CHCTT - 8. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Budula

 Nick

„Do prdele.“ Zvrátím hlavu a zavřu oči, protože pohled na Star, která na mě rajtuje, je příliš. Nefunguje to, protože její obrázek mám vypálený v mozku, tak je zase otevřu a pohlédnu na ni.

Kozy jí poskakují a kundička těsně svírá mého ptáka. Vím, že je rozbolavělá a možná jsem kvůli tomu kretén, ale když už jsme zašli tak daleko – tak proč nezajít ještě trochu dál?

Potřebuju získat kontrolu, než se do ní vystříkám moc rychle. Posadím se a obejmu ji kolem pasu. Vykřikne, když se dostanu ještě hlouběji a zvedám ji a zase spouštím dolů.

„Tvá kundička je tak promočená,  jak jsem ti naplácal,“ řeknu a líbám ji na krk. Místo odpovědi mi ještě víc stiskne penis a já zasténám. „Nemůžu se dočkat, až tě ohnu a vezmu si tě zezadu. Přivlastním si tuhle prdelku.“

„Nepřestávej.“ Zaryje mi nehty do ramen a já se o ně opřu. Chci, aby na mě zanechala známky všemi způsoby, stejně jako já u ní.

Její kundička mě tiskne jako ve svěráku. Zatímco do ní vrcholím, vykřikne mé jméno. Nevím, jak mi v něm ještě mohlo něco zbýt, ale stále do ní pumpuju. Úplně mě vysává, a kdybych právě teď umřel, umřel bych jako šťastný muž.

Velmi dlouho se navzájem držíme a jakmile chytíme dech, neochotně si ji stáhnu z penisu. Zakňučí nad ztrátou spojení a já se cítím stejně.

„Oblékni se,“ řeknu jí. Zmateně ke mně vzhlédne, když vstanu z postele.

„Proč? Kam půjdu?“

Natáhnu si kalhoty, s úsměvem se skloním a políbím ji. „Ke mně. Vezmi si své věci.“

„Počkej, co tím sakra myslíš?“

Přejdu k její skříni a vytáhnu malý kufr. „Tenhle by měl být dost velký, aby ti vydržel do zítřka. Zítra jako první věc, kterou udělám, bude, že sem pošlu stěhováky.“

„Stěhováky?“ Ještě se v posteli nepohnula a vidět ji nahou způsobuje, že ji chci znovu.

„Star, co si myslíš, že se mezi námi teď stalo?“ Snažím se zakrýt úsměv a založím si ruce na hrudi.

„Um, právě jsme měli sex?“ Kousne se do spodního rtu. Je rozkošná.

„Ne, milovali jsme se, protože se milujeme.“ Skloním se a zatahám ji za bradu, aby se přestala kousat do rtu a já ji mohl rychle políbit. „Miluju tě a ty mě a nastěhujeme se k sobě.“

„Nicky, nemůžeme se k sobě nastěhovat. Sotva se známe.“

„Vidím, že nepopíráš, že mě miluješ.“ Znovu ji políbím a ona na mě šokovaně pohlédne.

„Teda, já nevím.“ Ale po chvíli si povzdechne. „Dobře, ano, máš pravdu, ale nemůžeme se k sobě nastěhovat.“

„Proč ne?“

„Ani se neznáme.“

„Poznáme se, až spolu budeme žít.“ Otevře pusu, aby řekla něco dalšího, ale zavrtím hlavou. „Vím o tobě všechno, co potřebuju, protože jsem tě sledoval od chvíle, kdy jsi nastoupila do NR Finance. Vím, že jsi hodná, velkorysá a tak vášnivá, jak jen to jde. Propustil jsem tě, abys mohla žít svůj sen, ne proto, že bys nedělala svoji práci dobře. Věděl jsem, co jsi chtěla dělat, a nemohl jsem sledovat, jak tvé světlo v té pitomé kóji pohasíná. Čekal jsem jen, až ti skončí zkušební lhůta, abys nadále dostávala pojištění a odstupné se zvýšilo. Také jsem se ujistil, aby ti dali i vánoční firemní bonus.“

„To jsi byl ty?“

Přikývnu a zastrčím ji pramen vlasů za ucho. „Není tu pro mě nikdo jiný a zatraceně se postarám, aby tu ani pro tebe nebyl nikdo jiný. Budu všechno, co chceš a ještě víc, pokud mě necháš.“

„Co když se k tobě nechci nastěhovat?“

„Hmm.“ Předstírám, že nad tím uvažuju. „Hádám, že bych tě asi musel přemluvit.“

„A jak bys to udělal?“ Najednou mi polibek oplatí, ale vím, že ji odtud musím dostat. Chci ji u sebe doma, aby pro ni bylo těžší odejít.

„Mám pro tebe u mě překvapení.“ Zvednu jí tím náladu a sám se zasměju. „To je vše, co potřebuješ?“

„A zahrnuje to překvapení kakao?“

Přikývnu a kousnu jí do ušního lalůčku. „S extra marshmallowny.“

„Pak jsi získal moji pozornost.“

Chvíli mi trvá, než jí obléknu a sbalím jí věci, ale když je konečně připravená, prakticky ji vynesu z bytu i s její tlustou kočkou v přepravce.

„Vážně ke mně ráno pošleš stěhováky?“ Povytáhnu obočí a ona protočí oči. „Do čeho jsem se to dostala.“

Cesta do mého bytu není moc dlouhá. Když vylezeme z auta, vezmu jí tašku a ona se rozloučí s Kennym. Slyšel jsem, jak s ním mluví o jeho dceři, a neuvědomil jsem si, že se s ním za celý týden dekorování stromečku tak spřátelila.

„Nesnáším, že neuvidí svoji dceru na Vánoce,“ řekne, když jí vezmu za ruku a vedu jí do své budovy.

„Je nějaký důvod, proč na ně nemůže přijet?“

„Myslím, že je to moc drahé, ale přímo mi to takhle neřekl.“

„Vybavím si nějaké telefonáty. Jsem si jistý, že jí dokážu zajistit let, nebo pro ni pošlu své soukromé letadlo,“ řeknu, když vejdeme dovnitř. Zastaví se a koukne na mě.

„To bys udělal?“ pohlédne na mě s obdivem.

Políbím ji a kývnu. „Udělám cokoli, co tě přiměje k úsměvu a každý si zaslouží být na Vánoce doma.“

„Tak tady teď jsme? Doma?“

Kývnu a přitáhnu si ji k sobě. „Tak to je, lásko. Veselé Vánoce.“

Přivoláme si výtah, aby nás vzal až do nejvyššího patra, dveře se s cinknutím otevřou a já se na ni usměju. „Zavři oči.“ Držím ji za ruku, zatímco procházíme dveřmi a já se přesunu za ni. „Překvapení!“

„Ach můj bože, co jsi to udělal?“ V její tváři se odráží šok a štěstí, když se rozhlíží po místnosti.

Vyzdobil jsem každičký centimetr bytu jako vánoční říši divů a ačkoli nejsem tak dobrý jako ona, není to špatné.

„Je tu hodně třpytek,“ řeknu a ona přikývne.

„Hodně.“

„Líbí se ti to?“ Najednou se stydím a bojím se, že jsem to možná udělal špatně.

Otočí se ke mně a vrtí hlavou. „Ne, nelíbí.“ Srdce se mi propadne a já začnu přemýšlet nad možnostmi, jak to změnit, aby se cítila lépe. „Miluju to!“

Obejmu ji kolem pasu, zatočím se s ní a přitáhnu si ji pro polibek. „Miluju tě,“ řeknu a její úsměv by mohl rozsvítit Rockefellerovo centrum.

„Taky tě miluju.“

Tohle jsou možná naše první společné Vánoce, ale rozhodně nebudou poslední.