OMT - 7. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Tide

„ZLATO, KDO TO SAKRA zabalil?“ Zvednu krabičku tamponů, kterou jsem právě našel pod hromadou hrnců a pánví, a sleduju, jak se Ariin obličej zbarví do krásného růžového odstínu, který se jí rychle rozšíří po krku.

„Spěchala jsem.“ Natáhne se, aby mi krabičku vytrhla z ruky, ale já ji držím nad hlavou. „Dej mi ji,“ nařídí mi a jednu ruku si opře o bok, zatímco kroutí prsty.

„Mám mámu, sestru, bývalou a dceru. Tampony nejsou něco, za co by ses měla stydět.“ Zatřesu krabičkou, a když to udělám, tampony se rozletí a něco tvrdého mě udeří do temene hlavy a pak s žuchnutím dopadne na podlahu.

„Ne!“ Aria vykřikne, rychle se sehne a ignoruje tampony, aby našla to, co hledá. Když špička mé boty o něco zavadí, nakloním se, zvednu to a přemýšlím, co to sakra je. Je to velké asi jako tuba rtěnky, ale je to plastové s tlačítkem Power. Ze zvědavosti ho stisknu, a když to udělám, začne to vibrovat. „Ach bože,“ zakňučí Aria a já se podívám dolů a zjistím, že klečí na kolenou, hlavu má zakloněnou a rukama si zakrývá obličej.

„Je to…“

„Ne,“ přeruší mě, rychle vstane, vytrhne mi ho z ruky a vypne.

„Ario,“ začnu ji uklidňovat, že se nemá za co stydět, ale nakonec ji chytím, když zakopne o tampony, které se stále válejí po podlaze, jak se snaží utéct. Ztrácím rovnováhu, padám s ní k zemi a přistávám na zádech s ní na mé hrudi, roztaženou na jednom z mých stehen.

„Tide,“ vydechne, položí mi ruce na hruď a zatlačí na ně, když se začne posazovat. „Jsi v pořádku?“

„Dobrý.“ Chytnu ji za bok, aby se nepohnula proti mému péru, který je v téhle nové poloze s ní opravdu kurevsky šťastný. „Jsi v pořádku?

„Ano, jsi si jistý, že jsi v pořádku?“ Její oči pátrají v mých, když můj pohled klesne k jejím ústům, která jsou jen pár centimetrů od ní. Poslouchám, jak se jí zatají dech, když mi péro poskočí. Čekám, že uteče, ale ona se k mému překvapení nakloní dopředu a přiloží svá ústa k mým. Nechci jí dát šanci, aby se odtáhla, a tak udělám to, co jsem chtěl udělat od chvíle, kdy mi před více než týdnem otevřela dveře a vypadala ve své nervozitě nádherně. Políbím ji zpátky, jazykem se jí opřu do rtů a zasténám, když slyším její zasténání a otevře se mi.

Tenhle polibek se nepodobá žádnému, který jsem kdy zažil předtím. Je plný hladu a hluboké touhy, a když se mi její prsa pevně přitisknou na hruď, moje ruce se oddělí, jedna se zaboří do jejích hebkých, hustých vlasů a druhá putuje k jejímu boku, aby ji přitiskla blíž.

Odtrhne svá ústa od mých, zavrtí hlavou a zasténá. „Tohle je špatný nápad.“

„Není.“ Nakloním se k ní a kousnu ji do plného spodního rtu, pak ji políbím na čelist, na krk a můj penis se rozbuší, když zakloní hlavu a zaryje mi nehty do ramen. Oba se postavíme, a jakmile jsme na nohou, zvednu ji, v hlavě mám prázdno ze všeho, jen ne z toho, abych ji dostal někam, kde ji budu moct svléknout.

„Můj pokoj,“ hlesne a obtočí mi nohy kolem boků, zatímco její ústa najdou můj krk, takže se mi podlamují kolena a penis bojuje se zipem. Jakmile moje noha dopadne na první schod, zazvoní zvonek a já zavřu oči a modlím se, aby to Aria neslyšela, ale podle náhlé ztuhlosti jejího těla vím, že ano. „Tide.“ Její obavy jsou slyšet.

„Nevyšiluj.“ Postavím ji na nohy dva kroky nade mnou, čímž se ocitneme z očí do očí.

„Promiň. Nevím, na co jsem myslela. Já jen…“

„Přestaň,“ přeruším ji a oběma rukama jí sevřu čelist, než stihne říct něco, co by mě naštvalo. „Promluvíme si, až Gia a Colton odejdou.“

„Promluvíme si?“ Tváří se záhadně a zároveň zděšeně.

„Promluvíme. A do té doby nepřemýšlej o tom, co se právě stalo.“ Rychle se dotknu rty jejích, když se znovu ozve zvonek, a pak ji pustím z očí, jen ji vezmu za ruku a vedu dolů po schodech a kolem krabic v kuchyni. Když dojdeme ke dveřím, přitáhnu si ji před sebe, než je otevřu, a doufám, že Colton a Gia ji na dalších pár hodin rozptýlí.

„Dobré ráno.“ Gia se usměje a v ruce drží velkou rostlinu v květináči, která vypadá jako opletený strom, zatímco Colton, stojící za jejími zády s rukou na jejím boku, se na mě usměje a zvedne bradu.

„Dobré ráno.“ Ustoupím a táhnu Ariu s sebou, abych je oba pustil dovnitř. „Ario, Gia, Gio, Aria… a já vím, že je za ty roky ošklivější, ale tohle je Colton.“

„Přestaň.“ Aria mě udeří loktem do břicha, což mě donutí zachrčet a Coltona rozesměje. „Ráda tě zase vidím, Coltone, a tebe ráda poznávám, Gio.“

„Já tebe taky.“ Gia se k Arii nakloní a obejme ji jednou rukou. „Miluju tvůj dům. Je tak roztomilý.“

„Děkuju,“ řekne Aria, vezme si rostlinu a přitiskne si ji k hrudi, když jí ji Gia podá. „A děkuju, že jsi mi dneska přišla pomoct. Vím, že vybalování není nejlepší způsob, jak strávit sobotu.“

„Rádi pomůžeme,“ řekne jí Colton a obejme ji. „A vzhledem k tomu, že jsi jen asi osm minut od našeho domu, můžeme běžet domů, kdyby nás Gino, potřeboval.“

„Gino?“ zeptá se Aria.

„Náš syn.“ Gia se usměje. „Je doma s Coltonovou mámou.“ Vytáhne telefon, klikne na displej a ukáže fotku spícího Gina, který vypadá až příliš roztomile.

„Je tak sladký.“ Aria si vezme telefon a studuje fotku. „Vypadá přesně jako ty.“

„Myslíš?“ Gia se zeptá a sama si fotku prohlíží. „Mám pocit, že je podobný svému tátovi.“

„Ty vlasy a nos jsou celé tvoje,“ řekne jí Aria a podá jí telefon zpátky, když obě vejdou do obýváku.

„Takže se ti nelíbí?“ zeptá se Colton, jakmile jsou holky z doslechu, a já mu věnuju pohled, který jasně říká, že by měl držet hubu. „Jen se ptám.“ Zachytím jeho úšklebek, než se vydám směrem ke kuchyni a chci posbírat předměty, které se stále válejí po podlaze, včetně předmětu, který vedl k našemu polibku. „Nikdy bych ji nepoznal, kdybych nevěděl, kdo to je.“

„Já ji taky nepoznal,“ přiznám tiše. „Nevypadá tak, jako když jsme chodili do školy.“ Jak jsem jí řekl, měl jsem poznat, kdo je, podle očí, protože když jsme chodili do školy, skrývala své roztomilé pihy pod vrstvou nepotřebného make-upu a hladověla, aby skryla hojnost křivek, které má teď.

„Pořád je hezká,“ řekne a já souhlasně zavrčím, protože vím, že hezká je slabé slovo. Na druhou stranu mě nevzrušuje jen její vzhled, ale i ona sama. Aria byla na střední škole odměřená a nepřístupná. Dnešní Aria je vřelá, přívětivá a trochu nejistá, díky čemuž se s ní dá snáz navázat vztah a je kurevsky přitažlivější. Taky si uvědomuju, že jestli to nezahraju správně, proklouzne mi mezi prsty dřív, než ji vůbec stihnu chytit.

Když všechny věci posbírám, přesunu se k obýváku, kde obě ženy stojí u arkýřového okna a očividně se baví o kytce, kterou Gia přinesla. „Ari,“ zavolám na ni a ona se ke mně otočí.

„Půjdeme nahoru, abychom ti postavili dohromady postel.“

„Ah.“ Zrudne, když se její oči setkají s mými. „Dobře.“ Olízne si rty. „Potřebujete pomoct?“

„Zvládnem to,“ ujistím ji, než s Coltonem v patách vyrazím do druhého patra.

„Je to jenom odhad, ale vypadá to, že se mezi vámi dvěma něco stalo,“ řekne Colton, když dojdeme do hlavního pokoje, který mě překvapí tím, že je prostorný a kompletně předělaný, s čerstvou barvou a kobercem téměř totožným s tím, který jsem před pár dny položil dole.

„Něco se stalo,“ souhlasím a odtáhnu rám postele od zdi, nejsem si jistý, jestli se mi líbí představa, že spí v posteli, kterou sdílela se svým bývalým.

„Chceš si o tom promluvit?“

„Ne.“

„To se vyřeší,“ zamumlá, než mi pomůže složit postel a dát na místo její postranní stolky. Jakmile máme pokoj hotový, zamíříme chodbou do jednoho z dalších pokojů, kde postavíme další postel, která zatím nemá matraci, a uložíme zásuvky do komody, než sejdeme dolů. Když zjistíme, že krabice v kuchyni jsou pryč, zamíříme do Ariiny kanceláře, kde najdeme obě ženy na podlaze, jak sedí se zkříženýma nohama obklopené hromadami knih.

„Je všechno v pořádku?“ Colton se vmísí do jejich rozhovoru a Gia i Aria k nám vzhlédnou.

„Jsme v pohodě, zlato,“ řekne Gia s úsměvem pro svého manžela, zatímco Aria skloní hlavu a soustředí se na knihu ve svém klíně. „Aria se právě snaží vymyslet, co udělá se všemi těmi podepsanými knihami, které má.“ Mávne rukou. „Říkala jsem jí, že potřebuje stěnu s policemi na zadní stěně v obýváku, ale není si jistá.“

„To můžu postavit.“

„Můžeš?“ Ariiny oči se setkají s mýma.

„Police jsou snadné. To je to, co chceš?“

Podívá se na knihy, které ji obklopují, pak si olízne rty, než se setká s mým pohledem. „Bude to drahé?“

Chci jí říct, že mi může zaplatit jinak, ale kousnu se do té poznámky, protože jsem si jistý, že jí to nebude připadat vtipné – alespoň ne teď.

„Jen pár set dolarů za materiál.“

„Ale co tvůj čas? Vím, že poličky na zakázku jsou drahé.“

„To vyřešíme později.“

Zavrtí hlavou a vstane. „Zatím je dám do garáže.“ Začne skládat knihy do jedné z prázdných krabic vedle jejího stolu a Gia vstane, aby jí pomohla, ale ne dřív, než po mně vrhne omluvný pohled.

„Nahoře jsme sestavili postele. Už víš, kam chceš pověsit televizi?“ Zeptám se, abych změnil téma a uklidnil ji.

Zarazí se a její oči se setkají s mýma, než mi upřesní, kde chce mít televize, Coltonem je potom přiděláme na místo a ujistíme se, že fungují. Když jsme hotovi, najdeme nahoře holky, jak věší oblečení v hlavní skříni, a oběma řekneme, že je čas na přestávku. Takže si objednáme sendviče v jednom z místních obchodů ve městě a zajedeme pro ně.

Sedím u Ariina jídelního stolu, cítím, jak mi v kapse bzučí mobil, a vytáhnu ho. Polknu nadávku, když vidím, že volá Anna, beze slova vstanu a vzdálím se od stolu, pak vyjdu ven na verandu.

„Co se děje?“ Odpovím, když si přiložím telefon k uchu.

„Musíš mluvit s dcerou,“ řekne Anna, a než se stihnu zeptat, jestli je v pořádku nebo co se děje, poslouchám, jak křičí: „Táta volá! Pojď si s ním promluvit.“

„Tati?“ Na lince se ozve Oliviin sladký, tichý hlas a já se posadím na horní schod a sleduji dvě veverky, jak se honí kolem stromu u Ariiny příjezdové cesty.

„Ahoj, andílku, chybíš mi.“

„Ty mně taky.“

„Je všechno v pořádku?“

„Maminka mě nutí jíst růžičkovou kapustu,“ informuje mě a já se ušklíbnu, protože ani jako dospělý muž ji nerad jím. „Nechci to jíst.“

„Já vím, že nechceš, ale zelenina je pro tebe dobrá.“

„Nemám kapustu ráda,“ řekne a já si představím její trucování, o kterém vím, že je čirým utrpením být jeho svědkem naživo. „Chutná jako bláto.“

„Už jsi někdy jedla bláto?“ Zeptám se jí, zatímco bojuju se smíchem.

„Ne, bláto je hnusný a růžičková kapusta je ještě hnusnější.“

S vědomím, že se nemýlí, stisknu rty a doufám, že mě napadne nějaká otcovská rada nebo povzbuzení, ale kašlu na to, protože kromě: „Musíš poslouchat mámu,“ mě nic nenapadá.

„Fajn!“ vykřikne, pak se telefon otřese a za chvíli se na lince ozve Anna.

„Díky za nic. Teď se válí na podlaze a trucuje.“

„Nenuť ji kapustu jíst, když ji nechce.“

„Musí a možná bys měl předstírat, že jsi na mojí straně, místo aby ses pořád choval jako naprostá sračka,“ zasyčí těsně předtím, než zavěsí.

Poklepu mobilem o koleno a zavrtím hlavou, nasraný a otrávený, což jsou dvě emoce, které jako by mě vždycky po rozhovoru s mou bývalou přepadly. V dnešní době se zdá, že si s Annou rozumíme jen tehdy, když po mně něco chce, nebo když je po jejím. Zbytek času na mě řve a ječí nebo mě úplně odřízne, což je na nic, protože spolu máme dceru, takže bychom si měli být schopni promluvit o sračkách jako dospělí. Přál bych si, abychom spolu vychovávali Olivii, ale postupem času si začínám uvědomovat, že se to asi nikdy nestane, ne když mě Anna označila za toho špatného.

Vstanu a zastrčím si telefon do kapsy, pak otevřu dveře do Ariina domu a uslyším smích z jídelny. Zamířím tím směrem a ve chvíli, kdy projdu obloukem, se Aria setká s mým pohledem, což mě donutí zapomenout na svůj vztek ohledně Anny.

„Je všechno v pořádku?“ zeptá se tiše, když se posadím vedle ní.

„Všechno v pořádku.“ Položím jí ruku na stehno pod stolem, stisknu ji a sleduji, jak jí potemní tváře, než ji pustím. To, že tu dnes byli Gia a Colton, mě rozptýlilo, což je dobře i špatně zároveň, protože spodní proud našeho jiskření, které mezi námi koluje, je jako elektrický drát pod napětím, kterému stačí jen sebemenší dotyk, a hrozí veliký výboj.

„Co děláš zítra?“ Gia se zeptá Arii, zatímco se opírá o Coltona a ten jí položí ruku kolem ramen.

„Nic. Chtěla jsem si vybalit, ale vzhledem k tomu, že po tvé dnešní pomoci už vlastně není co vybalovat, nemám žádné plány.“

„Tak to bys měla zítra odpoledne přijít ke mně a Ginovi a být se mnou, zatímco Colton bude v baru.“

„To bych moc ráda.“

„Je to rande,“ řekne Gia a Colton se na mě podívá a usměje se. Vím, že se mu ulevilo, že se jemu i Gie líbí Aria, zvlášť když Annu nikdy neměl rád. Nikdo, kdo pro mě něco znamenal, ji nikdy opravdu nemusel. Proto jsem náš vztah držel oddělený od všech ostatních, což vlastně nebylo moc dobré. Nechtěl jsem to tak, ale nemohl jsem se divit rodině a přátelům, že se s ní nechtějí stýkat, ne když byla hrubá, náročná a chovala se povýšeně. Dobré je, že to, čím jsem si prošel, mě naučilo hodně o tom, co ve vztahu chci a co nechci. Také mi to ukázalo, co hledám u člověka, se kterým chci sdílet svůj život.