TDPSC - 6. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Penny

Když Warmund začal odcházet, Penny si uvědomila, jak špatná je pro ni situace. Byla na cizím místě, navíc v lese, bez kohokoli, kdo by jí pomohl. Byla tu úplně sama. Jediný člověk, který jí mohl pomoci, byl Warmund. Nenáviděla, že se na něj musí spoléhat, ale nemohla popřít, že musí. Kdyby byla sama, možná by to zkusila zvládnout sama, ale s dětmi?

Zatnula zuby, když se snažila všechny tři udržet v náručí. „Počkej.“

Warmund se otočil a povytáhl na ni obočí. Podle těch obočí měla poznat, že ve skutečnosti není stavební dělník; byla až příliš pěstěná.

„Já… potřebuji tvou pomoc.“

Otevřel ústa a ona si na okamžik myslela, že odmítne, ale neodmítl. Místo toho se usmál a přikývl. „A já ti rád pomůžu. Koneckonců jsem nebyl vychován tak, abych nechával dámu v nesnázích.“

Kdyby už nebyla na pokraji zhroucení ze strachu z této situace, možná by ji to přimělo dvakrát si rozmyslet, zda jeho pomoc přijme. Ale všechny tři děti jí znovu křičely do obličeje a ona sotva dokázala přemýšlet. Když se Warmund znovu ujal Alexe, neochotně ho pustila a začala se snažit dvojčata uklidnit. Po několika minutách, když konečně utichly, zahučel, když si ji prohlížel.

„Já ponesu ty starší,“ řekl. „Ještě nechodí, že ne?“ zeptal se.

Penny zavrtěla hlavou.

Přikývl a pak jí opatrně podal Alexe zpátky. Byl při tom mnohem opatrnější než ona před chvílí a do očí jí vyhrkly slzy. Bez ohledu na to, jak moc byla vyděšená, neexistovala žádná omluva pro to, že se ke svému dítěti chovala tak hrubě! Prohlížela si ho a hledala nějaké modřiny, zatímco Warmund sbíral dvojčata do náruče. S lehkostí je zvedl a oni se usadili a položili si hlavičky na jeho ramena. I když byli oba přátelští a nikdy neměli problémy s cizími lidmi, to, že někoho tak snadno přijali, bylo neobvyklé.

No a co, vynadala si. Je tu proto, aby úplně změnil čas, aniž by přemýšlel o tom, jaké to bude mít následky. Musím ho nějak zastavit.

Jak?

Vztekle kopla do země, když se vydala za ním. Na co myslela, když se k němu cítila přitahována? A proč by mu teď měla být vděčná, když to byl on, kdo ji do téhle situace dostal? Nedlužila mu nic, ani vděčnost, ani nic. I když tahle situace by byla o to horší, kdyby dvojčata křičela a natahovala se po ní… Místo toho mu rychle usínala na ramenou…

Penny se pak snažila přestat myslet úplně. V první řadě musela dostat děti někam do bezpečí. Tady v lese by je mohla napadnout divoká zvěř nebo by mohly umrznout, až nastane noc. Nemluvě o tom, že se o všechny tři nedokázala postarat sama.

A on nás tu chce nechat samotné, pomyslela si, když se zadívala Warmundovi na záda.

Po hodině chůze křovím byla Penny rozpálená, unavená, žíznivá a celá odřená a potlučená. Ruce a záda ji bolely od toho, jak celou cestu nesla Alexe. Když došli na širokou dlážděnou cestu, úlevně si povzdechla. Teď už budou mít alespoň klidnou chůzi.

„Ach!“ Warmund vydal vítězoslavný zvuk. „Ano! Tady jsme.“

Trochu si pospíšila, aby se mu vyrovnala. Nápis, napsaný v jazyce, který neznala, byl jen pár metrů po cestě. „Kde?“

„V královském lese. Není tak velký. Když půjdeme tudy,“ trhl hlavou směrem ke slunci, „dostaneme se do města před západem slunce. Odtud je to do paláce jen den cesty. Teď už jde jen o to zjistit, kdy přesně jsme.“

To ovšem nevěděl. Penny stiskla rty, aby kvůli tomu nevybuchla.

Warmund, který v jejím mlčení něco vycítil, se podíval jejím směrem. „Než se vydám do paláce, najdu ti nějaké místo, kde se můžeš usadit. Jsi svobodná matka, bude pro tebe snadné získat finanční pomoc, abys tu mohla pohodlně žít.“

Opravdu nemyslel na nikoho jiného než na sebe, že? Penny přenesla Alexovu váhu a zadívala se na něj. „Já tu nechci žít pohodlně. Já tu nechci žít vůbec. Chci jít domů.“

„Jasně. Hodně štěstí.“ Jeho tón byl naprosto odmítavý.

„Tak promiň, že nechci být na nějakém cizím místě, kde…“

„Nerozčiluj se.“ Warmund se k ní otočil a povzdechl si, jako by byla nerozumná. „Poslouchej. Mám pochopení pro to, čím procházíš. Opravdu mám, i když mi to nevěříš. Ale jde o to, že nemám žádnou možnost, jak tě dostat zpátky. Kdybych měl, už bys byla zpátky.“

Takže sem prostě přišel s úmyslem všechno změnit, ale neobtěžoval se vymyslet způsob, jak zkontrolovat, zda se to změnilo tak, jak chtěl? Odfrkla si a protočila. „A tak se chystáš vymazat hromadu vztahů a dětí, ale nehodláš si zkontrolovat, jestli tvou sestru nezabiješ tím, že tu zůstaneš?“

Warmund se zamračil.

„Jo, to je pravda.“ Napřímila se a zamračila se na něj. „Co když to, že zastavíš zabijáky, znamená jen to, že se ji příště rozhodnou zabít, místo aby ji unesli? Co když svým zásahem vlastně způsobíš její smrt? Co když se ti to podaří a jednoho dne, až bude létat, do ní uhodí blesk a…“

„To je jedno. Jen se mě snažíš zmást.“ Znovu se začal vzdalovat.

Penny protestovaly nohy, jak se tlačila dopředu. Jediné, po čem v tu chvíli toužila, bylo sednout si. Nebo se spíš schoulit do trávy u cesty a zdřímnout si. Následovat by mělo probuzení doma, kdy by zjistila, že se jí to všechno zdálo jako podivný sen, který by mohla vyprávět ostatním při páteční večerní hře D&D. Ale nic z toho se samozřejmě nestalo. Místo toho zůstala udýchaná, jak klusala za drakem, který šel před ní, jako by mu bylo jedno, jestli s ním drží krok, nebo ne.

„Nevadilo by ti trochu zpomalit?“ vyhrkla. „Někteří z nás nejsou olympijští sprinteři, víš.“

Warmund se na ni podíval a zpomalil krok.

„To je lepší.“ Penny znovu posunula Alexe. Vydával nešťastné zvuky. S klesajícím srdcem ucítila známou vůni plenky, kterou bylo třeba vyměnit. Ale neměla tu nic, čím by ho mohla přebalit, dokonce ani nic, co by jí utišilo pálící hrdlo! Jak měla na tomto světě obstát sama se třemi dětmi, které na ní byly závislé?

„Nezačínej brečet,“ zabručel Warmund a koutkem oka se na ni podíval. „Máš tu své děti. I když se do svého světa nevrátíš, není to tak, že bys od nich byla odloučená. Měla by ses na to dívat z té lepší stránky. Budeš v pořádku.“

Penny na něj zírala s vyceněnými čelistmi. Myslel to vážně, nebo byl jenom idiot? Možná byla trochu přísná, ale bylo jí to úplně jedno. Její budoucnost, bezpečí jejích dětí a domov jí byly v mžiku odebrány.

„Jak to, že bude všechno v pořádku?“ vyhrkla na něj. „Když jsem tu s tebou sama? Jak má být všechno v pořádku, když se nemám jak uživit? Bez možnosti kontaktovat své přátele a rodinu? Nemám jak očkovat své děti proti všem těm strašným nemocem, které na tomhle světě máte? Jak to má být v pořádku, když moje děti umřou na úplavici, dětskou obrnu nebo mor?“

„Zaprvé, už tu se mnou dlouho nebudeš sama. Až se dostaneme do města poblíž paláce, můžeš jít do ženského útulku a tam tě ubytují na tak dlouho, jak budeš potřebovat, aby ses postavila na nohy. Za druhé, nemáme žádné hrozné nemoci. Máme kouzla a vyhubili jsme takové věci, jako je dětská obrna, neštovice a nachlazení.“ Warmund znovu zrychlil, až se musela zadýchat, aby s ním udržela krok. „A za třetí, kdyby ti tak záleželo na tvých dětech, nechala by sis je tady. Jestli má být budoucnost vymazána, jak si myslíš, nemyslíš, že by byly lépe chráněny tady?“

Penny neodpověděla. Částečně proto, že nemohla, ne když se s ním snažila držet krok. Alex začal povykovat hlasitěji, ale dvojčata zůstala tvrdě spát na Warmundových ramenou. Bojovala se slzami, které ji pálily v očích.

Neřekl jsi nic o rodině a přátelích, které už nikdy neuvidím.

***

Než dorazili do vesnice, dostali pokoj v hostinci a Warmund jí přinesl oblečení, které se v davu nebude vyjímat, byla tak naprosto vyčerpaná, že jediné, co dokázala, bylo vyměnit Alexovi plenu a pak usnout. Později se probudila, když si dvojčata hrála na podlaze a žvatlala jedno přes druhé. Když otevřela oči, viděla, že je s nimi Warmund. Zvažovala, že bude protestovat, ale byla ještě tak unavená, že jen zavřela oči a znovu usnula.

Když se znovu probudila, byla už tma. Warmund stál u okna a dvojčata byla schoulená v hnízdě z přikrývek na podlaze a tvrdě spala. Alex se jí protáhl a pohnul v náručí, spokojeně vrněl. Posadila se, protáhla se a zavrávorala nad plností prsou.

„Nedívej se,“ řekla Warmundovi a přiměla ho, aby se otočil, právě když si rozepínala nové šaty.

Ve světle svíček se mu zaleskly tmavé oči, ale znovu se odvrátil. „Mohla jsi mě varovat, ženo.“

Penny si trochu odfrkla a pak si vedla Alexe na prsa. Uvolnění tlaku ji přimělo vzdychnout. „Je tam něco vzrušujícího?“

„Ne tak vzrušující jako to, co je tady.“

Zírala. „To jako flirtuješ?“

Warmund se k ní otočil a mrkl na ni. „Co na to říct? Jsem oportunista.“

Penny ztuhla krev v žilách. Přesně to jí řekl muž, kterého potkala v baru devět měsíců předtím, než se Alex narodil. Muž, jehož jméno se nikdy nedozvěděla, muž, s nímž měla ten nejriskantnější a nejbezohlednější sex. A teď, když se dívala na Warmundovu tvář, napůl skrytou ve stínu, se jí všechno vrátilo. Tvář v její paměti byla mlhavá, ale teď se vyostřila do nesnesitelných detailů.

Warmund byl Alexův otec. Bůh jí pomáhej, našla ho – a byl to ten poslední muž na světě, se kterým by chtěla sdílet dítě.