OMT - 2. kapitola

Překlad: Já

Kor.: Ona

Aria

SEDÍM NA PODLAZE POKRYTÉ hořčicově oranžovým kobercem v místnosti, která se jednou stane mou kanceláří, a na klín si položím notebook a kliknu na svou rozpracovanou práci. Vždycky jsem psala paranormální YA, ale jeden příběh ke mně už nějakou dobu promlouvá a já se rozhodla, že ho konečně zkusím napsat. Romantickou komedii o dvou lidech, kteří najdou lásku, když je jejich vlezlé matky začnou nutit do vztahu. Zažijí tak spoustu společných a vtipných situací.

Zrovna když se začínám nechat unášet příběhem a prsty mi začnou létat po klávesnici, zaslechnu z prostoru kuchyně a obývacího pokoje podivný zvuk. Přestanu psát a otočím hlavu k otevřeným dveřím. Ze své pozice nic nevidím, ale zdá se, že zvuk je stále hlasitější. V domě jsem byla jen jednu noc a část dnešního dne, takže jsem neměla šanci zapamatovat si všechny zvuky, které dům vydává. Když vstanu a jdu do kuchyně, rozhlédnu se, nic nevidím, pak se přesunu do obýváku a zalapám po dechu.

Seshora tryská voda – ne trochu, ale hodně – a bílý strop se rozpouští a dopadá na modrý huňatý koberec. Vypadá to, jako by se ledovec proměnil v obrovskou louži vody, která se rozlévá uprostřed místnosti. Zděšeně zírám a pak se dám do pohybu.

Vyběhnu po schodech do prádelny, sklouznu po linoleu a dopadnu na bok a loket. Ucítím v těch místech ostrou bolest, ale ignoruju ji a vstanu, přičemž málem znovu upadnu, jak se smýkám po mokré podlaze. S boží milostí se mi podaří otevřít horní dvířka pračky a pak se pomodlím, když voda přestane téct. Po týdenním pobytu ve městě jsem potřebovala čisté oblečení, a protože jsem konečně měla pračku a sušičku, rozhodla jsem se vyprat všechno prádlo. Měla jsem počkat.

Ztěžka dýchám, rozhlížím se po nepořádku a pak se vracím dolů. Když vidím tu zkázu v obývacím pokoji, začnou se mi do očí hrnout slzy. Včera jsem si koupila v Targetu jen jeden ručník, protože jsem neviděla smysl v plýtvání penězi, když mi všechny věci budou doručeny až za několik dní. Není možné, aby mi jeden ručník stačil na úklid toho nepořádku.

Pevně zavřu oči a dovolím jedné jediné slze, aby mi proklouzla skrz řasy, než se nadechnu a zamířím k mobilu. Jak Sára slíbila, včera mi poslala kontakt na stavební firmu. Nenapadlo mě, že jim budu volat tak brzy, ale teď nemám na výběr. Vytočím číslo a starší pán mi řekne, že někdo přijede, jakmile to půjde. Protože všechno moje oblečení je teď mokré v pračce, nezbývá mi než čekat, až se někdo objeví. A tak mám na sobě jen lehkou noční košilku na spaní, dokonce bez podprsenky a spodního prádla. Vážně, tenhle den už nemůže být horší.

Dobře, tak samozřejmě, že den může být horší, pomyslím si, když otevřu domovní dveře a venku stojí skoro metr devadesát vysoký muž. Blonďaté vlasy o něco delší, než co většina lidí považuje za módní, modré oči tak jasné, že vidím svůj odraz. Jeho vyrýsované svaly obepíná přiléhavé tričko, ze kterého vykukuje zajímavé tetování.

Tida znám od malička, když jsem tady vyrůstala. Nikdy jsme nebyli kamarádi, ale byla jsem do něj strašně zamilovaná. Ne že by ho někdy napadlo, že se mi líbí. Nepohybovali jsme se mezi stejnými lidmi. Dokonce jsme spolu ani nemluvili. Já jsem byla příliš zaneprázdněná tím, abych se zavděčila rodičům, a on byl příliš zaneprázdněný fotbalem a randěním s každou holkou, která se objevila. Nikdy mi nevěnoval víc než pohled, nebo kývnutí hlavy na chodbě mezi hodinami nebo při obědě.

Byla jsem pro něj jen další z bohatých dětí. Pro mě byl kluk, kterého jsem chtěla, nejen proto, že byl a zřejmě pořád je vážně sexy. Byl ke všem milý a zastával se těch, kteří se nemohli chránit sami. Ani nespočítám, kolikrát jsem ho viděla, jak bránil někoho, koho šikanovali, jak se pustil do rvačky, aby bránil některé z dětí, které byly snadným terčem.

Chtěla jsem být jako on. V hloubi duše jsem chtěla mít odvahu říct těm blbcům, aby toho nechali. Chtěla jsem říct svým rodičům, aby dospěli a viděli, co dělají mně i sobě navzájem. Nic z toho jsem nikdy neudělala. Jen doufám, že ještě není pozdě na změnu.

„…potopa.“

To jediné slovo mě vytrhne ze vzpomínek a já zavrtím hlavou. Vím, že mluvil, ale nemám ponětí, co říkal. „Cože?“

Chvíli mě zkoumá, jako by se snažil zjistit, jestli mě zná nebo odkud mě zná, a pak se podívá za mnou do domu. „Můj předák říkal, že máš problém s vytopením.“

„Promiň.“ Podržím mu dveře, aby mohl vstoupit dovnitř, a cítím horkost ve tvářích. „Pračka…“ Zavrtím hlavou. „Něco s ní musí být špatně. Voda vytopila prádelnu a smáčela strop v obýváku. Myslím, že s pračkou je něco v nepořádku.“ Mohla bych znít ještě víc jako idiot?

„Podívám se na to.“

Bez dalšího pohledu mým směrem sleduji, jak se pohybuje po domě a míří nahoru po schodech, aniž bych mu řekla, kam má jít. Následuju ho a sleduju, jak skvělý zadek v džínách má a jak se mu pod přiléhavým tričkem pohybují svaly. Nikdy předtím jsem mužská záda nepovažovala za atraktivní, ale teď už vím, že jsou velice sexy.

Vejde do prádelny, zastavím se u dveří a pak sleduju, jak odtahuje pračku od zdi, jako by vůbec nic nevážila. Když za ní zmizí, zvednu se na špičky a snažím se zjistit, co dělá. Je to k ničemu. Se svým metrem šedesát nedosáhnu bez pomoci ani na věci v horní polici v obchodě s potravinami. Rozhodně nevidím přes horní okraj pračky s otevřeným víkem. Poslouchám, jak tam něco montuje a za chvíli si stoupne.

„Hadice nebyla připojená k odtoku. Vypadá to, že si někdo plánoval vzít pračku s sebou a pak si to rozmyslel.“

„Vážně?“ Podívám se na pračku. „Byla součástí prodeje domu, spolu se sušičkou a spotřebiči v kuchyni.“

Chvíli mě zkoumá a pak se zeptá: „Byl ten prodej spojený s exekucí?“ Prohrábne si rukou dlouhé tmavě blond vlasy a odhrne si je z obličeje. „Někdy, když se to stane, jsou lidi naštvaní a dalšímu kupci to znepříjemní.“

„Ne,“ popřu, zatímco si objímám ruce kolem středu těla. „Ten dům dal na trh rozvádějící se pár.“

„To by taky sedělo. Lidi dokážou být kreténi, když se jim něco posere. Někdy chtějí tu jejich „radost“ šířit dál.“

„Skvělý.“ Kousnu se do spodního rtu, podívám se stranou a zamumlám: „Neměl by někdo přijít zkontrolovat plynový sporák? Opravdu se mi nelíbí představa, že bych vyletěla do povětří kvůli manželským problémům a úniku plynu.“

Začne se smát a já se otočím právě včas, abych si užila krásu jeho hlavy zakloněné dozadu, viděla obrysy jeho čelisti a svaly na krku. Smích vycházející z hloubi jeho hrudi udělá s mými vnitřnostmi něco zvláštního, způsobí, že se zkroutí a zatočí. Když se jeho jasně modré oči setkají s mýma, cítím, jak mi unikne vzduch z mých plic, a dech je téměř bolestivý. Jsem si jistá, že nemá tušení, kdo jsem, ale přesto mám pocit, jako by mi právě odhalil něco, co s mnoha lidmi nesdílí.

„Podívám se i na plynový rozvod.“ Přibouchne víko pračky, čímž způsobí, že se voda znovu rozproudí, a pak ji zatlačí zpátky na místo, přičemž zamumlá: „Jsi příliš krásná na problém s plynem.“

Nazval mě právě krásnou?

Nazval. Vím, že ano, ale část mého já si pořád myslí, že jsem ho špatně slyšela. Po všech těch letech s rodiči a stráveným časem s bývalým vidím to, co oni, když se na sebe podívám do zrcadla. Ženu se skvělými vlasy, které nejsou úplně zrzavé a nejsou ani úplně blond. Světlou pleť a příliš mnoho pih. Příliš velké modré oči a plné rty a tělo, které by mělo ideální míry, kdybych žila v éře Marilyn Monroe. Bohužel moje velikost deset/dvanáct je dnes považována za nepřijatelnou a neatraktivní, a tak jsem hloupě roky a roky hladověla a cvičila jako šílená a snažila se hubnout.

Ne že by se to někdy povedlo. Nikdy jsem neměla menší velikost než osm a od rozvodu nosím velikost dvanáct, někdy dokonce čtrnáct. Nemyslím si, že jsem ošklivá; považuji se za docela hezkou, ale rozhodně ne krásnou. Když o tom tak přemýšlím, mám pocit, že mě ještě nikdo nikdy neoznačil za krásnou.

Zaryju si nehty do dlaní a zatlačím tyhle myšlenky i všechno ostatní, co se týká mé minulosti, do pozadí, když Tide znovu promluví. „Podívám se na škody dole a ujistím se, že je všechno správně zapojené, než odejdu.“

„Dobře,“ souhlasím tiše a soustředím se na něj.

Jeho oči mě na okamžik upoutají a pohled do jejich křišťálově modré hloubky ve mně vyvolá pocit, že vidí víc, než by měl. Jako by přesně věděl, co cítím a na co myslím. Chvíle se přeruší, když mi pokyne, abych ho vedla. Poslechnu ho a vydám se před ním zpátky po schodech dolů, přičemž si teď víc než předtím uvědomuju, že nejsem úplně oblečená. Když dojdu dolů, projdu kolem kuchyně do obývacího pokoje a podívám se nahoru. Strop se ještě víc propadl, zůstala po něm velká zející díra a v místech, kde byl sádrokarton slepený, stále ještě kape voda.

„Do prdele,“ zasyčí.

Otočím se a podívám se na něj. „Co?“

„Zlato, tady se bude muset vyměnit celý strop.“ Jeho oči se ponoří k podlaze. „A taky koberec. Možná i podlahu pod ním.“

„Kolik?“

„Prosím?“

„Kolik to bude stát, když to všechno uděláš?“

„Pár tisíc,“ říká, zkoumá mě a zdá se, že ho moje otázka trochu překvapila.

„Skvělé,“ zasténám. Chci říct, že mám trochu peněz stranou pro případ nouze a nějaké na případné dokončení rekonstrukce domu, ale tahle nečekaná katastrofa není to, do čeho jsem plánovala vrazit peníze. „Možná bych mohla předstírat, že je to střešní okno.“

„Cože?“ zeptá se.

„Nic.“ Otočím se a jdu směrem ke kuchyni. Možná bych dokázala předstírat, že díra v obýváku je střešní okno, ale to, že sporák, který jsem ještě nepoužila, může být časovaná bomba, je prostě otázka mojí bezpečnosti. „Prosím, zkontroluješ sporák, jestli je v pořádku, a můžu ho zapnout?“ Plácnu rukou do horní části sporáku. Včera jsem si v Targetu koupila konvici na kávu, jednu z těch levných. Taky jsem si koupila kafe, dietní kolu, bagety a smetanový sýr, protože bagety bych mohla jíst studené k snídani i k obědu.

„Sára říkala, že jsi nějaká slavná spisovatelka,“ začne Tide a každý centimetr mého těla je napjatý, jak se ke mně blíží. „Myslím, že se nemusíš stresovat kvůli pár tisícům.“

„Nejsem žádná slavná autorka. Jsem jenom autorka a pár tisíc je pro mne sakra hodně peněz, navíc když máš na starosti péči o dalšího člověka kromě sebe.“

Jeho výraz se při mém prohlášení změní a on zamumlá: „Promiň,“ než vytáhne sporák a ponoří se za něj. „Plynový rozvod je v pořádku. Můžeš ho bezpečně používat.“ Vyleze zpátky a pak ho zasune na místo. Když je hotový, zamíří ke dveřím. Zastaví se s rukou na klice a pak se otočí a podívá se na mě. „Když zaplatíš za materiál, opravím ti to. Přijdu sem po práci a udělám to sám. Nebude to velká sleva, možná pár stovek dolarů, ale něco ušetříš.“

Hrudník se mi sevře a v krku mě pálí.

„Budu předpokládat, že chceš začít s opravami, takže mi musíš dát jen vědět, kde chceš začít.“

Roztřeseně se nadechnu a vydechnu. „Nemusíš to dělat sám. Mám stranou ještě nějaké peníze, které spořím na dokončení rekonstrukce domu, tak do nich sáhnu. Ale děkuju ti. Ta nabídka je opravdu milá.“

„Vyzvednu nějaké věci a začnu ještě dnes večer. Strop se v tuhle chvíli zachránit nedá, ale když se mi dneska večer podaří vyndat koberec, možná se podaří zachránit podlahu pod ním.“

„Nechci, abys na tom musel pracovat, když celý den strávíš v práci. Jsem si jistá, že máš lepší věci na práci, než takhle trávit čas.“

Sleduji, jak mu oči frustrovaně blýskají. „Moje dcera je tenhle týden u její mámy, což znamená, že mám volno. Pokud to můžu dělat tak, že si vydělám peníze, tím líp pro mě.“

Dcera.

On má dceru? Jak to, že jsem to nevěděla? Tedy, nemám přehled o životě lidí, se kterými jsem chodila do školy, ale stejně se čas od času podívám na Facebook, a tahle informace  by se mi měla někdy objevit v newsfeedu. A on říkal, že je s mámou. Znamená to, že nežije s matkou své dcery?

„Jsi s tím v pohodě?“

„Umm, jo, samozřejmě. Ještě jednou děkuji za… no, za všechno. Opravdu si toho vážím.“

„Žádný problém.“ Kývne hlavou, pak se otočí, otevře dveře a vyjde ven. Přejede si prsty přes rameno a nařídí: „Zamkni. Ještě se dnes vrátím.“

Zavřu dveře a zamknu, pak se zeptám prázdného domu: „Co se to sakra stalo?“

Nedostanu žádnou odpověď, a tak zamířím nahoru a zkontroluji pračku, abych se ujistila, že znovu neteče. Když vidím, že ne, jdu do svého pokoje a ležím na nafukovací matraci, dokud není čas dát prádlo do sušičky, protože jedna věc je jistá.

Chci být aspoň oblečená, až se zase uvidím s Tidem.