a když můj prostředníček vyklouzne zpátky a dotkne se jejího už tak vzrušeného klitorisu, rukama se chytí mého bicepsu a její boky se pohnou dopředu, aby mi vyšly vstříc. Nepřestávám ji líbat, naše jazyky a ústa se vzájemně požírají. „Tvoje kundička je pro mě horká a vlhká, holčičko,“ zavrčím na její rty. Hladím ji po klitorisu a snadno nacházím místo, které ji přivede k orgasmu. Z hrdla se jí vydere tlumený výkřik. Kurva, dal bych cokoli za to, abych z ní mohl strhnout ty kalhotky a vrazit se jí hluboko do těla. Ale teď mi jde o její uvolnění.

Baileyiny nohy se začínají třást, když zrychlím víření kolem jejího klitorisu. Její kňučení je stále hlasitější a já ji líbám hlouběji, aby bylo tlumené. Najednou jí ztuhne celé tělo a o zlomek vteřiny později se udělá s výkřiky rozkoše, které polykám, když ji držím u pultu, zatímco se na mně svíjí a třese. Můj penis bolestivě pulzuje – její orgasmus je to nejvíc sexy, co jsem kdy v životě viděl. Tahle sračka mi bude ležet v bance na výprask celé měsíce.

Dál se mě drží a chvěje se, jak se jí začíná zpomalovat dech. „Panebože,“ zašeptá a skloní hlavu.

„Veselé Vánoce, miláčku,“ zavrčím.

Z hrdla se jí vydere napůl hysterické zachichotání.

„To bylo –“

Moje ruka je stále zabořená hluboko v jejích kalhotkách, když se dole na chodbě otevřou dveře. Bailey ode mě odletí, jako by hořelo, právě včas, kdy se Addi vrátila do místnosti.