CHCTT - 3. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Budula

Star

„Vau.“ To jediné dokážu říct webové konzultantce na druhé straně telefonní linky. Volala mi včera pozdě večer a nabídla mi webovou doménu poté, co obdržela upozornění, že jsem dostala živnostenský list.

Byla jsem si jistá, že mi prodá něco šíleného, ale nabídla mi, že mi vytvoří internetové stránky a další věci, které s nimi souvisí. Souhlasila jsem s tím  v první řadě proto, že to bylo levné, ale nemyslela jsem si, že by z toho vzešlo něco víc. Nikdy jsem se tak nemýlila. Webová stránka byla aktivní teprve chvilku a telefon už mi zvonil s poptávkami po mé práci. Nejsem si jistá, jak je všechny zvládnu, obzvláště poté, co se jich na některé dny sešlo víc. Pořád je to příliš dobré na to, aby to byla pravda, ale budu se snažit. Možná se na mě přeci jen usmálo štěstí a Nick Rudolph mi udělal laskavost.

„Při tomhle tempu možná budeš muset najmout pomocnou sílu. Víš, já dělám webové stránky i jedné agentuře, mohla bych ti na ně dát kontakt. Vím jistě, že mají spoustu sezónních pracovníků, které bys mohla využít. Lidé vždy o Vánocích hledají, jak si přivydělat.“

„Hledáš práci?“ popichuju jí.

„To by se dalo zařídit,“ řekne v rámci okamžiku. Od chvíle, kdy jsem odešla z NR mi všechno daří. Je to zvláštní, ale možná to místo bylo plné smůly nebo tak.

„To myslíš vážně?“

„Co kdybych ti později napsala mail, ale budeš muset něco udělat velmi brzy. Už odmítáme práci a máš rezervace i na příští rok.

„Jsi opravdový anděl.“

Rozesměje se. „Hádám, že máma mi dala tohle jméno z určitého důvodu. Už tě nechám být. Máš práci, co musíš udělat.“

„Čau,“ ukončím hovor. „Tohle všechno je úplné šílenství Sněhová kuličko.“ Podrbu ho po chundelaté hlavě a on hlasitě zavrní. On je jediná osoba, se kterou můžu počítat, že bude stát při mě. I když většinu času prospí. Včera večer mě nechal vybrečet a to je opravdová láska. Poté, co jsem ho políbila na hlavu, spěchala jsem, abych se připravila na svůj první stromek. Strávila jsem ráno nákupem všeho, co budu odpoledne potřebovat. Je malý zázrak, že jsem od firmy dostala odstupné spolu s bláznivým vánočním bonusem, u kterého si nejsem jistá, zda jsem ho měla dostat. Uvažovala jsem, že jim zavolám, aby to ještě jednou zkontrolovali a možná to i udělám, pokud mě stále bude přepadat vina.

Pro teď ji však můžu použít a nahradit ji na účtu mojí dnešní prací. Peníze navíc způsobily, že jsem mohla jít a koupit všechno, co budu potřebovat na první gigantický stromek. S veškerou prací, co se na mě nabaluje, bych nakonec mohla být v pořádku. Bylo by šílené myslet si, že by z toho nakonec mohla být práce na plný úvazek. Možná až budu známější. Taky mi to ale dá celý rok, abych vymýšlela nápady. Nechci, aby byly všechny stromky podobné. Chci, aby byly každého jiné a jedinečné.

Nejdřív jsem myslela, že je nechám zaplatit za dekorace, ale můžu jim dát malou přirážku, protože já jsem ta, která hlídala všechny slevy a hledala slevové kupony. Poslala jsem prvnímu klientovi tři nápady, ale řekli mi, abych sama vybrala to, co si myslím, že bude vypadat nejlépe.

Připojili obrázky místnosti, ve které je stromeček. Vlastně jde o restauraci, což je něco jiného, ale zábavného.

„Není to moc?“ zeptám se Sněhové kuličky, když se obléknu. Mám na sobě vánoční svetr a černé legíny, takže bude snadné se pohybovat a šplhat po žebříku. Otevře oči, což beru jako plus. „Hlídej a drž se dál od stromečku.“ Poťukám mu prstem po vlhkém čenichu, než vyjdu ze dveří.

„Jsi zpět!“ věnuji Kennymu hřejivý úsměv. Chodil se mnou celé ráno a dokonce za mě vyložil tašky s dekoracemi v restauraci, zatímco ostatní byly doručeny obchodem.

„Myslel jsem si, že možná budeš potřebovat odvoz.“

„Přísahám, že dnes všude nacházím anděly.“

 „Taky jsem koupil tohle,“ řekne a podá mi horkou čokoládu. Vlastně mi trochu připomíná Santu se svými šedivými vlasy a bříškem.

„Jsi si jistý, že je to v pořádku?“ Opravdu nechci využívat někoho, kdo je tak laskavý.

Řekl mi, že jezdí pro nějakého fajnového generálního ředitele a většinu dne tráví čekáním, aby ho mohl odvézt domů, když odejde z kanceláře.

Kenny řekl, že když bude okolo, velmi rád pomůže mladé dívce začít s jejím vlastním podnikáním. Řekl mi, že mu připomínám jeho vnučku, která je prvním rokem na vysoké a on ji vychovával sám.

„Co jiného bych měl dělat? Jen čekat?“

„Dobře, ale nechci, abys kvůli mně měl potíže.“ Napiju se horké čokolády a zasténám. „Ta je úžasná.“ Znovu mu poděkuju a vlezu na přední sedadlo SUV. „Přijede tvoje vnučka Kelly na svátky domů?“ zeptám se, když se rozjede. Řekl mi, že se šprtá jako divá na zkoušky a testy. Když je zvládne dřív, přijede domů včas.

„Dá mi vědět. Lety jsou teď hodně obsazené. Možná že přijede až po Vánocích.“

„Aspoň ji uvidíš.“ Snažím se v hlase udržet veselí, ale v tomto období to může být těžké, obzvláště když lidé mluví o svých rodinách.

„Taky jednoho dne budeš mít rodinu, Star,“ usměje se na mě.

O rodině sním většinu života. Hodně času jsem strávila v pěstounské péči, kde jsem držela hlavu skloněnou a dělala školní úkoly. Žádná rodina si mě však nevybrala, abych s ní zůstala natrvalo, ale v některých domovech jsem byla opravdu dlouho. Podařilo se mi získat stipendium na vysokou a mám titul v oboru podnikání, protože jsem nevěděla, co bych měla dělat. Připadalo mi to bezpečné a vždycky mám tendenci přiklonit se při svých volbách k bezpečí.

„Jsme tu.“ Kenny zastaví u nóbl restaurace, kde bych si nikdy nemohla dovolit jíst.

„Popřej mi štěstí.“ Vyskočím z SUV.

„Nemyslím, že to potřebuješ, ale hodně štěstí.“

Pomyslím si, že pro jednou by to mohla být pravda.