TDWB - 7. kapitola

Překlad: Rebelka

Kor.: Evudar

Misty

„Proč to sakra pořád děláš?“ vykřikla Misty a sevřela ruce, když se Volcant svalil na zem. Tentokrát se k němu nevrhla hned. Otočila se k němu zády, příliš plná vzteku, než aby v sobě našla nějaké pochopení – zatím.

Místo toho se vrátila k místu, kde Sylvie držela dítě, a vzala ji zpět. Cara křičela, kopala nohama a mávala rukama, nespokojená se svým útěkem. To však znamenalo, že ji během cesty nikdo neudusil, a Misty zaplavila úleva. Zkontrolovala ji a zjistila, že dítě je bez jediného škrábnutí.

Zavřela oči a pevně si dceru přitiskla k hrudi. Vymykalo se jí to z rukou.

„Sylvie, máš svůj mobil?“ zeptala se. Otočila se a zjistila, že její spolubydlící klečí na kolenou a zvrací.

Misty svraštila obočí. Let nebyl tak špatný… Ach. Správně. Sylvie o dracích až doteď nevěděla. To nevěděl nikdo. Misty se kousla do rtu, panika jí hrozila, že jí vlezla do krku a přivodila záchvat. Silou vůle ty pocity zahnala stranou a přešla k Sylvii.

„Ano, je to drak. Stejně jako Indulf a spousta kluků, kteří se v poslední době potloukají kolem domu. Vím, že je těžké to přijmout, ale…“

„Jsi na drogách,“ přerušila ji Sylvie chraptivě. „Co jsi mi podstrčila? Nic takového jako draci neexistuje.“

Misty si povzdechla. Nemohla s tím nic dělat. Sylvie musela sama dospět k přijetí pravdy. Bude to dlouhá cesta, pokud se bude podobat té její, ale Misty byla prostě příliš unavená na to, aby se s ní teď snažila jednat. Místo toho si od ní vzala tašku s plenkami a hrabala se v ní, dokud nenašla dudlík. Teď už věděla, proč jí Volcant strčil tašku s nákupem do náruče. Škoda že ji upustila. V téhle tašce měli alespoň ještě jídlo.

„Vezmi Caru,“ řekla Sylvii. Možná kdyby měla nějakou zodpovědnost, přestala by vyšilovat. Sylvia na Caru zírala, jako by nikdy předtím neviděla dítě, ale vzala ji a okamžitě se ji začala snažit uklidnit.

Když se o ně postarala, Misty obrátila pozornost k Volcantovi, kde se zhroutil. Úplně nahý. Tělo mu stále pokrývaly nazelenalé šupiny a kůži měl kluzkou od potu. Třásl se, až se zamračila, ale když mu zkontrolovala puls, byl silný a stálý. Nemohla pro něj moc udělat, jen se ho pokusit zahřát.

Došla doprostřed malé mýtiny, zavřela oči a zhluboka se nadechla. S lékárničkou v tašce na pleny by mohla rozdělat oheň. Měli jídlo. S vodou byl problém. Nějakou měli, ale ne moc. Kdo věděl, kdy se Volcant probudí a jestli bude ve stavu, kdy je odveze zpátky do města, až se tak stane.

„Umřeme,“ zašeptala Sylvie a Misty se k ní otočila.

„Neumřeme. V tašce na pleny je lékárnička a jsou v ní sirky a svíčky. Rozdělej oheň a já se půjdu podívat po vodě.“

Sylvie zavrtěla hlavou. „To nemůžeš, ztratila by ses!“

„Ne, neztratím.“ Misty popadla tašku s plenkami a hrabala se v ní, dokud nenašla lékárničku. Vytáhla ji a vzala z ní roli gázy. „Označím si cestu.“

„Ale neměli bychom najít cestu z lesa?“

Misty si klekla vedle ní a položila jí vzpruhu na rameno. Všimla si chvění ve vlastní ruce a snažila se ho ignorovat. Ano, situace byla špatná, ale panikaření by ji jen zhoršilo. Právě teď se museli soustředit na to, aby se postarali sami o sebe. S šokem si uvědomila, že na svou předchozí otázku nedostala odpověď.

„Máš svůj telefon?“ zeptala se jemně.

Sylvie si jednou rukou plácla do kapes a zavrtěla hlavou.

„Správně.“ Misty si zklamaně oddechla. Bylo pravděpodobné, že stejně nebudou mít mobilní signál. „Musíme zůstat na místě. Když začneme chodit po okolí, ztratíme se. Ani nevím, kterým směrem je město. Zůstaneme tady a vymyslíme, co dál. Založíš oheň a možná někdo uvidí kouř. Já se jdu podívat po vodě.“

Sylvie otevřela ústa, pak je zavřela a přikývla. Misty ji rychle objala, zamumlala, že to bude v pořádku, a pak otevřela gázu, aby ji navedla na cestu.

***

Po půlhodině chůze Misty nic nenašla, a tak se vrátila do tábora. Sylvie uklidnila Caru a rozdělala oheň, i když Volcant stále zůstával tvrdošíjně v bezvědomí. Misty postavila hrubý přístřešek, který je měl chránit v případě deště, a když se setmělo, schoulily se se Sylvií u ohně a chroupaly potraviny, zatímco taška s plenkami visela na nedalekém stromě.

„Jak to všechno umíš?“ zeptala se udiveně Sylvie, když přikládala další dřevo do ohně.

Misty si bez humoru odfrkla. „Pamatuješ si na Chada?“

„Jo. Chodila jsi s ním před pár lety. To on tě to všechno naučil?“

„Svým způsobem.“ Misty odvrátila pohled a do tváří jí stoupalo ponížení. Nechtěla to Sylvii říkat, ne po všech těch letech. Její hlas zněl drsně a trpce. „Vzal mě do lesa a slíbil mi táboření. Všechno to prošel a pak mi řekl, že budeme hrát hru, kde on bude lovec a já kořist. Byla jsem v lese tři dny sama, než mě našel, a pak se na mě zlobil, že jsem mu ‚zkazila‘ zábavu, protože jsem nechtěla ‚hrát‘.“

Sylviiny oči byly kulaté jako talíře. „Proč jsi nám to neřekla?“

„Styděla jsem se. Penny mi říkala, abych s ním nechodila, ale já ji ignorovala. Ukázalo se, že všechno, co říkala, bylo správné.“ Misty stiskla zuby. To byl její problém – vždycky se zamilovala do špatného kluka. Kluci, kteří vypadali sebevědomě a sexy, ale ukázalo se, že jsou blázni.

Chad nebyl jediný, o kom si myslela, že by ji mohl skutečně zabít.

„Volcant takový není.“ Překvapila sama sebe tím, že pokračovala v hlasité řeči. „Možná si teď myslíš, že je blázen, ale není. Jen se mu něco děje v hlavě. Někdo mu ublížil nebo tak něco. Je to dobrý člověk. Jeden z mála, kterému bych věřila, ať se děje, co se děje. Vím, že to v téhle situaci moc neznamená. A vím, že to není tak, že bych ho znala nějak extra dlouho. Je to jen můj pocit. Kdykoli jsem byla s klukem, ze kterého se vyklubal děsivý chlap, vždycky jsem ignorovala to, co mi říkal můj instinkt, protože říkal takové sladké věci. Ale s Volcantem, i když bych se ho měla bát… nebojím. Vnitřně vím, že by mi nikdy neublížil. Nebo tobě. Přemýšlej o tom. Právě teď si myslí, že jsme zabili ženu jeho nejlepšího přítele. Ale on nám vůbec neublížil.“

„To ale neznamená, že nám neublíží.“

„Neublíží.“

Sylvie se posunula na místě a pohlédla na Volcanta, který stál na druhé straně ohně. „Je to Cařin otec? Ten, co se ztratil?“

Misty pálily oči a na okamžik zatajila dech, než přikývla.

„A on je drak?“

Další přikývnutí.

„Jak to, že ti to nevadí? On není… není to člověk…“

Misty pokrčila rameny. „Když není člověk on, pak není ani Cara.“

„Nemyslela jsem…“

„Já vím.“ Misty se k ní otočila. Sylviiny blonďaté vlasy jí padaly do očí. V určitém okamžiku ztratila brýle. „Poslouchej. Vím, že je to děsivé, ale oni nám nechtějí ublížit. Znáš přece Indulfa. Je to jejich král.“

Sylvie se zakuckala. „Král? Ale to znamená, že Anna…“

„Je to jejich královna. Něco se stalo s Volcantem. Nevím co, ale myslím, že to má něco společného s cestováním v čase, které používají k cestování mezi našimi světy. Myslí si, že jsme z doby před několika staletími, kdy byla zavražděna Indulfova první žena. Nevím, jak ho přesvědčíme o opaku.“ Misty se pohledem vrátila k Volcantovi. Žaludek se jí zkroutil a oči se jí naplnily slzami.

Neznala ho dobře, ale pár věcí věděla. Zaprvé, byl naprosto oddaný ochraně svého lidu. Celá tahle věc začala proto, že se chtěl ujistit, že není hrozbou pro jeho krále ani jeho lid. Byl odhodlaný dostat lidi, kteří zabili jeho královnu, a vrátit princeznu jejímu otci.

Druhá věc, kterou věděla, byla, že i když byl přesvědčený, že je jedním ze zabijáků, neublížil jí. Vyhrožoval jí, to ano, a párkrát ji chytil, ale neudělal jí ani modřinu. Měla přítele, který se k ní choval drsněji, když si „hráli“, než Volcant k někomu, koho považoval za nepřítele.

Nakonec ho viděla s Carou. Nevěděl, že Cara je jeho dcera, a přesto se k ní choval tak něžně. Jeho prvním instinktem nebylo říct jí, aby byla zticha, nebo ji k tomu přimět. Bylo to obejmout ji, přitulit se k ní, uklidnit ji.

Byl nádherný, byl oddaný, byl něžný. Možná byl zlobivý kluk, ale Misty nikdy nenapadlo, že bude muset vyžadovat monogamní vztah. Pokud byl Volcant její přítel, pak mohl spát se všemi ženami, s nimiž chtěl, pokud se k ní každou noc vracel.

„Nemyslela jsem si, že bude tak starý,“ zamumlala Sylvie a zadívala se na Volcanta. „Je nejméně dvakrát starší než ty.“

„Zmlkni.“ Misty ji šťouchla ramenem. „To, že jsi nezlomná panna, neznamená, že nemůžu mít muže, kteří mi připadají přitažliví. Kromě toho to byla jednorázová záležitost. Mezi mnou a Volcantem není nic jiného než chtíč. Nikdy nebyl. Nikdy nebude.“

„Tak proč se skoro rozplýváš, protože mu nemůžeš pomoct?“

Misty se na Sylvii zamračila. Druhá dívka měla tolik slušnosti, že se zatvářila zahanbeně, a Misty obrátila pozornost zpátky ke Caře, která jí spala v náručí. Proč mu chtěla tak moc pomoct?

Protože není sám sebou. Protože chci, aby věděl, že Cara je jeho dcera, a dokud se nevrátí, ke svému starému já, nemůžu mu věřit. Začaly se jí třást rty a po tvářích jí stékaly slzy. Možná právě proto. Pro jednou v životě chtěla muže, kterému by mohla věřit. A pokud Volcant, oddaný, laskavý Volcant, nebyl tím mužem… nikdy ho nenajde.