TE - 36. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

Caden sedí na okraji stolu a já ho držím za ruce.

„Modlil jsem se, aby ses nevrátila domů. V okamžiku, kdy se otevřely dveře výtahu, udeřil mě do hlavy. Netušil jsem, že to byl on.“

„Jak bych nemohla přijít domů? Neukázal ses na večeři a já se ti snažila dovolat. Tak moc mě to mrzí. Všechno je to má vina.“

„Přestaň. Neříkej to. Nic z toho není tvá vina. Je to vyšinutý blázen, ale jsem šťastný, že ses ho rozhodla nezabít.“ Zvedne ruku k mé tváři.

„Proč?“

„Protože nechci, abys žila po zbytek života s vědomím, že jsi zabila člověka.“

Přijde doktor, a zatímco mu sešívá hlavu, držím ho pevně za ruku.

***

Jakmile se otevřou dveře výtahu, vejdeme do foyer a pak do obývacího pokoje, kde skvrna od krve potřísnila koberec. Oba tu stojíme, ruku v ruce a zíráme na ni.

„Stejně se mi ten koberec nikdy nelíbil.“ Řekne Caden.

„Byl hezký, ale rozhodně bych vybrala jiný.“

„Můžeme jít zítra koupit nový.“

„Jo, myslím, že bychom mohli.“

Pomalu společně vyjdeme schody, převlékneme se, vlezeme do postele a držíme se tak pěvně, jako by na tom závisely naše životy.

„Jak vysvětlíme Stelle tu díru ve zdi od Danielovy kulky?“ Zeptám se.

„Nevysvětlíme. Zítra ráno si sbalíme tašku a zůstaneme v hotelu Plaza na pár dní, než zeď opraví. První krok je dostat nás odtud. Uděláme z toho speciální den. Jen my tři.“

„Ten nápad se mi líbí.“ Usměju se a políbím ho na rty.

„Poslouchej,“ pohladí mě po tváři. „Je v pořádku se zhroutit. Vím, že cítíš dopad toho, co se dnes stalo a nechci, abys to v sobě držela.“

Dívám se mu do očí a těžce polknu, jak mi začnou téct slzy. Sevře kolem mě ruce, položím mu hlavu na hruď a vzlykám.

***

O pět měsíců později

Stojím v zadní místnosti kostela a Sasha mi upevňuje závoj.

„Tady, teď jsi připravená.“ Usměje se.

„Vypadáš krásně, mami.“

„Děkuju, zlatíčko.“

Posledních pět měsíců bylo extrémně hektických při plánování svatby, vyplňování adopčních papírů, rozjíždění mého podniku, soudu a snahy nechat to, co se stalo za námi. To nejlepší ale teprve přijde a to bylo vše, na co se soustředím.

„Jsi připravená?“ Tvůj ženich už čeká u oltáře.“ Usměje se Sasha a podá mi květiny.

Sejdu se s Benem v zadní části kostela a zaháknu ruku za jeho. Začne hrát hudba. Sasha projde jako první následována Stellou, která rozhazuje okvětní lístky.

„Jsi připravená?“ Zeptá se Ben s úsměvem.

„Víc než připravená.“

Pomalu kráčíme po bílém koberci a já nemůžu spustit pohled z Cadena, který na mě hledí s úsměvem na tváři. Když se po něm natáhnu, Ben vezme moji ruku a položí ji do jeho.

„Jsi naprostou omračující.“ Řekne se slzami v očích.

„Ty taky.“

 Náš obřad trvá asi třicet minut a poté, co nasadím Cadenovi prsten, kněz nás prohlásí za muže a ženu.

„Můžete políbit nevěstu, Cadene.“

Úsměv na jeho tváři se ještě zvětší, když se předkloní a vášnivě mě políbí.

„Díky moci mě svěřené, prohlašuji vás za pana a paní Chamberlainovi.“

Všichni začnou tleskat, Stella přiběhne k nám, Caden se skloní a zvedne ji. Všichni tři projdeme společně uličkou jako rodina. Jakmile dojdeme ke dveřím kostela a vyjdeme ven, položí Stella ruku na Cadenovu tvář.

„Miluju tě, tati.“

„Já tebe taky, moje krásná dceruško.“ Řekne a pevně ji obejme.

Naše recepce se koná v hotelu Astoria. Zúčastní se jí přibližně čtyři stovky hostů, kteří oslavují náš speciální den. Jde o elegantní typ svatby, o které jsem vždy snila. Ještě speciálnější bylo, Stella pro nás složila skladbu pro první tanec. Ona a Caden to přede mnou celé utajili, a nezjistila jsem to, dokud mě nevzal za ruku a neodvedl na taneční parket. Jsem v úžasu nad tímto kdysi poškozeném muži, který otevřel své srdce a pustil nás dovnitř. Každým dnem ho miluju víc a ujišťuju se, že mu to říkám.

„Moc tě miluju.“ Lehce ho políbím na rty, zatímco tancujeme.

„Také tě miluju a vždycky budu.“ Usměje se.

Na naše líbánky strávíme týden sami na Arubě, pak se přesuneme na Hawaii, kam Caden pozval mámu se Svenem a Stellou a tam budeme další týden společně.

***

O měsíc později

Caden je stále v kanceláři, když Kyle s Mercedes dovezou své dítě, Zacharyho. Souhlasila jsem, že ho budu hlídat, aby mohli jít na rande. Už je to dlouho, co jsem hlídala malé dítě a jsem z toho docela nadšená. V kuchyni pro něj připravuju láhev, když přijde Caden.

„Ahoj, miláčku,“ políbí mě na tvář. „Ahoj, Zachu.“ Usměje se.

„Jak bylo dnes v práci?“ Zeptám se ho.

„Dobře. Produktivně.“

Vezmu láhev a Zacharyho a sednu si na pohovku, abych ho nakrmila. Caden si sedne vedle mě a sleduje ho, jak saje.

„Vypadáš vážně sexy, jak držíš mimino. Možná bychom si měli pořídit své vlastní.“

„Vážně?“ Usměju se na něj. „Chceš dítě?“

„Jo, chci. Nikdy jsme o dětech nemluvili a myslím, že bychom měli. Kolik jich chceš? Teda k tomu, které už máme.“

„Možná ještě jedno? Myslím si, že dvojka je pěkné číslo, ale ještě nejsem připravená ho mít.“

„Ach, dobře, ani já. Jen jsem to tak plácnul, abys věděla, že jsem všemi deseti pro, mít další dítě pobíhající po domě.“

„Možná za rok až dva?“

„To zní dobře.“ Zakření se.

Poté, co Zachary vypije láhev, nechám ho, ať si říhne a pak začne brečet. Chodím s ním kolem a plácám ho po zádech, ale on se nezklidňuje.

„Co je to s ním?“

„Nevím, jedl, je přebalený. Myslím, že je jen rozrušený.“

„Tady, podívejme se, jestli ho nedokážu uklidnit.“

Předám ho Cadenovi a on stále křičí jako smyslů zbavený.

„Nenávidí mě.“ Řekne mi.

„Tak to není, jen je rozrušený.“

„Proč Zachary brečí?“ Zeptá se Stella, jakmile vejde do obývacího pokoje.

„Nejsme si jistí, zlatíčko.“ Odpoví jí Caden.

„Co se děje, miminko?“ Promluví tiše Stella a chytne ho za ruku.

Okamžitě přestane. S Cadenem se na sebe podíváme. Pak začne nanovo.

„Myslím, že vím, co chce,“ řekne Stella, přejde k pianu a začne hrát.

V okamžiku, kdy uslyší hudbu, se uklidní.

Vezmu jeho autosedačku, donesu ji k pianu. Caden ho do ní položí a on usne, zatímco Stella hraje.

Caden kolem mě ovine ruku.

„Budeme to tak dělat, až budeme mít vlastní miminko.“ Políbí mě na spánek.