sobota 10. prosince 2022

CHCTT - EPILOG

Překlad: Lusesita

Kor.: Budula

Star

„Možná vypadá jako já, ale tohle má po tobě,“ zašeptám do ucha svému manželovi, který bojuje se smíchem. Šťouchnu ho loktem do boku, čímž ho rozesměju ještě víc. Naše holčička Cindy poletuje kolem stromečku a umisťuje na toho chudáčka další ozdoby. „Zlatíčko, možná bys měla dát nějaké i na druhou stranu stromku.“ Navrhnu jí.

Z nějakého důvodu upřednostňuje levou stranu stromku. Myslím, že je to proto, že je blíž k její posteli. A tuhle stranu uvidí víc.

„Vím, co dělám, mami.“ Drze na mě pohlédne a já vím, jak se můj muž cítí, když mu věnuju ten samý pohled.

„Tohle je nepořádek.“

„Co?“ otočí se a málem upustí třpytivou ozdobu z ruky.

„Nikdy jsem nic takového neviděla, miláčku,“ doplním rychle. Nic. Tohle je opravdová rarita. Nápad mého manžela dát jí do pokoje vlastní stromeček byl brilantní. Můžeme zavřít dveře.

„Od tebe to beru,“ zašeptá moje holka, než se vrátí ke zdobení stromečku. Zahřeje mě u srdce. Nikdy jsem nepoznala takový druh lásky, dokud do mého světa nevstoupil Nick.

„Je ta věc bezpečná?“ Nepotřebuju, aby spadl a rozdrtil nejen jí, ale i její srdce. Má ho stejně křehké jako já.

„Ano.“ Znovu se hluboce zasměje. „Uvolni se.“ Hladí mě po břiše a náš syn ho sebejistě kopne. Nick vykulí oči, než jeho nádhernou tvář rozzáří úsměv. Věděla jsem, že bude úžasný manžel, ale je taky skvělý otec.

„Asi bych se měla jít připravit. Tvoje sestra tu brzy bude.“

„Připravím ji do postele,“ řekne.

Otočím hlavu a políbím svého muže, než jdu popřát mému vánočnímu dítěti dobrou noc. Nemůžu uvěřit, že už jí jsou skoro čtyři. Otěhotněla jsem poměrně rychle poté, co jsme se s Nickem na Štědrý den vzali. O necelý rok později se s křikem vydrala na svět naše holčička. Dala jasně najevo, že jí Vánoce neujdou. Možná ještě není tou nejlepší dekoratérkou stromečků, ale miluje Vánoce stejně jako já.

„Miluju tě, zlatíčko. Buď na tetu hodná, jo?“

„Jasně. Nebudu na seznamu zlobivých tak, jak to táta vždycky říká o tobě.“

Potlačím smích. „Říká to jen ze srandy. Nejsem zlobivá.“

„I kdyby jo, jsem si jistá, že by ti táta stejně dal dárky.“ Tentokrát už smích neudržím.

„Ujistím se, že bude o mámu postaráno,“ ujistí ji Nicky. Naposledy jí políbím a pak zamířím do ložnice, abych se převlékla do šatů na večer.

Milovala jsem náš byt ve městě, ale jak Cindy začala vyrůstat, jsme oba s Nickym chtěli dům se zahradou. Myslím, že jsme oba měli v hlavě obrázek tradičního domu, když jsme vyrůstali. Rodina pro nás hodně znamená a oba jsme se po narození Cindy shodli, že chceme víc dětí. K tomu ale potřebujeme větší prostor.

Nick v současné době také začal pracovat více z domova. S rychlostí, jak se mi tentokrát zvětšuje břicho, nejsem schopná dělat tolik stromků, jako před rokem, ale stále jsem schopná navrhovat a posílat hrstku lidí z mého týmu, aby zdobili za mě. Nejde o nějakou velkou kariéru, ale miluju svoji práci a dává mi svobodu být ženou a matkou – moji opravdovou vášeň.

„Co to sakra je?“ zavrčí Nick, když vstoupí do pokoje a zavře za sebou dveře.

„To jsou mé šaty, proč?“ Sjedu prsty po červeném sametovém materiálu. Padne mi jako druhá kůže a ukazuje moje bříško.

„V tom nepůjdeš.“ Protočím oči, ale nezlobím se. Miluju, když žárlí. Nemůžu si pomoct. Proto jsem si tyhle šaty vybrala.

„To ty jsi ten, který mě nutí jít na vánoční večírek tvé firmy, ze které jsem byla vyhozena.“

„Nikdy mi to nepřestaneš předhazovat, co?“

„Ne-e,“ zakřením se.

„Ty to místo vlastníš také.“ Obejme mě a přitáhne k polibku. „Nevím, jestli to tam nakonec zvládneme.“ Zatahá za moje šaty a vytahuje je vzhůru.

„Musíme.“ Přesouvá mě k okraji postele.

„Tak aspoň chci vánoční občerstvení, než půjdeme. Potřebuju vůni tvé kundičky na tváři. Možná tak dnes večer udržím žárlivost na uzdě.“

„Lháři.“ Nikdy ji nedokáže udržet na uzdě a to já ani nechci.

Posadí mě na okraj postele, šaty se rozevřou. Klesne na kolena a vyjde z něj hluboké zavrčení.

„Žádné kalhotky.“ Zaryje mi prsty do stehen a rozevře je, připravený si na mě pochutnat.