OMT - 6. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Aria

JEHO RTY SE PŘELÉVALY přes její, zatímco jeho ruka putovala po jejím boku a ona zavírala oči. Jak se jejich dech mísil, věděla, že už nikdy nebude stejná, když ji políbí…

Sedím u stolu a prsty se mi vznášejí nad klávesnicí, než zasténám a mačkám Delete a sleduji, jak mizí poslední dvě věty, které jsem napsala. Když jsem poprvé přemýšlela o psaní milostného románu, myslela jsem si, že to bude snadné, ale potom se objevil Tide a všechno pokazil. Teď si místo toho, abych si představovala, jak se moje postavy líbají, představuju, jaké by to bylo, kdyby mě Tide políbil, a uvědomuju si, že jsem nikdy necítila opravdovou přitažlivost, dokud se neobjevil on. Pokaždé, když jsem v jeho blízkosti, roztančí se mi žaludek a rozbuší srdce. Nejhorší na tom je, že on vůbec netuší, jak na mě působí, a já se k smrti bojím, že až jednoho dne udělá něco tak obyčejného, jako je odhrnout mi z obličeje pár vlasů, vrhnu se na něj jako šílená.

Pomocí konečků prstů na nohou se otáčím dokola a sleduji, jak nejprve míjím okno, pak police s knihami a za nimi dveře do kanceláře. Možná, že když se budu točit dost rychle, nějak se mi podaří přijít s nápadem na novou sérii pro agentku, abych se mohla přestat snažit předstírat, že umím psát romance.

„Panebože!“ Vykřiknu a málem spadnu ze židle, když ve dveřích své kanceláře zahlédnu stát Tidea.

„Promiň.“ Zasměje se, když vejde do místnosti. „Nechtěl jsem tě vyděsit.“

„Zapomněla jsem, že jsi tady.“

„To jsem uhodl podle tvého výkřiku.“ Posadí se na kraj mého stolu. „Přišla jsi na nějaký nápad na sérii?“ Nakloní se, aby se podíval na obrazovku mého počítače, a já rychle zaklapnu notebook.

„Ne, ještě ne.“ Odkašlu si a odsunu židli, když vidím, jak jsme si blízko. „Je všechno v pořádku?“

„Dokončil jsem položení koberce.“

„Opravdu?“ Opravdu by mě to nemělo překvapovat. Včera, když jsem mu pomáhala malovat, jsem na vlastní kůži poznala, jak je při práci výkonný.

„To jsem udělal.“ Vstane, pak obejde stůl a přejde k policím s knihami, které lemují stěnu, vezme jednu z mých knih, které jsem ráno vybalila, a otočí ji, aby si přečetl tiráž. Pozoruju ho a bojuju s nutkáním přeběhnout místnost a vyrazit mu ji z ruky. „To zní dobře.“

„Zníš překvapeně.“

„Vůbec ne.“ Zvedne oči a usměje se na mě. „Můžu si tuhle vzít?“

„Jestli chceš.“

„To chci.“ Přistoupí ke mně a mně se zrychlí tep, když vezme pero z držáku na stole a podá mi ho. „Můžu dostat tvůj autogram?“

„Jsi směšný.“ Zasměju se.

„Můžeš napsat: „Tide, ty fakt víš, jak se pokládá dřevo. S láskou, Aria?“

„To nenapíšu.“ Zavrtím hlavou a podepíšu se srdíčkem a rychlým XOXO. Zavřu knihu a podám mu ji zpátky, pak se setkám s jeho pohledem a nejsem si jistá, co znamená výraz v jeho očích. Vím ale, že mě zahřívá po celém těle. „Takže.“ Odsunu židli, protože jsme opět příliš blízko, pak vstanu a zamířím ke dveřím. „Můžeš mi pomoct přestěhovat gauč z kuchyně?“

„Už je to hotové,“ řekne mi na oplátku, když vyjdu na chodbu.

„Pomohla bych ti.“ Projdu kolem kuchyně a zastavím se na kraji obývacího pokoje. „Ani se mi nechce šlápnout na koberec, vypadá tak dobře,“ zašeptám a prohlížím si světle šedý měkký plyšový koberec, stěny v barvě peříček a čistě bílé podlahové lišty a parapety, díky nimž arkýřové okno vypadá jako umělecké dílo. „Nějakou dobu jsem neměla v plánu začít s nějakou přestavbou nebo modernizací, ale když se teď dívám, jak je tenhle pokoj krásný, jsem vděčná, že jsem k tomu byla donucena.“ Opatrně vkročím do místnosti, a jak jsem si myslela, že to tak bude, nohy se mi zaboří do koberce. „To je tak krásné.“ Ohnu se v pase, pak si kleknu na ruce a kolena a pak se převalím na záda a široce roztáhnu ruce a nohy, jako bych dělala sněhového anděla.

„Musím říct, že jsi první klientka, u které jsem tohle viděl.“

Dívám se na Tidovu usměvavou tvář vzhůru nohama a tváře mi hřejí. Bože, já jsem takový ňouma, a to jsem ani nepřemýšlela o tom, co dělám.

„Je to fakt pěkný koberec,“ přiznám a on mě překvapí tím, že se ke mně na podlaze přidá.

„Máš pravdu. Je pěkný.“ Otočí hlavu mým směrem, když se jeho prsty dotknou mých. „Snědla jsi něco kromě té coly, kterou jsem tě předtím viděl vzít?“

„Měla jsem tyčinku.“

„Tyčinku?“ Zvedne jedno obočí.

„Byly v ní ořechy,“ informuji ho a zatajím dech, když se převalí na bok a nakloní se nade mě.

„To z toho nedělá jídlo.“ Usměje se a dotkne se prsty mé tváře. „Máš opravdu jemnou kůži.“

„Hmm… díky.“ Zaryju si nehty do dlaní, abych se ho nedotkla, a pak se uvolním, když se odlepí od země.

„Pojďme se najíst.“

„Myslíš jít pro jídlo?“

„Ne, myslím tím, že půjdeme do restaurace, zaparkujeme a půjdeme dovnitř jíst.“

Nejdřív přikývnu, pak začnu vrtět hlavou. „Nejsem oblečená na to, abych se šla najíst.“

„Zlato, jdeme si dát hamburgery do Banger’s, ne humra do…“ Jeho obočí se stáhne k sobě. „Kurva, já ani nevím, kde se tady dá sehnat humr kromě obchodu s potravinami a Red Lobster. Ale tam, kde se dá objednat drahý humr, tam nepůjdeme.“

Stisknu rty, abych se nerozesmála, a znovu přikývnu. „Dobře, ale nech mě aspoň učesat se a obléct si džíny.“ Zamířím z obývacího pokoje, aniž bych mu dala šanci mě zastavit.

Když dojdu do svého pokoje, rychle se svléknu z kalhot na jógu, ve kterých vlastně ani nechodím cvičit. Převléknu se do džínů, které jsou mi trochu těsné, ale ne tak, abych se nemohla najíst, pak si ze skříně vezmu huňatý svetr a navléknu si ho na sebe, zatímco si strčím nohy do lodiček. Oblečená jdu do koupelny, kde si vytáhnu vlasy z culíku a prohrábnu si je kartáčem. Pak, protože jdu s Tidem do restaurace, přidám pár tahů řasenky, trochu tvářenky a lesku, než popadnu tašku a zamířím dolů. Když dojdu do obýváku, najdu ho ležet na gauči a musím přiznat, že bych si mohla zvyknout ho tam nacházet.

„Připravená,“ zavolám, a když neodpovídá, zuju si boty a jdu k němu, a když uslyším jeho tiché chrápání, usměju se. „Tide?“ Nakloním se, abych ho chytila za rameno, a on zamrká očima. „Hej, usnul jsi.“ Začnu couvat, ale on mě chytne za zápěstí, čímž mě vyděsí, a pak se nakloní a přiblíží naše tváře k sobě. „Nemusíme jít na večeři,“ zašeptám, když jeho oči bloudí po mé tváři a vlasech. „Jsi očividně unavený. Měl bys prostě jít domů a vyspat se.“

„Beru tě na jídlo. Dneska se vyspím později.“ Pustí mě, když se posadí, a já ustoupím, abych mu udělala místo.

„Jsi si jistý?“ Zeptám se a on se na mě znovu podívá a pak přikývne.

„Určitě.“ Když jde ke dveřím, vytáhne z kapsy klíče a já ho následuji ven z domu, přičemž celou cestu do města přemýšlím, co se to sakra děje.

„Tak jsem si myslela, že si děláš legraci, když jsi říkal, že jdeme do Banger’s Burgers.“ Přeruším ticho, jakmile vjede na zaplněné parkoviště a najde volné místo na boku červeně zářící budovy. „Ale je to skutečná restaurace.“

„Banger’s vlastní Lucas Brown. Nevím, jestli si na něj pamatuješ, ale když jsme hráli fotbal, měl přezdívku Banger.“

„Takže tohle je jeho podnik?“ Zeptám se a najednou mě znervózňuje představa, že narazím na své bývalé spolužáky, i když je pravděpodobné, že si mě nebudou pamatovat.

„Jo, před pár lety se s manželkou přestěhovali zpátky do města a otevřeli si tenhle podnik. Myslím, že v Nashvillu brzy otevřou další Banger’s Burgers.“

„To je působivé.“ Tide zaparkuje, odepnu si bezpečnostní pás a otevřu dveře, abych vystoupila. Ale v okamžiku stojí přede mnou, sotva se dotknu se nohama chodníku. Když mě vezme za ruku, mám na jazyku, abych se zeptala, jestli drží za ruku svou sestru, ale spolknu rýpavou otázku a nechám se od něj vést do restaurace. Jakmile vejdeme dovnitř, je mi jasné, proč je ten podnik tak oblíbený. Atmosféra je jako na večírku, z reproduktorů u stropu hraje optimistická hudba, lidé hrají na hracích automatech po celé místnosti a vzduch naplňuje smích.

„Vzadu je trochu klidněji,“ říká mi Tide a táhne mě za sebou ke stolu v rohu, dál od videoher. Poté, co vklouznu do boxu, si sedne naproti mně a podá mi blok papíru, který, jak si uvědomím, je vlastně jídelní lístek, který musím vyplnit jednou z malých tužek v kelímku na stole.

„Víš, co si dáš?“ Ptám se, když si prohlížím možnosti, kterými můžu doplnit svůj hamburger, včetně seznamu speciálních hranolek a nápojů, zatímco on vyplňuje svůj vlastní.

„Vždycky si dávám to samé – dvojitý burger, slaninu, všechny běžné přílohy kromě cibule a pak šejk. Co si dáš ty?“

„Cheeseburger, obyčejný, s pikantními hranolky a dietní colou.“

„Říkala jsi obyčejný cheeseburger?“ zeptá se a já se na něj podívám.

„Ano, proč?“

„Máš na dosah ruky celý svět hamburgerových kouzel a vybíráš si jen sýr?“

„Mám ráda obyčejné cheeseburgery, a jestli je tohle místo tak skvělé, jak říkáš, měl by to být nejlepší cheeseburger, jaký jsem kdy jedla.“

„To je pravda,“ zamumlá a pak vytáhne telefon, když zapípá. Při pohledu na displej si povzdechne, čímž ve mně vzbudí zvědavost, a pak se zazubí, když píše rychlou zprávu.

„Je všechno v pořádku?“ Zeptám se, když položí telefon lícem dolů na desku stolu.

„Jo.“ Víc neřekne a já se na něj zamračím, když vezme svůj lístek s jídelním lístkem, který jsem právě vyplnila, a vstane. „Odnesu naše objednávky a zajdu si na toaletu. Hned jsem zpátky.“

„Jasně,“ souhlasím a otočím se, abych ho přes rameno sledovala, jak přechází po místnosti a předává naše objednávky roztomilé brunetce stojící u pultu, která se chichotá a červená, když s ní mluví. Nechci se nechat přistihnout, jak ho pozoruju, otočím se zpátky a poklepu prsty na desku stolu ve snaze vymluvit si pocit žárlivosti, který přesně cítím, i když vím, že je to směšné.

„Promiň.“ Na rameni mi přistane ruka a já vzhlédnu, tváří v tvář Jakeovi, synovi máminy nejlepší kamarádky – klukovi, se kterým jsem chodila, když mi bylo šestnáct, protože to byl jediný kluk, kterého mi rodiče schvalovali. Kluk, který bohužel pořád vypadá dobře, má špinavě blond vlasy, tmavě hnědé oči a vyrýsovanou čelist. „Ario, sakra, myslel jsem, že jsi to ty.“

„Jake?“ Přinutím se k úsměvu.

„Máma říkala, že se stěhuješ zpátky, ale nečekal jsem, že tě tu uvidím.“ Zavrtí hlavou a posadí se naproti mně. „Jak ses měla?“

„Dobře,“ zamumlám. „A ty?“

„Mám se skvěle.“ Přikývne a pokračuje se samolibým úsměvem. „Teď pracuju pro tátu.“

„To je dobře.“ Sotva se ubráním tomu, abych neprotočila oči. Chci říct, že vím, že na práci pro rodinu není nic špatného, ale jeho táta je právník ve městě a já vím jistě, že Jakea vyhodili z vysoké školy poté, co strávil tři roky flámováním, a posledních pár let nedělá nic jiného, než že cestuje po světě a dává na odiv své peníze, které jsou ve skutečnosti jeho svěřenecký fond.

„Jo, bylo to super. Hodně jsem se toho naučil.“

„To se vsadím,“ řeknu a on se zasměje.

„Zlato, posuň se.“ Při tom rozkazu mi srdce poskočí a já se podívám na Tida a kousnu se do tváře, když vidím, jak se mi dívá do očí. Nemůžu říct, že ho dobře znám, ale kdybych měla hádat, řekla bych, že je naštvaný. Když se posunu o pár centimetrů, abych mu udělala místo, dech se mi zastaví, protože mi položí ruku kolem ramen a zeptá se: „Jaku, co se děje, chlape?“

Sleduju, jak Jake těká očima mezi Tidem a mnou, a vím, že si dělá milion domněnek, a co hůř, že každou z nich řekne mámě. „Nic moc. Viděl jsem tu sedět samotnou Ariu a zastavil jsem se, abych ji pozdravil.“

„To je hezké.“ Tideova ruka jako by mě pevněji objala a já se na něj koutkem oka podívám, aniž bych si byla jistá, co se to sakra dneska už potřetí děje.

„Měl bych jít. Jsem si jistý, že vy dva chcete být chvíli sami.“ Jake se vysune z boxu a vstane. „Rád jsem tě viděl, Ario. Určitě se uvidíme na oslavě tvých rodičů.“

Poté, co mu nezávazně přikývnu, sleduji, jak mizí, a pak strčím loket do Tideova boku a slyším, jak zavrčí. „Myslíš, že bys příště, až budeme venku, mohl přestat s flirtováním a nenechávat mě tak dlouho o samotě?“

„Flirtovat?“ Slyším v jeho hlase humor, ale neotočím se, abych se na něj podívala. Nemůžu, protože jsem to nikdy nechtěla vyslovit nahlas. Ani nevím, proč jsem to řekla. „Myslíš, jako teď tady ty, když jsi flirtovala?“

Při té poznámce zakroužím hlavou a zúžím na něj oči. „S Jakem jsem neflirtovala.“

Ušklíbne se a dotkne se prstem mého nosu. „Takže se ti asi nelíbí?“

„Chápu, že někteří lidé mají na své první vztahy jen dobré vzpomínky, ale tohle není můj případ.“ Zvednu ruku a začnu si odškrtávat prsty. „Jake byl první nejhorší kluk, se kterým jsem kdy chodila. První kluk, který mě podváděl, první kluk, kvůli kterému jsem měla pocit, že nejsem hezká, a první kluk, kvůli kterému jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá. A já vím, že moje rodina je špatná, ale ta jeho je…“ Zhluboka jsem se nadechla. „Jeho rodina je horší.“

Když se začne smát, povytáhnu obočí. „Promiň, já jen, že jsem ho znal, když jsme chodili do školy, a znám ho i teď a moc se toho nezměnilo. Pořád je to čurák, který myslí pouze svým ptákem.“

„V tom se nemýlíš,“ zamumlám souhlasně a pak lehce nadskočím, když malý disk, který leží uprostřed stolu, začne bzučet.

„Jídlo je hotové,“ řekne, popadne ho, zatímco vyjde z boxu, a já se začnu zvedat s ním, ale zastavím se, když zavrtí hlavou. „Mám to.“

„Můžu ti pomoct.“ Prosmýknu se kolem něj a pak si připadám jako idiot, když dojdeme k pultu a on tam zvedne jediný tác. Ignoruju jeho samolibý pohled ve stylu „já ti to říkal“, udělám něco užitečného a vezmu si pár ubrousků navíc, než ho následuju zpátky ke stolu.

„Tak co zítra,“ začne, zatímco mi podává červený talíř s mým hamburgerem ležícím na kopečku hranolek. „Někdy odpoledne se u nás zastaví Gia a Colton, aby pomohli vybalit.“

Zastavím se s křupavým hranolkem u pusy a zamrkám, protože jsem si jistá, že jsem ho špatně slyšela. „Prosím?“

„Colton a Gia se u nás na pár hodin zastaví, aby ti pomohli vybalit.“

„Aha.“ Zvedne se mi žaludek. Stejně jako s Tidem jsem se s Coltonem nekamarádila, ale vím, že si s Tidem byli a zřejmě stále jsou blízcí. Což znamená, že pokud mě Colton, nebo jeho žena nebudou mít rádi, moje přátelství s Tidem skončí, a na to nechci myslet. Ne, když je to jediný člověk, kterého tu cítím jako svého, bez ohledu na to, jak je to smutné, protože se se mnou stýká vlastně jen proto, že mu platím.

„Jsou v pohodě.“ Natáhne se přes stůl a položí svou ruku na mou. „A Gia se ti bude líbit. Je milá, a myslím, že když jí dáš šanci, mohly byste být kamarádky.“ Jeho palec mi pohladí horní část zápěstí a mně se při tom kontaktu zatočí hlava.

„Dobře,“ souhlasím tiše a doufám, že má pravdu.

„Dobře,“ řekne stejně tiše, než pustí mou ruku. Když zvedne svůj hamburger, aby se zakousl, následuji ho a zabořím zuby do měkké, teplé housky, šťavnatého masa a roztaveného sýra. Nemůžu říct, že je to nejlepší cheeseburger, jaký jsem kdy jedla, ale jsem si jistá, že bych si pochutnala skoro na čemkoli, pokud bych seděla naproti Tideovi.