TE - 16. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Jitka

Caden

V okamžiku, kdy jsem uviděl Brielle vystupovat z auta v černých přiléhavých šatech a vlasy spadajícími na ramena, začnu tvrdnout.

„Dobrý večer.“

„Dobrý.“ Usměje se.

Otevřu dveře restaurace a položím jí ruku na spodní část zad, zatímco ona vstupuje dovnitř.

„Dobrý večer, pane Chamberlaine. Prosím následujte mě, zavedu vás k vašemu stolu.“

Jdeme za hosteskou, která nás vede do soukromého boxu v rohu místnosti. Jakmile k nám přistoupí náš číšník, objednám nám oběma martini.

„Jaký jsi měla den?“

„Byl dobrý a tvůj? Vypadáš trochu unaveně.“

„Byl dlouhý a stresující, ale nic s čím bych si neporadil. Dnes jsem byl na obědě s bratrem.“

„Když už o něm mluvíme, vypadá jako milý chlap.“

„To je. Je to můj nejlepší přítel. Říkáme si všechno.“

„Takže ví o naší malé dohodě?“

„Ano. Tu noc, kdy se zastavil v mém bytě, mi řekl, že chce požádat svoji přítelkyni Mercedes o ruku. Jsou spolu několik let a právě zjistili, že je těhotná.“

„Takže hádám, že není vůbec jako ty.“ Zakření se.

„Jak to myslíš?“

„Jsi zásadně proti vztahům, on se bude ženit a zakládat rodinu.“

„Hádám, že jo. Za ty roky měl spoustu přítelkyň, ale s Mercedes vydržel nejdýl.“

„A teď bude navždy i s dítětem součástí jeho života.“

„Doufám, že jim to vyjde, protože tihle malí človíčci ničí věci a lidské životy.“

„Ne neničí.“ Rozesměje se. „Beru to tak, že nemáš rád malé děti.“

„Řekněme, že nejsem jejich fanoušek.“

„Proč?“

„Jsou otravní a stojí spoustu peněz. Potřebují tě, jsou na tobě závislí a jsou příliš velkou odpovědností.“

„Děti jsou součástí života.“

„Ne mého.“

Číšník nám přinese pití a pak si zapíše naši objednávku jídla.

„A co ty? Máš ráda děti?“ Zeptám se a zvednu sklenku k ústům.

„Ano. Miluju je.“

„Pak je tu něco, co nemáme společné. Dost o dětech. Jak šla včera tvá schůzka s doktorem?“

„Fajn.“

„Dobře. Takže máš další prášky?“

„Ano, Cadene. Nemusíš se bát. Ode mě nebudeš mít žádného potomka.“ Usměje se.

„Jen se ujišťuju.“

Jakmile dojíme, odejdeme z restaurace a vklouzneme do mého auta.

„Zítra brzy ráno mám schůzku, takže můžeš odejít, až vstaneš.“ Položím ruku na její.

„Odejdu společně s tebou. To je v pohodě.“

Po celý večer jsem měl bolavé koule, nemůžu se dočkat, až se dostaneme ke mně. V okamžiku, kdy vejdeme do výtahu, chytím ji za ruce, připíchnu proti stěně a políbím. Dveře se otevřou a my vyjdeme ven, naše rty se po celou dobu neoddělí. Skopne boty ve foyer, zatímco jí stahuju ramínka šatů dolů, které potom spadnou na podlahu. Najednou je v mém náručí a já ji nesu do ložnice. Položím ji na postel, vklouznu prsty pod kalhotky a stáhnu je dolů. Přitáhnu si ji k okraji postele a zabořím do ní ústa, ochutnávám její sladkost, po které jsem tak zoufale toužil. Z úst jí unikají vzrušené zvuky, zatímco jazykem kroužím kolem naběhnutého klitorisu.

„Udělej se pro mě. Ukaž mi, jak moc tvé tělo miluje, co s ním dělám.“

Hlasitě zasténá, tělo se jí napne a rukama popadne prostěradla. Vzrušení, které pokrývá mé rty, je opojné. Postavím se a strhám ze sebe oblečení. Tak moc, jako chci ptáka v jejích ústech, víc se chci do ní zabořit. Přetočím ji, roztáhnu nohy a pomalu do ní proniknu, centimetr po centimetru, dokud nejsem hluboko. Teplo, jež mě vítá, je euforické, až mě donutí zkroutit prsty na nohách. Čím víc ji šukám, tím víc ji potřebuju. Je pro mě jako droga a já nemůžu přestat. Její sténání zintenzivní, jak do ní rychlým tempem vrážím. Jsem připravený se udělat, ale ne na to, aby to už skončilo, takže přestanu. Přetočím ji na záda, vznáším se nad ní a vezmu její bradavku do úst a zabořím do ní prst. Vyklene záda a zvrátí hlavu, zatímco její tělo zachvátí další orgasmus.

Znovu do ní vrazím penis, teď je řada na mně. Hýbu se dovnitř a ven a cítím, jak se mezi našimi těly shromažďuje teplo. Posadím se, vytáhnu ji nahoru a ona mě pevně obejme nohama kolem pasu. Jazykem kloužu po jejím hrdle, zatímco se v ní pohybuju. Otře rty o mé, ucítím teplý dech u ucha a zaryje mi nehty do zad, díky čemuž se zachvěju. Jsem připravený se udělat a už se nedržím zpět. Zastavím, hrdelně zasténám a dám jí každou kapičku, kterou v sobě mám.

Podívám se jí do očí, srdce nám prudce buší v hrudích a snažíme se uklidnit trhaný dech. Jemně ji hladím po vlasech.

„To bylo dokonalé zakončení dlouhého stresujícího dne.“

„Jsem ráda, že jsem ti mohla pomoct.“ Koutky mírně pozvedne nahoru.

Vytáhnu se z ní a obleču si tepláky.

„Přinesu nám vodu.“

Jakmile se vrátím do ložnice, není v ní.

„Brielle?“ Zavolám a zase sejdu dolů.

„Jsem tady.“

Vejdu do pracovny a uvidím ji sedět u klavíru.

„Nevěděla jsem, že máš piano.“

„Protože, když jsi tu byla naposledy, neudělal jsem ti prohlídku bytu.“

„Hraješ?“

„Ano.“ Sednu si na lavici vedle ní. „Matka mě začala učit, když mi byly čtyři. Bratr také hraje. Ve skutečnosti je to on, kdo hraje v restauraci hostům v pátek večer. Kromě sexu je hraní další můj způsob, jak zmírnit stres. Uklidňuje mě to a čistí hlavu.

„Můžeš mi něco zahrát?“ Usměje se.

„Zahraju pár not, ale pak bychom měli jít do postele.“

Položím prsty na klávesy a začnu hrát.

„Jsi vážně dobrý. Tvá máma byla skvělá učitelka.“

„To byla. Odešla před pěti lety. Infarkt.“

„To je mi líto, Cadene.“ Položí ruku na moji.

„Díky, můj otec si o dva roky později vzal její nejlepší kamarádku. Nikdy by to nepřiznal, ale s Kylem věříme, že spolu měli poměr.“

„Nepřekvapilo by mě to.“

„Vážně?“ Zamračím se kvůli tomu, co řekla.

„Když se pohybuješ v mém druhu podnikání, vidíš to pořád. Většina mých klientů jsou ženatí muži. A ti, kteří nejsou, jsou gayové, kteří si snaží sami sobě dokázat opak. Muži podvádí, aby získali zpět svoji moc a sebeúctu. Cítí se doma opomíjení, jejich potřeby nejsou uspokojovány a líbí se jim vzrušení z toho, že uniknou.“

„Takže říkáš, že proto všichni muži podvádějí své manželky?“

„V podstatě. Než jsem tě poznala, měla jsem klienta, který nezvládl ji podvést. Řekl mi o svých problémech v manželství a já mu dala pár rad, jak vše napravit.“

„Takže ti zaplatil, i když jsi s ním neměla sex?“

„Ano, ale z mých rad měl větší užitek.“

„Možná bys měla být terapeutkou.“

„Chtěla jsem. Kvůli tomu jsem chodila na New Yorskou Univerzitu, dokud matka neonemocněla.“

„Tak proč jsi to ještě neudělala? Není to tak, že bys pracovala dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu.“

„Nevím, hádám, že tyhle časy už jsou za mnou.“

„Víš, nikdy není příliš pozdě.“

Na rtech se jí objeví úsměv, předkloní se a políbí mě.

„Myslím, že bychom měli jít do postele a trochu se vyspat.

„Dobrý nápad,“ zívnu.