TDWB - 8. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Volcant

Volcant se probudil s hlavou, jako by mu ji rozšlápl obr, ale myšlenky měl jasné. Zmatek, který se mu v posledních dnech honil hlavou, se rozplynul a umožnil mu jasně si uvědomit, kde je a co dělá.

K atentátu došlo před staletími. Přišel do budoucnosti a pátral po stopách, aby našel atentátníky, ale nepodařilo se mu najít důkazy, protože se něco pokazilo.

Misty nebyla vrah.

Dítě nemohlo být Wildref – byla to už dospělá žena, ne kojenec. Stejně byla starší, když ji unesli.

Což znamenalo, že Cara byla Mistyino dítě. A to, co řekla, byla pravda – byl rok nezvěstný. Když se ho Vilma snažila poslat do budoucnosti, musela být vyrušena, což narušilo časový proud. Hendric? Že by zasáhl poté, co Volcant vstoupil do portálu, když znal jeho účinky?

Volcant tyto myšlenky odsunul stranou, když otevřel oči. Právě teď měl naléhavější starosti. Pro začátek ty dvě ženy, které unesl.

Zasténal, když se napřímil. Les kolem nich byl temný, ale nedaleko hořel oheň. Sylvie si ho ostražitě prohlížela, ale Misty jí podala Caru a obešla oheň, aby si klekla vedle něj. Na srdce mu dopadl pocit viny. Vyhrožoval jí, že ji zabije. Jeho mysl byla tak daleko, že by možná…

„Jsi zraněná? Někdo z vás?“ Naklonil se kolem ní, aby se ustaraně podíval na dítě.

„Jsme v pořádku.“ Misty mu přitiskla ruku na rameno. „Měl by sis ale odpočinout. Ale doufám, že si uvědomuješ, že nejsme zabijáci, protože kdybychom byli…“

„Já vím. Už si na všechno vzpomínám. Asi jsem si jen potřeboval odpočinout.“ Hlava mu stále třeštila a on se s úšklebkem opřel. „Opravdu jsem se uprostřed města proměnil?“

Misty přikývla.

„Indulf mě zabije.“

„Jen jestli se vrátíme. Vypadáš jako smrt, potřebuješ si ještě odpočinout, abys nás odsud mohl odnést. Přinesu ti nějaké jídlo.“

Misty spěchala k místu, kde na větvi stromu visela taška na pleny, a vytáhla lesklý zelený balíček. Bylo to další z těch jablečných věcí, které měl předtím. Přinesla také dlouhé, hubené žluté ovoce a nějaký chleba. Nejdřív ho nakrmila omáčkou, která mu dělala dobře ve vyprahlém krku, a pak mu ulamovala kousky sladkého ovoce a chleba. Kdykoli se pokusil postavit, strčila ho zpátky na zem.

„Děkuji,“ zašeptal Volcant. Znovu se mu začaly klížit oči. „A omlouvám se.“

„Nebyl jsi ve své kůži.“

Volcant zabručel a znovu usnul.

***

Když se znovu probudil, byl vyprahlý, ale cítil se mnohem silnější. Bolest v hlavě byla téměř pryč. Chvíli ležel bez hnutí a zkoušel své vzpomínky. Zdálo se, že je vše opět v pořádku. Ať už se mu v časovém proudu stalo cokoli, zdálo se, že se z toho konečně uzdravil. Vzpomněl si na pocit, jak mu hřebíky rvaly kůži, a zachvěl se. Byl s ním v časovém proudu ještě někdo?

Sylviin hlas zasyčel jeho směrem. „Je to blázen.“

Volcant mírně naklonil hlavu, aby lépe zachytil rozhovor.

„On není blázen. Byl nemocný.“ Misty zněla, že je s rozhovorem naprosto hotová. „Říkala jsem ti, že nebyl ve své kůži.“

„Jak mu můžeš věřit, když nás unesl?“

To byla dobrá otázka. Volcant se zamračil. Jak chtěl ženy přesvědčit, že se jeho mysl vrátila tam, kde měla být? No, vzít je zpátky do města by byl začátek. Také se musel ohlásit Indulfovi. Po roce nezvěstnosti se jistě objeví změny, o kterých nevěděl.

„No, já to neberu. Díval se na tebe, jako by se tě chystal sníst…“

„To už udělal.“

Sylvie zasyčela, i když Volcant propukl v smích. Rád by se podíval, jak se tahle hádka vyřeší, ale na to už bylo pozdě. Posunul se do sedu a potěšilo ho, když žádný z jeho svalů neprotestoval. Mezi stromy se prodíralo svítání, oheň pomalu ubýval a obě ženy vypadaly naprosto vyčerpaně. Misty kojila Caru a ta se na něj podívala, jako by se ho právě nezastávala.

Volcant na ni kývl a zaměřil se na Sylvii. Blondýnka si ho ostražitě prohlížela, i když si byl jistý, že bez brýlí nevidí o moc víc než rozmazaně. „Chápu, že to bylo velmi… znepokojivé.“

„To můžeš říct ještě jednou,“ zabručela Misty.

„Cítím se zase ve své kůži,“ pokračoval Volcant. „Takže než se ti to pokusím vysvětlit, vezmu tě zpátky domů. Jsem si jistý, že se budeš cítit pohodlněji ve svém vlastním domě. A omlouvám se. Něco mi nesedělo v hlavě. Teď už je to lepší.“

„To by mělo.“ Misty se na něj stále dívala. „A po všech těch sračkách, kterými jsi mě v posledních dnech protáhl, mi dlužíš obrovskou večeři v nejluxusnější restauraci ve městě, rozumíš? Unášel jsi mě, vyhrožoval mi, snažil ses mi vzít dceru, protože sis myslel, že je princezna. Je toho na mě moc, Volcante. Dlužíš mi dvě obrovské večeře. A nové auto.“

Kdyby na něj byla opravdu neodpustitelně naštvaná, nepožadovala by po něm, aby ji vzal na večeři, že? Usmál se na ni. Obavy, které si až dosud nedovolil ani cítit, se vytratily. Možná to bude chvíli trvat, ale ona mu to odpustí. Alespoň v to doufal. Z nějakého důvodu pro něj bylo velmi důležité, aby to udělala.

„Koupím vám oběma auto,“ slíbil.

Sylvie si ho prohlížela. „Víš vůbec, jak jsou auta drahá?“

Volcant si nemohl pomoct, ale usmál se na ni. „V Byrelmore mám trezor zlata, tady se prodává vysoko a mám přístup i k mnohem většímu bohatství. Podle vašich lidských měřítek jsem miliardář.“

Líbilo se mu, jak jí poklesla čelist. Viděl, jak se jí v hlavě roztočily převody, ale po chvíli si odfrkla, odvrátila se a založila si ruce. Nemohl si pomoct, ale jejímu pohrdání se zasmál, zvlášť když viděl, jak jí v očích září zlato. Nejspíš byla jednou z těch žen, které chtěly být bohaté, ale nechtěly si to připustit, považovaly to za osobní selhání.

„Pojďme teď zpátky do města.“ Misty si položila Caru na rameno a zadívala se na něj hlouběji. „Tedy pokud nás dokážeš dopravit zpátky, aniž bys nás zavraždil.“

Volcant si povzdechl. „Jestli to pomůže, podívám se, kde jsme, a ty se pak můžeš svézt na mých zádech, zatímco já půjdu do města.“

Misty nakrčila nos, ale přikývla. „To je nejspíš dobrý nápad. Cesta sem byla drsná.“

„Já…“

„Neříkej, že se omlouváš.“ Misty zvedla ruku. „Prostě nás odnes domů.“

Cesta lesem byla v jeho dračí podobě obtížná. Stromy představovaly hustou bariéru, i když se jimi prodíral. Také ho to unavilo víc, než si chtěl připustit. Možná ještě nebyl v plné síle. Než došli na okraj města, byla už tma, a jakmile se tam ocitli, přešel zpět do lidské podoby. Misty mu ukradla nějaké oblečení a odjeli autobusem zpátky do domu žen.

V domě byla cítit silná dračí vůně, a když vešli dovnitř, Hendric vyskočil od kuchyňského stolu a vrhl se k nim. Volcant se napjal, nečekal ho.

„Díky bohům!“ Hendric ho objal. „Když mi Jeho Veličenstvo řekl, že ses vrátil, nevěřil jsem tomu. Ale jsi to ty, že ano?“

Volcant se od něj odtáhl a pohlédl na něj. „Ne díky tobě. Zastavil jsi Vilmu před dokončením portálu a podívej, co se stalo.“

Hendricovi se svraštilo čelo. „Já ne –“

„To je fuk. Kde je Indulf?“

„Král byl povolán zpět do Byrelmoru. Poslal mě, abych tě vystopoval a přivedl zpátky.“

Proč by posílal zrovna Hendrika? Vždyť to byl jen bezvýznamný strážný v paláci. Když se na něj Volcant zamračil, všiml si brože, která seděla Hendricovi na levé hrudi. Pečeť královské palácové stráže, ale s přeškrtnutými rudými růžemi, které naznačovaly, že jde o vrchního strážce. Takže Hendric zaujal místo šéfa královy ochranky?

„Co je tohle?“ Volcant ukázal na brož. „Podařilo se ti povýšit během jednoho roku?“

Hendric se podíval na brož. Nebyl o mnoho mladší než sám Volcant a po staletí zůstával na jeho úrovni, aniž by projevil touhu stoupat po žebříčku. Jak se mu podařilo tak rychle vystřelit na vrchol? A když zmizel i Volcant…

Jeho plameny vzplály. Nejdřív byl Hendric u toho, když se časový proud zvrtl a vyplivl ho s ročním zpožděním a se zmatenými vzpomínkami, a teď byl Hendric tady, šéf královy ochranky? Nebylo možné, aby byl tak rychle povýšen.

Tohle byla past. Nevěděl, na co si Hendric hraje, ale musela to být past.

„Chci okamžitě mluvit s králem,“ zavrčel Volcant.

„Další portál se otevře až za dva dny. Všem jsi nám přivodil ošklivé strachy, Volcante. Proč si vy tři nesednete a neřeknete mi, co se stalo?“

Sylvie prošla kolem nich a s bručením zamířila k ledničce. Volcant odolal nutkání popadnout ji a odtáhnout zpátky. Měla však správný nápad. Přesunul se ke dřezu a napil se vody; uklidňující voda ho chladila a sladila na jazyku. Když se otočil zpátky, otřel si ústa a pohlédl na Hendrika.

„Proč tu král ještě není?“

„Musel se vrátit do království, aby vymyslel svůj další postup. Tvoje proměna je všude v lidských médiích.“ Hendric se k němu natáhl. „Volcante, vím, že je to pro tebe zmatené období, ale musíš mi všechno říct.“

Všechno. Aby je mohl všechny tři zabít a pak předstírat, že prostě zmizeli z povrchu zemského? Volcantovi se v mozku rozezněl alarm. Hendric nemohl být šéfem ochranky. Což znamenalo, že je tady, aby zjistil, jestli byla jeho mise úspěšná, nebo jestli Volcant skutečně něco o vrazích zjistil.

„Volcante…“

Tvrdě se rozmáchl. Jeho pěst se dotkla Hendricovy brady. Síla ho odmrštila dozadu na zeď. Druhý drak se zhroutil, zatímco Misty i Sylvie vykřikly. Volcant je obě popadl kolem pasu a rozběhl se ke dveřím, zastavil se jen proto, aby popadl svazek klíčů visící na zdi.

„Do prdele!“ Sylvie vykřikla, když stiskl tlačítko, aby ukázal, do jakého vozidla potřebuje jít. „Už nás zase unáší!“