TE - 32. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Brielle

Vejdu do výtahu, srdce mi prudce buší a dlaně potí. Upřímně nevím, co mám očekávat, díky čemuž je ze mě nervózní troska. Jakmile se otevřou dveře, vystoupím a uvidím Cadena jít ke mně.

„Díky, že jsi přišla. Můžu ti něco nalít?“

„Ano martini, jestli to nebude moc velký problém.“

 „Bez problému. Ve skutečnosti si jedno udělám i pro sebe.“

Jdu za ním do obývacího pokoje a všimnu si, že vyměnil nábytek.

„Máš nový nábytek?“

„Jo, líbí se ti?“

„Ano.“ Zakřením se. „Je velmi vkusný.“

„Cítil jsem, že potřebuju změnu.“ Podá mi martini. „Posaď se.“

Zhluboka se nadechnu, než se napiju a posadím. Srdce mi stále uhání a já se snažím přesvědčit své tělo, aby se uklidnilo. Posadí se vedle mě a odloží drink na stůl. Otočí se a naše oči se setkají, vezme mi skleničku a odloží ji vedle jeho. Zvedne ruku k mé tváři a lehce ji pohladí.

„Požádal jsem tě, abys dnes přišla, protože jsou tu některé věci, o kterých si s tebou chci promluvit. Jedna se týká nás.“

Nadechnu se a chystám se promluvit, ale zastaví mě.

„Nech mě to dokončit.“ Usměje se. „Od chvíle, kdy jsem tě v Texasu spatřil, cítil jsem se, jako by mě srazil autobus. A dokonce, i když jsem tě viděl v přestrojení, věděl jsem, že tě chci, což víš, že je pravda, protože jsem souhlasil, že ti zaplatím sedmdesát pět tisíc za měsíc. A ty sis úspěšně vyjednala osmdesát.“ Zakření se. „To, co jsi v tu dobu nevěděla, bylo, že bych ti byl ochoten zaplatit i víc, jen abych tě mohl vídat tolikrát, kolikrát jsem chtěl. Přesvědčoval jsem se, nebo aspoň zkoušel, že jde jen o sex, ale nešlo. Šlo o mnohem víc, ale já jsem si to prostě nemohl, nebo nechtěl přiznat. Čím víc času jsme spolu trávili, tím víc jsem ti propadával. Když jsem byl s tebou, tak poprvé za dlouhé roky jsem byl šťastný a to jsem si nezasloužil. Proto jsem byl tak naštvaný, když ses mě zeptala na moji minulost, nebo jestli se něco stalo. Všechno bylo špatně. Ne s tebou, ale se mnou.“ Těžce polknu.

„Je tu něco, co ti musím říct o své minulosti.“

„Cadene, já už to vím,“ promluvím tiše.

„Co? Jak?“

„Asi měsíc poté, co ses dozvěděl o Stelle a řekl mi, že už mě nechceš nikdy vidět, jsem šla do Kyleovy restaurace a poprosila ho, aby mi řekl, co se s tebou děje. Potřebovala jsem znát pravdu, protože jsem věděla, že nejsi v pořádku a to mě trápilo. Myslím, že jsem to potřebovala vědět kvůli svému uzavření. Potřebovala jsem vědět, že jsem to nebyla já, před kým jsi ve skutečnosti utíkal. Dalo by se říct, že to trochu zmírnilo následky tvého odmítnutí.“

„A přesto jsi tady. Pozvala jsi mě domů a dovolila mi vzít tebe a tvou dceru do restaurace. Byl jsem tak vyděšený, protože city, které k tobě chovám, jsou tak silné, že jsem se bál, že tě zklamu. Že bych ti zničil život stejně jako Cassandře. Když jsem zjistil to o Stelle, ulevilo se mi, protože to byl důvod, jak moc vycouvat, ale ne tak, jak si myslíš. Byla to moje záminka, jak tě nechat jít a neublížit ti. Ale nemohl jsem tě nechat být. Snažil jsem se. Vážně. To je taky důvod, proč mám nový nábytek.“

„Cože?“ Lehce se zasměju.

„Strávila jsi tu hodně času a měli jsme sex na hodně místech tady v pokoji. Moc mi všechno připomínalo tebe a taky náš společně strávený čas, takže jsem si myslel, že když sem dám nějaké nové věci, zmírní to nějak bolest a přiměje mě to na tebe zapomenout.“

„Cadene.“ Zvednu ruku k jeho tváři. „A co ložnice?“ Usměju se.

„Ta je taky celá nová. Nemohl jsem v té posteli spát. Tvoje vůně tam přetrvávala každou noc.“

„Vážně? Ty sis zařídil celou novou ložnici?“

„Jo.“ Koutky úst se mu pozvednou.

Vezme mě za obě ruce a lehce stiskne.

„Jsem do tebe zamilovaný, Brielle, a mám moc rád i Stellu. Požádal jsem tě, abys přišla, protože bych rád začal znovu. To co se snažím říct je, že chci být s tebou a doufám, že mi můžeš odpustit všechny chyby, které jsem udělal, a řekneš, že se mnou chceš také být.“

Konečně se mé srdce vrátilo do normálního rytmu a ten uzel v mém žaludku zmizel.

„Samozřejmě, že s tebou chci být,“ řeknu přes slzy v očích. „Vždycky jsem chtěla. Miluju tě, Cadene Chamberlaine.“

Na okamžik zavře oči a vydechne úlevou. Pak zvedne ruce k mým tvářím a otře mi slzy.

„Nemáš ani ponětí, jak jsem šťastný, že slyším tato slova a slibuju, že pro tebe budu vším. Dám ti ze sebe to nejlepší, a pokud tě někdy zklamu, chci, abys mi to řekla.“

„Nikdy mě nezklameš. Jsi krásný muž uvnitř i navenek a já jsem ta nejšťastnější žena na světě, že sis mě vybral.“

Přitáhne si mě k sobě a přitáhne si mojí hlavu ke svému ramenu. Cítím jeho paže kolem mě, díky čemuž jsem znovu celá a úplná. Prolomí naše objetí a otře ústa o moje.

„Kdy musíš být doma?“

„Zítra ráno.“ Usměju se.

„Skvělé.“ S úsměvem přitiskne ústa k mým.