DS - 4. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Gage

TA HOLKA, CO BYDLÍ vedle, vypadá, že poslední věc, kterou by chtěla, je nechat mě opravit jí pračku. To jsem nečekal. Když jsem ji předtím viděl, jak na mě zírá z okna, myslel jsem, že přijde a bude si hrát na nedobytnou, a přitom předstírat, že se mě nesnaží dostat do postele.

Ale stačil mi jeden pohled na její zástěru z mouky a ty zasraný opičí bačkory a došlo mi, že o to nejde. Ženy bývají záhadné, ale jestli něco vím, tak to, že takhle oblečené po chlapovi nejdou.

Nezdá se, že by byla úplně přesvědčená, že nejsem sériový vrah nebo tak něco. To by mě urazilo, až na to, že je to tak zatraceně směšné, až je to skoro roztomilé. Vždyť kolik sériových vrahů jste kdy viděli, kteří by měli tolik inkoustu? To jsou ti hubení, mourovatí kluci, na které si musíte dávat pozor.

Ale stejně není úplně přesvědčená, že nejsem nebezpečný, a i když má opravdu problém se svou pračkou, nic to nemění na tom, že je pro mě sexy. Poznám chlípný pohled, když ho vidím. Ví, že jsem ji přistihl, jak se na mě dívá z okna kuchyně. A je jí to zatraceně trapné. Nesnáší, že mě chce. A nesnáší, že to vím.

Ne že by mi to vadilo. Je pekelně sexy, takovým tím upjatým, potlačovaným způsobem. Vypadá jako ten typ holky, která by přišla jako z požární stříkačky a byla by tím naprosto zaskočená. Jako by žádný z mužů, se kterými předtím byla, nevěděl ani zbla o tom, jak přimět ženské tělo reagovat.

Vsadím se, že bych ji dokázal udělat během deseti vteřin.

Ne že bych to chtěl. Chtěl bych ji vytáhnout. Možná ji donutit, aby trochu žadonila.

Při tom pomyšlení se mi penis v džínách napíná.

Následuju ji do jejího domu a celou dobu se dívám na její zadek. Téměř černé vlasy má na hlavě svázané do velkého drdolu a několik pramenů se jí otírá o krk. Kontrast tmavých vlasů na její bledé, bezchybné pleti je pekelně sexy. Když už myslím na to, jak ji ošukám, okamžitě mi v hlavě naskočí, jak krémovou a hebkou kůži musí mít na vnitřní straně stehen. Péro mi pulzuje, když si představím, jak ji škrábu svými vousy, jak sténá a chvěje se v očekávání mého jazyka na její kundičce.

Ona ale neví, že jsem ji taky sledoval.

Přemýšlím o tom, jak jí sundám ty maminkovské džíny a donutím ji zapomenout na její vlastní jméno.

Právě teď ale musím přestat myslet na to, že ji vezmu do postele. Alespoň na tak dlouho, abych jí opravil tu zatracenou pračku.

Potom? Pak už je všechno v háji.

 

„MUSÍŠ VYPNOUT ELEKTŘINU do pračky,“ řeknu jí, když si prohlédnu situaci. „Kde máš pojistky?“

„Hm, myslím, že dole ve sklepě.“ Bailey se zachvěje. „Nikdy tam dolů nechodím – je to moc strašidelné. Proč potřebuješ vypnout proud?“

„Musíš vypnout pračku, aby netekla voda. A nechceš, aby elektřina do pračky šla, když je kolem stojatá voda.“

„Ale houby!“ vykřikne a provinile se podívá na louži. „To mě mělo napadnout.“

Nechám Bailey, aby mi ukázala na dveře do sklepa. Otočím vypínačem a vydám se po schodech dolů. Asi chápu, proč si myslí, že je to tady dole strašidelné. Podlaha je většinou špinavá a všude jsou pavučiny. Jediná tlumená žárovka vrhá sotva dost světla, abychom na ni viděli, a na několika místech vytváří temné stíny.

Najdu pojistkovou skříňku a vypnu tu s nápisem chodba/prádelna.

Nahoře si Bailey sundala ty podělané směšné opičí pantofle a stojí na chodbě bosá. Vedle ní stojí holčička, kterou jsem občas vídal s ní.

„Ahoj, já jsem Gage,“ řeknu tomu dítěti. Takhle zblízka vidím, že je miniaturní kopií své mámy, má hnědé oči, světlou pleť a kaskádu tmavých vlasů.

Dívka se na mámu podívá, jako by nevěděla, co si o mně má myslet. „Já jsem Addi,“ zamumlá nakonec zpátky a stydlivě skloní hlavu. „Ty jsi opravář?“

„Ne tak docela. Ale jsem tu, abych ti opravil pračku. Ustupte obě.“

Addi udělá obrovský krok dozadu, jako by hrála hru, na matku smím, nebo tak něco. Je to roztomilé. Přesunu se k mělké skříni v předsíni, kde jsou pračka a sušička zasazené do zdi. Addi a Bailey sledují, jak odtahuju pračku od zdi. Natáhnu se, abych rozsvítil světlo nad ní, a na chvíli zapomenu, že je vypnutá, ale přistihnu se, že ji chci rozsvítit dřív, než se o to pokusím.

„Můžeš mi podat baterku?“ Zeptám se Bailey. Na chvíli zmizí a vrátí se s miniaturní baterkou, která se mi snadno vejde do dlaně. Svůj účel však splní. Po zběžné prohlídce vidím, že problém vypadá na uvolněný konektor v hadici.

„Hej, Addi. Pomůžeš mi to opravit?“ Ptám se holčičky.

Znovu se podívá na mámu, která přikývne. „Dobře,“ řekne a trochu postoupí dopředu.

Nechám ji vylézt nahoru na stroj a ukážu jí, kam má svítit baterkou, abych viděl, jak utáhnout konektor. Jakmile je nahoře, Bailey zmizí v chodbě a nechá nás pracovat.

Celá práce mi zabere jen pár minut. Addi drží baterku s výrazem vážného soustředění, jako by na ní závisel její život. Zkontroluju všechno, co mě napadne, abych se ujistil, že jediným problémem byl konektor, ale nic jiného nenajdu.

Když jsem spokojený, pomůžu Addi sundat přístroj, zatlačím ho zpátky na místo a jdu dolů přehodit pojistky. Vrátím se nahoru a vyjdu do kuchyně, kde se dítě připojilo k mámě.

„Opravili jsme to?“ zeptá se dítě a věnuje mi plachý, ale hrdý pohled.

„Myslím, že ano.“ Podívám se na Bailey. „Měla bys zkusit znovu spustit pračku a podívat se, jestli těsní, nebo ne. Ale jsem si docela jistý, že jsme to zvládli.“

„Moc ti děkuju, Gagei.“ Nadechne se a vzdychne. Sundala si zástěru, kterou měla na sobě, a já si nemůžu nevšimnout, jak plná a bujná vypadají její prsa, dokonce i pod volným tričkem, které má na sobě. „To se mi ulevilo. Nevím, co bych si počala, kdybys mi nechtěl pomoct.“

Vtom se ozve bzučák na troubě. „Hurá!“ Addi vykřikne. „Sušenky jsou hotové!“

Když to říká, uvědomím si, že cítím, jak se pečou. „Byla jsem uprostřed pečení vánočního cukroví, když si Addi všimla, že teče pračka,“ vysvětluje Bailey s úsměvem. „Dala jsem tam tuhle várku, zatímco jsi ji opravoval.“

Jde k troubě, natáhne si dvě rukavice a vyndá z ní várku těch sušenek s čokoládou uprostřed.

„Nechceš zůstat a dát si sušenky a mléko?“ zeptá se Addi.

„No, řeknu ti, že mléko moc nemusím,“ opáčím. „Ale sušenku si dám, jasně.“

Bailey vedle své dcery zvedne obočí. „Nevypadáš jako sušenkový typ,“ řekne pobaveně.

Kdyby tady nestálo dítě téhle ženy, řekl bych Bailey, že sladkost, kterou bych nejraději snědl, je mezi jejíma nohama. Ale protože nejsem zatracený zvíře, jen pokrčím rameny.

„Kdo nemá rád sušenky?“ Zavrčím.

„Že jo?“ Addi se ušklíbne. Opětuju jí úsměv.

Bailey dobromyslně protočí oči a otočí se. Ze skříňky vedle dřezu vezme sklenici a pak jde do lednice pro krabici mléka. Nalije Addi sklenici, postaví mléko před ni a pak k nám přisune stojan s chladnoucími sušenkami. „Dejte si.“

Počkám, až se Addi pro jednu natáhne, pak vystřelím ruku a chytím ji dřív, než to stihne ona. „Hej!“ vykřikne a zachichotá se. Ukousnu si z ní velké sousto a posměšně na ni zvednu obočí. Nevím, co mě na téhle holčičce přimělo k tomu, abych před ní šaškoval. Abych pravdu řekl, nemám moc rád děti. Sklopí oči v přesné imitaci své matky a natáhne se pro sušenku vedle ní.

„Hej,“ zamumlám kolem sousta. „Jsou docela dobré.“

„Jsou moje úplně nejoblíbenější!“ Addi dramaticky prohlásí. Zakloní hlavu a spustí sušenku do úst, pak se zakousne a rozhazuje rukama ve výrazu extáze. Musím se zasmát.

Addi a já sníme každý tři sušenky a pak jí Bailey řekne, že už má dost. Addi zakňučí, ale příliš to nepřehání.

„Cukrové sušenky si můžeš dát, až budou hotové později,“ slíbí Bailey.

„Můžu ti je pomoct upéct?“ zeptá se Addi. Tím si získá něžný úsměv své mámy.

„Samozřejmě, že můžeš. Zavolám ti, až budu připravená začít je dělat.“

„Dobře!“ Addi se podívá na kuchyňský stůl. „Půjdu do svého pokoje a udělám ještě nějaký ten věnec na stromeček.“

„Díky, zlato.“ Bailey políbí Addi na temeno hlavy a pak ji hravě plácne přes zadek. Addi předstírá, že juchá, pak popadne na stole stavební papír, nůžky a dávkovač lepicí pásky a zamíří do svého pokoje. „Ahoj, Gagei!“ zavolá na odchodu.

„Uvidíme se, dítě!“ Zavolám na ní.

„No, to byl ale obrat,“ poznamená Bailey mírně, když Addi odejde z místnosti.

Odtrhnu pohled od jejího dítěte a podívám se na ni. „Co tím myslíš?“

„Jen to, že se zdá, že jsi mé dceři nějak zlepšil náladu.“ Bailey se na chvíli zamračí a pak si povzdechne. „Děkuju ti, že jsi na Addi tak hodný, Gagei. Faktem je, že posledních pár dní měla těžké období.“

„Proč?“ Mně do toho nic není, ale něco v Baileyiných očích mi říká, že by jí nevadilo si o tom s někým promluvit. Odmlčí se, na vteřinu stiskne mezi zuby svůj baculatý spodní ret a pak si znovu povzdechne.

„Tohle jsou pro ni první Vánoce bez táty. Letos jsme se rozvedli a myslím, že jí opravdu chybí tradice, které si pamatuje.“ Pokrčí rameny a vypadá smutně. „Než jsme se přestěhovali sem, žili jsme v Pensylvánii, takže její táta je daleko. Od té doby, co jsme se rozešli, se moc nesnaží udržovat s ní nějaké spojení. Hádám, že už jen to, že se jí aspoň na chvíli věnuje někdo jiný než já – zvlášť muž –, jí trochu ulevilo. Trochu víc pozornosti.“

Huh. To vysvětluje, proč jsem nikdy neviděl otce, který by si přišel vyzvednout dítě. „To je na nic.“

„Jo.“ Její tón je hořký. „Je to fakt na nic.“ Bailey zavrtí hlavou. „Myslím, že Addi mi to dává za vinu, abych byla upřímná. To já jsem musela Addi odstěhovat z města, kde jsme žili, protože jsem si potřebovala najít práci. Ale faktem je, že její táta se od ní odpojil téměř ve chvíli, kdy jsme se rozešli. Garrett byl ten, kdo tlačil na to, abychom začali mít děti, ale jakmile k tomu skutečně došlo, myslím, že si uvědomil, že se mu víc líbí představa, že bude otcem, než realita.“ Polkla. „Bylo dost těžké udržet ho v Addiině životě, když jsme byli manželé a žili v jednom domě. Teď? Je to prakticky nemožné. Víš, že před dvěma měsíci zapomněl na její narozeniny? Musela jsem den předtím běžet a koupit jí od něj dárek, aby se to nedozvěděla.“ Bailey náhle zmlkne, pak znovu zavrtí hlavou a zasměje se. „Moc se omlouvám, blábolím. Jsem si jistá, že nic z toho nechceš slyšet.“

„Vlastně chci.“ Nevím proč, ale je to pravda. Chci o té holce vědět víc. A chci dát jejímu bývalému přes držku. To dítě si to nezaslouží. Zaslouží si tátu, který není kretén. „Kde je její táta?“

„V Cabo. S jeho příchutí měsíce.“ Její hlas je zabarvený podrážděním, ale nemám pocit, že by to bylo proto, že se jí po něm stýská. Naopak.

„Takže letos jste na Vánoce jen vy dvě.“

„Ano.“ Bailey přikývne a pohlédne k obývacímu pokoji, kde se v rohu krčí malý plastový stromeček. „Není to úplně to, na co je zvyklá,“ přizná. „Ale doufám, že se mi podaří, aby jí to nevadilo.“

„Jsem si jistý, že ano.“

„A co ty?“ zeptá se náhle. „Co děláš na Vánoce?“

„Nic.“ Zvednu rameno. „Já na tyhle sváteční sračky moc nejsem.“

Bailey se na mě poplašeně podívá. „Ty vůbec neslavíš?“

„Ne, o nic nejde. Je to jen další den.“

„Ale není!“ Prudce zavrtí hlavou. „Je to velká věc.“

„Pro mě ne. Nemám žádnou rodinu. Nejspíš budu jen pracovat na motorce nebo tak něco. Podívám se na nějaký fotbal. Nevím.“ Bailey vypadá tak zděšeně, že mám pocit, že ji musím uklidnit. „Podívej, už dlouho trávím Vánoce sám. Přísahám, že na tom nezáleží.“

Bailey se na mě upřeně zadívá. Skoro bych řekl, že vypadá, že ji to trápí víc než mě. Spodní ret jí znovu sklouzne mezi zuby, jak zvažuje moje slova, a pohled jí zamíří přímo na můj penis.

„Chceš… chci říct, chtěl bys přijít sem?“ vyhrkne. „Na jídlo? Koupila jsem pro Addi a pro sebe příliš mnoho jídla. Nejsem zvyklá, abychom tu byli jen my dvě. Bylo by to něco jako splátka za to, že jsi mi opravil pračku. A upřímně řečeno, myslím, že by pro Addi bylo hezké, kdyby tu byla s někým víc než jen se mnou.“

Měl bych říct ne. Bože, měl bych říct ne. To, co jsem jí řekl, jsem myslel vážně. Vánoce pro mě neznamenají vůbec nic. Chci tu ženu ošukat, jasně. Sakra, kdyby tu nebylo její dítě, už by se to dávno stalo. Ale nemám zájem hrát si na tatínka svobodné matky a jejího dítěte, ani na jeden den. I když je ta máma zatraceně sexy a dítě je tak nějak v pohodě, jak už to u dětí bývá.

Ale z nějakého důvodu, když se zadívám na ten spodní ret, do kterého se kouše, odmítnutí, které se jí chystám dát, mi umírá v krku a místo toho se mi z úst vydere něco jiného.

„Jasně,“ slyším se říkat. „V kolik hodin mě tu chceš?“