OMT - EPILOG

Překlad: Já

Kor.: Ona

Tide

O tři měsíce později

„ZASTAV HO!“ Slyším, jak Aria křičí, když otevírám dveře našeho domu.

Olivia křičí: „Nemůžu! Je příliš rychlý.“

Nejsem si jistý, do čeho jsem právě přišel. Tak si zuju boty, pak si sundám kabát, čepici a oboje hodím na opěradlo židle u jídelního stolu, než vejdu do kuchyně, Mittens – kočka, kterou George koupil Olivii – seběhne po schodech z horního patra a vběhne do obývacího pokoje. Dlouhá stuha se táhne za ním, zatímco obě dívky sbíhají po schodech.

„Nemohla jsi ho zastavit!“ Aria křičí, běží za Olivií a já se usmívám, když obě moje holky honí kocoura po pokoji ve snaze zbavit ho červené stuhy, kterou má nějak přichycenou na zadní noze. Vidím, že se jim oběma nepodaří kocoura chytit, proto vezmu ze skříňky jeho pytlík s pamlsky a zatřesu s ním. Jako vždycky přestane dělat to, co dělá, přijde přímo ke zdroji svého oblíbeného jídla a stočí se mi kolem nohou.

„Proč nás to nenapadlo?“ Ptá se Olivia, zatímco ho zvedám.

„Nemám ponětí.“ Aria na mě protočí oči, když se usměju, než mu z nohy odmotá pásku a stuhu.

„Vezmu ho zpátky nahoru a připravím se,“ řekne Olivia a Aria mi vezme kočku z ruky a podá ji dceři. Ta ho nese po schodech nahoru a tiše mu vynadá za to, co udělal.

„Vážně nevím, proč si táta myslel, že je dobrý nápad dát Olivii k Vánocům kočku,“ řekne Aria, zavrtí hlavou a hodí stuhu, kterou drží v ruce, do koše.

„Ona tu kočku miluje,“ připomenu jí. „A tvůj táta zbožňuje Olivii.“

„To ano,“ souhlasí s povzdechem a já se znovu usměju. Nevěděl jsem, co se stane poté, kdy George řekl, že se chystá opustit Ariinu mámu. Jedna moje část pochybovala, že to dodrží, ale on to udělal, a to ve velkém stylu. Nejenže opustil Beatrice, ale nastěhoval se do mého starého domu, začal chodit na setkání anonymních alkoholiků a vynaložil úsilí, aby poznal svou dceru.

Určitě to pro něj nebylo snadné, ale vydržel to, což hodně vypovídá o tom, jaký je to člověk. Její máma se naopak po dokončení rozvodu přestěhovala do Kalifornie, aby žila s Joshem, a jak se jim daří, se můžeme jen dohadovat. Joshova žádost o zvýšení výživného byla zamítnuta a soudce mu snížil měsíční platby na polovinu. Zároveň stanovil lhůtu dvou let, nebo do té doby, než se Josh znovu ožení, jak dlouho může od Arii dostávat podporu. Nebylo to zrovna to, co jsem chtěl. Tedy, aby nedostával nic, ale díky tomu, že vím, že jeho nárok na peníze od Arii má přesně daný časový rámec, se cítím v této situaci o něco lépe.

„Stále platí, že se sejdeme se všemi ve městě na večeři?“ Obejmu ji kolem ramen a její široce rozevřené oči se setkají s mýma, když mi její ruce přistanou na hrudi. Na jedné z těch rukou je dvoukarátový diamantový prsten, kterým jsem ji požádal o ruku, když jsme byli týden před Vánoci na večeři s mou rodinou, jejím tátou, Coltonem a Giou. O dva týdny později jsem za něj navlékl těžký masivní prsten, když jsme se brali u soudu ve městě, ona si nepřála velkou show, ale chtěla, aby náš svazek byl oficiální.

„Ano, máme rezervaci.“ Olízne si rty a moje oči se na jejích ústech zúží, než se setkají s jejím pohledem.

„Co se stalo?“

„Nic se nestalo.“ Tlačí mi na hruď, abych ji pustil, ale já to odmítám tím, že ji držím pevněji.

„Lžeš.“

„Nelžu.“

„Prostě mi to řekni a měj to za sebou.“ Stisknu ji a její oči se zúží. Za posledních pár měsíců se proti mně nejednou spikly ona a moje matka, ona a Olivia, ona a Gia, a dokonce i ona a Anna. Má vždycky stejný výraz tváře, když se na mě chystá vybalit nějakou novinku, nebo mě o něco požádat. Naštěstí to zatím nebylo nic, co by mohlo vést k tomu, že bych se zbláznil, ale stejně to vždycky něco znamenalo.

„Nemám ti co říct. Musíme se připravit k odchodu, jinak přijdeme na večeři jako poslední.“

„Ario.“

„Tide.“ Udrží můj pohled a já si oddechnu.

„Dobře, jdeme se připravit.“ Vzdávám se, protože vím, že dříve, nebo později bude muset s pravdou ven. Když vyjdeme nahoru, Olivia je ve svém pokoji a mučí Mittense laserovým světlem, které nikdy nebude schopen chytit, takže zamířím s Ariou do naší ložnice a oba se převlékneme. Ona si oblékne punčocháče a dlouhé svetrové šaty s vysokým límcem, které jí úžasně sluší, a já si natáhnu jiné džíny a košili na knoflíky.

Když vycházím ze šatny a zapínám si košili, do pokoje vchází Olivia v nařasené růžové sukni pod ní legíny a v černém triku s dlouhým rukávem a nápisem přes celou přední stranu. Chvíli mi trvá, než si její tričko přečtu, ale když se mi to podaří, srdce se mi zastaví v hrudi.

„To je pro tebe.“ Aria mi do rukou vloží krabičku, na jejímž vrcholu je uvázaná velká mašle. Stuha je stejná jako ta, kterou měl přilepenou Mittens.

Na hrudi mám zvláštní pocit, když ji otevřu a odhalím malý kousek látky pod hromadou hedvábného papíru, na jehož přední straně je napsáno jedno jediné slovo.

Překvapení.

„Vážně?“ Setkám se s Ariiným pohledem, ona přikývne a já sklopím oči k jejímu břichu.

„Budu velká sestra,“ řekne Olivia hrdě, přiběhne ke mně a obejme mě kolem pasu. Jednou rukou si přidržím její hlavu, druhou si svou ženu přitáhnu k sobě a pak ji hluboce políbím. Vím, že opět dokázala, že láska, kterou k ní chovám, nemá hranic.

Aria

O devět měsíců později

S LUCASOVÝM DROBNÝM, teplým tělem, které se ke mně tiskne, zatímco jeho ústa se mi přisají na prsa, sleduji, jak se Tide přesouvá ke vchodovým dveřím, když se ozve zvonek. Vzhledem k tomu, že jsme se právě vrátili z porodnice s naším sladkým chlapečkem, jsem připravená na to, že dnes uvidím spoustu lidí. Ale ve skutečnosti chci vidět jen jednu osobu, a podle toho, že se znovu ozve zvonek, hádám, že už je tady.

Odtáhnu Lucu, upravím si košili a pak si ho zvednu na rameno, aby si odříhl. Olivia vyjde zpoza rohu a já sleduju, jak si zouvá boty, pak po špičkách přechází po koberci. Usmívá se, když se vyškrábe na gauč a sedne si vedle mě.

„Ahoj, holčičko,“ řeknu tiše a ona se nakloní, aby se dotkla mého nosu, pak se opře rukou o Lucasovu hlavu a skloní se, aby ho políbila na tvář.

„Můžu si ho pochovat?“ Podívá se na mě, a jakmile přikývnu, sedne si a já jí ho položím do náruče. Když je vidím pohromadě, pálí mě slzy vzadu v krku stejně jako tehdy, když se přišla do nemocnice seznámit se svým bratříčkem.

Podívám se přes pokoj na svého manžela a vím, že pohled v jeho očích odráží ten můj. Čisté štěstí. Myslím, že ani jeden z nás nikdy nevěřil, že bychom mohli být takhle šťastní, ale jsme tady a všechna dramata v našich životech se nějak postupně vyřešila. Ne že by všechno bylo dokonalé, ale jak mi řekl, když jsme spolu začínali: „jsme v tom spolu, a to je opravdu důležité.“ Protože nakonec, dokud máme jeden druhého a naše děti jsou šťastné a zdravé, na ničem jiném nezáleží.

Aria

O čtyři roky později

„NEPŮJDU PO ČERVENÉM koberci.“ Vyvalím na Rachel oči a ona si dramaticky povzdechne, což byl vždycky její styl.

„Musíš jít po červeném koberci. Je to tvoje kniha, která ožila.“ Rozvalí se na židli naproti mně a Tide se rozesměje. Myslí si, že je vtipná, za což jsem jí vděčná, zvlášť když je tak protivná.

„To se neděje. Nepotřebuju tam chodit, aby se film promítal.“ Třu si břicho, které jako by za poslední čtyři měsíce narostlo třikrát. Opravdu jsem stejně šokovaná jako všichni ostatní, že nosím jen jedno dítě, s tím, jak velké břicho už mám. Na druhou stranu, možná proto, že je to moje druhé dítě, má tahle holčička víc prostoru.

„Tide, opravdu musíš své ženě promluvit do duše. Tohle je její velký den. Měla by být u toho a vychutnávat si to vzrušení.“

„Myslím, že víš stejně dobře jako já, Rach, že Arii nemůžeš nic nařizovat ani ji nutit dělat něco, co nechce,“ řekne a já se na něj usměju a sleduju, jak se usmívá.

„Za poslední tři roky ses nezúčastnila ani jedné akce na červeném koberci a já nechci, abys toho litovala. Tohle je poslední film,“ odpoví, zatímco já zavrtím hlavou. Jsem si jistá, že existují autoři, kteří by se ve světle kamer a pozornosti vyhřívali, ale já netoužím po tom, aby můj obličej se objevoval na titulní straně novin.

„Souhlasila jsem, že přijedu do města udělat rozhovor. Teď si chci jen obléct pyžamo, objednat si pokojovou službu, půjčit si film a spát.“

„Fajn.“ Povzdechla si. „Pošlu ti fotky.“

„Nemůžu se dočkat, až je uvidím,“ řeknu a ona vstane, dá mi pusu na tvář a Tidea obejme, než opustí náš pokoj. Když je pryč, můj manžel si přijde sednout vedle mě a položí mi ruku na břicho.

„Jak se daří mým holkám?“

„Jsme unavené a hladové.“ Nafouknu se a on se ušklíbne. „Kéž by tvoje máma měla FaceTime. Luca a Olivia mi vážně chybí a štve mě, že jim nevidím do tváře.“

„Ty jim taky chybíš, zlato, ale mluvil jsem s mámou, když jsi byla na posledním rozhovoru. Řekla mi, že jsou v pohodě a chystají se jít s tvým tátou, Lisou, Annou a Charlesem na večeři.“ Charles je Annin manžel. Muž, který se Tideovi i mně moc líbí. Lisa je tátova přítelkyně, která je milá a ve všech směrech naprostý opak mé mámy. Za posledních pár let jsme se všichni docela sblížili, což je překvapivé vzhledem k tomu, jak se věci před tím měly. Jediný člověk v mém životě, se kterým nemám vztah, je moje máma, která žije pořád s Joshem.

„To se jim bude líbit,“ řeknu, když mi zvedne nohy, aby si je opřel o stehno.

„Jsi si jistá, že nechceš jít na premiéru?“ zeptá se, pohladí mě po chodidlech a moje oči se upřou na jeho.

„Ty chceš?“

„To teda ne.“ Zasměje se, což mě donutí se také usmát. Můj manžel není člověk, který by měl rád pozornost, což je jedna z věcí, se kterou se musíme vyrovnávat od uvedení prvního filmu z mé série. Lidé mají tendenci být zvědaví na autory, které milují. A tak pátrali, dokud se nedozvěděli o muži, kterého jsem si vzala, a ten se stal mezi mými čtenáři tak trochu senzací.

Nemůžu se jim divit, protože on je opravdu jako knižní hrdina, který ožil. Je hezčí než jakýkoli muž, kterého bych dokázala popsat slovy. Přesto nemá zájem se o náš život s nikým dělit, takže jsem se snažila, aby naše soukromí skutečně zůstalo soukromé.

„Já taky ne.“ Položím si ruku na koleno. „Chci si s tebou jenom poležet. Ráno chci nasednout do letadla a odletět domů.“ Stejně jako on mám ráda svůj život takový, jaký je – klidný, normální a možná trochu nudný. Jsem šťastná, šťastnější než kdy dřív. Vím, že je to proto, že jsem se nakonec nebála a ještě jednou všechno vsadila na jistotu.

Konec